28 Cdo 1260/2005
Datum rozhodnutí: 23.11.2005
Dotčené předpisy: § 9 odst. 2 písm. f) předpisu č. 116/1990Sb., § 243b odst. 5 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1260/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované V., a. s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 276/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2004, č. j. 22 Co 381/2004-37, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v částce 1.025,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. J. N.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce napadl včasným dovoláním, prostřednictvím své právní zástupkyně, výše označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10; soud prvního stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti výpovědi, dané žalovanou žalobci ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a dvou parkovacích míst v objektu čp. 1511 v P., dne 3. 7. 2002. Výpověď byla žalobci dána podle § 9 odst. 2 písm. f/ zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, a dovolatel dovozoval, že právní podklad pro výpověď (správní rozhodnutí, povolující odstranění stavby) byl pravomocně, na základě mimořádného opravného prostředku, dne 9. 7. 2003 zrušen. Žalovaná mohla dát znovu výpověď až po novém rozhodnutí povolit odstranění předmětné stavby, jež nabylo právní moc dne 10. 5. 2003. Dovolatel přičítal napadenému rozsudku zásadní právní význam, navrhoval zrušení rozsudků obou nižších instancí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Jak správně dovodil odvolací soud, nemá pozdější zrušení rozhodnutí o odstranění stavby (v mezidobí toto znovu povoleno, viz výše), provedené mimořádnou cestou (§ 65 dosud platného správního řádu), žádný vliv na stav v době, kdy byla výpověď z nájmu dána; v té době pronajímatel vycházel z pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí ze dne 3. 6. 2002, nabyvšího právní moc 25. 6. 2002. Výsledek řízení o mimořádném opravném prostředku by mohl přivodit neplatnost výpovědi jen v případě, že by se další skutkový a právní stav mezi účastníky dostal do dlouhodobého rozporu s tím stavem, jenž byl zamýšlen výpovědí (skončení nájmu). Pak by se mohl žalobce oprávněně domáhat určení neplatnosti výpovědi minimálně podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku; taková situace však v posuzované věci nenastala.

Podmínka přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku tedy ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. nebyla naplněna, neboť kromě správného hmotněprávního řešení věci odvolacím soudem nelze dovodit ani kontradikci či absenci relevantní judikatury (pravidlo, že pro výpověď je rozhodný stav v době, kdy byla dána, je judikaturou opakovaně respektováno).

Dovolací soud proto dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Protistraně vznikl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Ty vznikly v důsledku vyjádření k dovolání, za které náleží podle § 7 písm. d/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. výchozí odměna ve výši 3.800,- Kč. Tu však bylo nutno krátit dvakrát o 50% (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 téže vyhlášky) až na 950,- Kč a přičíst režijní paušál 75,- Kč, takže konečná částka nákladů řízení žalované činila přiznaných 1025,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 23. listopadu 2005

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu