28 Cdo 1166/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1166/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. H. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ Mgr. J. G., 2/ J. R., zastoupené obecným zmocněncem, o 46.376,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 177/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 19. 2. 2007, č. j. 12 Co 524/2006-128, takto:


Dovolání se odmítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 2. 2006, č.j. 12 C 177/2000-104, kterým byla zamítnuta žaloba, aby byly žalované povinny zaplatit žalobkyni částku 46.376,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 16. 6. 1999 do zaplacení. Žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, zatím bez některých zákonných náležitostí, s poukazem na pozdější podrobné odůvodnění advokátem. Dne 21. 8. 2007, tedy ve lhůtě, došlo soudu prvního stupně dovolání sepsané advokátem výše uvedeným. V dovolání se dovozuje přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/ a důvodnost podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. V dalším textu sub 2/ - 4/ se namítá, že žalobkyně obdržela dar od Oblastní charity, hovoří se o předmětech ve vlastnictví žalobkyně a hodnocení eventuálně poskytnuté hmotné pomoci. Závěrem se navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolací instanci.


Žalované se k dovolání písemně nevyjádřily.


Dovolání není přípustné.


Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.


Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. 28 Cdo 2757/2006 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal případně až bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř.


Vymezení právní otázky, kterou musí jasně zformulovat dovolatel, není abstraktním a nereálným požadavkem. Nejde jen o vázanost dovolacího soudu tím, co je v dovolání sepsáno (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Jde též o to, že účel a smysl ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. spočívá v nalezení a zodpovězení takových právních otázek, které mají význam pro judikaturu. Tím spíše nelze vycházet z takového vylíčení právních názorů dovolatele na věc, které vychází z jejích více právních aspektů. Jestliže pak např. dovolatel tvrdí judikatorní přesah nastolené otázky (otázek), je žádoucí citovat relevantní judikaturu apod.


Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně těmto požadavkům nevyhovělo, dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.


Žalovaným nevznikly v řízení žádné náklady.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 25. února 2009


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu