28 Cdo 1283/99
Datum rozhodnutí: 15.06.2000
Dotčené předpisy:




28 Cdo 1283/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání F. P., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z l9.2.l999, sp.zn.5 Co l03/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. l3 C 226/9l (žalobkyně F. P. proti žalovanému S. č. a m. s. d., o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu l3.ll.l99l, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 28 a pozemku parc. č. 40 v Č. III. V žalobě bylo uvedeno, že výměrem Ministerstva lehkého průmyslu z 3.7.l95l, čj. 243929/5l-A-II-2, byly tyto nemovitosti znárodněny dnem l.l.l948 podle ustanovení § l odst. l bod 25 zákona č. ll4/l948 Sb., přičemž uvedený výměr se týkal firmy J. V., továrna na kožené rukavice v Č.; podle názoru žalobkyně bylo toto znárodnění provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy (firma měla méně než 50 zaměstnanců a znárodnění bylo provedeno se zpětnou účinností). Tímto znárodněním byly postiženy dům čp. 28 s pozemkem parc. č. 40 v Č., které koupili žalobkyně F. P. a její manžel F. P. (který zemřel 2.8.l.l967 a žalobkyně se stala jeho dědičkou), a to za účelem provozování cukrářské dílny ve zvýšeném přízemí domu čp. 28. Uvedené nemovitosti užívalo od roku l950 družstvo R. Č. a později J., spotřební družstvo Č.; žalovaný S. č. a m. d. je vlastníkem domu čp. 28 s pozemkem parc. č. 40 v Č. na základě hospodářské smlouvy z 27.l2.l988. Žalobkyně uplatnila dne 8.4.l99l písemně výzvu k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že znárodnění bylo v daném případě provedeno v souladu s tehdy platnými předpisy, neboť se týkalo podniků a závodů, které tvořily se znárodněným podnikem hospodářský celek, i když náležely někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku. Továrna na rukavice, patřící J. V., měla v rozhodném období více než 50 zaměstnanců. Žalovaný měl také za to, že dům čp. 28 ztratil provedenými přístavbami svůj původní stavebně technický charakter.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni jako účastnici řízení, vyslechl svědky P. V., R. J., A. V., J. V. a V. H., provedl důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích z 28.l2.l994, čj. l3 C 226/9-l0l, bylo rozhodnuto, že za žalovaného se uzavírá dohoda o vydání nemovitostí ve znění uvedeném v příloze rozsudku". Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení l.7l7,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo uloženo zaplatit dále na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění tohoto rozsudku bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení § 3 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., která podala včas výzvu k vydání nemovitostí, a žalovaný je povinnou osobou podle ustanovení § 4 odst. l téhož zákona. Soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že nemovitosti uvedené v žalobě žalobkyně přešly na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. k/ zákona č. 87/l99l Sb. znárodněním, které bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, což soud prvního stupně spatřoval zejména v tom, že znárodnění bylo provedeno nikoli pro potřeby státního podniku, jehož se znárodnění týkalo, ale družstva. Soud prvního stupně neshledal, že by dům čp. 28 v Č. ztratil provedenými stavebními pracemi, zejména přístavbami, svůj stavebně technický charakter. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn soudem prvního stupně ustanovením § l42 odst. l občanského soudního řádu a výrok rozsudku o soudním poplatku byl odůvodněn ustanovením § 2 zákona č. 549/l99l Sb.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z l3.9.l995, sp.zn. 5 Co 654/95, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud posuzuje okolnosti, za nichž přešly nemovitosti uvedené v žalobě žalobkyně na stát, jako okolnosti, které má na zřeteli ustanovení § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb., když znárodnění bylo provedeno podle zákona č. ll4/l948 Sb., který nabyl účinnosti 28.4.l948, a nejdříve tohoto dne mohlo být znárodněním dotčeno vlastnictví manželů P., kterým patřila firma V., výroba kožených rukavic. Tato firma byla od l.l.l950 začleněna do R. závodů, které majetek manželů P. neužívaly; užívalo jej družstvo R. Č., které ale rukavičářskou výrobu neprovozovalo a majetek firmy užívalo na základě výměru bývalého Jednotného národního výboru v Českých Budějovicích ze l6.ll.l950, kterým mu byl dům čp. 28 v Č. přikázán pro účely jeho provozu, a to s porušením práva vlastníků tohoto domu; ke dni citovaného výměru nesloužil tedy již tento dům k provozu firmy V., která byla předmětem znárodnění. Odvolací soud měl proto za to, že v daném případě přešly nemovitosti na stát způsobem uvedeným v ustanovení § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb.

Odvolací soud však nesdílel názor soudu prvního stupně, že dvorní objekt u domu čp. 28 v Č. je součástí původní uliční budovy, nýbrž měl za to, že je samostatnou věcí v právním smyslu, přičemž jde o stavbu, která byla vybudována až po převzetí nemovitosti státem. Tato okolnost musí být ještě v tomto řízení ověřena. Vydání uliční budovy čp. 28 již sice nic nebrání, ovšem v dosavadním žalobním návrhu není tato stavba nijak odlišena od ostatních objektů a z tohoto hlediska se jevil žalobní návrh odvolacímu soudu jako neurčitý a poukazoval na to, že k jeho změně a k připuštění této změny soudem zatím nedošlo. Byl proto rozsudek soudu prvního stupně změněn a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

V dalším průběhu řízení uplatnila žalobkyně změnu žalobního návrhu, a to v tom smyslu, že jí navržená dohoda se týká vydání domu čp. 28 v Č. a pozemku parc. č. 40/l a dalších pozemků vzniklých z pozemku parc. č. 40; současně žalobkyně uplatnila návrh na vydání částečného rozsudku, jímž by bylo žalovanému uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 28 v Č. se stavební parcelou č. 40/l.

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 4.l2.l995, čj. 226/9l-l42, bylo rozhodnuto, že za žalovaného se uzavírá dohoda o vydání nemovitostí), a to domu čp. 28 v Č. se stavební parcelou č. 40/l (o výměře 4l4 m2)". V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že tento soud vycházel z právního názoru odvolacího soudu, jímž je vázán, takže dospěl k závěru, že jsou tu splněny zákonné předpoklady podle zákona č. 87/l99l Sb. pro vydání uličního traktu domu čp. 28 na pozemku parc. č. 40/l, která byla oddělena z pozemku parc. č. 40 geometrickým plánem č. l3l5/303/94 z 28.9.l994. Žalobnímu návrhu na vydání částečného rozsudku podle ustanovení § l52 odst. 2 občanského soudního řádu soud prvního stupně vyhověl, protože to pokládal za vhodné, neboť se tím rozhodne o podstatné části tohoto sporu; ke konečnému rozhodnutí, pak zůstane dvorová přístavba domu čp. 28, příslušenství tohoto domu a zbývající část pozemkové parcely.

O odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 4.l2.l995, čj. l3 C226/9l-l42, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z l2.6.l996, sp.zn. 5 Co 875/96. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen s upřesněným zněním výroku o uzavření dohody o vydání domu čp. 28, stojícího výlučně na stavební parcele č. 40/l o výměře 349 m2 v Č., oddělené z původního pozemku parc. č. 40 (o výměře l070 m2) podle geometrického plánu z l3.l2.l995 č. l3l5-627/95. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že je proti rozsudku odvolacího soudu přípustné dovolání. Odvolací soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že k vydání nemovitostí uvedených v žalobě žalobkyně jsou splněny předpoklady podle zákona č. 87/l99l Sb. Vyslovení přípustnosti dovolání bylo učiněno k posouzení toho, že skutkovými okolnostmi zjištěnými v této věci v souvislosti se způsobem znárodnění jsou naplněny podmínky ustanovení 6 odst. 2 zákona č. 87/l99lSb. ve spojení s ustanovením §2 odst. l písm. c/ téhož zákona, avšak tyto skutkové okolnosti neznamenají znárodnění v rozporu s právními předpisy".

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z l2.6.l996, sp.zn. 5 Co 875/96, bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu z 28.l.l997, 2 Cdon l369/99. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval na to, že vzhledem vázanosti dovolacího soudu dovolacími důvody mohl právní otázku uvedenou odvolacím soudem posuzovat pouze za předpokladu, že způsob jejího řešení odvolacím soudem dovolatel napadl v dovolání, popřípadě v dovolání zpochybnil závěry, k nimž odvolací soud ohledně této právní otázky dospěl, což se však v daném případě nestalo. Proto dovolací soud dovolání dovolatele zamítl.

V dalším průběhu řízení provedl soud prvního stupně zejména důkaz znalcem z oboru stavebnictví, ale také dalšími listinnými doklady, předloženými účastníky řízení. Rozsudkem z l0.9.l998, čj. l3 C 226/9l-233, bylo rozhodnuto tak,že se za žalovaného uzavírá dohoda", týkající se vydání pozemků parc.č. 40/2 a parc.č. 40/4 v Č., vzniklých oddělením z původního pozemku parc. č. 40 podle geometrického plánu z l3.l2.l995, č. l3l5-627/95, zapsaných na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích. Byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby byla za žalovaného uzavřena dohoda o vydání pozemků parc.č. 40/2 a parc. č. 40/4, které vznikly oddělením z původní pozemkové parcely č. 40 podle geometrického plánu z l3.l2.l995 č. l3l5-627/95, zapsaných na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení l3.325,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rovněž bylo žalovanému uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích na náhradu nákladů řízení 497,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně dospěl k závěru, že zatím co žalobkyní požadované pozemky parc.č. 40/2 a parc.č. 40/4 v Č. nelze vydat, neboť jde o pozemky, na nichž je umístěna stavba, která vznikla až po převzetí pozemku státem, tato překážka nebyla zjištěna u zbývajících požadovaných pozemkových parcel č. 40/3 a č. 40/5, protože jde o pozemky nezastavěné; pozemek parc. č. 40/3 je opatřen jen zpevněným povrchem a pozemek parc. č. 40/5 je zatravněn; nejsou tu tedy na těchto pozemcích stavby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. Proto bylo žalobě žalobkyně vyhověno, pokud šlo o pozemky parc. č. 40/3 a parc. č. 40/5; o žalobě týkající se uzavření dohody (v navrženém znění) ohledně vydání pozemků parc. č. 40/2 a parc.č. 40/4 bylo rozhodnuto tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními § l42 odst. 3 a § l48 odst. l občanského soudního řádu. Výrok soudu o soudním poplatku byl odůvodněn ustanovením § 2 odst. 2 zákona č. 549/l99l Sb.

O odvolání žalovaného i o odvolání žalobkyně (co do výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení) rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z l9.2.l999, sp.zn. 5 Co l03/99. Rozsudek soudu prvního stupně (pokud nezůstal /v odstavci II./ odvoláním nedotčen) byl změněn takto: Soud nahrazuje projev vůle žalovaného s uzavřením dohody následujícího znění: Žalovaný vydává žalobkyni parcelu č. 40/5, vzniklou oddělením z původní parcely č. 40 geometrickým plánem z l3.l2.l995, č. l3l5-627/95, zapsanou na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích. Návrh, aby soud nahradil projev vůle k uzavření dohody, kterou žalovaný vydává žalobkyni i parcelu č. 40/3, vzniklou oddělením z původní pozemkové parcely č. 40 geometrickým plánem z l3.l2.l995, č. l3l5-627/95, v katastrálním území Č. 6, zapsanou na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích, se zamítá.

Dalšími výroky svého rozsudku odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalovaný je povinen zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a že žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit Okresnímu soudu v Českých Budějovicích každý částku 248,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.Výrokem svého rozsudku odvolací soud zamítl návrh žalovaného, aby bylo připuštěno dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že vzhledem k obsahu odvolání žalovaného se odvolací soud zabýval otázkou, zda vydání pozemků parc. č. 40/3 a parc. č. 40/5 brání ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb., podle něhož se nevydává pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem. Odvolací soud poukazoval na to, že z výsledků řízení u soudů obou stupňů nevyplynulo, že by na pozemku parc. č. 40/5 existovaly nějaké povrchové úpravy, že by tu byla umístěna nějaká stavba, ani podpovrchová, ale že je pouze zatravněn. Ohledně pozemku parc. č. 40/3 dospěl odvolací soud k závěru, že jeho povrchovou úpravu (asfaltovou a zčásti betonovou) nelze pokládat za stavbu, což se týkalo i splaškové kanalizace na tomto pozemku. Odvolací soud však poukazoval na to, že na pozemku parc. č. 40/3 je umístěn opěrný sloup, který podpírá spojovací chodbu nad zemí, jež spojuje tzv. uliční trakt domu čp. 28 s dvorním objektem, který byl postaven na pozemku parc. č. č0/2 nově po převzetí pozemku státem; spojovací chodba byla rovněž postavena po převzetí pozemku parc. č. 40/3 státem. Uvedený opěrný sloup, je nedílnou součástí spojovací chodby a ta je zase součástí již zmíněného dvorního objektu, takže tento dvorní objekt zasahuje svou součástí do jiného pozemku, a to do pozemku parc. č. 40/3. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že vydání pozemku parc. č. 40/3 brání ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. Byl tedy rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byla zamítnuta žaloba týkající se pozemku parc. č. 40/3 v katastrálním území Č.

Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními § l42 odst. 3, § l48 odst. l a § 224 odst. 2 občanského soudního řádu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyni v řízení zastupovala, dne 23.3.l999 a dovolání ze strany žalobkyně bylo u Okresního soudu v Českých Budějovicích podáno l3.4.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l občanského soudního řádu.

Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a abyvěc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka vytýkala, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka měla za to, že dokazování nebylo v řízení provedeno úplně, neboť ohledně opěrného sloupu ke spojovací chodbě nelze ani přesně určit, zda je umístěn na pozemku parc.č. 40/5 nebo na pozemku parc. č. 40/3; dále nebylo prokázáno, zda tento sloup o průměru 25 cm je vůbec sloupem opěrným či jen ozdobným. Podle názoru dovolatelky nelze souhlasit s názorem, že je pozemek zastavěn, je-li nad ním postavena spojovací chodba ve výši 4 až 5 m nad zemí. Dovolatelka tedy dovozovala, že chodba vedoucí nad pozemkem parc. č. 40/3 není umístěna na tomto pozemku parc. č. 40/3, takže tento pozemek není zastavěn ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. a lze tedy tento pozemek vydat. Proto dovolatelka trvala na svém dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II.odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).

Dovolání tu bylo přípustné, protože směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. Tato změna se týkala ovšem jen výroku o nahražení prohlášení vůle žalovaného k uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 40/3 v Č., protože jen v tomto rozsahu bylo rozhodnutí odvolacího soudu napadeno přípustným dovoláním (§ 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu) a tedy podléhalo přezkoumání ze strany dovolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 odst. l občanského soudního řádu.

Dovolatelka uplatňovala proti rozsudku odvolacího soudu dovolací důvody uvedené v ustanovení § 24l odst. 3 písm. c/ a písm. d/ občanského soudního řádu.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 24l odst. 2 (nyní 3) občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených v ustanovení § 24l odst. 2 (nyní 3) písm. a/ až c/ občanského soudního řádu. Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů (§ l32 občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jít o skutečnost, jejíž zjištění je právně významné.

V daném případě neshledal dovolací soud, že by odvolací soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, anebo že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. I dovolání dovolatelky obsahuje jen tvrzení o neúplnosti dokazování a o vadném hodnocení důkazů; výtky tohoto druhu týkající se skutkového zjišťování a jeho hodnocení ve smyslu ustanovení § l32 občanského soudního řádu nelze chápat jako dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 občanského soudního řádu (jak již shora vyloženo na závěrech z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto dovolací soud nepokládal v daném případě za doložený dovolací důvod podle ustanovení § 24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu, na něž dovolatelka rovněž poukazovala, může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/).

V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc co do otázky, ohledně níž změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně (což je tu předmětem přípustného dovolání) podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb., které se na posouzení dílčí otázky této právní věci nepochybně vztahovalo. V řízení o dovolání bylo třeba se ještě zabývat tím, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil.

Za stavbu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. je třeba považovat takovou stavbu, která z dříve nezastavěného pozemku činí pozemek zastavěný (srov. č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. l20 /254/).

Pokud jde o pozemek, na němž stojí stavba, která byla zřízena po převzetí pozemku státem, pak je tu rozhodující skutečnost umístění stavby na pozemku a nikoli ta skutečnost, zda jde o umístění celé stavby nebo její části, jde-li o stavbu umístěnou např. na dvou pozemcích (srov. k tomu č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. ll2 a ll5 /246 a 249/).

I z těchto právních závěrů ze stanovisek uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, odvolací soud v podstatě vycházel. Stejně z nich vychází i dovolací soud a nemohl tedy přisvědčit názoru dovozovanému dovolatelkou, že si odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. Neshledal tedy dovolací soud doloženým v daném případě ani dovolací důvod podle ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu. Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatelky zamítnout podle ustanovení § 243b odst. l a 5 občanského soudního řádu.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. června 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková