28 Cdo 1430/2015
Datum rozhodnutí: 01.10.2015
Dotčené předpisy: § 150 o. s. ř.



28 Cdo 1430/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně Kanonie premonstrátů Teplá , se sídlem v Teplé, Klášter č. p. 1, IČO: 00479365, zastoupené Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Solní 4, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 703/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. března 2013, č. j. 11 Co 120/2013-110, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Shora označeným usnesením odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 6. února 2013, č. j. 9 C 703/2009-106, v napadeném nákladovém výroku pod bodem II, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (zatímco soud prvního stupně za současného zastavení řízení uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 53.451,24 Kč).

Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalovaný.

Dovolání není přípustné, neboť dovoláním označenou právní otázku procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí (otázka výkladu ustanovení § 150 občanského soudního řádu a jeho aplikace v posuzované věci), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (a nejsou tak naplněny předpoklady přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 občanského soudního řádu).

Při úvaze o tom, zda jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které lze žalovanému nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud v souladu se závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod číslem 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo rozsudek ze dne 25. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod číslem 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) akcentoval právě výjimečnost posuzovaného případu, přihlížeje ke všem okolnostem konkrétní věci, a to jak k poměrům účastníků (včetně toho, jak se rozhodnutí o nepřiznání nákladů dotkne poměrů oprávněného žalovaného státního podniku), tak i k okolnostem, jež vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně, jakož i k postojům účastníků v průběhu řízení.

V posuzované věci vedle rozdílných poměrů účastníků vystupují do popředí právě okolnosti, jež vedly žalobkyni k podání žaloby o určení vlastnictví (dlouhotrvající protiústavní nečinnosti zákonodárce, pro kterou ani Ústavní soud za daného právního stavu nevyloučil uplatnění nároku touto cestou srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. I. ÚS 663/06, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 53, č. 149), stejně tak jako okolnost, pro kterou žalobkyně následně (bezodkladně) ukončila spor (přijetí zvláštního zákona o majetkovém vypořádání státu a církví). K uvedeným okolnostem pak přistupuje i specifické postavení žalovaného, jenž je státním podnikem, stejně tak jako jeho majetkové poměry, jichž se rozhodnutí o odepření náhrady nákladů řízení v částce 53.451,24 Kč výrazněji nedotkne.

Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. října 2015 Mgr. Petr Kraus
předseda senátu