28 Cdo 1044/2003
Datum rozhodnutí: 26.02.2004
Dotčené předpisy: § 239 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1044/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1) M. B., 2) M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 6.6.2002, sp. zn. 10 Co 564/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 77/95 ( žalobkyně J. Š., zastoupené advokátem, po jejichž smrti dne 5.6.2000 ve věci jednali jako žalobci: A) V. S., B) A. S., C) V. S., D) M. S., proti žalovaným 1) M. B. a 2) M. B., o přechod vlastnického práva podle ustanovení § 8 zákona č. 229/1991 Sb. ), takto:

I. Dovolání dovolatelů se zamítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

III.Věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení o odvolání,

které bylo podáno dne 9.7.1999 proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem z 11.5.1999, č. j. 7 C 77/95-46.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně J. Š. se domáhala žalobou, podanou u soudu 23.2.1995, aby bylo soudem rozhodnuto, že vlastnické právo k domu čp. 1 v L. Ch. a k pozemku parc. č. 1/1 ( o výměře 800 m2 ), na němž tento dům stojí, v obci L., v katastrálním území L. Ch., přechází ze žalovaných na žalobkyni podle ustanovení § 8 zákona č. 229/1991 Sb.



Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyní uváděné nemovitosti nabyli jednak kupní smlouvou z 15.8.1990 od bývalého Místního národního výboru v L. a jednak dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku, a to v souladu s tehdy platnými právními předpisy a za cenu, kterou určil tento národní výbor.

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem z 11.5.1999, č. j. 7 C 77/95-46, byla žaloba žalobkyně J. Š. zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně J. Š. včas odvolání. Dne 5.6.2002 však tato žalobkyně v průběhu řízení zemřela.

Krajský soud v Ústí nad Labem po zjištění ( ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. D 689/2000 ), že dědici zemřelé žalobkyně jsou její čtyři děti, vydal usnesení ze 6.6.2002, sp. zn. 10 Co 564/99, jímž vyslovil, že v tomto řízení bude na straně žalobkyně pokračováno s procesními nástupci žalobkyně J. Š. s V. S., A. S., V. S. a M. S.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo doručeno žalovaným M. B. a M. B. dne 17.6.2002 a po doručení usnesení i dalším osobám uvedeným jako procesní nástupci původní žalobkyně. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28.11.2002.

Žalovaní podali své dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 8.8.2002 u tohoto krajského soudu, přičemž se řídili jeho poučením o lhůtě k podání dovolání. Svým dovoláním brojili proti tomu, že v tomto řízení má být pokračováno s V. S., když právě on rozprodal veškeré pozemky ležící kolem parc. č. 1/1 v katastrálním území L. Ch. Žalovaní získali pozemek parc. č. 1/1 v L. Ch. dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku po té, když o tento pozemek a dům čp. 1 na něm stojící, dlouhodobě nabízený bývalým Místním národním výborem v L. ke koupi domu a k získání pozemku, neprojevil nikdo zájem, takže se pak o ně přihlásili žalovaní.

Podání žalovaných, označené jako dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 6.6.2002, sp. zn. 10 Co 564/99, bylo předloženo soudem prvního stupně k rozhodnutí o tomto dovolání dne 20.5.2003. V mezidobí od podání dovolání (tj. od 8.8.2002 ) nebylo ze strany dovolatelů zasláno soudu prvního stupně, ani odvolacímu soudu a ani dovolacímu soudu žádné doplnění dovolání, a to ani po skutkové stránce, ani po stránce právní.

Dovolání tu bylo nutno považovat za přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému dne 6.6.2002 v průběhu odvolacího řízení, a to o tom, kdo je procesním nástupcem účastnice řízení zemřelé ( dne 5.6.2002 ) žalobkyně J. Š.

Své rozhodnutí odůvodnil Krajský soud v Ústí nad Labem poukazem na ustanovení § 107 odst. 1 a § 107 odst. 2 občanského soudního řádu, když tu původní žalobkyně ztratila v důsledku smrti způsobilost být účastníkem řízení, jejími procesními nástupci se stali její dědici a právní povaha této majetkové právní věci tu nebránila soudu pokračovat v řízení s těmito dědici původní žalobkyně.

Krajský soud v Ústí nad Labem tu rozhodl shodně s ustanovením § 107 občanského soudního řádu, když i procesní plná moc, udělená advokátu původní žalobkyní, zanikla úmrtím účastnice řízení (srov. k tomuto rozhodnutí uveřejněné již pod č. 30/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů, vydávané dříve Nejvyšším soudem ). Uvedený soud se tu správně zabýval jen tím, kdo jsou dědici zemřelé žalobkyně a zda jsou jejími procesními nástupci, a nikoli tím, zda jsou u procesních nástupců žalobkyně splněny zákonné předpoklady podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož se původní žalobkyně svého nároku domáhala, což bude nutno posoudit v dalším průběhu odvolacího řízení ve věci samé, popřípadě v řízení před soudem prvního stupně, pokud by odvolací soud zvolil postup v řízení podle ustanovení § 221 občanského soudního řádu.

Za těchto uvedených okolností pokládá dovolací soud dovolání dovolatelů za nedůvodné a zamítl je podle ustanovení § 243b odst. 2 a 6 občanského soudního řádu.

Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu pokračování v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 11.5.1999 ( č. j. 7 C 77/95-46 Okresního soudu v Ústí na Labem ), aby tak bylo bez dalších průtahů rozhodnuto o tomto odvolání, které bylo podáno u uvedeného soudu dne 9.7.1999.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalobcům v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. února 2004

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu