28 Cdo 1256/2003
Datum rozhodnutí: 30.10.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1256/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce M. T., zastoupeného advokátem, proti žalované Nemocnici K., zastoupenému advokátem, v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím za účasti J. T., jako vedlejší účastnice na straně žalobce, a S. J., zastoupené advokátkou, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o povinnost uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 97/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1999, č. j. 24 Co 124/99-242, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 23. 9. 1999, č. j. 24 Co 124/99-242, potvrdil Krajský soud v Praze zamítavý rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 29. 6. 1998, č. j. 10 C 97/92-210, o žalobě na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 1620 s pozemkem parc. č. 1824 o výměře 433 m2 v K. Současně v nákladových výrocích napadený rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícím zamítnutí žaloby, podal žalobce dne 18. 1. 2000 dovolání. Nezmínil se v něm o otázce přípustnosti dovolání a odůvodnil je nedostatkem opory napadeného rozsudku v provedeném dokazování ve smyslu § 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud posuzoval dovolání po procesní stránce podle znění o. s. ř. platného před účinností jeho novelizace zákonem č. 30/2000 Sb., tedy před datem 1. 1. 2001. Postupoval tak vzhledem k bodům 15, 17 části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) hlavy I cit. zákona, neboť řízení v obou nižších instancích proběhlo podle procesních ustanovení platných před účinností novely. V textu jsou tedy uváděna ustanovení o. s. ř. ve znění před datem 1. 1. 2001.

Ještě před případným meritorním posouzením dovolání se musel dovolací soud ex offo zabývat otázkou, zda je dovolání žalobce objektivně přípustné.

Dovolací soud z obsahu spisu nezjistil, že by řízení před oběma instancemi trpělo některou ze závažných procesních vad, jež jsou vypočteny v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. a jejichž existence by přípustnost dovolání zakládala (nyní jde o vady způsobující zmatečnost rozhodnutí).

Přípustnost podaného dovolání nebylo možno dovodit ani z ustanovení § 238 odst. 1 (zejména písm. b/) o. s. ř., neboť rozsudky obou nižších instancí jsou v dovoláním napadeném výroku obsahově shodné a nedošlo k předchozímu zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem v důsledku odlišného právního názoru vyšší instance.

Zbylou alternativou se stala přípustnost dovolání podle § 239 o. s. ř. Odvolací soud však nevyslovil přípustnost dovolání pro případný zásadní právní význam svého rozsudku, neboť sám tento zásadní význam v rozsudku nespatřoval (§ 239 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce také sám nenavrhl, kdykoli během odvolacího řízení až do vyhlášení rozsudku, vyslovit přípustnost dovolání; to je patrno z obsahu spisu, včetně textu odvolání žalobce, i z protokolů o jednáních odvolacího soudu. Odvolací soud tedy neměl v tomto směru podle § 239 odst. 2 o. s. ř. možnost o čemkoli rozhodovat.

Pak ovšem dovolací soud nemohl připustit dovolání ani pro eventuální zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce; již zmíněné ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. totiž podmiňuje toto oprávnění dovolacího soudu skutečností, že odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání.

Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. října 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu