28 Cdo 1424/2017
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1,2 o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 243f odst. 3 o. s. ř., § 9 odst. 4 písm. c) předpisu č. 549/1991Sb., § 138 odst. 1 o. s. ř.



28 Cdo 1424/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce Mgr. F. Š. , zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, proti žalované České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 10 , se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, 28. pluku 1533/29b, IČ 000 24 473, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 271/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. 18 Co 172/2016-62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Usnesením ze dne 19. 4. 2016, č. j. 46 C 271/2015-51, Obvodní soud pro Prahu 10 - odkazujíc na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - zastavil řízení, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek ze žaloby ve lhůtě stanovené usnesením téhož soudu ze dne 1. 12. 2015, č. j. 46 C 271/2015-46, které bylo žalobci doručeno dne 2. 12. 2015 a opětovně dne 2. 3. 2016, když žalobci nebylo dne 2. 12. 2015 pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 10. 2015, č. j. 46 C 271/2015-36, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. 18 Co 390/2015-43, a řízení o opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 4. 12. 2015 bylo pravomocně dne 18. 3. 2016 zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 2. 2016, č. j. 46 C 271/20125-49 (výrok I.); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2016, č. j. 18 Co 172/2016-62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně - uzavřel, že nezaplatil-li žalobce (ani poté, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2015, č. j. 18 Co 390/2015-43, a poté, co byl dne 2. 12. 2015 vyzván k úhradě soudního poplatku ve lhůtě tří dnů) soudní poplatek ze žaloby, muselo být řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobce proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolatel však Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vymezených (o přípustnosti dovolání se ve svém podání dokonce ani nezmínil); pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Pokud žalobce v dovolání vyslovuje názor, že by soudem mělo být rozhodnuto ve věci samé a soudní poplatek uhrazen dle rozhodnutí ve věci samé a že lze zde aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s ustanovením § 4 odst. 1 písm. i) citovaného zákona , pak dovolací soud poukazuje na svoji ustálenou rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015, a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1679/2015), podle níž smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku ze žaloby (odvolání proti rozsudku) již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. tak, že se mu osvobození nepřiznává. Dovolatel však opakuje stejné skutečnosti, které uvedl právě v opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků.

V poměrech dané věci nemohly soudy nižších stupňů postupovat podle výše označeného ustanovení (tj. i přes nezaplacení soudního poplatku ze žaloby řízení nezastavit) již se zřetelem k tomu, že dovolatel (jak je zřejmé z obsahu spisu) ve lhůtě určené ve výzvě soudu prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku ze žaloby nesdělil soudu ani žádné okolnosti, jež by osvědčovaly [v souladu s požadavkem vyplývajícím z ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích] existenci nebezpečí z prodlení (v jehož důsledku by dovolateli mohla - zastavil-li by soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení - vzniknout tvrzená újma), ani to, že dovolatel bez své viny soudní poplatek (v soudem určené lhůtě) zaplatit nemohl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu