27 ICm 108/2010
Právní moc: 16.8.2014

27 ICm 108/2010-105 KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Hrstkovou ve věci žalobce: UniCredit Leasing CZ, a.s., IČ: 158 86 492, se sídlem Praha 4, Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 00, práv. zast. Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem, se sídlem Praha, Václavské náměstí 823/33, PSČ 110 00, proti žalovanému: JUDr. Daniel Ševčík, Ph.D., advokát se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, insolvenční správce dlužníka Moravan Aviation s.r.o., IČ: 253 47 900, se sídlem Otrokovice, Letiště 1578, PSČ 756 81, o určení pohledávky

takto:

I. Řízení o části žalobou uplatněného nároku ve výši 1,831.695,20 Kč a 1,387.124,- Kč s e z a s t a v u j e pro zpětvzetí nároku žalobcem.

II. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Moravan Aviation s.r.o., IČ: 253 47 900, se sídlem Otrokovice, Letiště 1578, PSČ 756 81, pohledávku ve výši 836.807,30 Kč a 350.846,-Kč, s e z a m í t á.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 9.4.2010 podanou soudu dne 12.4.2010 se domáhal žalobce určení svých pohledávek za dlužníkem, neboť insolvenční správce tyto popřel z důvodů absence právního titulu. Žalobce pohledávky uplatnil z leasingových smluv a obě byly podmíněné-splatnými by se staly ukončením leasingových smluv ze strany žalovaného.

Z vyjádření žalovaného ze dne 24.5.2010 soud zjistil, že požadoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný upřesnil, že z přihlášených pohledávek uznal částky 6.307,50 Kč (na smlouvu 1101700521) a 3.623,-Kč (na smlouvu 1101700522), a to jako dlužné neuhrazené leasingové splátky za měsíc leden, popřel 2.662.195,-Kč smluvní pokutu, pro absenci právního titulu (ke smlouvě 1101700521) a ze stejných důvodů popřel i 1.734.347,-Kč (ke smlouvě 1101700522). Důvod popření: obě leasingové smlouvy byly žalovaným správcem písemně vypovězeny 20.5.2010 dle IZ, v době přihlášení nebyly LS ukončeny, což vylučuje vznik nároku věřitele-žalobce na smluvní pokutu. Z vlastní smlouvy je patrno, že nárok na smluvní pokutu vzniká ne samotným prodlením, ale až ukončením LS-opačný výklad by vedl k závěru o nutnosti dlužníka uhradit cenu leasingu v podstatě dvakrát, což by bylo zjevně v rozporu s dobrými mravy. Správce dále namítal rozpor s dobrými mravy v smlouvě a jejímu čl. 9.2, protože hodnotil jako nepřípustné ukončit smlouvu, odebrat předmět leasingu a navíc zaplatit všechny splátky nájemného, pojištění a dalších plateb. Správce upozornil na skutečnost, že žalobce smlouvy neukončil a nárok na smluvní pokutu mu proto dle 9.2 leasingových smluv ani nemohl vzniknout. Ujednání čl.9.2 je hodnoceno správcem-žalovaným jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 OZ): pronajímatel mohl smlouvu kdykoliv bez lhůty ukončit odstoupením nebo výpovědí s okamžitou účinností, když se dlužník mj. dostane do prodlení s úhradou plateb nebo jejich části. Jediná pokuta, na kterou by měl žalobce nárok, je pokutou dle čl.4.2 (0,05% z dlužné částky za každý den prodlení), ale nárok na tuto smluvní pokutu nebyl uplatněn-což žalobce věřitel výslovně potvrdil v přihlášce pohledávky a jejích doplněních. Dále správce jako žalovaný uvedl, že dle konstrukce ujednání o smluvní pokutě v leas. smlouvách mohl žalobce věřitel ihned po prodlení dlužníka s placením tj. ode dne 5.1.2010 smlouvy ukončit; navíc dle smlouvy to měl být jen a pouze věřitel pronajímatel (žalobce), kdo měl ukončit smlouvy tak, aby mu vznikl nárok na smluvní pokutu. Nárok na smluvní pokutu byl totiž konstruován tak, že byl spojen až s ukončením leasingové smlouvy v důsledku takového prodlení dlužníka. I kdyby však věřitel pronajímatel (žalobce) smlouvu ukončil po zjištění úpadku, právo na smluvní pokutu by mu vzniklo až tímto ukončením smlouvy, avšak dle § 170 písm. e) IZ by šlo o pohledávku, která je vyloučena z uspokojení. Věřitel a pronajímatel (žalobce) však výslovně v doplnění přihlášky ze dne 10.3.2010 prohlásil, že z jeho strany k ukončení LS nedošlo. Proto ke dni přezkoumání těchto pohledávek nebyl dán právní titul pro vznik nároků na smluvní pokuty. Mj. věřitel (žalobce) v přihlášce ani v jejím doplnění neuvedl konkrétní skutková tvrzení, která by byla důvodem pro vznik nároku na smluvní pokuty, nespecifikoval, KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8 na základě jakého konkrétního písmene uvedeného ustanovení 9.2 leasingové smlouvy (leasingových smluv) své nároky uplatňuje a své požadavky nedoložil konkrétními skutkovými tvrzeními. Smluvní pokuta (pokuty) byly sjednány ve zjevném rozporu s dobrými mravy-§ 39 OZ a se zásadami poctivého obchodního styku-§ 265 Obch Z.

Soud zjistil následující skutečnosti.

Přihláškou pohledávky č. 76 do insolvenčního řízení dlužníka Moravan Aviation, s.r.o., doručenou soudu dne 12.2.2010, uplatnil věřitel žalobce UniCredit Leasing CZ, a.s., svou pohledávku (své pohledávky) ve výši 4.406.472,50 Kč a to z leasingových smluv č. 1101700521 a 1101700522; pohledávky byly uplatněny jako podmíněné; k přihlášce byla připojena konečná finanční vyúčtování leasingu, leasingové smlouvy, přejímací protokoly, splátkové kalendáře, salda.

Z výzvy správce k doplnění přihlášky pohledávky žalobce ze dne 26.2.2010 soud zjistil, že insolvenční správce požadoval určit, jak věřitel dospěl k přihláškou uplatňovaným částkám, v jaké části jsou tvořeny leasingovými splátkami a za které měsíce, kdy došlo k předčasnému ukončení leasingové smlouvy a jakou formou, dle jakého článku smlouvy je smluvní pokuta nárokována jak byla vypočtena a kdy byl nárok na její zaplacení vůči dlužníkovi uplatněn.

Z přípisu věřitele správci ze dne 10.2.2010 soud zjistil, že věřitel označil svou pohledávku a její přihlášku za podmíněnou pro případ, že by správce ukončil leasingové smlouvy 1101700521 a 1101700522. Věřitel-žalobce uvedl, že by preferoval pokračování leasingových smluv.

Z výpovědi leasingových smluv 1101700521 a 1101700522 ze dne 20.5.2010 soud zjistil, že insolvenční správce dle § 256 odst. 1 ve spojení s § 259 z.č. 182/2006 SB., IZ, vypověděl leasingové smlouvy s tím, že výpovědní lhůta činí 1 měsíc a začne běžet od prvního dne násled. po měsíci, v němž byla výpověď doručena věřiteli.

Z podání věřitele žalobce ze dne 26.2.2014 soud zjistil, že věřitel žalobce reagoval na výpovědi leasingových smluv správcem, kteréžto výpovědi mu byly doručeny dne 24.5.2010. Došlo tak k naplnění odkládacích podmínek pohledávek a ty jsou nadále pohledávkami nepodmíněnými. Leasingové smlouvy byla ukončeny ke dni 24.5.2010, leas. splátky za dobu po usnesení o úpadku (tj. po 22.1.2010) mají povahu zapodstatové pohledávky, které budou uplatněny vůči insolvenčnímu správci postupem dle § 203 IZ-z LS č. 1101700521 celkem 280.707,60 Kč (vč. DPH a pojistného) a z LS č. 1101700522 celkem 179.020,80 Kč (vč. DPH a pojistného). Věřitel proto vzal přihlášku pohledávky v těchto částkách zpět. Dále věřitel žalobce uvedl, že po ukončení leasingových smluv došlo ke zpeněžení předmětu KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8 financování: LS 1101700521-zpeněžení 1.600.200,-Kč a LS 1101700522-zpeněžení 1.239.520,-Kč. I v těchto částech proto věřitel vzal svou přihlášku zpět. Celkový rozsah zpětvzetí činil 3.218.819,20 Kč (1.831.695,20 Kč na LS 1101700521 a 1.387.124,-Kč na LS 1101700522); věřitel žalobce zůstal věřitelem pro pohledávky 1.187.653,30 Kč (836.807,30 Kč na LS 1101700521 a 350.846,-Kč na LS 1101700522).

Soud proto vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky pro 1.831.695,50 a 1.387.124,-Kč, usnesením ze dne 4.4.2014, které nabylo právní moci dne 3.5.2014. Soud konstatoval, že věřitel zůstává nadále účastníkem řízení co do výše přihlášky pohledávky 1.187.653,30 Kč.

Z doplnění PP věřitele-žalobce ze dne 10.3.2010 soud zjistil, že pohledávku č.1 sumarizoval jako saldo ke dni 5.1.2010 6.307,50 Kč a smluvní pokuty 2.662.195,-Kč. Dluh na leasing. splátkách je tvořen splátkou za leden 2010 68.869,90 Kč, povinným pojištěním 1.307,-Kč, Protože dlužník uhradil v lednu 2010 70.176,90 Kč, je zůstatek na sladu 6.307,50 Kč-nejde o dluh celé leasingové splátky, ale pouze její části. Přihláška byla uplatněna jako podmíněná-podmínkou splatnosti je ukončení leas. smluv insolvenčním správcem. Zdůrazňuje se, že UniCredit Leasing neukončil leasingovou smlouvu. Smluvní pokutu uplatňuje věřitel dle čl.9.2 leasingové smlouvy, kdy smluvní pokutu představují budoucí dosud nesplatné leasingové splátky-ve věci jde o splátky od 5.2.2010 do 5.11.2013. K pohledávce č. 2 dospěl věřitel dluhem na saldu 3.623,-Kč a smluvními pokutami 1.734.347,-Kč. Dluh 3.623,-Kč není dluhem celé leasingové splátky, ale pouze její části k 28.1.2010-dlužník totiž uhradil dne 28.1.2010 na splátku 44.755,20 Kč, ač dluh na saldu činil 48.378,20 Kč. I tato přihláška byla uplatněna jako podmíněná-podmínkou splatnosti je ukončení leas. smluv insolvenčním správcem. Zdůrazňuje se, že UniCredit Leasing neukončil leasingovou smlouvu. Smluvní pokutu uplatňuje věřitel dle čl.9.2 leasingové smlouvy, kdy smluvní pokutu představují budoucí dosud nesplatné leasingové splátky-ve věci jde o splátky od 5.2.2010 do 5.11.2012.

Z přehledu určených leasingových splátek nájemci Moravan Aviation, s.r.o. ze smlouvy 1101700522 vyplývá, že splátek mělo být 47 á 36.901,-Kč vždy k pátému dni v měsíci, a to od r.2010-únor do r. 2013-listopad + splátka k 5.5.2012.

Z přehledu určených leasingových splátek nájemci Moravan Aviation, s.r.o. ze smlouvy 1101700521 vyplývá, že splátek mělo být 46 á 57.873,80,-Kč vždy k pátému dni v měsíci, a to od r.2010-únor do r. 2013-listopad. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Z leasingové smlouvy č. 1101700521 ze dne 27.10.2008 soud zjistil, že žalobce pronajal dlužníkovi obráběcí centrum CNC HAAS vč. příslušenství, prodávajícím byly fy Teximp, SA, Switzerland (112.200 Eur), Schunk Intec, s.r.o., Brno (397.933,45 Kč), portechnik consulting, s.r.o., Staré Město (195.036,-Kč) a DEK TECHNIK, s.r.o., Brno (111.449,-Kč), ujednána byla kupní smlouva ze dne 23.5.2008, nabídka ze 23.9.2008, nabídka ze 7.10.2008, 3x nabídka z 25.9.2008, 22.9.2008, 1.10.2008. Výše leas. splátek po dobu 60 měsíců + mimoř. leasingová splátka 20% z pořizovací hodnoty přímým převodem. Strany si sjednaly pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy, že LS může ukončit pronajímatel (žalobce) odstoupením nebo výpovědí-při prodlení s úhradou plateb nebo jejich části (dle čl.4.1 možnost odebrání předmětu leasingu, 4.2 smluvní pokuta 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení),-při podstatném snížení zajištění,-při zániku subjektivity nájemce, zahájení likvidace, úpadku,-při neuzavření pojistné smlouvy,-v případě uvedení nesprávných údajů nájemcem ve smlouvě, zneužívání předmětu leasingu,-při změně právní formy nájemce, pokud o této skutečnosti neinformoval pronajímatele v určených lhůtách,-při porušování povinností nájemcem). Dle žalobcem uváděného právního důvodu uvedeného v čl. 9.2 leasingové smlouvy-je oprávněn předčasně ukončit smlouvu pouze pronajímatel z důvodů uvedených v 9.1 LS, a to odstoupením nebo výpovědí a to okamžitě a nájemce je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši všech zbývajících leasingových splátek, které nebyly splatné ke dni porušení smlouvy.

Z leasingové smlouvy č. 1101700522 ze dne 27.10.2008 soud zjistil, že žalobce pronajal dlužníkovi revolverový soustruh CNC HAAS vč. příslušenství, prodávajícím byly fy Teximp, SA, Switzerland (67.200 Eur), DEK TECHNIK, s.r.o., Brno (106.043 Kč) a TEXIMP, s.r.o, Praha ( 16.226 Eur), ujednána byla kupní smlouva ze dne 23.5.2008, nabídka ze 7.10.2008, nabídka č. 28.0111a. Výše leas. splátek po dobu 60 měsíců + mimoř. leasingová splátka 20% z pořizovací hodnoty přímým převodem. Strany si sjednaly pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy, že LS může ukončit pronajímatel (žalobce) odstoupením nebo výpovědí-při prodlení s úhradou plateb nebo jejich části (dle čl.4.1 možnost odebrání předmětu leasingu, 4.2 smluvní pokuta 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení),-při podstatném snížení zajištění,-při zániku subjektivity nájemce, zahájení likvidace, úpadku,-při neuzavření pojistné smlouvy,-v případě uvedení nesprávných údajů nájemcem ve smlouvě, zneužívání předmětu leasingu,-při změně právní formy nájemce, pokud o této skutečnosti neinformoval pronajímatele v určených lhůtách,-při porušování povinností nájemcem). Dle žalobcem uváděného právního důvodu uvedeného v čl.9.2 leasingové smlouvy-je oprávněn předčasně ukončit smlouvu pouze pronajímatel z důvodů uvedených v 9.1 LS, a to odstoupením nebo výpovědí a to okamžitě a nájemce je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši všech zbývajících leasingových splátek, které nebyly splatné ke dni porušení smlouvy. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Z konečného finančního vyrovnání ze dne 9.2.2010 ke smlouvě č. 1101700521 soud zjistil, že bylo dlužníkovi vyúčtováno celkem 2.668.502,50 Kč: dlužné splátky a pojištění ke dni předčasného ukončení leasingu 6.307,50 Kč, smluvní pokuta 2.662.195,-Kč. Uvádí se dále, že tuto smlouvu předčasně ukončil žalobce z důvodů podstatného porušení smlouvy nájemcem. Pohledávka bude ponížena o hodnotu odebraného předmětu smlouvy, stanoveného dle znaleckého posudku.

Z konečného finančního vyrovnání ze dne 9.2.2010 ke smlouvě č. 1101700522 soud zjistil, že bylo dlužníkovi vyúčtováno celkem 1.737.970,-Kč: dlužné splátky a pojištění ke dni předčasného ukončení leasingu 3.623,-Kč, smluvní pokuta 1.734.347,-Kč. Uvádí se dále, že tuto smlouvu předčasně ukončil žalobce z důvodů podstatného porušení smlouvy nájemcem. Pohledávka bude ponížena o hodnotu odebraného předmětu smlouvy, stanoveného dle znaleckého posudku.

Výpočty leasingových splátek a celkového dluhu k oběma smlouvám jsou doloženy daňovými doklady, splátkovým kalendářem leasingové smlouvy, celkovým saldem vždy k příslušné smlouvě.

Dne 30.3.2010 vyrozuměl insolvenční správce žalobce o tom, že přihlášenou pohledávku věřitele žalobce ve výši 4.406.472,50 Kč jako nevykonatelnou popřel na přezkumném jednání dne 30.3.2010 co do výše a pravosti pro 4.396.542,-Kč, protože absentuje právní titul uplatněné pohledávky (vyrozumění dle § 197/2 IZ z 30.3.2010).

Dne 13.6.2014 žalobce podal soudu částečné zpětvzetí žaloby pro 1.831.695,20 Kč a 1.387.124,-Kč. Uvedl, že došlo k naplnění odkládacích podmínek pohledávek (ukončení leasingových smluv-výpověď ze strany správce), které jsou nyní nepodmíněnými. Žalobce zpeněžil předmět leasingu, zohlednil výtěžek z prodeje v konečném finančním vyrovnání leasingu a své pohledávky ponížil o části, které bude uplatňovat po správci jako zapodstatové pohledávky. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu o finančním leasingu 32 Cdo 319/2010 a zdůraznil, že na povinnosti leasingového nájemce (zaplatit leasingovému pronajímateli dosud nezaplacený zůstatek pořizovací ceny leasingu) zásadně nic nemění, je-li předmět leasingu vrácen předčasně. Považoval proto za spravedlivé a souladné s dobrými mravy domáhat se zaplacení dosud nesplatných leasingových splátek, rozhodně nemůže jít k tíži žalobce, že smlouvu ukončil insolvenční správce.

Z vyjádření žalobce u jednání dne 17.6.2014 soud zjistil, že žalobce svou pohledávku vlastně označil nikoliv jako uplatnění smluvní pokuty, ale jako konečné finanční vypořádání leasingu-setrvávání na přesné terminologii by nebylo dle žalobce v souladu s judikaturou. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Z vyjádření žalovaného u jednání dne 17.6.2014 soud zjistil, že označuje snahu žalobce uspět v tomto sporu změnou právního důvodu své přihlášky jako snahu o to, zmenšit svou finanční ztrátu náhradou škody, smluvní pokutou nebo konečným finančním vyrovnáním leasingu nebo jakýmkoliv jiným instrumentem. Správce má za to, že průběhem leasingu, prodejem předmětu leasingu a dalším obchodováním s touto věcí, byl žalobce dostatečně finančně saturován. Žalobce jednoznačně specifikoval svůj nárok uplatněný přihláškou a to i na výslovnou výzvu správce jako smluvní pokutu. Pokud by šlo o tuto kvalifikaci, správce jako žalovaný namítá neplatnost tohoto ujednání ve smlouvě pro rozpor s dobrými mravy a poctivost obchodního styku-žalobce inkasoval od dlužníka leasingové splátky, další splátky obdržel z podstaty od správce, následně odebral předmět leasingu a inkasoval z jeho dalšího pronájmu. Celkovou pořizovací cenu leasingu by si tím naradil žalobce dvakrát. Žalobce použil v textu smlouvy sám jako první formulaci smluvní pokuty v čl. 9-pokud má nyní tento text za nejednoznačný, jde to jen k jeho tíži, pokud se protistrana podle tohoto chovala. Nakonec žalovaný připomíná smluvně zakotvenou možnost odstoupení pronajímatele žalobce-tedy pouze tohoto subjektu, od smlouvy, ač v projednávané věci vypovídal smlouvy žalovaný.

Soud použil k právnímu hodnocení následující ustanovení zákona z.č. 182/2006 Sb. (dále jen IZ).

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá. Podle § 173 odst. 2 IZ přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Podle § 173 odst. 3 IZ přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv. Podle § 173 odst. 4 IZ přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Podle § 174 odst. 1 IZ přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci. Podle § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání20) obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle § 176 IZ za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 177 IZ k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Podle § 184 odst. 1 IZ věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.

Podle § 189 odst. 1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné a pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2. Podle § 189 odst. 2 IZ seznam přihlášených pohledávek insolvenční správce sestavuje a doplňuje tak, aby jej mohl uzavřít neprodleně po skončení lhůty k podání přihlášek pohledávek a v dostatečném předstihu před termínem konání přezkumného jednání. Účastníci jsou oprávněni u insolvenčního správce nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě byl sestaven.

Podle § 191 odst. 1 IZ přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek. Pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2, se nezařazují na přezkumné jednání po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Podle § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 192 odst. 3 IZ není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. Podle § 192 odst. 4 IZ věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 198 odst. 2 IZ v žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení věci.

Žalobce uplatnil dne 12.2.2010 přihláškou pohledávky svůj nárok ve výši 4.406.472,50 Kč jako podmíněný z leasingových smluv č. 1101700521 a 1101700522 prostřednictvím tehdejšího právního zástupce JUDr. Jiřího Kratochvíla. Přihláška byla nejasná co do důvodu uplatnění nároku, dále chyběla plná moc, nebyl zřejmý systém výpočtu uplatněné částky. Žalobce proto na výzvu insolvenčního správce doplnil svou přihlášku dne KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

12.3.2010 a srozumitelně a jasně uvedl, že jde o dluh na leasingových splátkách (3.623,-Kč a 6.307,50 Kč) a naprosto podstatnou část pohledávky tvoří smluvní pokuty (2.662.195,-Kč a 1.737.970,-Kč), podmínka byla určena jako ukončení leasingových smluv insolvenčním správcem, věřitel upřesnil, že on smlouvy dosud neukončil. Smluvní pokuty dle něj představují budoucí leasingové dosud nesplatné splátky. Při přezkumném jednání konaném dne 30.3.2010 insolvenční správce (žalovaný) popřel pravost pohledávky co do sumy rovnající se smluvní pokutě -4.396.542,-Kč, uznal částky dlužných splatných leasingových splátek-9.930,50 Kč. Důvodem popření bylo, že právní titul věřitelem uplatněného nároku absentuje, příp. konstrukce smluvní pokuty právně neobstojí. Správce vyrozuměl dne 30.3.2010 věřitele o výsledku přezkumného jednání, důvodu popření a vyzval jej k podání určovací žaloby. Věřitel svou žalobu včas dne 12.4.2010 podal. Po zahájení incidenčního řízení podal dne 20.5.2010 insolvenční správce výpověď obou leasingových smluv dle § 256/1 a 259 insolvenčního zákona. V průběhu incidenčního řízení žalobce oznámil dne 5.9.2011 změnu právního zástupce-JUDr. Martin Doubrava, a dne 26.2.2014 oznámil další změnu právního zástupce-Mgr. Petr Šabatka. Dále dne 26.2.2014 oznámil věřitel naplnění odkládacích podmínek (výpověď insolvenčního správce)-označil pohledávky za nepodmíněné, vzal zpět část přihlášených pohledávek 280.707,60 Kč a 179.020,80 Kč, protože je považoval za zapodstatové, a oznámil, že došlo k dalšímu zpeněžení předmětu leasingu, čímž se snížily dál jeho pohledávky o 1.600.200 Kč a 1.239.520 Kč. Soud reagoval na podání věřitele v přihlášce pohledávky usnesením ze dne 4.4.2014, PM dne 3.5.2014, kterým vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pro 1.831.695,20 Kč a 1.387.124,-Kč. Věřitel tedy zůstal nadále účastníkem řízení o pohledávce 1.187.653,30 Kč. Soud proto v souladu s ust. § 184 odst. 1 IZ a § 96 odst. 1 a 2 osř. tímto rozhodnutím (výrokem č. I) zastavil zčásti řízení o zpětvzatých pohledávkách.

Soud má za to, že věřitel-žalobce po nepřesném určení titulu svého nároku v přihlášce na výzvu správce jednoznačně určil právní důvod: smluvní pokuta. Správce označil takové ujednání o smluvní pokutě jako neplatné resp. jako takové, které právně neobstojí a jako právní titul tento právní důvod vlastně absentuje. Soud hodnotí: pokud by šlo o smluvní pokutu, dle věřitele nárok podmíněný, dosud nesplatný, jenž by vznikl jako nepodmíněný až po rozhodnutí o úpadku (§ 170 písm. e IZ) nezařazoval by se tento nárok vůbec na pořad přezkumného jednání dle § 189 odst. IZ, nebyl by předmětem přezkumu, protože by šlo o pohledávku vyloučenou z uspokojení a nevedl by se o něj incidenční spor. V době přezkumného jednání však věřitel žalobce neměl ještě právo na uplatnění smluvní pokuty jako splatné a nepodmíněné, věřitel žalobce výslovně v doplnění přihlášky pohledávky uvedl, že on smlouvy neukončil, správce vyhodnotil ujednání o smluvní pokutě jako neplatné, proto se nárok stal předmětem přezkumu shodnocením správce, že není dán titul pro vznik pohledávky věřitele žalobce za dlužníkem z jím označeného důvodu smluvních pokut. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Soud má ve shodě s insolvenčním správcem za to, že ujednání obou leasingových smluv o smluvních pokutách použil jako první v textu žalobce a proto mu musí jít k tíži dle § 266 odst. 4 obch. z. Dle dalších vyjádření různých právních zástupců věřitele-žalobce se vlastně přihláškou pohledávky uplatňovalo jakési konečné vypořádání leasingu a soud by neměl formalisticky trvat na označení vzniklého dluhu dlužníka pouze jako smluvní pokuta. Takové stanovisko jednoznačně neobstojí. Insolvenční zákon z důvodů koncentrace velkého množství věřitelů a konání (zpravidla) jediného přezkumného jednání o všech těchto nárocích, založil velkou odpovědnost věřitelů při specifikaci svých pohledávek, odpovědnost za veškeré údaje a jejich správnost v přihlášce, proto zákon výslovně svěřil tuto odpovědnost věřiteli přihlašovateli (viz § 176 IZ a § 21 vyhl. MS ČR č. 311/2007 Sb.). Vychází-li soud z přihlášky a listin k ní doložených, pak leasingové smlouvy stanoví jasně v čl. 9.2: nárok na smluvní pokutu vzniká až po ukončení smluv a to pouze aktivitou ze strany žalobce, který tak reaguje na porušení povinností dlužníka (např. jeho prodlení s placením splátek) a může proto smlouvu předčasně ukončit. Kdyby se soud pro nejasnost tohoto smluvního ustanovení pokusil o opačný výklad-pokud by měl nárok na smluvní pokutu vzniknout již samotným faktem prodlení dlužníka, byl by dlužník de facto zavázán doplatit jednorázově všechny leasingové splátky (dosud nedospělé) a ještě dle stanoveného kalendáře hradit splátky v určených a dohodnutých termínech. Absurdně by pak dlužník musel cenu předmětu leasingu zaplatit dvakrát. Leasingová smlouva by byla ukončena, byl by odebrán předmět leasingu, zaplaceny všechny splátky odpovídající nájemnému, pojistnému ad. Takový výklad smluvního ujednání vede k tomu, že je v rozporu s dobrými mravy a je proto neplatné dle § 39 OZ a se zásadami poctivého obchodního styku dle § 265 obch. z. Podstatné je, že žalobce zdůraznil, že on sám nikdy smlouvy neukončil a proto mu dle textace smlouvy čl. 9.2 nemohl vzniknout a ani nevznikl nárok na smluvní pokutu (podmíněný či nepodmíněný). Jediná smluvní pokuta, na kterou by ev. věřitel žalobce měl nárok dle smlouvy, je pokuta dle čl. 4.2 smlouvy za prodlení dlužníka se splátkami leasingového nájemného (0,05% z dlužné částky za každý den prodlení), ale takový nárok věřitel nikdy neuplatnil ani v přihlášce ani po výzvě správce v jejím doplnění.

Nárok na smluvní pokutu dle čl. 9.2 smlouvy by však mohl věřitel uplatnit pouze tehdy, kdyby on sám (zdůrazněno slovy smlouvy-ne dlužník nebo insolvenční správce vykonávající dispoziční oprávnění za dlužníka) přistoupil k ukončení smlouvy z důvodů, které jsou uvedeny v čl. 9.1 smlouvy (např. prodlení dlužníka). Věřitel žalobce mohl ukončit smlouvu sám, protože dlužník se dostal do prodlení již ke dni 5.1.2010. Je však zapotřebí zdůraznit, že nárok na smluvní pokutu nevzniká jako přímý důsledek prodlení dlužníka, ale pouze v souvislosti s tím, že pro takové chování-porušení povinností dlužníka-žalobce odstoupí od smlouvy, což se v dané věci nestalo. KSBR 27 INS 4656/2009-C5-8

Soud hodnotí vyjádření věřitele-žalobce zejm. ze dne 13.6.2014, jako snahu o změnu právního titulu uplatněných pohledávek na kvasivypořádání finanční stránky leasingu-doplacení zbývajících leasingových splátek, což je dle insolvenčního zákona po přezkoumání pohledávky zcela nepřípustné. Nelze v žádném případě přistoupit na argumentaci žalobce, že smluvní pokuta v tomto případě není sankcí v pravém slova smyslu, že je nezbytné hodnotit i smysl a účel vzniku daného kontraktu, že není možné lpět na přehnaně formalistickém výkladu jednotlivých ustanovení smlouvy, neboť by došlo ke zkrácení práv věřitele-znovu soud opakuje, že věřitel žalobce měl tedy při neformalistickém výkladu smlouvy , kterou sám dlužníkovi předložil k podpisu trvat na jednoznačné textaci, která by neumožňovala takový pro něj nepříznivý výklad. Bylo i na věřiteli přesně specifikovat, z jakého právního důvodu vlastně svůj nárok uplatňuje přihláškou do insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu se soud již nezabývá argumentací věřitele o nárocích při předčasném ukončení leasingové smlouvy a uváděnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, protože takový nárok z takového právního titulu v řízení jednoznačně nebyl uplatněn.

Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu na určení pohledávek (po částečném zpětvzetí) jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 202 odst. 1 IZ.

P o u č e n í : proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Krajský soud v Brně dne 27.6.2014

JUDr. Hana Hrstková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Pavla Široká