28 Cdo 101/2009
Datum rozhodnutí: 08.04.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 101/2009


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy


JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce Ing. L. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o převodu pozemků, vedené


u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 8 C 364/2005, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2008, čj. 11 Co 214/2008-150, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2008, čj. 11 Co 214/2008-150, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. srpna 2007, čj. 8 C 364/2005-115, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovoláním je napaden rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.6.2008, sp.zn. 11 Co 214/2008-150, jímž byl v odvolacím řízení potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 30.8.2007, čj. 8 C 364/2005-115. Odvolací soud shledal správným zjištění soudu prvního stupně, podle něhož žalobce, který požaduje převod náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ), získal tento nárok postoupením od třetích osob. Ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že nárok žalobce zanikl ze zákona dnem 31.12.2005, a to podle článku VI. zákona č. 253/2003 Sb., který zůstal vůči postupníkům v platnosti i poté, co vůči původním oprávněným osobám byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl ÚS 6/05.


V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce dovozuje, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozsudek odvolacího soudu považuje za zásadně významný po právní stránce při posouzení spravedlivé ochrany práv


a oprávněných zájmů účastníků řízení, a poukazuje na jeho rozpor s hmotným právem. Připomíná judikát Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2007. sp.zn. 28 Cdo 436/2007,


a v této souvislosti uvádí, že postupem žalovaného i rozhodnutími soudu došlo u něj k narušení principu spravedlivé rovnováhy mezi zabavením jeho majetku, tj. postoupených nároků oprávněných osob, a obecným zájmem na stabilizování majetkových poměrů, a dále že jeho právo pokojně užívat svůj majetek je chráněno ústavou i mezinárodním právem. Nebyla respektována povinnost soudu rozhodovat v kontextu celého právního řádu a poskytnout spravedlivou ochranu jemu jako konkrétnímu účastníkovi řízení, a to bez ohledu na účel zákona o půdě, jímž je rozvoj venkova v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životní prostředí. Argumentuje tím, že je jednak manažerem rodinné firmy, zabývající se výrobou topenářské techniky, navíc je ale od roku 2005 i registrovaným zemědělským podnikatelem, ačkoliv zatím může hospodařit jen na jednom pozemku. Ostatní pozemky, které on a jeho rodina koupili, jsou dosud zatíženy uživatelskými právy třetích osob, založenými dříve žalovaným. Jeho firma patří mezi významné evropské firmy, zabývající se problematikou spalování biomasy a výzkumem a vývojem v oblasti ekologického spalování přispívá k hospodářskému rozvoji venkova, tvorbě krajiny a životnímu prostředí; vydáním náhradních pozemků by přispělo k rozvoji rodinného podniku


a umožnilo by pěstování energetických rostlin. Účelem nabytí pohledávek žalobce se však soudy nezabývaly, a opomenuly tak věc posoudit z hlediska mezinárodního práva, které má před vnitrostátní úpravou přednost. Je tedy dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, případně byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrácena k dalšímu řízení.


Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání vyslovil názor, že oba soudy rozhodly po právu, protože zaniklé právo nelze přiznat. Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 436/2007 není dle jeho názoru na danou věc aplikovatelný, protože dovolatel sám uvádí, že zemědělskou výrobu neprovozuje. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto jako nedůvodné.


Dovolací soud shledal dovolání přípustným, protože rozsudek odvolacího soudu považuje po právní stránce za zásadně významný (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) z hlediska jeho právního závěru o zániku práva žalobce na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Závěry odvolacího soudu jsou v souladu s doslovným zněním zákona o půdě, judikaturou Ústavního soudu a konformní s judikaturou Nevyššího soudu do doby před vydáním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2007, sp.zn. 28 Cdo 436/2007. V tomto rozsudku posoudil Nejvyšší soud zákonný zánik práva postupníka na převod náhradního pozemku též za aplikace mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, a která má přednost před zákonem, a to Evropské úmluvě


o lidských právech. Dovolací soud v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, že v případě uplatnění práva postupníka na převod náhradního pozemku podle § 11 odst. 2 zákona


o půdě je třeba vycházet z nálezu Ústavního soudu, který zrušil tzv. restituční tečku jen ve vztahu k původním oprávněným osobám a nikoli vůči postupníkům, kteří si museli být vědomi s ohledem na rizikovost svých podnikatelských aktivit určitých rizik, spojených s vymáháním práva na náhradní pozemek. To se týká v prvé řadě osob, které náhradní pozemky získávaly z důvodů spekulačních a jiných, zpravidla mimo účel zemědělské výroby. Nejvyšší soud však z této kategorie vyjímá postupníky, u nichž se újma spojená se zánikem práva na převod náhradního pozemku jeví jako nepoměrná, zejména pokud pozemky potřebují pro svou činnost zemědělskou, a finanční náhrada pro ně znamená újmu neúměrnou ztrátě majetku, spočívajícího právě v nároku na náhradní pozemek. Důraz klade na dosažení spravedlivé rovnováhy mezi obecným zájmem, jímž je zájem na ukončení procesu restitucí na straně jedné a požadavkem ochrany základních lidských práv jednotlivce na straně druhé.


Uvedenými hledisky se odvolací soud nezabýval a dovolací soud proto nemohl jeho právní závěry rozhodnutí v tomto směru přezkoumat. Tyto závěry se týkají


i rozsudku soudu prvního stupně. Nezbylo proto než zrušit rozhodnutí jak odvolacího soudu, tak i soudu prvního stupně, protože k posouzení věci z hlediska shora uvedeného bude třeba řízení doplnit řadou nových skutkových zjištění (§ 243b odst. 2 a 3 o.s.ř.).


Po doplnění řízení rozhodne soud znovu, a to i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 8. dubna 2009


JUDr. Josef Rakovský, v. r.


předseda senátu