27 ICm 998/2011
12/27 ICm 998/2011-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Vladimírou Kubíčkovou v právní věci

žalobce JUDr. Zdeňka Prudilová Koníčková, se sídlem Orlí 708/36, 602 00 Brno, insolvenční správkyně dlužníka Petra Balady, nar. 1967, bytem 664 66 Medlov 107 proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, Nové Město, IČ 61860069 zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného, přihlášená přihláškou P 3 ze dne 7.2.2011 ve výši 32.561,-Kč, není po právu.

II. Žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení ze dne 22.4.2011 se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalovaného, kterou přihlásil do konkursního řízení, vedeného na dlužníka Petra Baladu ve výši 32.561,-Kč, není po právu. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení, vedeného na majetek dlužníka Petra Balady, dne 14.2.2011 pohledávku v celkové výši 66.242,-Kč. Jednalo se o 2 samostatné pohledávky, z nichž jedna byla vykonatelná, a to ve výši 62.844,-Kč a jedna nevykonatelná ve výši 16.456,-Kč. Insolvenční správce a dlužník popřeli při přezkumém jednání dne 5.4.2011 část pohledávky vykonatelné, a to ve výši 32.561,-Kč. Pohledávka byla žalovaným přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu SPZN LA 5028/10 ze dne 8.10.2010, který měl nabýt právní moci 19.10.2010.

Vlastní pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100210168 ze dne 22.8.2008 a dodatku k této smlouvě ze dne 27.8.2008. Žalovaný poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 22.000,-Kč, přičemž požadoval za sjednání půjčky poplatek ve výši 35.936,-Kč. Dlužník p. Balada se zavázal vrátit půjčku včetně poplatku v čtyřicetiosmi měsíčních splátkách ve výši 1.207,-Kč. Celkem měl dlužník zaplatit částku 57.936,-Kč. RPSN úvěru byla tedy 79,95 %. Ve smlouvě bylo uvedeno, že byla uzavřena dle obchodního zákoníku. Ustanovení o smluvní pokutě, upravené v ust. §§ 300 až 302 obchodního zákoníku se však pouze vztahují na situace, kdy je zavázaným podnikatel, vědomý si hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty. V dané věci však žalobce uzavíral smlouvu jako fyzická osoba nepodnikatel a použití smluvních pokut v občanském zákoníku je v jeho prospěch, takže ve smlouvě byly sjednány nepřiměřené smluvní pokuty. Z toho důvodu je žalobce spatřoval jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku. Dle žalobce smluvní pokuta ve výši 32.561,-Kč ve vztahu k zajišťovanému závazku ve výši 33.163,-Kč byla ve zřejmém nepoměru a zásadním rozporu s dobrými mravy. Uplatněná pohledávka žalovaným, tvořená smluvní pokutou, neměla zajišťovací funkci, ale představovala nepřiměřené obohacení věřitele. Sám dlužník uhradil na dlužnou částku celkem 27.653,-Kč, ale stále jeho pohledávka tak činila částku 33.163,-Kč. Žalobce měl zato, že smlouva o úvěru byla nepatná jako celek, a to pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva, jako taková, byla nemorální, neboť stanovila dlužníkovi povinnost zaplatit odměnu za poskytnutí úvěru vyšší než činila zapůjčená částka. Žalovanému tak nevzniklo právo žádat smluvní pokutu ve výši 32.561,-Kč.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24.1.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka p. Petra Balady a způsobem řešení úpadku bylo povolení oddlužení. Žalovaný svojí přihláškou ze dne 7.2.2011 přihlásil u nadepsaného soudu do insolvenčního řízení své dvě pohledávky za dlužníkem v celkové výši 82.698,-Kč. Žalovaný měl za dlužníkem celkem 2 pohledávky, z nichž první tvořil nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 62.844,-Kč spolu se směnečným úrokem ve výši 1.798,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,-Kč. Celkem se jednalo o pohledávku ve výši 66.242,-Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Druhou pohledávku, kterou žalovaný přihlásil, zdůvodnil jako nedoplatek z dohody o uznání dluhu ve výši 16.456,-Kč. Tato pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná a nezajištěná.

Při přezkumném jednání dne 5.4.2011 insolvenční správce popřel pohledávku č. 1 co do částky 32.561,-Kč a ve zbytku, tj. v hodnotě 33.681,-Kč ji uznal. Částku 16.456,-Kč popřel správce v plném rozsahu. Žalobce žalobou ze dne 22.4.2011 uplatnil popření vykonatelné pohledávky a žalovaný nesouhlasil s právním názorem žalobce na rozpor s dobrými mravy. Podle ust. § 199 odst. IZ lze uplatnit jako důvod popření pravosti či výše vykonatelné pohledávky jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí. Důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Uplatnit je možno pouze skutečnosti, které dlužník neuvedl v nalézacím řízení. Soud se tedy nemůže zabývat uzavřenou smlouvou o úvěru a jednotlivými nároky z ní vyplývajícími. Rozhodčí nález, vydaný v dané věci, obsahuje zdůvodnění a odlišné právní posouzení není možno v rámci popření vykonatelných pohledávek ze strany insolvenčního správce uplatnit.

Dále žalovaný uvedl, že dlužník měl před uzavřením smlouvy o úvěru dostatek času, aby se seznámil se zněním této smlouvy a rozhodl se, zda tuto smlouvu uzavře. V první řadě je tedy rozhodující to, co si smluvní subjekty dohodly. Žalovaný soudu rovněž potvrdil, že p. Baladovi byl poskytnut na základě uzavřené smlouvy ze dne 27.8.2008 úvěr ve výši 22.000,-Kč v hotovosti. Odměna za poskytnutí tohoto úvěru činila pro žalovaného částku 35.936,-Kč. Při dlouhodobém prodlení s úhradou splátek měl možnost žalovaný účtovat p. Baladovi smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové hodnoty úvěru, kterou počítal žalovaný jako částku 57.936,-Kč, tzn. že by měl nárok na 28.968,-Kč. Další smluvní pokuta mohla být p. Baladovi počítána v případě, že by se dostal do prodlení delšího 30 dnů a nesplacením dvou po sobě jdoucích splátek, což se také v roce 2010 stalo. Žalovaný potvrdil, že za úvěr ve výši 22.000,-Kč mu bylo zaplaceno celkem 27.653,-Kč. Rovněž žalovaný soudu uvedl, že p. Balada vyplnil směnku na částku 62.844,-Kč. Tato suma se skládala z vypočtené 50% pokuty ve výši 28.968,-Kč a z doplatku hodnoty úvěru, tj. z 30.283,-Kč a další pokuty ve výši 3.593,-Kč.

Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

Z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů s datem 5.4.2011 soud zjistil, že pohledávka společnosti PROFI CREDIT byla částečně popřena co do pravosti a výše ve výši 32.561,-Kč.

Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil stanovisko insolvenčního správce k přihlášené pohledávce žalovaného a popřel ji částečně ve výši 32.561,-Kč.

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.2.2013 soud zjistil, že soud odmítl část přihlášky žalobce ve výši 16.456,-Kč z důvodu nedodržení stanovené lhůty pro podání žaloby.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení, vedeného na p. Petra Baladu, soud zjistil, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení částku celkem 66.242,-Kč jako pohledávku vzniklou nedoplatkem na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru spolu s příslušenstvím. Dále přihlásil pohledávku ve výši 16.456,-Kč jako nedoplatek z dohody o uznání dluhu.

Celkem přihlásil 82.698,-Kč jako výši pohledávky.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100210168 soud zjistil, že byla uzavřena dne 22.8.2008. Panu Baladovi měla být dle smlouvy placena částka 60.000,-Kč, přičemž celková hodnota úvěru činila částku 157.920,-Kč. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila 97.920,-Kč. Celkem mělo být zaplaceno 48 jednotlivých splátek ve výši 3.290,-Kč při výši RPSN 78,47 %. Splatnost každé splátky byla dána 20. dnem v měsíci. Rovněž byla sjednávána smluvní odměna za poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 50.534,-Kč při RPSN 69,95 %. K tomuto uvedl žalovaný, že p. Baladovi revolving nebyl poskytnut.

Z přiložených smluvních ujednání o revolvingovém úvěru soud zjistil, že ve smlouvě byla sjednána rozhodčí doložka v bodě 18. těchto ujednání. V bodě 5. smluvních ujednání byla rozváděna smluvní odměna, kdy se klient měl zavázat k platbě smluvní odměny ve sjednané výši dle výpočtu žalovaného se splatností ke dni poskytnutí úvěru. Smlouva měla být zajištěna kromě smluvních pokut i podpisem blankosměnky. Sankce byly uváděny v bodě 13. ujednání, přičemž mělo být dle těchto podmínek sjednáno, že při prodlení 15 dnů po termínu splatnosti mohl žalovaný účtovat smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné částky a pokud prodlení trvalo 30 dnů, byl žalovaný oprávněn požadovat nad rámec výše uvedené smluvní pokuty ještě další pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Pokud by dlužník by v prodlení déle než 35 dnů, mohl žalovaný požadovat smluvní pokutu ve výši 50 % maximální výše úvěru, a to nad rámec výše již pokut uvedených.

Z dodatku k citované smlouvě ze dne 27.8.2008soud zjistil, že stanovy upřesňovaly parametry poskytované k revolvingovému úvěru , přičemž výše revolvingu činila hodnotu 28.968,-Kč se smluvní odměnou 18.540,-Kč při vyplacení částky 22.000,-Kč. Smluvní odměna měla činit částku 35.936,-Kč.

Z dopisu žalovaného na dlužníka ze dne 22.7.2010 soud zjistil, že žalovaný dlužníkovi oznamoval závažné porušení smlouvy o půjčce a požadoval po něm nesplacenou část úvěru a všech smluvních pokut, tj. celkem 65.724,-Kč.

Z faktury č. 910038602 ze dne 22.7.2010 soud zjistil, že žalovaný fakturoval dlužníkovi celkem částku 28.968,-Kč jako smluvní pokutu, tj. 50 % z výše úvěru.

Ze směnky ze dne 22.8.2008 soud zjistil, že byla vystavena ke smlouvě č. 9100210168 dne 22.8.2008 na částku 65.724,-Kč. Tato částka měla být zaplacena 5.8.2010 na řad žalovaného. Dlužník směnku podepsal.

Z rozhodčího nálezu č. LA 5028/10-11 soud zjistil, že byl zpracována Mgr. Markem Landsmannem dne 8.10.2010. V rozhodčím nálezu byl uveden výrok, že p. Balada je povinen zaplatit žalovanému částku 65.724,-Kč spolu s 6% úrokem ročně od 6.8.2010 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení. V odůvodnění bylo zapsáno, že žalovaný se domáhal vydání rozhodčího nálezu k určení povinnosti dlužníkovi zaplatit částku 65.724,-Kč spolu s příslušenstvím. Mezi žalovaným a dlužníkem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, ve které byla sjednána rovněž rozhodčí doložka. K zajištění pohledávky byla p. Baladou vystavena blankosměnka, kterou poté, kdy dlužník řádně neplnil, žalovaný vyplnil v souladu se smlouvou o úvěru. Směnečná pohledávka měla být splatná v uplatněné výši, avšak p. Balada ji nezaplatil. Rozhodce zaslal odpůrci s výzvou k vyjádření i návrh žalovaného. Žalovaný se k návrhu ve lhůtě nevyjádřil. Rozhodce tedy dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalovaného byl způsobilý k projednání v rozhodčím řízení a po přezkoumání předložených listin zjistil, že směnka je řádnou směnkou vlastní a obsahuje závazek p. Balady. Pan Balada se dostal do prodlení se zaplacením a žalovanému tak vzniklo postižné právo spolu s příslušenstvím. Rozhodce shledal návrh navrhovatele plně důvodným a bylo tedy návrhu vyhověno.

Z dohody o uznání dluhu č. 9100210168 soud zjistil, že byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným dne 8.11.2010. V této dohodě byl uveden neuhrazený úvěr ve výši 33.163,-Kč spolu s neuhrazenými smluvními pokutami ve výši 32.561,-Kč. Rovněž zde byly zapsány náklady rozhodčího řízení. Celý závazek měl činit částku 65.824,-Kč. Připsána byla rovněž smluvní pokuta ve výši 16.456,-Kč. Celkový závazek tak měl činit 82.280,-Kč. Sjednány byly měsíční splátky (60 jednotlivých splátek) do 25. dne v měsíci v hodnotě 1.380,-Kč.

Z karty klienta, v tomto případě p. Balady, soud zjistil, že dlužník (p. Balada) se skutečně dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Celkem p. Balada platil splátky až do 20.7.2010.

Z takto provedeného dokazování soud měl za prokázané, že mezi p. Baladou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 22.8.2008, na kterou p. Balada obdržel částku 22.000,-Kč v hotovosti. Pan Balada zaplatil na úvěr celkem 27.653,-Kč, přičemž dále měl zaplatit pohledávky žalobce v souvislosti s ujednáními ve smlouvě o smluvních pokutách a odměnách za poskytnutí úvěru. Správce konkursní podstaty v podstatě pohledávku žalovaného uznal kromě účtované smluvní pokuty v celkové výši 32.561,-Kč.

Po právní stránce věc byla soudem posouzena následovně:

Okolnosti, týkající se popření části uplatněné pohledávky insolvenčním správcem a konečný výsledek, nebyly mezi účastníky řízení sporné. Spornou byla otázka, zda žalovaný důvodně přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku i účtované smluvní pokuty, vypočítané dle přílohy k uzavřené smlouvě.

Z proběhlého dokazování bylo soudem zjištěno, že pohledávka, uplatněná žalovaným do insolvenčního řízení, byla pohledávkou vykonatelnou, neboť žalovaný se jako navrhovatel obrátil na rozhodce s žádostí o vydání rozhodnutí, které také bylo rozhodcem vydáno.

Podle ust. § 199 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky, přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě podle odst. 1 citovaného ustanovení může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Úspěch tohoto popření je závislý na tom, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku, tj. že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve uplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že žalovaný přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku nebo pro určení, že žalovaný přihlášený věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (nižší) výši.

Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu již byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne.

Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uplatnil jako část své pohledávky nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru spolu se směnečným úrokem a náklady řízení. Žalobce se, jako správce, nebránil uznání pohledávky z přímého úvěru, ať již žalovaným spočítaného jakkoliv, projevil nesouhlas pouze s úhradou smluvní pokuty. O celé výši pohledávky vzniklé ze směnky rozhodl rozhodčí nález, vydaný Mgr. Markem Landsmanem, přičemž součástí pohledávky žalovaného, jak bylo v rozhodnutí uvedeno, byly i smluvní pokuty a neuhrazené penalizační faktury. Žalovaný se vůči rozhodčímu nálezu nebránil a zřejmě tak nečinil i v průběhu rozhodčího řízení. V daném případě tedy vzhledem k tomu, že dlužník v rozhodčím řízení neuplatnil žádné kauzální námitky, je možno v tomto případě tyto uplatnit v řízení o určení pohledávky, neboť nejde o jiné právní posouzení věci. Žalobce odmítl uznat část pohledávky žalovaného (majetkové sankce) s odůvodněním, že žalovaným účtovaná smluvní pokuta je ve zřejmém nepoměru k dlužné částce a neúměrně přehodnocuje reálné zajištění a tedy se smluvní pokuty takto účtované dostaly do rozporu s dobrými mravy.

Po posouzení uzavřené smlouvy v celém rozsahu soud dospěl k závěru, že smlouva mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena dle občanského zákoníku, když dlužník do této smlouvy nevstupoval jako podnikatel. Soud pomíjí nepřiměřenost smluvních ujednání v souvislosti se smluvními odměnami za poskytnutí úvěru, kdy dlužníkovi po vyplacení částky 22.000,-Kč zbývá ještě k úhradě smluvní odměna ve výši 35.936,-Kč, neboť pohledávku z vlastního úvěru správce konkursní podstaty uznal.

Ke smlouvě však byla přiložena smluvní ujednání (tištěné velmi drobným písmem), ve kterých zavazoval věřitel dlužníka k zajištění poskytnutého úvěru jednak směnkou a jednak smluvními pokutami. Smluvní pokuty tak, jak byly nastaveny v těchto ujednáních, navyšovaly výši postupného dluhu zcela nevyváženým způsobem. Žalovaný si zajišťoval možnost účtování smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné částky při prodlení delším 15 dnů, při prodlení delším 30 dnů pak navyšoval nad rámec již výše uvedené pokuty hodnotu dluhu o 13% pokutu z výše dlužné částky a pro případ prodlení delšího 35 dnů si žalovaný zajišťoval smluvní pokutu ve výši 50 % z maximální výše úvěru. V tomto případě nutno uvést, že se nejednalo o částku 22.000,-Kč, která byla také dlužníku vyplacena, ale o částku 57.936,-Kč, neboť do úvěru byla zcela nelogicky zahrnuta i smluvní odměna, kterou si žalovaný za poskytnutí úvěru započítal.

Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

Posouzení toho, zda právní úkon je v souladu s dobrými mravy nebrání skutečnost, že byl výsledkem svobodného ujednání a není též rozhodné, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil či zda některý z účastníků byl či nikoliv v dobré víře.

Soud dospěl k závěru, že žalovaný ve svých smluvních ujednáních podstatě překročil obecná pravidla k zajištění závazku, neboť pohledávku z úvěru zajistil nejen vystavením blankosměnky, ale i nepřiměřenou výší smluvních pokut. Smluvní pokuta ve výši 50 % z hodnoty 57.936,-Kč, jako výše úvěru, se pro zajištění pohledávky žalovaného, jeví zcela neúměrnou zvláště přihlédne-li se ke skutečnosti, že dlužník obdržel pouze v hotovosti částku 22.000,-Kč, avšak jen na smluvní pokutě by musel zaplatit částku nepoměrně vyšší. Soud by se mohl přiklonit ještě k možnosti účtovat smluvní pokutu z poloviny skutečně vyplacené hotovosti, avšak skutečnost, že do hodnoty úvěru započítal žalovaný i svoji smluvní odměnu (vyšší než vyplacená částka), je v dané souvislosti jednoznačně nepřijatelná. Zajištění pohledávky takto spočítanými pokutami je nutno posoudit jako zcela nepřiměřené a lze je posoudit jako odporující dobrým mravům.

Podle ust. § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.

Soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta, která měla být sjednána k uzavřené smlouvě o úvěru, neplní přiměřeně zajišťovací funkci k řádnému splácení úvěru, je nezdůvodnitelně vysoká a plnilo-li zajištění i vypsání blankosměnky, v požadované výši je zcela v rozporu s elementárním požadavkem na zajišťovací prostředek. Soud dospěl k závěru, že je důvodné vyhovět žalobci a určit, že část pohledávky žalovaného do výše 32.561,-Kč není po právu, neboť ujednání o smluvní pokutě v uzavřené smlouvě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšný žalobce žádné náklady řízení nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u tohoto soudu.

Krajský soud v Brně dne 8.7.2014

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Kubíčková, v.r. Ivana Maternová samosoudce