27 ICm 3464/2012
Číslo jednací: 27 ICm 3464/2012-39 (KSBR 27 INS 944/2012-C2-7)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl JUDr. Jaroslavou Schneeweissovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce Plzeňský Prazdroj, a.s., IČ 45357366, se sídlem U Prazdroje 7, 304 97 Plzeň, zastoupen JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem, se sídlem Americká tř. 56, 301 00 Plzeň, proti žalovanému JUDr. Jiří Mazánek, se sídlem Komenského nám. 435, 767 01 Kroměříž, insolvenční správce dlužnice Kateřiny Provazníkové (dříve anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 628, 769 01 Holešov, o určení popřené pohledávky takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužnicí nepodmíněnou vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 192.356 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 944/2012, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.228 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 19.11.2012 domáhal se žalobce určení, že má za dlužnicí Kateřinou anonymizovano nepodmíněnou, vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 192.353 Kč, přihlášenou do insolvenčního řízení do důvodu i výše po právu. V podané žalobě žalobce uvedl, že Krajským soudem v Brně je pod sp. zn. KSBR 27 INS 944/2012 vedeno insolvenční řízení ve věci dlužnice Kateřiny anonymizovano do něhož přihlásil svou nezajištěnou, nepodmíněnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 192.353 Kč. Insolvenční správce dlužnice žalobce vyrozuměl o popření jeho přihlášené pohledávky co do pravosti s odůvodněním, že dlužnici nebyl doručen směnečný platební rozkaz. Současně žalobce prohlásil, že s popřením pohledávky nesouhlasí, neboť disponuje směnečným platebním rozkazem s doložkou právní moci a vykonatelnosti. Doložka byla na směnečný platební rozkaz vyznačena v roce 2011, na základě tohoto exekučního titulu je proti dlužnici vedeno od ledna roku 2012 exekuční řízení. Žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti doložky, když se jedná o veřejnou listinu. Žalobce dovozuje, že popření pohledávky dlužnicí pro nedoručení směnečného platebního rozkazu v insolvenčním řízení je s ohledem na vedenou exekuci ryze účelové.

Soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané žaloby. Žaloba na určení popřené pohledávky byla insolvenčnímu soudu doručena dne 22.11.2012 elektronickou poštou bez připojeného podpisu a současně telefaxem. Dne 23.11.2012, tedy ve lhůtě podle ust. § 42 odst. 2 o.s.ř., bylo předloženo písemné podání shodného znění. Oddlužení bylo schváleno dne 17.9.2012. Vyrozumění insolvenčního správce o popření údajně nevykonatelné pohledávky podle ust. § 197 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále jen IZ a o nutnosti podat žalobu proti insolvenčnímu správci podle ust. § 198 IZ je datováno dnem 6.11.2012. V případě, že věřitel nebyl osobně přítomen na přezkumném jednání (jako v předmětné věci), nese odpovědnost za správné poučení věřitele insolvenční správce (§ 197 odst. 2 IZ). Popřel-li pohledávku pouze dlužník, musí insolvenční správce poučit věřitele o nutnosti podat žalobu přímo proti dlužníkovi. Nebude-li věřitel insolvenčním správcem řádně a úplně poučen o nutnosti podat žalobu na určení popřené pohledávky a o pasivně legitimovaných subjektech k podání žaloby, nezačne věřiteli běžet propadná lhůta k podání žaloby stanovená v ust. § 198 odst. 1 IZ. Jak je podrobně rozebráno níže, pohledávku popřela pouze dlužnice. Pokud už žalovaný nesprávně vyzýval žalobce k podání žaloby, měl jej poučit o nutnosti podat žalobu proti popírající dlužnici, což neučinil. Lhůta k podání incidenční žaloby proto žalobci dosud nezačala běžet a žaloba tak byla podána včas podle ust. § 198 IZ ve spojení s ust. 410 odst. 2 IZ, byť ne popírající dlužnicí proti věřiteli vykonatelné pohledávky.

Jednání nařízené za účelem projednání věci dne 27.5.2015 proběhlo pouze za účasti žalovaného. Žalobce prostřednictvím svého zástupce svou neúčast na jednání omluvil a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Současně popsal historii vzniku své pohledávky za dlužnicí tak, že dlužnice se zavázala vystavením směnky ze dne 1.1.2008 ve Zlíně zaplatit žalobci částku 125.329 Kč. Směnka nebyla ani po upomínce zaplacena. Žalobce proto směnku uplatnil u Krajského soudu v Plzni, který dne 19.7.2011 vydal směnečný platební rozkaz pod č.j. 47 Cm 143/2011-7. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci dne 2.8.1011 a v části nákladů řízení dne 16.8.2011. Závěrem uvedl, že v řádném řízení bylo vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, které není důvod zpochybňovat a poukázal rovněž na skutečnost, že na základě popsaného směnečného platebního rozkazu je proti dlužnici od 12.1.2012 vedeno pod sp. zn. EX 9722/11 exekuční řízení.

Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: -z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2012 (č.l. A-12), že byl zjištěn úpadek dlužnice, dlužnici povoleno oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Jiří Mazánek, advokát se sídlem v Kroměříži, Komenského náměstí 435, -z přihlášky pohledávky žalobce jako věřitele č. 6 ze dne 16.4.2012, že žalobce přihlásil dne 18.4.2012 do insolvenčního řízení za dlužnicí pohledávku ve výši 192.353 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky označil nezaplacenou směnečnou sumu ve výši 125.329 Kč ze směnky vystavené dlužnicí dne 1.1.2008 ve Zlíně, splatné dne 11.2.2011, pravomocně přiznanou směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 19.7.2011, č.j. 47 Cm 143/2011-7; pohledávka je pro částku 125.329 Kč označena jako vykonatelná, což je dokládáno zmíněným směnečným platebním rozkazem; jako příslušenství ve výši 67.024 Kč je označena směnečná odměna 417,76 Kč, 6% úrok ve

výši 8.632,24 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 40.082 Kč a náklady exekučního řízení ve výši 17.892 Kč; žalobce uvedl, že pro vymožení pohledávky byla nařízena exekuce usnesením Okresního soudu v Kroměříži, č.j. 10 Exe 26/2012-11 ze dne 12.1.2012, -ze seznamu přihlášených pohledávek předloženého soudu dne 17.5.2012 (č.l. B-2), že v přezkumném listu sporné pohledávky výše jistiny činí 125.329 Kč, výše příslušenství 67.024 Kč; insolvenční správce konstatoval vykonatelnost pohledávky ve výši 125.329 Kč; podle stanoviska insolvenčního správce i vyjádření dlužníka je pohledávka uznána v celé výši 192.353 Kč, -z protokolu o přezkumném jednání ze dne 5.6.2012 (č.l. B-6), že věřitel č. 6 (žalobce) se přezkumného jednání neúčastnil, -z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, z přezkumného listu přihlášky č. 6 (č.l. B-7/7), že pohledávka z nezaplacené směnky v celkové výši 192.353 Kč ve výši jistiny 125.329 Kč a příslušenství 67.024 Kč byla přezkoumána jako vykonatelná pro 125.329 Kč; podle vyjádření dlužníka tento pohledávku uznává ve výši 192.353, současně je však do přezkumného listu ručně vepsána poznámka, podle níž dlužník uznává pohledávku ve výši 49.734 Kč, popírá 142.619 Kč, jako důvod popření výše pohledávky je uvedeno, že směnečný platební rozkaz nebyl dlužnici doručen; stanovisko insolvenčního správce zní: uznáno ve výši 192.353 Kč; úhrn zjištěné pohledávky je 192.353 Kč, ručně je pak vepsána poznámka, že úhrn zjištěné pohledávky je 192.353 Kč pro účely konkursu a 49.734 Kč pro účely oddlužení, -z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2012 o schválení oddlužení (č.l. B-14), že soud schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty; ve výroku II. usnesení soud vyzval insolvenčního správce, aby věřitele nevykonatelných pohledávek, které dlužnice popřela, vyrozuměl podle ust. § 410 IZ, a aby dlužnici poučil o možnosti podat určovací žalobu podle ust. § 410 odst. 3 IZ u vykonatelných pohledávek, -z dopisu insolvenčního správce ze dne 6.11.2012 adresovaného zástupci žalobce, že žalovaný (insolvenční správce dlužnice) vyrozuměl žalobce v souladu s ust. § 197 odst. 2 IZ, že jeho nezajištěná, v částce 125.329 Kč pak nevykonatelná pohledávka v celkové výši 192.353 Kč byla částečně popřena dlužnicí co do pravosti v částce 142.619 Kč, která zahrnuje i nevykonatelnou část pohledávky ve výši 49.734 Kč, důvodem popření je nedoručení platebního rozkazu dlužnici; současně žalobce poučil podle ust. § 198 odst. 1 IZ, že žalobu na určení přihlášené pohledávky je třeba uplatnit u soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, lhůta neskončí dříve než 15 dnů od doručení tohoto vyrozumění a žalobu je třeba podat proti insolvenčnímu správci, -z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 47 Cm 143/2011, že na základě návrhu žalobce ze dne 13.6.2011 byl vydán pod č.j. 47 Cm 143/2011-7 dne 19.7.2011 směnečný platební rozkaz, podle něhož je žalovaná (zde dlužnice) povinna zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 125.329 Kč spolu s 6% úrokem od 12.2.2011 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 417,76 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 40.082 Kč; podle doručenky byl směnečný platební rozkaz doručen žalované do vlastních rukou dne 29.7.2011, na doručence je zřetelný vlastnoruční podpis žalované; směnečný platební rozkaz nabyl právní moci ve věci samé dne 2.8.2011, v části nákladů řízení dne 16.8.2011.

Z takto provedených důkazů nemohl soud dospět k jinému závěru, než že žalobu je třeba zamítnout pro nedostatek aktivní legitimace žalobce. Soud vzal za prokázané, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Kateřiny Provazníkové (dříve anonymizovano nezajištěnou pohledávku ve výši 192.353 Kč, sestávající ze směnečné sumy 125.329 Kč, směnečné odměny 417,76 Kč, úroku 8.632,24 Kč, nákladů nalézacího řízení 40.082 Kč a nákladů exekučního řízení 17.892 Kč, jako vykonatelnou. Vykonatelnost své pohledávky žalobce doložil pravomocným rozhodnutím soudu, konkrétně směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 19.7.2011. Na rozhodnutí soudu je vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti ze dne 25.8.2011. Podle doručenky prokazující doručení směnečného platebního rozkazu dlužnice zásilku osobně převzala, což stvrdila vlastnoručním podpisem dne 29.7.2011. Jelikož doručenka je listinou, jež má povahu veřejné listiny podle ust. § 134 o.s.ř. a od listin soukromých se liší svou důkazní silou, tedy potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.10.2000 sp. zn. 30 Cdo 2514/99), nemá soud důvod pochybovat o účinnosti doručení směnečného platebního rozkazu dlužnici.

Pro zkoumání aktivní legitimace žalobce je významný fakt, že předmětná pohledávka byla žalovaným insolvenčním správcem na přezkumném jednání dne 5.6.2012 přezkoumána jako vykonatelná. Přezkoumání pohledávky jako vykonatelné či nevykonatelné má zásadní dopad právě na aktivní a pasivní legitimaci v případném budoucím incidenčním sporu.

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který vykonatelnou pohledávku popřel, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle ust. § 201 odst. 2 poslední věta IZ je vykonatelná pohledávka zjištěna také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření.

Podle ust. § 410 odst. 1 a 2 IZ není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202 IZ. Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

V případě, že je popřena pohledávka nevykonatelná, je na věřiteli, aby si pohledávku, o níž dosud nebylo žádným orgánem pravomocně rozhodnuto, proti popírajícímu subjektu u soudu vydobyl. Vykonatelnost je však vlastnost pohledávky, která pramení z toho, že pohledávka byla přiznána pravomocným, a tedy i závazným, konečným a zásadně nezměnitelným rozhodnutím soudu či jiného orgánu. Proto v případě popření pohledávky vykonatelné zákonodárce konstruuje v ust. § 199 IZ opačný postup, tedy že insolvenční správce, který vykonatelnou pohledávku popřel, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil.

V případě řešení úpadku dlužníka oddlužením mohou nastat situace, kdy pohledávky jsou správcem uznány, ale popřeny dlužníkem. V takových případech je postup při popírání pohledávek podle ust. § 198, resp. § 199 IZ modifikován ust. § 410 IZ. Pro dlužníka, který účinně při oddlužení popřel věřiteli jeho vykonatelnou pohledávku, platí obdobně ustanovení § 199 IZ. Žalobu bude ovšem při modifikaci postupu podle ust. § 410 IZ podávat právě popírající dlužník proti nositeli popřené vykonatelné pohledávky (viz Maršíková J. a kolektiv. Insolvenční zákon. 2. vydání. Praha: Nakladatelství Leges; 2014, str. 344).

V dané věci byla pohledávka přezkoumána žalovaným jako vykonatelná, žalovaným zcela uznána a dlužnicí částečně, do výše 142.619 Kč popřena. Pokud je pohledávka přezkoumána jako vykonatelná, nelze akceptovat postup, kdy zcela v rozporu s insolvenčním zákonem je na věřitele přenesena povinnost podávat incidenční žalobu. Věřitelé by se museli (z procesní opatrnosti) již podruhé před soudem aktivně domáhat určení existence jejich pohledávky. V takovém případě má žalobu podat popírající subjekt (insolvenční správce, resp. dlužnice), který pokud tak neučiní, je pohledávku nutné považovat za zjištěnou podle § 201 odst. 2 IZ. Soud si je vědom rozhodovací praxe v otázce popírání vykonatelných nároků, kterou nastolil Nejvyšší soud ČR např. svým rozhodnutím sen. zn. 29 NSČR 25/2011 ze dne 18. 7. 2013, podle něhož jestliže pohledávka přihlášená věřitelem jako vykonatelná byla při přezkumném jednání přezkoumána coby pohledávka nevykonatelná a popřena co do pravosti, pak věřitel, jehož insolvenční správce vyzval postupem podle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona k podání incidenční žaloby o určení pravosti takové pohledávky, byl povinen postupovat podle § 198 insolvenčního zákona a podat ve stanovené lhůtě žalobu o určení pravosti pohledávky u insolvenčního soudu . Závěr Nejvyššího soudu v předmětné věci aplikovatelný není, a to právě proto, že insolvenční správce pohledávku věřitelem řádně jako vykonatelnou přihlášenou a podloženou na přezkumné jednání jako vykonatelnou rovněž zařadil. Rozhodující je výsledek přezkumu zaznamenaný v seznamu přihlášených pohledávek (ust. § 191 a § 197 odst. 1 IZ).

Přezkumné jednání se konalo před schválením oddlužení, účinky popření vykonatelné pohledávky nezajištěného věřitele dlužnicí nastaly zveřejněním usnesení o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku (17.9.2012). Popírající dlužnice, chtěla-li zachovat účinky svého popěrného úkonu ve vztahu k vykonatelné pohledávce žalobce, měla podat ve lhůtě 30 dnů od schválení oddlužení žalobu, kterou by uplatnila své právo vůči věřiteli, zde žalobci. Pokud žaloba podána nebyla, je vykonatelná pohledávka popřená dlužnicí bez dalšího pokládána za zjištěnou (201 odst. 2 IZ). Nedostatek aktivní legitimace k podání incidenční žaloby je důvodem pro zamítnutí žaloby.

I pokud by nebyl zjištěn nedostatek aktivní legitimace žalobce, nebylo by možné žalobě vyhovět. Z důkazů provedených v průběhu řízení má soud za prokázané, že upravený seznam přihlášených pohledávek v části přihlášky č. 6 není dostatečně určitý a srozumitelný. Přezkumný list byl na jednání evidentně nachystán tak, že pohledávka bude v celé výši uznána jak insolvenčním správcem, tak dlužnicí. Na přezkumném jednání byl do přezkumného listu zaznamenán popěrný úkon dlužnice bez toho, aby byl původní závěr o uznání pohledávky v plné výši 192.353 Kč škrtnut. Na přezkumném listu se nacházejí současně dvě uznané částky ze strany dlužnice-původních 192.353 Kč a nově zapsaných 49.734 Kč.

Z přezkumného listu dále vyplývá, že k popření výše pohledávky 142.619 Kč mělo dojít ze strany dlužnice pro zpochybněné doručení vydaného směnečného platebního rozkazu, je tedy zpochybněna vykonatelnost pohledávky. Popření dlužnice je zcela neurčité, neboť není patrno, z jakých důvodů dlužnice popírá právě část pohledávky žalobce ve výši 142.619 Kč, když v důvodech popření co do výše se pak hovoří o popření přihlášené pohledávky z důvodu nedoručení směnečného platebního rozkazu dlužnici. Dlužník musí nejpozději při přezkumném jednání výslovně uvést, jak pohledávku popírá, tedy zda popírá její pravost nebo výši, svůj popěrný úkon musí také výslovně zdůvodnit, tedy uvést z jakého důvodu pohledávku popírá, aby mohl být následně případně přezkoumán insolvenčním soudem. Dlužník je oprávněn popřít pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek (§ 192 odst. 1 IZ). Pokud je úpadek dlužníka řešen oddlužením, má popření dlužníka účinky shodné s popřením insolvenčního správce pouze u pohledávky nezajištěné (§ 410 odst. 2 IZ).

Podle ust. § 410 odst. 3 IZ jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.

Popěrný úkon dlužnice je ve světle uvedených ustanovení insolvenčního zákona neúčinné a není možné k němu přihlédnout. Dlužník v oddlužení je oproti insolvenčnímu správci omezen v důvodech, pro které může popřít vykonatelnou pohledávku. Důvodem popření vykonatelné pohledávky co do její pravosti či výše mohou být pouze skutečnosti, které by byly důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Popření samotné vykonatelnosti pohledávky není insolvenčním zákonem předvídáno a ve spojení s popřením pohledávky co do výše, nadto zcela nejasné a neobjasněné, nelze považovat za účinné. Pohledávka tedy nebyla kvalifikovaně popřena a je proto v plné výši zjištěna.

Závěrem soud dodává, že vyrozumění žalovaného ze dne 6.11.2012, kterým byl žalobce vyzván k podání incidenční žaloby, nelze v žádném případě považovat za řádné, schopné vyvolat jakékoli účinky, včetně běhu lhůty podle ust. § 198 IZ. Jak již bylo uzavřeno výše, nebylo žádného zákonného důvodu, aby žalovaný vyzýval žalobce k podání žaloby o určení pohledávky. Pohledávka byla přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná, a proto bylo ze strany žalovaného na místě poučit o podání žaloby na popření vykonatelné pohledávky dlužnici (k čemuž byl ostatně žalovaný vyzván i výrokem II. usnesení o schválení oddlužení ze dne 17.9.2012). V dopise je dále žalobce chybně vyrozuměn jednak o výši své pohledávky, kterou žalovaný označuje jako nevykonatelnou ve výši 125.329 Kč a dále pak o popěrném úkonu dlužnice, když uvádí, že dlužnice popřela pohledávku částečně co do pravosti. Ve světle shora uvedených závěrů je žalobce zcela nesprávně poučen o lhůtě k podání určovací žaloby podle ust. § 198 IZ, když podle ust. § 410 odst. 2 IZ je lhůta vázána na schválení oddlužení a rovněž o pasivní legitimaci žalovaného, když žalobu by bylo třeba podat proti dlužnici.

Podle ust. § 202 odst. 2 IZ náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 202 odst. 2 IZ; žalovaný insolvenční správce nesprávně poučil žalobce o tom, že by měl iniciovat incidenční spor z popření pohledávky jako věřitel s nevykonatelnou pohledávkou, jeho poučení bylo rovněž nesprávné v okruhu osob, které by bylo nutné v případě, že by se jednalo o pohledávku nevykonatelnou, žalovat. Jelikož pohledávku popřela pouze dlužnice, měla by taková žaloba směřovat toliko proti dlužnici, insolvenční správce by v takovém sporu nebyl pasivně legitimován. Žalobce neměl jinou možnost, než z procesní opatrnosti podle poučení žalovaného postupovat. Jelikož žalovaný zcela nesprávně instruoval žalobce k vyvolání předmětného incidenčního sporu, jeho zaviněním vznikly žalobci náklady řízení, které je žalovaný povinen nahradit. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit náklady řízení žalobce v celkové výši 13.228 Kč, sestávající z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč, dále z odměny advokáta a paušálních náhrad hotových výloh za celkem 2 úkony právní pomoci spojené s převzetím a přípravou věci a sepisem žaloby po 3.100 Kč + 600 Kč, včetně 21% DPH ve výši 1.428 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce je dána ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno.

Krajský soud v Brně dne 27. května 2015

JUDr. Jaroslava Schneeweissová,v.r. samosoudce za správnost: Blanka Svobodová