28 Cdo 1419/2008
Datum rozhodnutí: 19.05.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1419/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce N.V.K. spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované


Z. B., zastoupené advokátem, o 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 30 C 195/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, č.j. 23 Co 309/2007-52, takto:


Zrušují se usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 4. 2007, č.j. 30 C 195/2005-39, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2007, č.j. 30 C 195/2005-43,


a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2007, č.j. 23 Co 309/2007-52, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V předmětné věci se podle zjištění nižších instancí žalovaná ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili k prvnímu nařízenému jednání ve věci, přestože byli řádně a včas soudem obesláni a poučeni o možných následcích nedostavení se k soudnímu jednání, včetně vydání rozsudku pro zmeškání. Oba přitom předvolání k jednání převzali osobně.


Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl při jednání dne 24. 1. 2007 (č.l. 30 spisu) rozsudkem pro zmeškání, kterým zavázal žalovanou zaplatit žalobci 250.000,- Kč s příslušenstvím a též zaplatit náklady řízení ve výši 45.700,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.


Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle § 153b odst. 1 o. s. ř. poté, co jeho vyhlášení navrhl zástupce žalující strany; byly tedy podle soudu splněny všechny podmínky pro takové rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku soud zejména uvedl, že se k jednání, nařízenému v uvedený den na 10,00 hod., dostavil za stranu žalovanou pouze její zástupce, a to až v 10,40 hod., s omluvou pozdního příjezdu pro nesjízdnost silnice z P. do P.


Žalovaná podala posléze ve lhůtě návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o. s. ř. Za omluvitelný důvod zmeškání prvního jednání považovala skutečnost, že se v důsledku sněhové kalamity na celém území ČR ona ani její advokát nemohli dostavit včas k jednání. Zástupce žalované měl přijet k budově soudu v 10,20 hod., v 10,30 hod. (což odpovídá razítku podatelny se zapsaným časem předání listiny) se skrze podatelnu písemně omluvil. (Pozn. na čl. 33 spisu je záznam soudu o dostavení se JUDr. K. v 10,40 hod. do jednací síně; jednání bylo po vyhlášení rozsudku skončeno v 10,10 hod.)


Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 13. 4. 2007, jak blíže označeno výše, návrhu na zrušení rozsudku svým usnesením nevyhověl. Nepovažoval omluvu zástupce za důvodnou (advokát byl podle něj varován Českým hydrometeorologickým ústavem již předem) a pokud jde o žalovanou, pak ta bydlí 10 minut chůze od budovy soudu měla se tedy k jednání dostavit. Ani její omluva tedy neobstála.


V odvolání proti citovanému usnesení uvedla žalovaná, že kromě nadále tvrzených důvodů na straně advokáta je třeba vzít v úvahu, že ona sama bydlela v době, o níž šlo, ve V. nad V. Použila automobil, cestu jí však zatarasila jiná vozidla a k jednání již nemohla včas dorazit. Varování ČHÚ bylo přiloženo k návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání z důvodu nedostatku jiných materiálů dokládajících kalamitu dne 24. 1. 2007.


Městský soud v Praze svým usnesením shora uvedeným dne 28. 8. 2007 potvrdil zamítavé usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 4. 2007. Konstatoval, že neshledal na straně žalované žádný omluvitelný a výjimečný důvod, proč nemohl být soud prvního stupně včas informován o zpoždění zástupce a požádán o odročení jednání. Žalovaná měla tvrdit a prokázat objektivní důvody neúčasti své či zástupce, což se nezdařilo.


Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém nadále brojila proti rozsudku pro zmeškání z důvodů, které již průběžně uváděla. Odkázala též na judikaturu Ústavního soudu a žádala, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobce se k dovolání vyjádřil, ztotožnil se s právním názorem odvolacího soudu a navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.


Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod podřazovala pod ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.; mělo tedy jít o procesní vadu řízení s následkem nesprávného rozhodnutí.


Dovolání považuje Nejvyšší soud za přípustné a za daného procesního stavu i za důvodné.


Přípustnost dovolání lze dovodit podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Ve věci se obě nižší instance shodly na zamítavém rozhodnutí ve vztahu k návrhu žalobce na zrušení rozsudku pro zmeškání. V takovém případě je na diskreci dovolacího soudu, zda přizná napadenému rozhodnutí zásadní právní význam. Dovolací soud je toho názoru, že tak může učinit i vzhledem k napadenému usnesení odvolací instance. Ustanovení o. s. ř. posledně citované hovoří o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam . Jde tedy o formulaci odlišující se od textu předchozích alternativ přípustnosti dovolání v § 237 odst. 1 o. s. ř. podle nich musí jít výslovně o rozhodnutí (rozsudek nebo usnesení) ve věci samé. Z gramatického výkladu tedy plyne, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ může být dána též tehdy, jestliže napadené rozhodnutí není rozhodnutím o věci samé (o meritu věci), ale má ve věci samé po právní stránce zásadní význam . Jinak řečeno, takové rozhodnutí má zásadní význam pro věc samu. Takovým rozhodnutím nesporně usnesení odvolací instance o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání je, neboť na jeho závěrech závisí, zda zůstane rozsudek pro zmeškání, vydaný soudem prvního stupně, platný či nikoli.


Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení soudu prvního stupně vůči návrhu účastníka na zrušení rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 4 o. s. ř.), tedy není a priori nepřípustné; jeho přípustnost leží v oblasti diskrece Nejvyššího soudu, dané rámcově ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3


o. s. ř.


V posuzované věci shledává dovolací soud zásadní právní význam v otázce rozlišení důkazního břemene účastníka a případné iniciativy soudu, obojího ohledně tvrzených omluvitelných důvodů zmeškání stranou žalovanou.


Z dosahu těchto omluvitelných důvodů je třeba předem vyloučit samotnou žalovanou. Ta totiž převzala zásilku soudu, jíž byla vyrozuměna o termínu prvního jednání, na své pražské adrese v obvodu věc projednávajícího soudu, jak dosud v řízení uváděla. Jestliže ve svých námitkách proti rozsudku pro zmeškání tvrdí, že se nemohla dostavit z V. nad V., kde snad začala bydlet, pak toto je její výhradně osobní záležitostí.


Žalovaná však mohla spoléhat na účast svého advokáta při jednání; skutkový stav ve vztahu k němu je z hlediska omluvitelnosti pozdního příjezdu jiný.


V podáních sepsaných tímto zástupcem, postupně brojících proti rozsudku pro zmeškání, ovšem jasně nevyplývá resp. není popsán způsob dopravy z P. do P., který zástupce použil. Zástupce tvrdí, že cestoval v časných ranních hodinách . Mohl tedy použít více dopravních prostředků, ať již automobilu, vlaku nebo autobusu. Jestliže zástupce podrobně nepopsal průběh své cesty včetně obtíží, které cestu v důsledku tvrzené kalamity dne 24. 1. 2007 provázely, pak ztížil posouzení důvodnosti zmeškání soudu. Sám také nevyužil možnosti obstarat si ve dnech následujících od provozovatelů příslušných doprav údaje či potvrzení o zpožděních, necestoval-li pouze osobním automobilem. Toto vše bylo součástí důkazního břemene na straně žalované a zde zjevně důkazní břemeno nebylo uneseno.


Povinnost přispět ke zjištění skutkového stavu však nelze v této věci zcela sejmout ze soudu prvního stupně. Ten rozhodoval ve věci, v níž šlo o nemalou částku, v níž se žalovaná kvalifikovaně bránila proti platebnímu rozkazu a v níž vznikly navíc pochybnosti o věcné příslušnosti, vyřešené usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2006. Vyhlásil-li poté soud prvního stupně rozsudek pro zmeškání a ukončil tak věc v rozmezí 10 minut od zahájení jednání (došlo k němu přesně v čase podle nařízení jednání), pak se postup tohoto soudu jeví jako velmi příkrý a v případě prokázání omluvitelného důvodu zmeškání by tím spíše šlo o podstatnou procesní vadu, poškozující žalovanou.


Ač nelze abstrahovat od více než dvouletého odstupu od předmětného jednání, učiní soud prvního stupně v intencích § 120 odst. 3 o. s. ř. dotaz na výše zmíněnou instituci, která může podat zprávu (odborné vyjádření) o povětrnostních podmínkách dne 24. 1. 2007. Jestliže bude možné z této zprávy přesvědčivě vyvodit a tedy mít za prokázané, že v brzkých ranních, resp. též dopoledních hodinách uvedeného dne došlo na trase P. P. k tak masivnímu (za)sněžení, že mohlo dojít i k výpadkům dopravy na silnicích či na železnici (vhodná formulace dotazu je věcí soudu prvního stupně), pak je tu podklad pro závěr o omluvitelnosti důvodů zmeškání zástupcem žalované, a tedy pro zrušení rozsudku pro zmeškání. V opačném případě bude nezbytné rozhodnout stejně, jak se již stalo v prvostupňovém usnesení ze dne 13. 4. 2007.


Z popsaných důvodů dovolací soud svým výrokem zrušil usnesení obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).


V dalším průběhu řízení, v němž jsou nižší instance vázány právním názorem Nejvyššího soudu, bude rozhodnuto též o nákladech řízení před dovolacím soudem.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 19. května 2009


JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.


předseda senátu