27 ICm 3348/2013
Číslo jednací: 4/27 ICm 3348/2013-307 KSBR 27 INS 20629/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkou Mikolajkovou v právní věci žalobce: UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a.s., sídlem Želetavská 1525/1, 140 00 Praha 4, IČ: 15272028, právně zastoupen JUDr. Pavlem Sedláčekm, advokátem, sídlem Dlouhá 16, Praha 4, proti žalovanému: Kloboucká lesní s.r.o., sídlem Šumavská 524/31, 602 00 Brno, IČ: 25532642, právně zastoupen: Mgr. Marianem Jeřábkem, advokátem, sídlem Jakubské nám. 2, 602 00 Brno, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem

takto:

I. Návrh žalobce, aby soud určil, že dílčí pohledávky žalovaného za dlužníkem v souhrnné výši 7.829.819,90 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Brně ve věci dlužníka PLOMA a.s., IČ: 255 56 045 se sídlem Hodonín, Velkomoravská 79, PSČ 695 31 pod sp.zn. KSBR 27 INS 20629/2011 se zjišťují jako pohledávky nezajištěné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 16.456,--Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění: isir.justi ce.cz

Žalobce, jako přihlášený věřitel popřel pořadí pohledávky žalovaného, toto popření se ve smyslu ust. § 200 odst. 5 insolvenčního zákona považuje za žalobu. Tímto svým podáním se přihlášený věřitel domáhá určení, že celkem 122 pohledávek žalovaného, přihlášeného insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSBR 27 INS 20629/2012 v celkové výši 7.829.819,--má být zjištěno jako pohledávky nezajištěné. Z jeho podání vyplývá, že smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené 12.1.2012 jsou absolutně neplatné z důvodu, že obsahem a účelem obchází zákon a příčí se dobrým mravům. Tvrdí, že dlužník i žalovaný při uzavření zástavní smlouvy ze dne 12.1.2013 věděli nebo museli a měli vědět, že se dlužník nachází v úpadku ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a 3 z.č. 182/2006 Sb. insolvenčního zákona, neboť ke dni uzavření zástavní smlouvy dlužník evidoval peněžité závazky nesplněné po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, tj. po splatnosti nastalé nejpozději ke dni 11.10.2011 přinejmenším vůči 77 věřitelům. Ke dni uzavření zástavní smlouvy bylo ze zpráv zvěřejněných médií veřejně známo, že se dlužník potýká se závažnými ekonomickými problémy, tato skutečnost se projevila v podobě hromadného propouštění zaměstnanců, z původních cca 800 zaměstnanců jich bylo na jaře roku 2008 propuštěno 140 a ke dni 1.2.2009 dostalo od vedení společnosti dlužníka výpověď dalších 223 zaměstnanců. Tyto informace se objevily v článku Ploma Hodonín propouští přes 200 lidí zveřejněných dne 1.1.2009 na internetové portálu idnes.cz a článku Hodonínská Ploma: další propouštění zveřejněném 2.1.2009 na internetovém portálu denik.cz.

Také z Výkazu zisků a ztráty společnosti dlužníka ke dni 31.8.2010, která byla založena Krajským soudem v Brně do Sbírky listin dne 30.6.2011 a byla tak od uvedeného data volně dostupná veřejnosti, navíc vyplývá, že dlužník vykázal v účetním období od 1.9.2008 do 31.8.21009 před zdaněním ztrátu ve výši 223.779.000,--Kč a v účetním období od 1.9.2009 do 31.8.2010 před zdaněním ztrátu ve výši 54.154.000,--Kč. Žalovaný tudíž věděl, resp. musel vědět a měl vědět, že dlužník se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3, odst. 1 až 3 insolvenčního zákona anebo přinejmenším ve stavu hrozícího úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 4 insolvenčního zákona. Bylo tedy veřejně známo, že společnost dlužníka se dlouhodobě nachází ve vážné ekonomické situaci, jež v blízké budoucnosti bude řešitelná pouze cestou insolvenčního řízení. Ze seznamu majetku dlužníka a soupisu pohledávek a závazků dlužníka zveřejněných v insolvenčním rejstříku na č. 1. A-3 dále vyplývá, že ke dni podání insolvenčního návrhu 23.8.2012 dosahoval majetek dlužníka souhrnné výše Kč 162.710.299,88 a dlužník evidoval pohledávky v souhrnné výši Kč 157.649.458,79 Kč, zároveň však měl dlužník ke stejnému dni závazky vůči více věřitelům v souhrnné výši Kč 363.239.695,79 a byl tak předlužen nejméně o Kč 42.879.937,12. Podle seznamu majetku dlužníka a soupisu pohledávek a závazků dlužníka zveřejněných v insolvenčním rejstříku v rámci řízení vedeného nadepsaným soudem pod sp. zn. KSBR 38 INS 12597/2012 na č. 1. A-3 ke dni podání návrhu dlužníka na vyhlášení moratoria 25.5.2012 na jedné straně vlastnil dlužník majetek v souhrnné výši Kč 169.992.673,78 a měl pohledávky v souhrnné výši Kč 156.081.118,67, na straně druhé však evidoval závazky vůči více věřitelům v souhrnné výši Kč 333.786.653,54 a byl tak předlužen nejméně o Kč 7.712.861,09. Vzhledem ke skutečnosti, že dlužník dlouhodobě vykazoval v hospodaření ztrátu (viz dále), lze důvodně předpokládat, že výše dlužníkových závazků přesahovala výši dlužníkova majetku a dlužník tak byl předlužen i ke dni uzavření zástavní smlouvy 12.1.2012.

Skutečnost, že předmětem zástavní smlouvy byly pohledávky dlužníka za žalobcem, byla dána tím, že ke dni 12.1.2012 již dlužník na základě smluv uzavřených s Moravským Peněžním Ústavem-spořitelní družstvo zastavil k zajištění pohledávek tohoto družstva prakticky celý svůj majetek, byly uzavřeny Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem dne 10.9.2010 a 21.9.2010, 12.9.2010. Dne 21.9.2010 Smlouva o zřízení zástavního práva k movitým věcem náležející do podniku dlužníka a 19.9.2011 movité věci-uskladněné výrobky do hodnoty až 10.000.000,--Kč. Proto žalovaný urychleně uzavřel smlouvy k zajištění svého majetku zástavním právem k pohledávkám, a to za účelem, aby měl zajištěné v budoucím insolvenčním řízení lepší pořadí

Při uzavření zástavní smlouvy dne 12.1.2012 dlužník věděl, anebo vzhledem ke výše uvedeným skutečnostem mohl a měl vědět, že se nachází v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona

Poukázal na závěry judikátu Nejvyššího soudu z 1.7.2008 pod sp. zn. 29 Odo 1027/2006, když tedy jednání bylo jednáním, které svým účelem odporovalo zákonu, a to konkrétně zásada poctivého obchodního styku ve smyslu ust. § 265 z.č. 513/1991 Sb. a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů ve smyslu ust. § 1 písm. a/ a § 5 písm. a/ insolvenčního zákona. K zajištěným pohledávkám žalovaného za dlužníkem by v případě, že by existovaly určité nesplacené pohledávky dlužníka za žalobcem, svědčilo na základě ust. § 167 insolvenčního zákona výhodnější pořadí, než k pohledávkám jiným věřitelům dlužníka a výrazně by se tak zvýšila pravděpodobnost jejich uspokojení v rámci insolvenčního řízení. Sjednání zástavní smlouvy ze dne 12.1.2012 tak bylo absolutně neplatný jednáním odporujícím zákonu ve smyslu ust. § 9 z.č. 140/1964 Sb. občanského zákoníku.

Žalobce tvrdí i neúčinnost Smlouvy o zřízení zástavního práva. V době uzavření Smlouvy o zřízení zástavního práva musela společnost PLOMA, a.s. s ohledem na svou finanční situaci bezpochyby vědět, že není a nebude schopna plnit své splatné závazky vůči více věřitelům a že tedy lze v blízké době očekávat zahájení insolvenčního řízení. Zřízením zástavního práva ve prospěch společnosti Kloboucká lesní s.r.o. za těchto okolností nemohla společnost PLOMA, a.s. sledovat nic jiného, než zkrátit práva ostatních věřitelům, jejímž nezajištěným pohledávkám svědčí v insolvenčním řízení horší pořadí než k pohledávkám zajištěným. S ohledem na skutečnost, že společnosti Kloboucká lesní s.r.o. muselo být z jednání společnosti PLOMA, a.s. a z veřejně dostupných zdrojů známo, v jaké situaci se tato společnost nachází, neboť se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám úmysl PLOMA, a.s. zkrátit uspokojení věřitelů rovněž společnosti Kloboucká lesní s.r.o.

Žalobce též odkazoval na informace od společnosti PLOMA, a.s., podle níž byly všechny závazky vůči společnosti Kloboucká lesní s.r.o. ze strany společnosti PLOMA, a.s. vyrovnány a zástavní právo tak vzhledem ke své akcesorické povaze zaniklo v okamžiku splnění hlavního závazku. Společnost PLOMA, a.s. vyzvala společnost TRANSFINANCE a.s., aby své platební závazky nadále plnila výhradně v její prospěch. Této výzvě společnost TRANSFINANCE a.s. v dobré víře vyhověla, a to i s ohledem na případ společnost Hradecká lesní a dřevařská společnost, a.s., kde došlo k podobnému vývoji. Společnost TRANSFINANCE a.s. ke dni podání žaloby všechny své závazky ve vztahu ke společnosti PLOMA, a.s. řádně vyrovnala.

Žalovaný k návrhu žalobce uvedl, že pokud se týká neúčinnosti, tak této se v přesně stanovených lhůtách může dovolávat výlučně insolvenční správce, který se tak neučinil. K tvrzení, že se jedná o úkon neplatný, odporující dobrým mravům, zejména k tvrzení, že dlužník i věřitel věděli o úpadku dlužníka při uzavření smlouvy a účelem uzavřené smlouvě bylo zvýhodnění žalovaného v insolvenčním řízení, žalovaný uvedl, že nemá vědomost o tom, zda-li dlužník věděl, že se nachází v úpadkové situaci, kterou není sto zvládnout a jakým způsobem toto chtěl případně řešit. Pokud se týče tvrzení, že žalovaný věděl, že se dlužník nachází v úpadkové situaci, pak toto žalobce dovozuje z toho, že zřejmě má za to, že provedl před uzavřením smlouvy analýzu finanční situace dlužníka prostřednictvím listin, založených do obchodního rejstříku a navíc měl při tomto úkonu z ledna 2012 mít v patrnosti dva novinové články z roku 2009, které se týkaly propouštění zaměstnanců. Toto je evidentně pouze nedoloženou domněnkou žalobce. Také účelovost uzavřené smlouvy o zřízení zástavního práva, která měla směřovat k poškození ostatních věřitelů a zvýhodnění žalovaného je ryzí domněnkou žalobce, která se nezakládá na pravdě. Jediným účelem zřízeného zástavního práva bylo zajištění dlužníka a poskytnutí jistoty žalovanému, že jeho pohledávka bude splněna, což je také smyslem a účelem uvedeného institutu. Žalovaný také uvedl, že při obchodním styku se společností PLOMA, a.s. vždy používal zajišťovací instituty a to zajišťovací směnky, zástavní právo k nemovitým i movitým věcem. Historicky se tedy vždy snažil o nejlepší zajištění svých pohledávek. Jeho obchodním předchůdcem v daných obchodech žalovaného byla společnost Hradecká lesní s.r.o., a stejný model k zajišťování obchodních případů mezi partnery byl zaveden již mezi těmito dvěma subjekty. Poukázal také na charakter obchodního vztahu, kdy přihlášené pohledávky nabyly splatnosti 30.3.2012 a dále 23.5.2012 což je celkově přes 7.000.000,--Kč. Tyto vznikly během 54 dnů při splatnosti 45 dnů v době, kdy nastala splatnost nejdříve splatných pohledávek činily pohledávky již více než 6.000.000,--Kč. Nelze tedy po žalovaném spravedlivě požadovat, aby takové transakce realizoval bez jakéhokoliv zajištění. Neztotožňuje se s tím, že by jeho jednání mělo být v rozporu s dobrými mravy. Žádný jiný způsob zajištění se v daném období nenabízel, v tomto poukázal na tvrzení žalobce. Pokud žalovaný jednal po právu, využil právními předpisy dané možnosti a zajistil plnění své pohledávky, pak se nemohlo jednat o úkon, který je v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru žalovaného se žalobce námitkou neplatnosti smlouvy snaží pouze nahradit institut neúčinnosti právního jednání dle insolvenčního zákona, čímž také smysl a účel uvedeného ustanovení obchází. Navrhl žalobu zamítnout.

Soud vyzval žalobce ve smyslu ust. § 118a/ odst. 1 a 3, aby pokud tvrdí nedostatek dobrých mravů nebo obcházení zákona, nechť doplní své žalobní tvrzení tak, že uvede veškeré skutečnosti, ze kterých dovozuje důvody, ze kterých se uzavření dané smlouvy příčilo dobrým mravům, popř. že obchází zákon. Dále ho vyzval, nechť doplní skutečnosti ke svému tvrzení, že úmyslem obou stran (nejen žalobce, ale i žalovaného), bylo zkrátit možnost uspokojení pohledávky věřitelů, resp. nechť uvede veškeré skutečnosti, ze kterých dovozuje neplatnost zástavní smlouvy a nechť k těmto svým tvrzením navrhne důkazy.

Poté žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, ani nenavrhl nové důkazy, pouze rozvedl svá tvrzení a právní názory, jak je uvedeno výše. Zůstal na svém stanovisku, že úkon je neplatný ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku. Nedoplnil také žádné skutečnosti ke svému tvrzení, že pohledávky, které jsou předmětem zástavního práva, zanikly.

Žalovaný namítl, že pohledávky žalovaného nadále existují, dokládá přihláška do insolvenčního řízení, jeho pohledávky nebyly nikým, ani žalobcem co do pravosti a výše popřeny.

V provedeném dokazování soud zjistil z obchodního rejstříku společnosti PLOMA, a.s., že na základě usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 38 INS 12597/2010-A-9 ze dne 25.5.2012 bylo u dlužníka vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, a to do 25.8.2012. Insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka dne 23.8.2012. Úpadek byl zjištěn usnesením zdejšího soudu KSBR 27 INS 20629/2012-A-17 ze dne 15.10.2012. Usnesením zdejšího soudu z 6.8.2014 KSBR 27 INS 20629/2012-B-255, v právní moci 29.3.2015 byl na majetek dlužníka PLOMA, a.s. prohlášen konkurs. Ze seznamu přihlášek vyplývá, že žalobce i žalovaný přihlásili svoje pohledávky do daného insolvenčního řízení.

Z protokolu o dalším a zvláštním přezkumném jednání ze dne 27.9.2013 a z úředního záznamu ze dne 4.10.2013 vyplývá, že pohledávka žalovaného, tj. společnosti Kloboucká lesní s.r. byla zjištěna co do důvodu i výše 7.829.819,90 Kč a bylo popřeno pořadí pohledávky jako zajištěné majetkem dlužníka.

Z přihlášky žalovaného, vedené pod č.79 ve výše uvedeném insolvenčním řízení vyplývá, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v součtu ve výši 7.829.819,90 Kč. Tyto pohledávky byly doloženy dvěmi kupními smlouvami na dodávku surového dříví za rok 2012 a to smlouvou uzavřenou dne 10.1.2012 na 1. čtvrtletí a smlouvou z 12.4.2012 na druhé čtvrtletí roku 2012. Dne 12.1.2012 byla uzavřena mezi společností PLOMA a.s. a Klobouckou lesní s.r.o. smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávkám, ve které si sjednali, že k zajištění pohledávek zástavního věřitele vyplývajících z kupních cen za prodané dříví, které mu vzniknou na základě kupní smlouvy uzavřené 10.1.2012 a všech kupních smluv, které věřitel v pozici prodávajícího uzavře pro rok 2012 se zástavním dlužníkem. Předmětem zástavy byly veškeré pohledávky za společností TRANSFINANCE a.s., Praha 8, IČ: 152 72 028. Dne 12.1.2012 bylo oznámení o vzniku zástavního práva předáno statutárním zástupcům žalobce. Mezi stranami je nesporné, že tyto smlouvy o obsahu, tak jak je to uloženo, byly uzavřeny a na základě těchto smluv byly přihlášeny pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení.

Ze soupisu závazků doložených k návrhu na insolvenci vyplývá, že závazky společnosti PLOMA činily 363.239.695,79 Kč, souhrn jeho majetku k danému datu 23.8.2012 činil 162.710.299,88 Kč a evidoval pohledávky ve výši 157.649.458,79 Kč.

Z kopie internetových stránek vyplývá, že dne 1.1.2009 byl v příloze Brno a Jižní Morava uveřejněn článek o výpovědích 223 zaměstnanců PLOMY Hodonín a z kopií internetových stránek deník.cz ze dne 2.1.2009 bylo zjištěno, že byl uveřejněn článek o dalším propouštění v Hodonínské PLOMĚ, ve kterých se uvádí údaje o jeho předchozím propouštění 140 zaměstnanců.

Ze smluv uzavřených mezi dlužníkem a Moravským Peněžním Ústavem-spořitelní družstvo uzavřeli dne 10.9.2010, 21.9.2010 a 22.9.2010 smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem k zajištění úvěrů uzavřených stejného dne.

Z notářského zápisu N 283/2011, NZ 259/2011 ze dne 19.9.2011 vyplývá, že žalovaný a dlužníka PLOMA a.s. uzavřeli Smlouvu o zřízení zástavního práva k movitým věcem-zásoby vlastních výrobků, tato zástavní smlouva byla zapsána do rejstříku zástav dne 19.9.2011.

Žalobce do spisu též založil rozvahu a Výkaz zisky a ztráty ke dni 31.8.2010 z obchodního rejstříku žalovaného, ze kterého vyplývá, že zde došlo ke ztrátě v daném účetním období mínus 54.154,--Kč.

Ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem, uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným a společností PLOMA-dřevovýroba a.s. vyplývá, že tato společnosti jako zástavce zastavila zajištění pohledávek žalovaného vůči dlužníkovi nemovitosti a to smlouvou ze dne 17.2.2011 vložené do katastru. Zástava se týkala pohledávek vyplývajících z kupních smluv na dodávky surového dříví na rok 2011.

Z dohody o vyplnění a využití blankosměnky a to kopie této blankosměnky vyplývá, že došlo k zajištění dodávek z kupní smlouvy uzavřené na druhé čtvrtletí roku 2010 ze dne 30.4.2010.

Dle ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí

Dle ust. § 239 odst. 1 insolvenčního zákona Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

Dle ust. § 242 odst. 1 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Dle ust. § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dle ust. § 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

V daném případě se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávky žalovaného mají být zjištěny jako pohledávky nezajištěné zástavním právem, opírá o tvrzení, že zástavní smlouva uzavření k zajištění těchto pohledávek je neúčinná ve smyslu ust. insolvenčního zákona. Jeho tvrzení směřují k neúčinnosti z důvodu úmyslně zkracujícího právního úkonu. Odporovat právním úkonům dlužníka z důvodu neúčinnosti, může ve smyslu ust. § 239, § 235 v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce. Z těchto ustanovení insolvenčního zákona tedy vyplývá, že žalobce není aktivně legitimován k podání takové žaloby, podaná žaloba ani žalobou na určení neúčinnosti právního úkonu není. Soud není oprávněn posoudit neúčinnost úkonu jako předběžnou otázku. Popřít pohledávku z titulu, že zástavní smlouva je neúčinná, by tak žalobce mohl pouze v případě, že by o neúčinnosti právního úkonu bylo rozhodnuto na základě žaloby insolvenčního správce, respektivě popřípadě že by k určení neúčinnosti právního úkonu došlo před zahájením insolvenčního řízení dle ust. § 42a/ občanského zákoníku na návrh věřitele. O tento případ se však nejedná. Z titulu tvrzené neúčinnosti tedy žalobce nemůže být v tomto sporu úspěšný.

Tvrzení o tom, že předmětná zástavní smlouva je neplatná, opírá žalobce o svůj názor, že ke dni uzavírání zástavní smlouvy věděly obě dvě strany smlouvy, resp. musely a měly vědět, že se dlužník nachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku ve smyslu příslušných ustanovení insolvenčního zákona, tato skutečnost měla být žalovanému známá z Výkazu zisků a ztrát i společnosti založené v obchodním rejstříku, týkající se období k 31.8.2010 a dále z toho, že mu byly známy nebo měly být známy novinové články informující o hromadném propouštění společnosti úpadce. V řízení jednak nebylo prokázáno, že by žalovaný o těchto skutečnostech věděl. I v případě, že by tomu tak bylo, pak je nutno v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (např. 29 Odo 1027/2006 ze dne 1.7.2008) je nutno konstatovat, že v daném případě nebylo prokázáno, že úmyslem dlužníka bylo zkrátit své věřitele. Avšak i kdyby byl prokázán úmysl dlužníka a bylo prokázáno, že žalovaný o tomto úmyslu věděl, pak ze skutečnosti, že by druhé straně bylo známo, že dlužník učinil právní úkon ve smyslu zkrátit věřitele, neplyne závěr, že v úmyslu zkrátit dlužníkova věřitele jednaly obě smluvní strany. Takovou skutečnost nelze dovodit ani z toho, že jiný majetek dlužníka byl zastaven na základě dalších zástavních smluv, ať již uzavřených s Moravským Peněžním Ústavem-spořitelním družstvem či s žalovaným. Pouze právní úkon, který obě strany uzavřely v úmyslu zkrátit možnost uspokojení pohledávek věřitelů je podle § 39 obč. zák. neplatný. V řízení nebylo prokázáno, že obě strany jednaly v úmyslu zkrátit ostatní věřitele, zástavní smlouvu tedy soud považuje za platnou.

Tak, jak uváděl žalovaný, je hlavním účelem zástavního práva zajištění pohledávky věřitele. Žalovaný si tedy i v minulém období , tj. pro rok 2010, stejně jako pro rok 2011 zajišťoval svoje pohledávky zástavními právy, popř. zajišťovací směnkou. Tato snaha žalovaného je zcela legitimní, nelze mu podsouvat úmysl, že účelem uzavření zástavní smlouvy bylo jednat v neprospěch ostatních věřitelů. Dané jednání tak nelze posoudit ani jako jednání v rozporu s poctivým obchodním stykem (§265 obchodního zákoníku) ani jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (§39 obč. zák.).

V podrobnostech soud odkazuje též na citovaný judikát Nejvyššího soudu 29 Odo 1027/2006 z 1.7.2008.

Žalobce původně také tvrdil, že zajištěné pohledávky zanikly. Ani na výzvu soudu však nedoplnil žádná tvrzení ani nenavrhl důkazy k prokázání zániku pohledávek.

Vzhledem k výše uvedenému soudu žalobu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., v řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému náleží náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem. Tyto sestávají ze 4 úkonů právní pomoci (převzetí věci 2.6.2015, podání z 3.6.2015, ze 17.12.2015 a účast na jednání 24.10.2016 z tarifní hodnoty 50.000,--Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění změn a doplňků, dále 4x paušální odměna 300,--Kč, k tomu 21 % DPH 2.856,--Kč, celkem činí náhrada nákladů 16.456,--Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou mu tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí .

Krajský soud v Brně dne 24.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Mikolajková, v.r. Eliška Šobová samosoudce