28 Cdo 1041/2013
Datum rozhodnutí: 08.09.2014
Dotčené předpisy: § 451 obč. zák.



28 Cdo 1041/2013 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně J. K. , T., zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti žalovanému J. K. , T., zastoupenému JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, o zaplacení 140.472,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 188/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 2. října 2012, č. j. 54 Co 194/2011-323, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 8 C 188/2006-173, v odvoláním napadených výrocích I, III a V, jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 140.472,- Kč se specifikovaným příslušenstvím v části směřující vůči žalovanému J. K. a žalobkyni bylo uloženo nahradit tomuto žalovanému náklady řízení a bylo rozhodnuto též o nákladech řízení vzniklých státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2012), dovozujíc, že jde o rozsudek, jenž má po právní stránce zásadní význam. Ten spatřuje v tom, že soudy nižších stupňů neprovedly všechny jí navržené důkazy, zejména nezajistily výpisy z účtu žalovaného 2) v předmětném rozsahu , že důvody tohoto postupu nezdůvodnily a hodnocením provedených důkazů tak dospěly k nesprávnému zjištění, že žalobkyně neprokázala skutečnost, že žalovaný 1) inkasoval nájemné od žalovaného 2), společnosti DAR-TEL s. r. o. v likvidaci. V tomto postupu soudu žalobkyně shledává porušení práva na spravedlivý proces a současně odvolacímu soudu vytýká, že nijak nereflektoval zánik žalované 2), jež byla vymazána z obchodního rejstříku a jejíž výmaz byl zrušen rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci dne 30. 10. 2012; z tohoto důvodu žalobkyně pokládá řízení za zmatečné. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Podle procesního předpisu v tomto znění posuzoval i otázku přípustnosti dovolání. Shledal, že dovolání přípustné není.
Proti výroku, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (aniž by byl soudem prvního stupně dříve vydán rozsudek, který by odvolací soud zrušil; § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Žalobkyně v dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, jíž by bylo lze kvalifikovat jako otázku zásadního právního významu (coby nezbytný předpoklad pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Obsahem dovolání žalované není polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem (žalovaná nepokládá otázky týkající se výběru, výkladu či aplikace příslušné právní normy na zjištěný skutkový stav), ale se závěry odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních (o tom, zda žalovaný v žalobou vymezeném období inkasoval nájemné od nájemce DAR-TEL s. r. o. či nikoliv), jež lze za zákonem stanovených podmínek zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř.; ten je však možné uplatnit pouze v případech, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. přípustné. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemohou námitky vůči rozsahu a způsobu zjištění skutkového stavu přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).
Z obsahu spisu i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pak vyplývá, že právě v reakci na žalobkyní učiněné důkazní návrhy (jež žalobkyně uplatnila již před soudem prvního stupně) bylo dokazování doplněno v odvolacím řízení, a to i označenými listinnými důkazy, tedy nejenom výpisem z běžného účtu žalovaného, ale výpisem z účtu nájemce, společnosti DAR-TEL s. r. o. (při zjištění, že k 20. 5. 2005 byl tento účet zrušen), jejíž majetkové poměry se pokusil odvolací soud rozkrýt i výslechem likvidátorky této společnosti. Jakými dalšími důkazy (listinnými či jinými) mělo být řízení doplněno, žalobkyně konkrétně nespecifikovala.
Přípustnost dovolání nezakládají ani dovolatelkou namítané vady řízení. Nejenom ke zmatečnostem (§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.), ale i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí totiž dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.). O takový případ jak výše vysvětleno nejde. Jako zmatečností vadu by bylo lze kvalifikovat i dovolatelkou namítanou okolnost, že ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení (srov. § 229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.); při jejím uplatnění ovšem dovolatelka přehlíží, že řízení vůči žalované 2) DAR-TEL s. r. o. již bylo pravomocně skončeno rozsudkem soudu prvního stupně a že označená obchodní společnost (i s ohledem na rozsah podaného odvolání) již nebyla účastníkem odvolacího řízení, kdy došlo k zápisu jejího výmazu z obchodního rejstříku (dne 8. 9. 2011), jenž byl soudem později zrušen.
Pouze s ohledem na dovoláním vymezený rozsah, v němž se zde rozhodnutí odvolacího soudu napadá (směřuje-li žalobkyně dovolání proti všem jeho výrokům ), Nejvyšší soud dodává, že dovolání není objektivně přípustné ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení, neboť takové rozhodnutí má povahu usnesení a nejde o rozhodnutí ve věci samé ani o žádné z usnesení, jež jsou vyjmenovány v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. (k otázce přípustnosti dovolání proti nákladovému výroku srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalovanému v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2014 Mgr. Petr Kraus
předseda senátu