28 Cdo 1017/2011
Datum rozhodnutí: 02.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




28 Cdo 1017/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce O. K. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem Slavičín, Osvobození 51, proti žalované R. Ú. , zastoupené JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem Valašské Klobouky, Masarykovo náměstí 177, o zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 328/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 11. 11. 2010, č. j. 60 Co 396/2010-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 2. 12. 2008 domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím,
že se na Silvestra roku 2004 s žalovanou (svou tehdejší družkou) a jejími rodiči ústně dohodl, že: 1) žalobce převede na otce žalované členská práva a povinnosti ke svému družstevnímu bytu č. 16 v domě č. p. 1203 v k. ú. B. (dále jen předmětný družstevní byt ); 2) otec žalované daruje žalované (své dceři) ideální 1/2 domu č. p. 1014 v k. ú. B. (dále jen předmětný dům ); 3) žalovaná po uzavření sňatku s žalobcem daruje žalobci podíl na předmětném domě (tj. ideální 1/2 získanou od svého otce). Dne 15. 4. 2005 převedl žalobce bezplatně na otce žalované členská práva a povinnosti k předmětnému družstevnímu bytu a dne 25. 7. 2005 daroval otec žalované žalované ideální 1/2 předmětného domu. K následnému převodu ideální 1/2 předmětného domu z žalované na žalobce již nedošlo, v čehož důsledku se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila.
Obvodní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 5. 2010, č. j. 11 C 328/2008 56, žalobu v plném rozsahu zamítl. Dle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že by součástí dohody ze Silvestra roku 2004 byl i příslib žalované převést na žalobce ideální 1/2 předmětného domu. Soud prvního stupně navíc uvedl, že i kdyby existence této dohody byla prokázána, převod by byl vázán na odkládací podmínku spočívající v uzavření sňatku (k němuž nedošlo). Dále uvedl, že ústní příslib je v případě převodu nemovitosti nedostatečný a konečně, že žalovaná se mohla obohatit pouze na úkor svého otce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 60 Co 396/2010, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud pro stručnost odkázal na skutková zjištění a právní posouzení soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, a dále uvedl, že žalobcem ani nebylo tvrzeno, že by žalované poskytl nějaké plnění.
Dovolací soud zjistil, že dovolání žalobce (dále jen dovolatel ) je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. Podstatou dovolání je především obšírná polemika se skutkovým zjištěním provedeným soudem prvního stupně, které převzal soud odvolací a dle kterého nebylo prokázáno, že by součástí dohody ze Silvestra roku 2004 byl i příslib žalované převést na žalobce ideální 1/2 předmětného domu. Kromě toho dovolatel namítal, že nesouhlasí s názorem soudů nižších stupňů, že pokud by byl příslib žalované prokázán, šlo
by o odkládací podmínku. Dále namítal, že není nutné, aby příslib byl učiněn v písemné formě a že třístrannou dohodu ze Silvestra roku 2004 je třeba posuzovat a vypořádat komplexně. K obsahu podání osobně sepsanému dovolatelem dne 19. 3. 2011 nemohl dovolací soud s ohledem na § 241 a § 240 odst. 1 o. s. ř. přihlédnout.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Jelikož v posuzované věci dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Jak již bylo uvedeno, dovolatel v dovolání především zpochybňuje skutkové zjištění, dle kterého se mu nepodařilo prokázat, že by součástí dohody ze Silvestra roku 2004 byl i příslib žalované převést na něj ideální 1/2 předmětného domu, přičemž však opomíjí, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, a že je vyloučeno, aby přípustnosti dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§ 241a odst. 3
o. s. ř.). Nad rámec výše uvedeného je možno uvést, že podle ustanovení § 132 o. s. ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy
v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti. Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Na rozdíl od tzv. legální (formální) důkazní teorie, která - důsledně vzato - znamenala zmechanizování procesu hodnocení důkazů, neboť předem stanovila jejich hierarchii a způsob hodnocení, ponechává ustanovení § 132 o. s. ř. postup při hodnocení důkazů úvaze soudu. Z popsané zásady volného hodnocení důkazů, jež je projevem ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy ČR a součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, přitom vyplývá, že dovolací soud nemůže předepisovat soudům nižších stupňů pravidla, z nichž by měl při hodnocení důkazů vycházet (srov. Drápal, L., Bureš, a kol. Občanský soudní řád I. Komentář, 1. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2009, s. 913 an.). Pokud proto soud prvního stupně po provedení důkazů, především výslechem řady svědků, dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že součástí dohody ze Silvestra roku 2004 byl i příslib žalované převést na žalobce ideální 1/2 předmětného domu, a odvolací soud se s tímto skutkovým zjištěním ztotožnil, není na dovolacím soudu, aby přezkoumával hodnocení důkazů, protože by tím soudům nižších stupňů předepisoval, jak mají prováděné důkazy hodnotit. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že právě u soudu prvního stupně se v plném rozsahu uplatní zásada ústnosti a bezprostřednosti ovládající občanské soudní řízení. Jsou to také soudy prvního stupně, které originálním způsobem provádí hodnocení důkazů.
Další námitky dovolatele vycházejí z předpokladu, že součástí dohody ze Silvestra roku 2004 byl i příslib žalované převést na žalobce ideální 1/2 předmětného domu. Jelikož však existence tohoto příslibu nebyla prokázána, jedná se o námitky toliko hypotetické, jejichž posouzení se v poměrech dovolatele nemůže nijak projevit. Ani tyto námitky proto v posuzované věci přípustnost dovolání založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 27/2001 civ., a navazující judikaturu).
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalobce jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. srpna 2011
JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu