28 Cdo 1391/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy: § 4a odst. 2-5 předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 1391/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ České republice, zastoupené Ministerstvem zemědělství - Pozemkovým úřadem v Ch., 2/ Obci T. S., 3/ Státnímu statku K., a 4/ P. f. Č. r., o určení oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 13 C 111/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7.12.2004, čj. 11 Co 462/2004-106, takto :

I. Dovolání se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 24.3.2004, čj. 13 C 111/2003-88, zamítl návrh žalobce, aby bylo určeno, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 4a zákona č. 229/1991 Sb. k uplatnění nároku podle § 9 tohoto zákona k blíže specifikovaným nemovitostem v obci T. S. a že má nárok na vydání těchto nemovitostí. Krajský soud v Plzni v odvolacím řízení tento rozsudek potvrdil (mimo část, v níž bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí návrhu ohledně některých nemovitostí).

Oba soudy rozhodovaly ve věci již podruhé. Dřívější rozsudek soudu prvního stupně z 6.12.2000, jímž byla žaloba zamítnuta, a následný rozsudek odvolacího soudu z 26.4.2002, ve znění usnesení z 30.11.2002, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, byly v dovolacím řízení zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2003, čj. 28 Cdo 385/2003-76. Nejvyšší soud v něm vyslovil, že z hlediska ustanovení § 4a odst. 2 až 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen zákon o půdě ), nelze při zkoumání podmínek dovršeného přídělu půdy vycházet jen z toho, zda byla v řízení předložena přídělová listina, ale je třeba hodnotit celkový proces přídělového řízení.

Poté se oba soudy znovu věcí zabývaly a dospěly k závěru, že v daném případě při hodnocení celkového přídělového řízení nelze mít za prokázáno, že toto řízení bylo dovršeno přídělem, na jehož základě by rodičům žalobce nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Odvolací soud na základě dostupného listinného materiálu uzavřel, že s rodiči žalobce bylo uvažováno jako s přídělci, předmětné nemovitosti také řadu let užívali, nikoli však jako vlastníci. K samému přídělu totiž nedošlo a přídělová listina nebyla rodičům žalobce vydána. S otcem žalobce bylo při odchodu z přídělu jednáno jako s uživatelem a byl mu vyúčtován pouze poplatek za užívání, což stvrdil svým podpisem.

Žalobce v dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplatnil dovolací důvod, jímž je nesprávné právní posouzení věci soudem ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. Přípustností dovolání se nezabýval. Opíral se o to, že otec žalobce příděl fakticky převzal a hospodařil na něm, takže vlastnictví na něj přešlo na základě této držby. Zápisu do pozemkové knihy nebylo v tomto případě zapotřebí. S rodiči žalobce se vždy jednalo jako s přídělci a oprávněnými vlastníky a otec žalobce byl žalován a odsouzen pro neplnění jednotného plánu. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, stejně tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřili všichni žalovaní: Prvý žalovaný ponechal na úvaze soudu, zda žalobce je či není oprávněnou osobou. Druhá žalovaná považuje rozsudky soudů prvního a druhého stupně za správné. Třetí žalovaný doporučil, aby žalobci bylo vyhověno. K dovolání se vyjádřil i čtvrtý žalovaný, který v době podání dovolání již nebyl účastníkem řízení poté, co řízení proti němu bylo pravomocně zastaveno; vyslovil názor, že dovolání není opodstatněné.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241a o.s.ř. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. S ohledem na dosavadní průběh řízení (soud prvního stupně rozhodl ve věci dvakrát, vždy stejným způsobem, a jeho rozsudek byl odvolacím soudem potvrzen) by dovolání bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.). K takovému závěru však dovolací soud nedospěl.

Otázka zásadní právního významu byla řešena již v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu, který vyslovil, že pro zamítnutí žaloby nepostačuje zjištění, že nebyla předložena přídělová listina, ale že je třeba hodnotit celkový průběh přídělového řízení. Skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně nemůže dovolací soud přezkoumávat, jestliže nejde o případ přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm.a) nebo b) o.s.ř. V dané věci se oba soudy řídily právním názorem dovolacího soudu, a na základě skutkových zjištění dospěly k závěru, že žalobce neprokázal, že by jeho rodiče nabyli vlastnictví k přídělu. Z tohoto hlediska neshledává dovolací soud právní závěry odvolacího soudu za zásadně významné po právní stránce tak, aby dovolání mohl shledat přípustným, a dovolatel ani neuvedl, jaké jiné právní otázky by měly mít zásadní význam.

Dovolací soud proto neshledal dovolání přípustným a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm.c) o.s.ř. je odmítl.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaným, kteří by podle výsledku dovolacího řízení měli nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 24. srpna 2005

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu