28 Cdo 1127/2003
Datum rozhodnutí: 03.09.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1127/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce I. N. proti žalovanému Ing. S. N., o zaplacení částek 37.430,60 Kč s příslušenstvím, 31.474,10 Kč s příslušenstvím, 31.669,60 Kč s příslušenstvím a 31.474,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp.zn. 24 C 326/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.12.2002, čj. 13 Co 797/2001-202, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 6.535,- Kč k rukám jeho právní zástupkyně advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal dne 27.3.2003 dovolání proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 31.3.1999, čj. 24 C 326/97-74. Přípustnost dovolání dovozoval z § 237 odst.1 písm. c/ OSŘ, případně s ohledem na odlišný právní názor odvolacího soudu při potvrzení rozsudku z § 237 odst. 1 písm. a/ OSŘ. Pokud jde o důvody dovolání, odkázal na § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 OSŘ. Odkazy se zřejmě týkají občanského soudního řádu ve znění platném od 1.1.2001.

Dovolatel vytýká soudu nesprávný postup při doplnění dokazování, zejména porušení zásady přímosti, jakož i nesprávné hodnocení důkazů. Zejména napadá závěr soudu, že žalobce neuplatnil u povinné osoby nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a nemohl proto platně převádět pohledávku vůči povinné osobě na osoby třetí. Soud podle jeho názoru rovněž po právní stránce nesprávně posoudil existenci zákonné podmínky zajišťování zemědělské výroby žalobcem, když opomenul zhodnotit okolnost, že žalobce uzavřel s žalovaných smlouvu o tichém společenství, podle níž vložil svůj podíl na zemědělských pozemcích do zemědělského provozu žalovaného. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyslovil názor, že dovolání není přípustné, po věcné stránce není důvodné a nadto nebylo podáno v zákonné lhůtě. Navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen OSŘ"). Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy právní, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 OSŘ prominout.

V daném případě byl rozsudek soudu prvního stupně vydán po řízení provedeném podle OSŘ ve znění před 1.1.2001, a proto se podle tehdy platných předpisů řídilo i řízení před odvolacím i dovolacím soudem. Pro podání dovolání proto platila jednoměsíční lhůta, která počínala běžet dnem právní moci rozsudku odvolacího soudu, tj. dnem 27.1.2003, kdy byl rozsudek doručen právním zástupcům obou účastníků. Dovolání bylo podáno na poště dne 27.3.2003, tedy po uplynutí lhůty stanovené v § 240, odst. 1 OSŘ.

Dovolací soud se proto dovoláním nemohl věcně zabývat a musel je jako opožděné odmítnout (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. a/ OSŘ).

Dovolateli byla s s ohledem na výsledek dovolacího řízení uložena povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst.1 OSŘ). Náklady spočívají v odměně za právní zastoupení advokátem, počítané podle peněžité částky, jež byla předmětem řízení, tj. 24.307,- Kč, snížené o polovinu při jednom úkonu a o další polovinu z důvodu odmítnutí dovolání (§ 3 odst. 1, § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem), a paušální náhrady hotových výdajů 75,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. září 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu