28 Cdo 1025/2015
Datum rozhodnutí: 02.09.2015
Dotčené předpisy: § 11a předpisu č. 229/1992Sb.



28 Cdo 1025/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce JUDr. I. N. , zastoupeného JUDr. Danou Hanákovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 Krč, Hurbanova 1279/6, proti žalované České republice Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, o určení hodnoty nevydaných pozemků , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 145/2011, o dovolání žalobce i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 29 Co 250/2014-113, takto:

I. Dovolání žalobce i žalované se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. března 2014, č. j. 6 C 145/2011-85, tak, že právo žalobce na převod pozemku podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb. náhradou za část pozemku dle PK parc. č. 284 role, o výměře 23 175 m 2 , kat. území H. M., nevydanou podle výroku I rozhodnutí Pozemkového úřadu hlavního města Prahy ze dne 9. 7. 1998, zn. PÚ 3966/92, které nabylo právní moci 19. 8. 1998, má hodnotu 5.323.992,30 Kč (výrok I). Současně žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů částku 23.716,- Kč (výrok II).

Proti rozsudku podali dovolání obě procesní strany, žalovaná do výroku o věci samé, žalobce do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud dovolání obou účastníků odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť nejsou přípustná.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .

Právní otázku hmotného práva, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí o věci samé (jež napadá dovoláním žalovaná), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4237/2013; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014 všechna rozhodnutí dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), jíž byl formulován a odůvodněn závěr, že za pozemky, které nebylo možno vydat oprávněné osobě pro zákonem stanovenou překážku (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů) je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby).

Nejvyšší soud neshledává relevantní důvody, pro které by měla být tato již dříve dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se neodchyluje ani rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení jde-li o stanovení výše odměny za zastupování advokátem v řízení (jež se po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod č. 116/2013 Sb., určí podle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V právní otázce týkající se určení tarifní hodnoty pro výpočet mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (aplikace obecného ustanovení § 8 odst. 1 vs. § 9 odst. 3 advokátního tarifu) není právní posouzení odvolacího soudu v rozporu ani s žalobcem označenou judikaturou dovolacího soudu s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2003, sp. zn. 33 Odo 238/2001, a ze dne 26. června 2008, sp. zn. 33 Odo 670/2006, v nichž Nejvyšší soud ve sporu mezi advokátem a klientem o zaplacení odměny za poskytnuté právní služby formuloval závěr, že pro aplikaci příslušného ustanovení o tarifní hodnotě je rozhodné, zda se advokátem poskytnutá právní služba týkala ocenitelné věci či práva, nebo věci (práva), jehož hodnotu nelze vyjádřit v penězích. V posuzované věci není předmětem řízení (a poskytnuté právní služby) peněžité plnění, ovšem ani penězi ocenitelná věc anebo právo. Ačkoliv jde o deklarování práva na náhradu za nevydané pozemky, děje se tak ve vazbě na určení ceny odňatého /nevydaného/ pozemku podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., navíc v situaci, kdy jak plyne ze zjištění odvolacího soudu byla žalobci náhrada co do hodnoty 4.532.547,30 Kč již dříve i poskytnuta. I z tohoto pohledu je zřejmé, že žalobcem uváděná částka 5.323.992,30 Kč v tomto specifickém případě nemůže být tarifní hodnotou ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu (nevyjadřuje ani reálnou cenu práva, o jehož uspokojení zde žalobci jde a jež je právem plynoucím z restitučního předpisu).

Z výše uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti obou dovolání, která proto Nejvyšší soud odmítl (srov. § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2015

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu