28 Cdo 1031/2015
Datum rozhodnutí: 07.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř.



28 Cdo 1031/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně BENOCO, s.r.o. , IČ 263 18 318, se sídlem v Plzni, Na Roudné 18, proti žalovanému SK Sokol Špičák z.s. , IČ 005 18 654, se sídlem v Železné Rudě, Špičák 392, zastoupenému JUDr. Tomášem Kociánem, advokátem se sídlem v Plzni, Jetelová 2, o zaplacení 129.900,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 38/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2014, č. j. 11 Co 205/2014-210, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 24. 2. 2014, č. j. 9 C 38/2013-169, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni sumu 50.000,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), co do částky 241.463,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 10. 2014, č. j. 11 Co 205/2014-210, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně i žalovaného změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 129.900,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), zatímco v rozsahu částky 161.563,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

Tento rozsudek napadl žalovaný ve výroku I. dovoláním, které ovšem podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 17. 6. 2015 vzal v plném rozsahu zpět.

Dle § 243c odst. 3, věty druhé, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2013, jež je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum), Nejvyšší soud s ohledem na zmíněný dispoziční úkon žalovaného dovolací řízení zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. s tím, že žalobkyni, jež by v zásadě měla právo na jejich náhradu proti žalovanému, který zastavení dovolacího řízení z procesního hlediska zavinil, v dané fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu