28 Cdo 1044/2001
Datum rozhodnutí: 28.02.2002
Dotčené předpisy: § 241 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1044/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání A. H. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2000, sp. zn. 9 Co 989/99 (v právní věci žalobkyně A. H.) proti žalovaným 1) F. z. akciové společnosti, 2) České republice Ministerstvo spravedlnosti, popř. Ministerstvo financí, 3) P. H., 4) R. H., 5) R. H. a 6) O. G. o stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 13 C 90/95), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 13. září 1996 pod č.j. 13 C 90/95-74 zastavil předmětné řízení. Právo na náhradu nákladů nebylo přiznáno žádnému z účastníků.

Žalobkyně byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 1995 vyzvána k odstranění vad podání, přičemž jí bylo sděleno, jakým způsobem má vady podání odstranit a zároveň byla poučena o následcích neodstranění vad podání. Žalobkyně na toto rozhodnutí reagovala zejména po lhůtě učiněným podáním, kterým však nedošlo k odstranění vad. Proto byla usnesením z 4. 3. 1996 opětovně soudem vyzvána k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení, k nápravě však nedošlo. Z tohoto důvodu nalézací soud konstatoval, že na základě vadných podání žalobkyně ve věci nelze v řízení pokračovat, a soud proto řízení v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) zastavil.

Toto usnesení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 6. 2000 pod č. j. 9 Co 989/99-132 potvrdil. Ani odvolací soud nepřiznal žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně v odvolacím řízení požádala o změnu žalobního petitu, čímž ovšem rezignovala na odstranění vad dosavadní žaloby. Změna žaloby totiž předpokládá existenci řádného návrhu na zahájení řízení. Takový stav žaloby však v době rozhodování soudu I. stupně dán nebyl, a to již proto, že se navrhovatelce nepodařilo dostatečně jasně označit, kterých nemovitostí se její původní žalobní požadavek měl týkat, nehledě k značně nejasnému vylíčení rozhodujících skutečností na jejichž základě žalobkyně určila povinné osoby . Navrhovatelka navíc i nadále vychází z koncepce, že její údajné vlastnické právo ke sporným nemovitostem se obnovilo podle zákona č. 119/1991 Sb. , tedy, že její vlastnictví nepřetržitě trvá. To je však v rozporu s právní konstrukcí restituční legislativy, která vychází z myšlenky obnovy předešlého vztahu. Protože uvedené nedostatky nebyly i přes odpovídající výzvu k jejich odstranění napraveny a pokračovat v řízení nelze ani o nově formulovaném žalobním návrhu žalobkyně, krajský soud usnesení soudu okresního jako věcně správné potvrdil.

Žalobkyně ve svém dovolání, které sepsala a podala sama, navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Po projednání věci dovolací soud dospěl k závěru, že v posuzované právní věci brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.

Podle ustanovení § 241 odst. 1, věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení § 241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu § 21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.

Z ustanovení § 241 odst. 1, věty první a z ustanovení § 241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).

V posuzovaném případě podala žalobkyně dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byla zastoupena advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měla řádně ukončené právnické vzdělání.

Okresní soud ve Frýdku-Místku proto usnesením ze dne 22.11. 2000, č.j. 13 C 90/95 - 143, žalobkyni poučil, že musí být zastoupena advokátem, kterým musí být sepsáno i dovolání. Zároveň žalobkyni vyzval, aby si ve lhůtě 14-ti dnů od doručení označeného usnesení zvolil advokáta, jako zástupce pro dovolací řízení. Soud žalobkyni poučil, že řízení zastaví, nebude-li výzvě vyhověno.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, které krajský soud jako nepřípustné odmítl.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelka nesplnila zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení § 241 odst. 1, věty první a § 241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. neodstranila. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi podle ustanovení § 243c a § 104 odst. 2, věty třetí o.s.ř. - zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 28. února 2002

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu