28 Cdo 1364/2016
Datum rozhodnutí: 10.05.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



28 Cdo 1364/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce P. N. , zastoupeného JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, proti žalovaným 1) Ing. J. F. a 2) J. F. , o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 681/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. dubna 2015, č. j. 9 Co 611/2013-127, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 33 C 681/2010-72, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu žalobce podal v celém rozsahu dovolání, jehož přípustnost (ve smyslu § 237 o. s. ř.) blíže nezdůvodnil, a vedle polemiky s právním posouzením věci odvolacím soudem v dovolání uplatňoval především skutkové námitky a nesouhlasil rovněž s postupem odvolacího soudu. Podle dovolatele soudy obou stupňů nemohly učinit správné skutkové zjištění o počátku běhu promlčecí doby, když při jednání neprovedly k tomu důkazy a žalovaní ani neučinili odpovídající tvrzení. Namítal, že byl zkrácen na svých právech, neboť mu byla odepřena možnost osobně se účastnit jednání před soudem prvního stupně. Navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že uloží žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení.

Nejvyšší soud ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. shledal, že dovolání žalobce trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

V souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je, jak se podává z procesního předpisu, vymezení důvodu dovolání podle § 237 o. s. ř. s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo zcela konkrétně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné a musí přesně vyložit, a to ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně musí zcela konkrétně uvést, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§ 241a odst. 3 o. s. ř.) a odůvodnit, jaké právní posouzení považuje za správné. Absence uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a chybějící formulace právní otázky, kterou považuje za vadně řešenou, zakládá vadu dovolání bránící jeho projednání, neboť jde o obligatorní náležitosti dovolání, coby mimořádného opravného prostředku (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

V projednávané věci však žalobce v dovolání vůbec neuvádí, které z hledisek přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. mělo být podle jeho přesvědčení naplněno, stejně jako z obsahu dovolání nelze seznat žádnou otázku hmotného nebo procesního práva (na jejímž řešení je vystavěno rozhodnutí odvolacího soudu), při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ani se z obsahu dovolání nedá určit, od které praxe se měl odvolací soud odchýlit), ani není patrná otázka, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako neobsahuje žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak (odlišně od ustálené rozhodovací praxe), tedy zjevně neuvádí to, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů dovolání podle § 237 o. s. ř.; dovolání existenci tohoto ustanovení, jež je pro možné projednání dovolání, zcela pomíjí. V situaci, kdy jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalobkyní vymezené důvody dovolání kritizující především skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení (ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, však smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné viz § 242 odst. 3 o. s. ř.), je zřejmé, že dovolání nesplňuje požadavky na něj kladené ve shora uváděných ustanoveních procesního předpisu (zjevně nejde o kvalifikované podání, jak je dovolání jako mimořádný opravný prostředek konstruováno), a proto jde o podání zjevně vadné. Trpí-li dovolání vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nemůže být projednáno věcně (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), a proto je Nejvyšší soud odmítnul (§ 243c odst. 1, věty první, o. s. ř.).

Ačkoli žalobce výslovně napadl rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, proti výroku o náhradě nákladů řízení neuplatnil vůbec žádné námitky, když ani nenaznačil, v čem spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání ve vztahu k nákladovému výroku (výroku II.) rozsudku odvolacího soudu. Absence těchto obligatorních náležitostí (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) přitom představuje vadu, kterou po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání nelze odstranit (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a která brání pokračování řízení o dovolání, pročež muselo být i z tohoto důvodu odmítnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3635/2014).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo, neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2017

Mgr. Miloš Pól
předseda senátu