28 Cdo 1253/2007
Datum rozhodnutí: 04.04.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1253/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelky M. V., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 9. 2006, sp. zn. 20 Co 185/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 163/2005 (žalobkyně M. V., zastoupené advokátem: 1. L. M., 2. H. M., 3. M. H., 4. Z. H., 5. J. J., 6. O. J., a 7. M. P. nad M., zastoupeným advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem), t a k t o :


I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 9. 2006, sp. zn. 20 Co 185/2006 i rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze 14. 2. 2006, č. j. 5 C 163/2005-86.


II. Věc se vrací k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Náchodě.


O d ů v o d n ě n í :


O žalobě žalobkyně, podané u soudu 16. 6. 2005, rozhodl Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 14. 2. 2006, č. j. 5 C 163/2005-86. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby soud určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. 1048/36 (o výměře 252 m2), pozemku parc. č. 611/2 (o výměře 6 m2) a pozemku parc. č. 612/2 (o výměře 3 m2) v katastrálním území P., jak jsou zakresleny v geometrickém plánu 177-505/92 z 22. 7. 1993, vypracovaného Ing. K Bylo také rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných náklady řízení 2.454,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.


O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 12. 9. 2006, sp. zn. 20 Co 185/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení, a to každému z nich po 2.461,35 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.


V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobkyně není důvodné.


Odvolací soud poukazoval na to, že právní úkon, na základě něhož se měla žalobkyně, podle svého tvrzení, stát vlastníkem nemovitostí, uvedených v její žalobě, tj. dohoda o vydání věcí, uzavřená s Oblastním podnikem služeb, státním podnikem v B., dne 27. 5. 1991, toto vlastnictví neprokazuje. Z obsahu této dohody (z jejího článku I.), jakož i z obsahu spisů bývalého Státního notářství v N. sp. zn. RE 338/91 a sp. zn. R I 876/92 totiž vyplývá, že předmětem dohody o vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb. (uzavřené mezi Oblastním podnikem služeb, s. p., B. a M. V. i V. M.) a poté předmětem kupní smlouvy z 22. 4. 1992 (uzavřené mezi žalobkyni M. V. a V. M.) byl pozemek parc. č. 105 v katastrálním území P., a to, jak byl veden po změnách z osmdesátých let v evidenci nemovitostí. Ve výpisu z evidence nemovitostí, předložené státnímu notářství v řízení o registraci smluv bylo uvedeno zahrada parc. č. 105 nemovitostního dílu zapsaného na listu vlastnictví č. 1248 v katastrálním území P. a také ve znaleckém posudku, který byl rovněž předložen státnímu notářství, byla uvedena jako oceňovaná zahrada č. kat 105 131 m2 . Dospěl proto odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) k výslednému závěru, že v daném případě oprávněným osobám byla v roce 1991 s ohledem na označení pozemku parc. č. 105 (odkazem na evidenci nemovitostí) a s ohledem na to, že součástí dohody o vydání věcí nebylo srovnávací sestavení původního zápisu předmětného pozemku podle stavu pozemkového katastru a stávajícího zápisu podle stavu evidence nomovitostí byla v podstatě vydána jen část v minulosti odňatého (rozhodnutím z 23. 3. 1961 podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb.) pozemku parc. č. 105 v katastrálním území P., tedy nikoli pozemky, které jsou uvedeny v určovací žalobě žalobkyně , popsané v této právní věci (sp. zn. 5 C 163/2005 Okresního soudu v Náchodě).


Z uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 224 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.


Rozsudek odvolacího soudu byl dne 2. 10. 2006 doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno dne 1. 12. 2006 u Okresního soudu v Náchodě, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.


Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 12. 9. 2006 (sp. zn. 20 Co 185/2006 Krajského soudu v Hradci Králové) i rozsudek soudu prvního stupně ze 14. 2. 2006 (č. j. 5 C 163/2005 86 Okresního soudu v Náchodě) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatelka vytýkala, že v daném případě soudy obou stupňů nedovozují předmět nabývacího titulu (dohody o vydání věcí) z vůle účastníka tohoto právního úkonu, ale z následných kroků, které byly po této dohodě učiněny. V důsledku toho šlo o to, aby bylo objasněno, zda definování rozsahu nemovitosti jako pozemek č. 105 v katastrálním území P., v jakém byl půvovním vlastníkům zabaven (v roce 1961), je dostatečné a zda tehdejší geodézie byla povinna užít pro svůj záznam srovnávací sestavy .


Dovolatelka poukazovala na to, že v tomto konkrétním případě splnila všechny zákonem předepsané povinnosti, aby jí mohl být navrácen dřív odebraný majetek. Dohoda o vydání věcí podle zákona č. 403/1990 Sb., jež byla registrována bývalým státním notářstvím, je obdobou smlouvy o převodu nemovitosti, tj. nabývacím titulem; registrací této dohody se dovolatelka stala, jak má za to, vlastnicí pozemku č. kat. 105, ležící v katastrálním území P., a to v rozsahu, v jakém tento pozemek byl dne 23. 3. 1961 odňat.


Dovolatelka ve svém dovolání konstatovala, že soudy obou stupňů v daném případě nikdy výslovně nevyjádřily a tudíž ani nikdy nezdůvodnily názor, zda v dohodě o vydání věci se pozemku č. kat. 105 v P. mluvilo jako o pozemku, který byl dovolatelce v roce 1961 zkonfiskován, anebo zda se tu mluvilo o pozemku parc. č. 105, který vznikl v roce 1995; tuto předběžnou otázku soudy prvního i druhého stupně tu neřešily, třebaže tu jde o zásadní otázku pro vyřešení celého případu . Je proto dovolatelka přesvědčena, že soudy obou stupňů v daném případě pochybily, pokud rozsah navrácené věci dovozovaly z jiných skutečnosti, než je měl na zřeteli obsah dohody z 27. 5. 1991, vyjadřující vůli účastníků této dohody.


Přípustnost dovolání dovolatelky bylo tu třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozsudek dovolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.


Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Žalobkyně v této právní věci se domáhala, aby soud svým rozhodnutím určil, že je vlastnicí pozemku, který byl rozhodnutí podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., vydaném 23. 3. 1961, označen jako pozemek č. kat. 105, ležící v katastrálním území P., a který jí pak byl vydán na základě dohody podle zákona č. 403/1990 Sb., uzavřené dne 27. 5. 1961 s Oblastním podnikem služeb, n. p., v B. (jež byla registrována na bývalém Státním notářstvím v N. v řízení o registraci smluv dne 4. 7. 1991 pod sp. zn. RE 338/91). V odůvodnění své žaloby žalobkyně uváděla, že vlastnictví žalobkyně zpochybňují a zároveň její pozemek užívají bez řádného nabývacího titulu L. M., H. M., M. H., Z. H., J. J., O. J. a M. P. nad M., i když toto město nemělo právní titul s nemovitostí nakládat .


Podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou v občanském soudním řízení uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.


Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by bez tohoto určení se jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o plnění (viz k tomu již rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a také viz č. 53/1973, str. 187, téže Sbírky, vydávané Nejvyšším soudem).


K výkladu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu byl zaujat právní názor i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ČR z 1. 11. 2005, Pl. ÚS st. 21/05, uveřejněném sdělením č. 477/2005 Sb.: Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam v katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele, není naplněna preventivní funkce žaloby podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání .


U vydání věci podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb. jde o zvláštní právní institut restituce (případně rehabilitace) práv vlastníka za splnění určitých zákonem stanovených a vymezených předpokladů. Vydání věci (míněné ve smyslu ustanovení zákona č. 403/1990 Sb. jako vydání věci do vlastnictví oprávněné osoby /§ 2 a § 3 tohoto zákona/) je veřejnou listinou dokládající právní opodstatněnost restituce /rehabilitace/ práv vlastníka věci. Pojem vydání věci zahrnuje o vyklizení nemovité věci, aby mohlo dojít k úplné restituci /rehabilitaci/ práv /srov. stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 114-115 (248-249)/.


V řízení, v němž se žalobce domáhá vyklizení nemovitosti, může soud předběžně posoudit otázku platnosti smluv, i když účastníky řízení nejsou všechny osoby, které smlouvu uzavřely (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 53/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je třeba mít za to, že toto posouzení se nepochybně týká i výkladu projevu vůle účastníků smlouvy (srov. § 35 a násl. občanského zákoníku).


Žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena v připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 26/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou procesními povinnostmi, o kterých je soud povinen, je-li to třeba, účastníky řízení poučit podle ustanovení § 5 občanského soudního řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, jak je třeba opravu nebo doplnění podání provést a poučení o tom, že řízení bude zastaveno, jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení. Výzva soudu k odstranění vad podání musí obsahovat i určení přiměřené lhůty, ve které má účastník nesprávné nebo neúplné podání opravit nebo doplnit. Postrádá-li výzva k odstranění vad podání tuto lhůtu, nemůže soud řízení zastavit podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první, občanského soudního řádu (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


K posouzení určovací žaloby žalobkyně v daném případě uváděl soud prvního stupně ve svém rozsudku ze 14. 2. 2006 (č. j. 5 C 163/2005-86 Okresního soudu v Náchodě): Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán tím, že na základě soudního rozhodnutí, určujícího vlastnické právo, má být ve prospěch žalobkyně provedena změna zápisu v katastru nemovitostí . Přestože pozemky (parc. č. 1048/3, parc. č. 614, parc. č. 611/2 a parc. č. 612/2 v katastrálním území P.) byly ke dni odnětí pozemku č. kat. 105 původním vlastníkům součástí původního pozemku č. kat 105, žalobkyně k nim vlastnické právo na základě dohody o vydání věcí nezískala .


V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu z 12. 9. 2006 (sp. zn. 20 Co 185/2006 Krajského soudu v Hradci Králové) bylo k určovací žalobě žalobkyně, podané podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, uvedeno: Žalobkyně žádala, aby soud deklaroval, že ona je vlastnicí určitých pozemků. Dohoda o vydání věcí, uzavřená žalobkyní s Oblastním podnikem služeb, s. p., v B., dne 27. 5. 1991, nezaložila vlastnické právo oprávněných osob k pozemkům, které jsou předmětem tohoto řízení . Oprávněným osobám byla v roce 1999 v podstatě vydána jen část v minulosti odňatého pozemku č. kat. 105 (v P.), tedy nikoli pozemky, které jsou předmětem určovací žaloby žalobkyně .


Z uvedeného vyplývá, že v tomto občanském soudním řízení došlo vzhledem k právním názorům soudů obou stupňů (vyjádřeným v jejich rozhodnutích), jež nejsou plně shodné s již citovanými právními závěry z uveřejnění judikatury soudů (i ze stanoviska Ústavního soudu ČR), k tomu, že nebylo žalobkyni poskytnuto odpovídající poučení (ve smyslu ustanovení § 5 občanského soudního řádu) o tom, jak lze po právu uplatňovat jí tvrzená práva o oprávněné zájmy (srov. § 1 občanského soudního řádu), týkající se užívání jejího pozemku žalovanými bez řádného nabývacího titulu a dispozice s nimi (jak to uváděla žalobkyně v bodě V. její žaloby z 15. 6. 2005); došlo také k tomu, že nebyla v daném případě plně objasněna otázka naléhavého právního zájmu (interpretovaného v souladu se závěry z uveřejněné judikatury soudů) na straně žalobkyně ohledně jí požadovaného určení vlastnického práva, k jehož obnovení tu došlo již uzavřením dohody o vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 zákona č. 403/1990 Sb. Podle názoru dovolacího soudu je nutno dovolání dovolatelky pokládat za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, a to z toho důvodu, že odvolací soud řešil právní otázku aplikace a výkladu ustanovení § 5 zákona č. 403/1990 Sb.) v souvislosti s ustanovením § 80 písm. c) občanského soudního řádu v rozporu s hmotněprávními ustanoveními zákona č. 403/1990 Sb.


Vzhledem k týmž uvedeným okolnostem dospěl dovolací soud rovněž i k závěru, že přípustné dovolání dovolatelky je i dovoláním důvodným ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, zejména pro postup soudů v daném případě neodpovídající plně ustanovení § 5 a § 80 písm. c) občanského soudního řádu a také z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, a to zejména pro aplikaci a výklad ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu i ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., jenž byl odlišný od výkladu podaného k těmto ustanovením v uveřejněné judikatuře soudů ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.


Na základě přípustného i důvodného dovolání dovolatelky přikročil tedy dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu, neboť toto rozhodnutí nebylo možné, podle názoru dovolacího soudu, pokládat za rozhodnutí správné. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně v daném případě, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 občanského soudního řádu).


V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 243d odst. 1 a § 226 občanského soudního řádu). Umožní v tomto dalším řízení žalobkyni, aby v řízení uvedla (po předchozím poučení podle § 5 občanského soudního řádu), zda setrvává na své určovací žalobě (s uvedením a doložením svého naléhavého právního zájmu na požadovaném určení) anebo zda svůj žalobní návrh mění či upravuje doplňuje (v jakém smyslu, v jakém rozsahu a s jakými důkazními návrhy). Dojde-li v tomto dalším řízení k aplikaci ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu a ustanovení § 5 odst. 2 a 4 zákona č. 403/1990 Sb., bude mít soud prvního stupně na zřeteli shora již citované právní závěry z uveřejněné judikatury soudů. Při rozhodování o nákladech řízení bude mít soud prvního stupně na zřeteli i náklady řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 občanského soudního řádu).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 4. dubna 2007


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.


předseda senátu