28 Cdo 1387/2007
Datum rozhodnutí: 27.04.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1387/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně V. L., zastoupené advokátkou, proti žalované E. spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 13/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2006, č.j. 21 Co 261/2006-106, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 10. 2006, č.j. 21 Co 261/2006-106, změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 9. 3. 2006, č.j. 11 C 13/2005-76, tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 200.000,- Kč spolu s 3,5 % úrokem z prodlení od 1. 3. 2002 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.


Proti rozsudku odvolacího soudu, jenž byl zástupkyni žalobkyně doručen dne 21. 11. 2006, podala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně dovolání datované dnem 8. 2. 2007, jež bylo soudu prvního stupně doručeno dne 12. 1. 2007. Dovolání bylo tedy podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě podle § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ).


Dovolání žalobkyně však bylo tzv. blanketní; byl v něm vymezen pouze rozsah, v němž dovolatelka rozsudek odvolacího soudu napadá (ve všech výrocích), neobsahovalo však žádný dovolací důvod, jehož prostřednictvím by dovolatelka správnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala. Součástí dovolání byla žádost o stanovení přiměřené lhůty k podání důvodů dovolání. Žalobkyně následně podáním ze dne 8. 2. 2007, jež bylo podáno k poštovní přepravě dne 9. 2. 2007 a soudu prvního stupně doručeno dne 12. 2. 2007, dovolací důvod, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), včetně jeho obsahové konkretizace doplnila.


Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci odvolacím soudem. Uvedla, že žalobkyně v řízení neprokázala existenci tvrzené dohody o úhradě její investice do pronajaté nemovitosti žalovanou; z tohoto důvodu navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.


Podle § 241b odst. 3 věty první o.s.ř. může být dovolání, které neobsahuje mimo jiné údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.


Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu, avšak jen do uplynutí dovolací lhůty. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet a takové dovolání odmítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1688, svazek 23).


Jak vyplývá z obsahu spisu, rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 21. 11. 2006. Tímto dnem jí počala běžet dvouměsíční lhůta k podání dovolání, která skončila dne 22. 1. 2007.


Žalobkyně sice včas podala dovolání, v němž vymezila jeho rozsah, neoznačila však dovolací důvody, ani je obsahově nevymezila. Jelikož žalobkyni zákonná lhůta, v níž by bylo možné tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula, dovolací soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl, aniž mohl přihlížet k doplnění dovolání ze dne 9. 2. 2007.


Žalobkyně sice z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, avšak žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo. Náklady žalované spojené s podáním vyjádření k dovolání nelze za účelné považovat, neboť toto vyjádření, ač sepsané advokátem, pouze opakovalo předchozí závěry odvolacího soudu a vzhledem k výše uvedeným důvodům odmítnutí dovolání bylo pro rozhodnutí dovolacího soudu zcela bez významu. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 27. dubna 2007


JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu