28 Cdo 1433/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1433/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J., výrobní družstvo, zastoupeného advokátem, proti žalované Č. r. Ú. p. z. s. v. v. m., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 40/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2007, č. j. 6 Co 2472/2007-86, takto:


Dovolání se odmítá.


Žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení o dovolání žalobci Kč 6.307,- do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 21. 8. 2007, č. j. 7 C 40/2007-69, kterým bylo určeno vlastnictví žalobce k pozemku parc. č. 68/2 v k.ú. M., jak podrobně identifikován ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná byla zavázána k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 24.514,- Kč.


Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, v němž podrobně rozvedla svou právní argumentaci, brojila proti rozsudku odvolacího soudu a žádala, aby byly zrušeny rozsudky soudů obou instancí a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobce se vyjádřil k dovolání písemně prostřednictvím advokáta a navrhl jeho odmítnutí.


Dovolání není přípustné, neboť při shodě rozsudků nižších instancí není dán jediný možný důvod jeho přípustnosti zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.


Ve věci jde o aplikační otázku, která byla v poslední době opakovaně judikována Nejvyšším soudem; základ pro to vytvořil derogační nález Ústavního soudu Pl. ÚS 2/02. vůči zákonu č. 229/2001 Sb. (ve vztahu zejména k § 879c odst. 4 obč. zák.). Jestliže žalobce ve lhůtě dne 7. 6. 2001 požádal o transformaci práva trvalého užívání pozemku na vlastnictví, pak jde o řádné a včasné uplatnění nároku s důsledky, které správně posoudily nižší instance.


Odvolací soud vydal precizní rozsudek, v němž podrobně citoval relevantní judikaturu; z nedávné doby navíc poukazuje Nejvyšší soud např. na usnesení sp. zn. 28 Cdo 5426/2007, kterým dosavadní a již ustálenou judikatorní praxi stvrdil. Je jen otázkou, zda dovolatelka toto a další rozhodnutí odvolací instance nezná, nebo proti nim hodlá opakovaně brojit za každou cenu .


Dovolání tedy směřuje proti konstantní a odvolacím soudem správně užité judikatuře. Bylo proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.


Žalobci vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Za jeden úkon advokáta náleží 20.000,- Kč, krácených však dvakrát pro odmítnutí dovolání a jediný úkon v dovolacím řízení na 5.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Přičteno musí být 300,- Kč režijního paušálu; po zohlednění 19% DPH představuje odměna zástupce 6.307,- Kč.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 25. února 2009


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu