28 Cdo 1376/2003
Datum rozhodnutí: 03.09.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1376/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. V., proti žalovanému Z. d. K. v likvidaci, o náhradu za znehodnocené budovy 22.934,10 Kč s příslušenstvím a 30.000 Kč, a o nájemné ve výši 812.595,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 121/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.12.2002, čj. 19 Co 594/2000-89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 16.6.2000, čj. 8 C 121/97-49, zamítl návrh, kterým se žalobce domáhal náhrady za znehodnocení budov podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě"), a zaplacení nájemného z užívání budovy. Krajský soud v Brně jako soud odvolací změnil tento rozsudek v části, týkající se náhrady za znehodnocenou obytnou budovu, a uložil žalovanému zaplatit částku 22.934,10 Kč s příslušenstvím, jak žalobce požadoval. Ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobce podal proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž vychází ze znění občanského soudního řádu ve znění po 1.1.2001. Jeho přípustnost dovodil z § 237 odst. 1 písm. c/ OSŘ, a jeho důvody spatřuje v naplnění ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ OSŘ. Nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem, (mimo jiné že žalobce neprokázal nájemní vztah mezi účastníky), spatřuje v tom, že nebere zřetel na skutečnost, že k nájemnímu vztahu došlo přímo ze zákona a nebyl žádným právním úkonem účastníků ukončen. Vytýká rovněž vadu řízení před soudem prvního stupně, týkající se vynesení a vypracování jeho rozsudku. Navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen OSŘ"). Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu se shora uvedeným ustanovením) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle zmíněných předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení lhůty k jeho podání.

V dané věci se dovolací řízení řídí OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000, protože řízení před soudem prvního stupně, které končilo vydáním rozsudku dne 16.6.2000, bylo provedeno podle OSŘ v tomto znění.

Dovolání v dané věci splňuje náležitosti uvedené v § 241 OSŘ, nelze je však věcně projednat. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 OSŘ prominout. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci doručením právním zástupcům účastníků dne 27.2.2003, takže lhůta pro podání dovolání končila uplynutím jednoho měsíce. Dovolání bylo podáno na poště 25.4.2003, tedy po uplynutí uvedené lhůty.

Dovolací soud se proto nemohl dovolání zabývat a podle § 243b odst.4 a § 218 odst. 1 písm. a/ OSŘ je jako opožděné odmítl.

Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovanému, který by podle výsledku dovolacího řízení měl právo na náhradu svých nákladů, prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. září 2003



JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu