27 ICm 697/2010
27 ICm 697/2010-36 KSBR 27 INS 9394/2009-C1-6

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Hrstkovou ve věci žalobce: AFIA PROINVEST, s.r.o., Purkyňova 278/15, 772 00 Olomouc, IČ: 285 81 032, práv. zast. JUDr. Evou Cahovou, advokátkou, Horní lán 9, 779 00 Olomouc, proti žalované: Mgr. Kateřina Širhalová, LL.M., Gajdošova 7, 615 00 Brno, insolvenční správkyně dlužníka Tomáš Hála, IČ: 659 17 308, Moravcova 248/4, 767 01 Kroměříž, o určení pravosti a výše pohledávky 144.606,39 Kč

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku z titulu úroku z prodlení vypočteného dle dohodnutých podmínek v úvěrové smlouvě ve výši 144.606,39 Kč, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se svým návrhem ze dne 2.7.2010 doručeným soudu v týž den, domáhal určení své úvěrové pohledávky s přísl., kterou popřel na přezkumném jednání insolvenční správce v části úroků z prodlení 144.606,39 Kč. Správce uznal pouze zákonný úrok z prodlení ve výši 123.662,01 Kč, a namítal, že při sjednání smlouvy o úvěru nešlo o podnikatelský KSBR 27 INS 9394/2009-C1 závazek. Žalobce tvrdil, že nejde o spotřebitelskou smlouvu sjednanou fyzickou osobou, šlo o bankovní úvěr pro podnikatele-absolutní obchodní závazkový vztah a pro úroky z prodlení platí obchodní zákoník-výše úroků byla mezi stranami sjednána a ta tudíž platí. Dlužník byl podnikatelem, což je z insolvenčního řízení patrné a ani mezi stranami o tom není sporu, má IČ, správkyně sama jeho podnikatelské prostory užívala a inkasovala z nich prostředky pro majetkovou podstatu-jak znalecký posudek, tak sama úvěrová smlouva mohou charakter závazku jako podnikatelský potvrdit. Na tom nemění nic fakt, že dlužník nabýval nemovitost do společného jmění manželů. Žalobce dále trval na přiznání úroků z prodlení za dobu, kdy byl dlužník vyzván k plnému uhrazení závazků od 30.9.2009 do 29.10.2009 s poukazem na Obchodní podmínky připojené ke smlouvě o úvěru čl.4 odst.5. a věřitel v té době neměl možnost obrátit se k uplatnění svého nároku na soud; dlužník dostal od věřitele lhůtu 30 dnů k zaplacení a vyrovnání všech svých závazků, v těchto 30 dnech nezaplatil, tudíž žalobce má za to, že již v těchto 30 dnech jde o prodlení.

Žalovaná svým vyjádřením ze dne 30.8.2012 odkazovala na všeobecně známou a přijímanou judikaturu ve věcech ochrany spotřebitelů; ze všech listinných dokladů, které má k žalovaná dispozici, vyplývá, že hypoteční úvěr byl sjednáván pouze s osobou fyzickou-nikde není označen dlužník jako podnikatel. Jestliže později nemovitost k podnikání užíval, nebo dokonce si ji za tím účelem již opatřoval, z žádného dokumentu nevyplývá a nemůže to změnit nic na charakteru závazku jako spotřebitelského. Žalovaná namítala, že po dobu od 30.9.2009 do 29.10.2009 dlužník v prodlení nebyl, protože mu teprve planula lhůta k plnění poskytnutá mu výzvou věřitele.

Soud zjistil následující skutečnosti.

Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 6.5.2005 mezi českomoravskou hypoteční bankou, a.s., a Tomášem Hálou a Hanou Hálovou, oba bytem Svatopluka Čecha 827, Kojetín Město, oba označeni pouze rodným číslem, vyplývá že účelem poskytnutí úvěru bylo: koupě nemovitosti. Ze smlouvy nevyplývá podnikatelský záměr, dlužník není označen Ičem, dlužník je uveden jako příjemce úvěru společně s manželkou jako fyzické osoby. Ze znaleckého posudku č. 05075 znalce Ing.Josefa Navrátila ze dne 17.3.2005 se podává, že nemovitost má obecnou cenu 4.100.000,-Kč, stavba je dokončena v r. 1990, rekonstruována byla v r. 2004, prodejnost nemovitosti je průměrná, nemovitost je 3podlažní, má dobrou polohu pro obchod a podnikání. Ani z tohoto důkazu však nevyplývá podnikatelský charakter nemovitosti, podnikatelský záměr dlužníka při opatření nemovitosti-jen velikost nemovitosti a její lokalizace na obchodně výhodné pozici ještě neznamená, že dlužník neopatřoval nemovitost proto, aby ji pouze dále pronajímal, aniž by přitom sám podnikal. Z Obchodních podmínek Hypoteční banky účinných ke dni 1.1.2008, z čl.IV bod 5 vyplývá, že v případě požadavku KSBR 27 INS 9394/2009-C1 banky na okamžité zesplatnění úvěru, je dlužník povinen vrátit bance jistinu s příslušenstvím do jednoho měsíce ode dne odeslání výzvy banky. Dlužník tak nemohl být dlužník v prodlení v době, kdy mu teprve plynula lhůta k zaplacení. Dle aktuální roční repo sazby stan.ČNB pro výpočet úroků z prodlení v době, kdy dlužník byl v prodlení s plněním svého závazku vyplývá, že od 1.1.2009 do 30.6.2009 byla sazba 9,25, od 1.7.2009 do 31.12.2009 8,50, od 1.1.2010 do 30.6.2010 8,00, od 1.7.2010 do 30.6.2012 7,75. Soud konstatuje, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce uplatnil přihláškou pohledávky č. 10 do insolvenčního řízení dlužníka svůj nárok 3.635.062,29 Kč řádně a včas, že pohledávka byla řádně postoupena z původního věřitele na stávajícího žalobce, že dne 8.6.2010 proběhlo přezkumné jednání ve věci posouzení pravosti, důvodnosti a výše uplatněných pohledávek, že na PJ byl nárok žalobce popřen co do části úroků z prodlení ve výši 144.606,39 Kč, a ve zbytku byly úroky z prodlení ve výši 123.662,01 Kč uznány, že ins.správkyně specifikovala důvod popření-rozpor se zákonem v ujednání smluvních stran o úrocích z prodlení, výše úroků se měla řídit OZ a musela být stanovena dle prováděcího předpisu k OZ; správkyně proto uznala úroky pouze v zákonné výši.

K právnímu hodnocení skutkových zjištění soud použil ust.§ 262 odst.4 z.č. 513/1991 Sb. a judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 873/2006-smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností vyplývajících ze závazkového vztahu jinak regulovaného obchodním zákoníkem, pouze dle zákoníku občanského. Odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku dlužníka vystupujícího ve vztahu jako nepodnikatel se bude řídit ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v zákoníku občanském v § 517. ten umožňuje věřiteli v případě prodlení dlužníka požadovat vedle plnění jistiny i úroky z prodlení dle prováděcího předpisu k OZ. § 517 odst.2 OZ je normou kogentní, což vyřešil Nejvyšší soudu již ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 1117/2003 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 26/2006)-povaha ustanovení § 517/2 OZ vylučuje, aby výše úroků z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí, nař.vlády č. 142/1994 Sb. Jiné ujednání stran o úrocích z prodlení je pro rozpor se zákonem dle § 39 OZ absolutně neplatné.

Soud dospěl k těmto právním závěrům: při vzniku závazku byla sjednána spotřebitelská smlouva, na kterou je nutné vztáhnout občanský zákoník a tudíž úroky z prodlení neobstojí ve výši dle smlouvy sjednané dle obch.zákoníku, charakter závazku s přihlédnutím ke všem okolnostem nebyl podnikatelský, úvěr nebyl tedy absolutním obchodem, úroky nebyly platně sjednány dle obch.z. Dále: dlužník nebyl v prodlení se splněním svého závazku v době od 30.9.2009 do 29.10.2009 s poukazem na Obchodní podmínky připojené ke smlouvě o úvěru čl.4 odst.5, neboť dlužníkovi teprve běžela lhůta určená věřitelem k plnění. Popření části úroků správcem ve výši 144.606,39 Kč je důvodné. Proto soud zamítl žalobu, neboť vyšší částka úroků z prodlení není podepřena žádným platným právním titulem. KSBR 27 INS 9394/2009-C1

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 202 odst.1 z.č. 182/2006 Sb.

P o u č e n í : proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, protože právní zástupce žalobce i žalovaná se přijednání dne 9.4.2013 vzdali práva opravného prostředku (§ 207 odst.1 osř).

Krajský soudu v Brně dne 9.4.2013

JUDr. Hana Hrstková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Pavla Široká