28 Cdo 1189/2006
Datum rozhodnutí: 21.05.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1189/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce I. s. š. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. P., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 437/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. 38 Co 345/2001-143, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení..


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně svým rozsudkem výše uvedeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. 3. 2001, č. j. 4 C 437/2000-67, kterým byl zamítnut návrh na určení, že vlastníkem stavební parcely č. 6054/5, vedené v k. ú. H., je Česká republika - Středisko praktického vyučování H., Štefánikova 3. Odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


V průběhu odvolacího řízení byl ke dni 1. 1. 2003 původní žalobce Středisko praktického vyučování H., Štefánikova 3, vyřazen ze sítě škol a školských zařízení podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Byla též vydána dvě usnesení Zastupitelstva Jihomoravského kraje ze dnů 7. 11. 2002 a 18. 12. 2003, na něž reagoval odvolací soud usneseními ze 7. 6. 2004 a z 2. 3. 2005. Usnesení soudu vycházela ze sukcese na straně žalující na základě dvojího sloučení školských zařízení, přičemž právním nástupcem byl vždy subjekt odlišný od dosavadního a zaniknuvšího; odvolací soud tu odkázal na § 107 odst. 1, 3 o. s. ř. Právním nástupcem, s nímž bylo pokračováno v řízení, se nakonec stala Integrovaná střední škola H. Podle závěrů odvolacího soudu došlo k procesnímu stavu, při němž zůstala stále v petitu žaloby Česká republika Středisko praktického vyučování H. Na určení vlastnictví neexistujícího právního subjektu však nemohl mít žalobce naléhavý právní zájem podle § 80 písm. c) o. s. ř., a odvolací soud proto potvrdil prvostupňový rozsudek.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž poukázal na přijetí zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů. Proto podal dne 23. 2. 2005 návrh na změnu okruhu účastníků podle § 107a o. s. ř. a o tomto návrhu nebylo dosud příslušným soudem rozhodnuto. Poněvadž došlo k přechodu majetku na Jihomoravský kraj, upravil žalobní petit a navrhl, aby bylo rozsudkem určeno, že vlastníkem předmětného pozemku je tento kraj. Dovolatel zároveň žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


K podanému dovolání se žalovaný stručně vyjádřil v tom smyslu, aby je dovolací soud zamítl.


Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Při shodě výroků rozsudků nižších instancí mohlo být dovolání přípustné jen pro zásadní právní význam napadeného rozsudku (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). V případě přípustnosti dovolání by námitky dovolatele odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy tvrzené vadě řízení s následkem nesprávného rozhodnutí ve věci samé.


Dovolání není přípustné.


Dovolatel nevzal v úvahu, že Nejvyšší soud je instancí, jež přezkoumává průběh řízení na základě dovolání, podaného jako mimořádného opravného prostředku. Namísto toho činí vůči dovolacímu soudu návrh na vydání usnesení podle § 107a o. s. ř., jakoby byl tento soud nalézacím soudem se všemi plnými procesními oprávněními podle části třetí o. s. ř. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. však § 107a o. s. ř. nelze v dovolacím řízení použít.


Dovolací přezkum řízení před nižšími instancemi je navíc limitován alternativou přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že v případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí nemůže být přihlédnuto k těm okolnostem, které dovolatel obsahově tvrdí v rámci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. (usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, bod I. právních vět publikovaných v Soudní judikatuře č. 7/2004). Nebyla-li tedy v dovolání jasně vytyčena ani konkrétní právní otázka, dovolací soud nebyl oprávněn učinit předmětem dovolacího přezkumu tvrzení dovolatele, neboť ta s poukazem na změny v hmotném právu nepřímo vytýkala nižším instancím procesní pochybení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.


Jen jako obiter dictum tedy dovolací soud poznamenává, že


- Jihomoravský kraj sdělil prostřednictvím svého majetkového odboru odvolacímu soudu dne 2. 6. 2004 (č. l. 106), že je vlastníkem nemovitého majetku jím zřízené příspěvkové školské organizace a těmto organizacím pouze svěřuje nemovitosti do správy;


- k dovolání bylo připojeno podání opatřené prezentačním razítkem OS Hodonín ze dne 23. 2. 2005 (č. l. 145, 146), kterým se žádá o rozhodnutí, na jehož základě by se Jihomoravský kraj stal procesním nástupcem žalobce; toto podání však nebylo založeno ve spise v průběhu řízení před odvolacím soudem.


Poněvadž tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání v intencích § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. (judikatorní přesah či kontradikce, právní otázka řešená v rozporu s hmotným právem) nenaplnila, dovolací soud žalobcovo dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 21. května 2007


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu