28 Cdo 1319/2012
Datum rozhodnutí: 12.03.2013
Dotčené předpisy: § 33b odst. 4 obč. zák., § 33 odst. 2 obč. zák., § 451 obč. zák.




28 Cdo 1319/2012


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců a) P. V. , b) P. V., obou zastoupených JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Klatovech, Randova 204/I., proti žalované A. K., zastoupené JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 10, o zaplacení 500.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C 92/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 16. srpna 2011, č. j. 54 Co 495/2011-147, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 12. 2010, č.j. 4 C 92/2008-122, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 500.000,- Kč a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná své dceři J. H. dne 29. 5. 2006 udělila plnou moc k jednání o prodeji nemovitostí, jež měla nabýt v dědickém řízení. Dne 12. 6. 2006 žalovaná plnou moc odvolala. Zmocněnkyně J. H. se o odvolání plné moci dozvěděla nejpozději dne 16. 6. 2006, kdy byla o uvedeném právním úkonu informována zaměstnankyněmi dědického oddělení Okresního soudu v Klatovech. Zmocněnkyně dne 21. 6. 2006 jakožto zástupkyně žalované na základě dotčené plné moci i přes vědomost o jejím odvolání uzavřela se žalobci kupní smlouvu, jíž jim měly být prodány nemovitosti ve vlastnictví žalované za kupní cenu 500.000,- Kč. Část kupní ceny ve výši 100.000,- Kč žalobci uhradili dne 20. 6. 2006 zprostředkovateli prodeje, obchodní společnosti RHINOCEROS, akciová společnost, který se zavázal částku zbývající po započtení pětiprocentní provize vyplatit k rukám zmocněnkyně žalované. Zbytek kupní ceny ve výši 400.000,- Kč žalobci dne 21. 7. 2006 zaplatili ve prospěch účtu u peněžního ústavu, jehož majitelkou byla zmocněnkyně žalované. Peněžní prostředky získané prodejem nemovitostí žalované předány nebyly. Ke vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí nedošlo, neboť rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 25. 4. 2007, č.j. 8 C 179/2006-115, bylo mezi účastníky tohoto řízení pravomocně určeno (rozsudek nabyl právní moci dne 19. 11. 2007), že předmětná kupní smlouva je neplatná pro nedostatek oprávnění zmocněnkyně smlouvu za žalovanou uzavřít. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že zmocněnkyně, jež byla nejpozději dne 16. 6. 2006 informována o odvolání plné moci, inkasovala kupní cenu neoprávněně. Za situace, kdy získané peněžní prostředky neposkytla žalované, není žalovaná ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 500.000,- Kč spočívajícího v neprávem inkasované kupní ceně pasivně legitimována. Z uvedených důvodů odvolací soud žalobě nevyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), co do důvodů měli za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí o věci, a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Namítali, že zmocněnkyně žalované na základě udělené plné moci byla oprávněna převzít kupní cenu. Z této skutečnosti dovozovali, že kupní cena byla na základě neplatné kupní smlouvy uhrazena žalované prostřednictvím její zmocněnkyně. Zpochybňovali přitom závěr odvolacího soudu o tom, že před uzavřením kupní smlouvy byla udělená plná moc odvolána a že zmocněnkyně byla s odvoláním plné moci obeznámena. Soudům nižšího stupně rovněž vytýkali, že nebyl proveden označený důkaz výslechem realitní makléřky E. Z. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižšího stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (aniž by soudem prvního stupně byl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen; § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), může být dovolání přípustné jen za podmínky uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Při úvaze o přípustnosti dovolání může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. § 242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).

O nesprávné právní posouzení věci může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav věci nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Zpochybňují-li dovolatelé závěr odvolacího soudu, že plná moc ze dne 29. 5. 2006 byla dne 12. 6. 2006 žalovanou odvolána, přičemž zmocněnkyně se o jejím odvolání dozvěděla nejpozději dne 16. 6. 2006, tj. dříve, než jménem žalované uzavřela kupní smlouvu, sluší se uvést, že uvedený závěr je závěrem skutkovým založeným na hodnocení provedených důkazů, a nikoliv závěrem právním. Dovolatelé tak uplatňují dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím ovšem na zásadní právní významnost napadeného rozsudku odvolacího soudu usuzovat nelze (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Právní účinky odvolání plné moci přitom bez ohledu na to, zda došlo k doručení jeho písemného vyhotovení zmocněnci, nastávají dnem, kdy byl zmocněnec s odvoláním plné moci ve smyslu ustanovení § 33b odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), seznámen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 32 Odo 1085/2004). Ať již platnosti sjednané kupní smlouvy bránila neurčitost či nedostatek plné moci (jak uzavřely soudy v řízení o určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 179/2006) nebo skutečnost, že plná moc byla odvolána, došlo k uzavření smlouvy jednáním nezmocněné osoby. Kupní smlouva tak mohla být pro žalovanou závazná pouze v případě, že by ji dodatečně schválila. Poněvadž žalovaná dotčený právní úkon dodatečně neschválila (naopak se domáhala jeho neplatnosti), je z něj zavázána toliko nezmocněná jednatelka, vůči níž se žalobci mohou podle ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák. domáhat náhrady škody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1451/2007). Jestliže tedy žalovaná nebyla účastnicí předmětné kupní smlouvy (není jí vázána) a nebyla jí dokonce vyplacena ani kupní cena, odpovídá závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace žalované ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění získaném na základě neplatné kupní smlouvy (§§ 451, 457 obč. zák.) ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, od níž se není důvodu odchylovat ani v posuzovaném případě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 79/2006).

Vytýkají-li dovolatelé soudům nižšího stupně, že neprovedly jimi označený důkaz výslechem realitní makléřky E. Z., je předně třeba podotknout, že prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) na přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze, ledaže by zásadní právní významnost rozsudku odvolacího soudu vyplývala ze způsobu, jakým odvolací soud aplikoval normy procesního práva. O takový případ však v projednávané věci nejde. V postupu soudů nižšího stupně ostatně ani dovolateli vytýkanou vadu řízení spatřovat nelze. Soud je totiž oprávněn rozhodovat o tom, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv (§ 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř.). Nemusí přitom provést ty důkazy, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatňovaného nároku nerozhodné a právně nevýznamné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, uveřejněné ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů 1970 1983, str. 1084). V posuzovaném případě soudy nižšího stupně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu založily své úvahy o právních účincích odvolání plné moci opravňující zmocněnkyni k uzavření kupní smlouvy za žalovanou na skutkovém zjištění, že se zmocněnkyně o jejím odvolání dozvěděla nejpozději dne 16. 6. 2006 v kanceláři dědického oddělení Okresního soudu v Klatovech. Okolnost, zda odvolání plné moci bylo známo též obchodní společnosti, jež zprostředkovala prodej předmětných nemovitostí, tudíž pro posouzení uplatněného nároku není právně významná. Soudy tedy nepochybily, jestliže označený důkaz jako nadbytečný neprovedly.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadně významným neshledává (§ 237 odst. 1, písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). Dovolání proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 150 o. s. ř. Nejvyšší soud s ohledem na okolnosti případu (žalobci na základě neplatné kupní smlouvy zaplatili kupní cenu, která jim dosud nebyla vrácena) v tomto stádiu řízení jinak úspěšné žalované z důvodů zvláštního zřetele hodných právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal. Uvedený postup se přitom nedotkne majetkových poměrů žalované, jež je osvobozena od soudních poplatků a zástupce z řad advokátů jí byl ustanoven rozhodnutím soudu podle ustanovení § 30 odst. 1, 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. března 2013

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu