28 Cdo 1205/2005
Datum rozhodnutí: 28.06.2005
Dotčené předpisy: § 8 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1205/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně E. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ L. Š., a 2/ J. R., zastoupeným advokátkou, o určení přechodu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 10 C 154/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.1.2005, čj. 17 Co 56/2004-159, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení každému 750 Kč k rukám jejich právní zástupkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 5.12.2003, čj. 10 C 154/2003-126, m.j. zamítl návrh na přechod vlastnického práva žalovaných k pozemkům č.2099/1 a 2099/5 v katastrálním území H. B., který žalobkyně uplatnila podle § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále též jen zákon o půdě ). Krajský soud v Hradci Králové shora uvedeným rozsudkem uvedený výrok soudu prvního stupně potvrdil. Soudy vyšly ze zjištění, že ač je žalobkyně oprávněnou osobou ve vztahu k původnímu vlastníkovi nemovitostí, jež přešly na stát jako část většího celku, nelze jejímu návrhu vyhovět, protože nebylo zjištěno naplnění některé ze skutkových podstat uvedených v § 8 odst. 1 zákona o půdě.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm.b) o.s.ř. Podle ní podstata věci spočívá v tom, zda skutečnost, že právní předchůdci obou žalovaných tím, že uhradili pouze zčásti přídělové ceny za výše uvedené zemědělské pozemky, získali tak neoprávněnou výhodu, takže na žalobkyni přešlo vlastnické právo podle § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ... . Nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, že nedoplacení přídělové ceny mělo být na druhou stranu vykoupeno obligatorním vnosem zemědělského majetku člena jednotného zemědělského družstva, protože tím nebylo dotčeno jejich vlastnické právo. Upozorňuje na to, že žalovaní teprve po doručení rozsudku soudu prvního stupně nedoplatek přídělové ceny uhradili. V tom, že přídělci původně nezaplatili nedoplatek přídělové ceny, jejíž splácení jim bylo zastaveno, spatřují protiprávní zvýhodnění odůvodňující postup podle § 8 odst. 1 zákona o půdě. Po stránce obsahové neshledávají žádný rozdíl mezi situací, kdy někdo nabyl majetek za cenu nižší než zjištěnou, nebo sice za cenu správně zjištěnou, avšak nedoplacenou. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalovaní upozorňují na to, že dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozsudku; podle nich není dán důvod k podání dovolání. Soud správně hodnotil provedené důkazy, včetně toho, že přídělová cena 5.107,10 Kčs, za niž byly předmětné pozemky jejich rodičům přiděleny, odpovídala tehdejším předpisům, což ani žalobkyně nezpochybňovala. Pozastavení splátek přídělové ceny pak odpovídalo situaci, kdy pozemky byly užívány družstvem. Tuto situaci nelze hodnotit jako neoprávněné zvýhodnění, naopak by podle jejich názoru bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby se za této situace splácení zbytku přídělové ceny vymáhalo. Žalovaní navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 a § 241a o.s.ř., dovolací soud však dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání. Protože nepadaným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. Dovolání by tak bylo přípustné jen v případě, kdyby dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Takový závěr dovolací soud neučinil.

V prvé řadě je třeba vyloučit z přezkumu názor obsažený v dovolání, že totiž na žalobkyni přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům podle § 8 odst. 1 zákona o půdě, protože takovým názorem se soud nezabýval, a navíc není v souladu s petitem žaloby, podle níž měl soud určit, že vlastnické právo přejde na žalobkyni dnem právní moci rozsudku. Soud také žalobu (ne zcela přesně formulovanou na určení, že vlastnické právo přechází), neprojednával jako určovací, ale zkoumal, zda jsou naplněny podmínky ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě pro vyslovení přechodu vlastnického práva soudním rozhodnutím.

Dovolatelka uplatňuje nesprávné právní posouzení věci v závěru, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty uvedené v § 8 odst. 1 zákona o půdě, když přídělová cena, ač správně stanovena, byla splacena jen zčásti, poté co bylo její splácení pozastaveno. Dovolací soud se však nezabýval hodnocením odvolacího soudu z tohoto hlediska proto, že podle jeho konstantní judikatury nejsou z hlediska ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě okolnosti, jež nastaly po nabytí nemovitosti, relevantní. V rozsudku ze dne 25.11.1998, sp.zn. 2 Cdon 1992/97, dovolací soud vyslovil, že skutkové podstaty uvedené v § 8 odst. 1 zákona o půdě se jednoznačně vážou na okamžik nabytí nemovitosti, a to jak z hlediska způsobu, tak i z hlediska času. V rozsudku ze dne 22.8.2002, sp.zn. 28 Cdo 674/2002, uzavřel, že nejsou rozhodující okolnosti, které nastaly po okamžiku nabytí vlastnictví, tedy i to, kdy a jak byla splácena sjednaná kupní cena. Důvody, o než se dovolání opírá, jsou tedy již judikaturou vyřešeny a nelze proto dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu, který tomuto závěru neodporuje, má zásadní právní význam.

Dovolání bylo proto jako nepřípustné odmítnuto (§ 243b odst. 5, § 118 písm.c) o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z toho, že nárok na jejich náhradu mají žalovaní podle § 243b odst. 5 a § 146 odst. 3 o.s.ř. V dané věci nešlo o určení práva, ale o soudní výrok o přechodu vlastnického práva, tedy o věc neuvedenou v § 3 až § 7 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny advokátů ... ; podle jejího § 8 činí sazba odměny 4.500 Kč, jež byla zvýšena o 20 % při zastoupení dvou účastníků a poté dvakrát snížena na polovinu s ohledem na to, že advokát učinil v dovolacím řízení jeden právní úkon, a že dovolání bylo odmítnuto bez věcného projednání (§ 18 odst. 1, § 15 vyhlášky). S připočtením dvou částek paušální náhrady na hotové výdaje po 75 Kč tedy byla žalovaným přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení ve výši 1.500 Kč, tj. pro každého z nich 750 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2005

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu