28 Cdo 1141/2012
Datum rozhodnutí: 19.03.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




28 Cdo 1141/2012


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce hlavního města Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zast. JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze 5, U hrušky 63/8, proti žalovaným 1) P. J., 2) H. V., 3) V. J., 4) B. Č., žalovaní 1), 3) zastoupeni JUDr. Evou Pulzovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, U Cikánky 909, o zaplacení 16.318,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 654/2006, o dovolání žalovaných 1), 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2011, č. j. 68 Co 339/2010-194, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní 1), 3) jsou povinni nahradit rovným dílem žalobci k rukám JUDr. Karla Brücklera, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 3.412,20 Kč.
O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 12. 2008, č. j. 9 C 654/2006 -91, v části výroku II., jíž bylo žalovaným 1), 3) uloženo, aby žalobci zaplatili 16.318,- Kč s úroky z prodlení v zákonné sazbě jdoucími z částky 879,- Kč od 1. 7. 2005 do zaplacení, z částky 520,- Kč od 1. 8. 2005 do zaplacení a z částky 1.272,- Kč od 1. 12. 2005 do zaplacení. V části výroku II. o zaplacení dalších 20.299,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Žalovaným 1), 3) rovněž uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné sazbě jdoucí z částky 2.637,- Kč od 1. 9. 2005 do zaplacení, z částky 2.637,- Kč od 1. 10. 2005 do zaplacení, z částky 2.637,- Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení, z částky 2.637,- Kč od 1. 2. 2006 do zaplacení a z částky 2.637,- Kč od 1. 3. 2006 do zaplacení (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní 1) a 3). Brojili proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byli zavázáni k zaplacení 16.318,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a proti nákladovému výroku II.

Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Podle § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu o věci samé bylo rozhodnuto toliko o peněžitém plnění ve výši 16.318,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, k nimž se jakožto k příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, č. sešitu 10, č. sbírky 62), tj. o peněžitém plnění ve výši nepřesahující 50.000,- Kč, není podané dovolání směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Přípustným není podané dovolání ani v části směřující proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, ročník 2002, č. 1, str. 10).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalovaní 1) a 3), jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobci každý rovným dílem účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávající z odměny za zastupování účastníka advokátem ve výši 2.520,- Kč (§ 3 odst. 1, bod 4, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto žalovaným 1) a 3) uložil, aby žalobci nahradili náklady dovolacího řízení v celkové výši 3.412,20 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2013

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu