28 Cdo 1002/2003
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 8 odst. 4 předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 1002/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému O. B., zastoupenému advokátem, o zrušení části kupní a darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 14 C 283/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočka v Olomouci ze dne 14.10.2002, čj. 12 Co 33/2002-151, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Návrh žalobkyně, aby soud zrušil část kupní a darovací smlouvy ze dne 9.11.1988, kterou darovala matce žalovaného B. B. zemědělské pozemky v souvislosti s prodejem domu bývalé zemědělské usedlosti, Okresní soud v Olomouci původně zamítl rozsudkem ze dne 15.11.1994 ve znění opravných usnesení z 27.3.1998 a z 25.11.1999. Neshledal tehdy, že by při převodu pozemků došlo k naplnění skutkové podstaty dle § 8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), tj. že by pozemky byly převedeny bezúplatně. Tento rozsudek zrušil Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31.1.2001, čj. 12 Co 33/2000-83. Vytkl soudu prvnímu stupni jednak nedostatky ve zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, jednak vyslovil závazný právní názor o tom, jak má být posuzována eventuelní platba navíc oproti kupní ceně uvedené v písemné smlouvě.

Okresní soud v Olomouci nato po doplnění řízení rozhodl znovu rozsudkem ze dne 5.9.2001, čj. 14 C 283/93-104. Tentokrát návrhu vyhověl a výrokem označeným I. vyslovil, že smlouva, uzavřená 9.11.1988 formou notářského zápisu mezi žalobkyní M. H. jako prodávající a B. B. jako kupující se zrušuje v části, kterou byly darovány zemědělské pozemky v katastrálním území Ř., ve výroku blíže specifikované. Soud prvého stupně zjistil, že kupující zaplatila oproti kupní smlouvě, stanovené na základě znaleckého posudku částkou 89.000 Kčs, navíc 10.000 Kčs s tím, že jde o zvýšení kupní ceny za stodolu, oceněnou znalcem jen na 1.500 Kčs. Pokud žalovaný tvrdil, že zaplatil navíc 20.000 Kčs, nepodařilo se mu to prokázat, - šlo dle původního vyjádření žalovaného o zálohu na budoucí koupi, poskytnutou několik měsíců před uzavřením smlouvy; i kdyby soud připustil, že tato částka byla zaplacena navíc nad kupní cenu, žalovaný neprokázal, že to byla platba za zemědělské pozemky, jež byly výslovně v kupní smlouvě darovány.

Na základě odvolání žalovaného odvolací soud shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když převzal jeho správná skutková zjištění, učiněná z výpovědi účastníků, svědků i z listinných důkazů, včetně závěrů o skutkovém stavu. Podle odůvodnění rozsudku je nespornou okolností, že žalobkyně prodala kupní a darovací smlouvou ze dne 9.11.1998 matce žalovaného za 89.112 Kčs dům čp. 21 se stavební parcelou č.47, zahradou č. 67 a loukou č. 68 v Ř. za situace, kdy kupní cenu podle obsahu smlouvy převzala prodávající při sepisu smlouvy. Dalším ujednáním ve smlouvě darovala převádějící zemědělské pozemky v užívání socialistické organizace přejímající B. B., která tento dar v hodnotě 21.864 Kčs přijala. Z výpovědi žalovaného a jím navržených důkazů nebylo prokázáno, že jeho matka zaplatila žalobkyni částku 20.000 Kčs za pozemky v užívání socialistické organizace. Odvolací soud dodal, že navíc není rozhodné, jaká částka byla celkem zaplacena, pokud současně nebyla prokázána ve vztahu k částce, přesahující ujednanou kupní cenu, vůle obou smluvních stran, že tato částka je určena jako cena za nemovitosti- role v užívání socialistické organizace. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně přijala nad ujednanou kupní cenu 10.000 Kčs za stodolu a dále částku 20.000 Kčs zčásti ve zlatě a zčásti v penězích. Neprokázalo se však, že dle vůle smluvních stran šlo o platbu za zemědělské pozemky užívané socialistickou organizací. Žalovaný sám tvrdil, že tato částka byla zaplacena jako záloha na kupní cenu, a teprve později svoji výpověď změnil. Pokud pak žalovaný namítal, že některé pozemky označené ve smlouvě již nevlastní v důsledku následně provedených pozemkových úprav, nelze tyto vztahy řešit v řízení podle § 8 odst. 4 zákona o půdě, v němž vlastnické vztahy řešeny nejsou.



Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje ustanovením § 237 odst. 1 písm.b) OSŘ a důvody opírá o § 241a odst. 2 písm.b) OSŘ, když vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho názoru lze z výpovědi svědků spolehlivě dovodit, že úmyslem obou smluvních stran bylo skutečně poskytnout plnění kromě ujednané kupní ceny a jejich úmysl byl skutečně naplněn. Uvádí, že žalobkyně hned na počátku jednání o prodeji sdělila svou představu ohledně domu, výměnku, stodoly a zahrady včetně pozemků, žádala okolo 100.000 Kčs s tím, že cena bude upřesněna podle znaleckého posudku. S tím B. B. souhlasila. Přitom prodávající upozornila, že chce prodat i pole, za částku 20.000 Kč. Matka žalovaného původně pole nechtěla, posléze však souhlasila. O tom, že jde o peníze za pole, byla sepsána dohoda, kterou účastníci roztrhali při podpisu smlouvy. Přesto žalobkyně se svým manželem požadovali hned po listopadu 1989 vrácení polí, nechtěla však vrátit šperky ani peníze. Dovolatel dále dodává, že dle sdělení Katastrálního úřadu rozsudky obou soudů nemohou být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání splňuje formální požadavky stanovené v zákoně a je přípustné; napadeným rozsudkem totiž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl jinak než v původním rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 237 odst. 1 písm.b) OSŘ). Soud proto rozsudek odvolacího soudu přezkoumal věcně, přičemž dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Dovolatel označuje jako důvod svého dovolání nesprávné právní posouzení věci soudem, podle obsahu dovolání však ve skutečnosti napadá jeho skutková zjištění. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu též z důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 OSŘ, tj. z toho hlediska, zda rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá oporu v provedeném dokazování. Opodstatněnost takového důvodu neshledal, protože odvolací soud, i soud prvního stupně, z jehož zjištění odvolací soud v podstatné části vycházel, opřely svá zjištění o provedené důkazy a výpovědi účastníků, jež hodnotily jednotlivě i v jejich souvislosti v souladu s § 132 OSŘ. Tvrzení žalovaného, že hodnotou 20.000 Kčs ( ve zlatě a v penězích), poskytnutou za situace, kdy jeho matka neměla po zemědělské pozemky v užívání socialistické organizace zájem, po dohodě s žalobkyní zaplatil za tyto pozemky, měnilo původní jeho výpověď, že šlo o zálohu na to, aby byl prodán dům, a zůstalo osamoceným. Rovněž jeho manželka vypověděla jako svědkyně před soudem dne 7.11.1994, že částku 20.000 Kčs poskytli žalobkyni jako zálohu na celou transakci. Uvedla, že pokud jde o zálohu 20.000 Kčs, existovaly dva stejnopisy potvrzení o předání a převzetí této hodnoty, a když byla při podpisu smlouvy předána částka 10.000 Kčs, doklady se daly k sobě, roztrhaly se a zničily. - Za zmínku stojí, že k podpisu smlouvy a předání kupní ceny a částky 10.000 Kčs za stodolu, došlo 4 až 5 měsíců po předání hodnot ve výši 20.000 Kčs. Rovněž žalovaný uvedl před soudem 25.3.1994, že záloha ve zlatě a penězích, v celkové hodnotě 20.000 Kčs, byla zálohou na celkovou transakci a písemné potvrzení o ní účastníci smlouvy roztrhali v souvislosti se zaplacením kupní ceny a částky 10.000 Kčs poskytnuté navíc za stodolu. Ostatně tato částka spolu s kupní cenou uvedenou ve smlouvě odpovídala původně požadované částce 100.000 Kčs za dům, o níž hovoří i dovolatel.

Za této situace tvrzení žalovaného obsažené v dovolání nemůže zvrátit hodnocení skutkových zjištění učiněných soudem, tj. že hodnota 20.000 Kčs, poskytnutá několik měsíců před prodejem domu s příslušnými pozemky, vyjmenovanými v kupní části smlouvy, nebyla platbou za pozemky v užívání zemědělské organizace, jež dle písemné smlouvy byly výslovně darovány; přitom v případě, že by za ně měla být poskytnuta úplata, nic nebránilo tomu, aby tato skutečnost byla v písemné smlouvě vyjádřena.

Dovolací soud tedy neshledal, že by skutková zjištění soudu neměla oporu v provedeném dokazování ( § 241a odst. 3 OSŘ).

Právní závěry odvolacího soudu pak jsou v plném souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu. Z celé řady rozhodnutí lze uvést např.:

Rozsudek ze dne 4.8.1999, sp.zn. 28 Cdo 1521/99, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že pokud žalobce prokazuje bezúplatnost převodu notářským zápisem, tedy veřejnou listinou, o níž platí, že pokud není prokázán opak potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, je na žalovaném, aby prokázal, že v rozporu s písemnou smlouvou o bezúplatném převodu ( darování) zemědělských pozemků uzavřel s převádějícím další dohodu, že přesto budou pozemky převedeny ú)platně. Dovolací soud vycházel z toho, že v době, kdy se budovy musely převádět za stanovené ceny, neodpovídající jejich skutečné hodnotě, se za budovy, stavební parcely a zahrady často platilo více, než bylo ve smlouvě uvedeno; naopak zemědělské pozemky užívané socialistickými organizacemi neměly tehdy prakticky žádnou tržní hodnotu.

V rozsudku ze dne 14.3.2001, sp.zn. 26 Cdo 3058/2000, dovolací soud uzavřel, že v případě, kdy by bylo prokázáno, že převádějící obdržel více než činila kupní cena, a dle písemné smlouvy byly pozemky darovány, musí žalovaný prokázat, že podle tehdejší dohody stran byla platba navíc poskytnuta právě za převod zemědělských a lesních pozemků.

V rozsudku ze dne 31.10.2000, sp.zn. 24 Cdo 2932/99, dovolací soud vyložil, že okolnost, že platba poskytnutá navíc oproti znění písemné smlouvy, představovala podle vzájemné dohody stran smlouvy a v rozporu s jejím zněním platbu na zemědělské pozemky, musí prokázat ten, jemuž byly pozemky podle smlouvy darovány.

Dovolací soud v dané věci dospěl k závěru, že odvolací soud aplikoval na danou věc správný právní předpis, tj. ustanovení § 8 odst. 4 zákona o půdě, a správně jej vyložil v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Jeho rozsudek proto shledal správným a podle § 243b odst.2 věta před středníkem OSŘ dovolání zamítl.

Zbývá dodat, že správná je i argumentace odvolacího soudu, že předmětem řízení podle § 8 odst. 4 zákona o půdě byl v této věci jen návrh na zrušení smlouvy o převodu zemědělských nebo lesních pozemků, nikoli další otázky vyplývající z následných změn vlastnických vztahů podle jiných předpisů.

Náhradu nákladů dovolacího řízení soud neuložil žádnému z účastníků, protože žalobkyni, která by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měla nárok na jejich náhradu (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ), prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu