27 ICm 1066/2010
27 ICm 1066/2010-294 KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Hrstkovou ve věci žalobce: JUDr. Daniel Ševčík, Ph.D., advokát, se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, insolvenční správce dlužníka Moravan Aviation s.r.o., IČ: 253 47 900, se sídlem Otrokovice, Letiště 1578, PSČ 756 81, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: ZLIN ESTATES s.r.o., IČ: 289 06 292, se sídlem Praha 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, práv. zast. JUDr. Jitkou Tutterovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Ječná 1, PSČ 120 00, proti žalovanému: Continental Barum s.r.o., IČ: 457 88 235, se sídlem Otrokovice, Objízdná 1628, PSČ 765 02, práv. zast. JUDr. Martinem Kubánkem, advokátem Schönherr s.r.o., se sídlem Praha 1, Nám. Republiky 1079/1a, PSČ 110 00, o neúčinnosti právních úkonů dlužníka

takto:

I. Určuje se, že smlouva o zřízení věcného břemene, uzavřená dne 9.1.2009 mezi dlužníkem jako povinným a žalovaným jako oprávněným, kdy věcné břemeno spočívalo ve vstupu a vjezdu na část pozemku p.č. 3115/1 v katastrálním území a obci Otrokovice, za účelem výstavby, stavebních úprav, rekonstrukce, údržby a oprav stavební akce SO 182 Přečerpávací stanice, části přívodních kabelů a přístupová komunikace a právo vedení přívodních elektrických kabelů NN, je neúčinným právním úkonem. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

II. Určuje se, že smlouva o zřízení věcného břemene, uzavřená dne 9.1.2009 mezi dlužníkem jako povinným a žalovaným jako oprávněným, kdy věcné břemeno spočívalo ve vedení podzemního potrubí dešťové kanalizace přes část pozemků p.č. 3115/1,3115/22,3115/95,3115/99 v katastrálním území a obci Otrokovice, s právem vstupu a vjezdu na uvedené pozemky za účelem údržby, oprav a rekonstrukce potrubí dešťové kanalizace, je neúčinným právním úkonem.

III. Žalovaný je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 25.931,61 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce JUDr. Jitky Tutterové, advokátce se sídlem Praha 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00.

Odůvodnění:

Žalobou podanou soudu dne 30.8.2010 se domáhal žalobce-insolvenční správce určení neplatnosti ad. eventum neúčinnosti právních úkonů dlužníka, a to uzavření smluv o zřízení věcného břemena dne 9.1.2009. Těmito smlouvami došlo ke zřízení práva vstupu a vjezdu na pozemek p.č. 3115/1 v k.ú.Otrokovice za účelem výstavby, údržby a oprav akce SO 182 přečerpávací stanice a právo vedení elektrických kabelů a přístupové komunikace. Rozsah věcného břemene byl specifikován GP vypracovaným Ing. Luďkem Zlámalem. Další smlouvou došlo ke zřízení práva vedení podzemního potrubí dešťové kanalizace přes část pozemků p.č. 3115/1, 3115/22, 3115/95 a 3115/99, právo vstupu a vjezdu na pozemky pro údržbu, opravy a rekonstrukce potrubí. Jde o zatížení strategicky významných pozemků dlužníka. Smlouvy za dlužníka podepsala Ing. Jarmila Buriánová, které dlužník udělil dne 22.12.2008 generální plnou moc; zmocněnec však nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když smlouvy byly uzavřeny bezúplatně bez jakéhokoliv prospěchu pro dlužníka. Šlo tedy o exces, který dlužníka nezavazuje. Pro případ, že by se soud s argumentací neplatnosti úkonů neztotožnil, navrhoval žalobce vyslovení neúčinnosti právních úkonů pro bezúplatnost zřízení věcného břemene. Hodnota majetku dlužníka byla snížena, aniž by za to získal jakékoliv protiplnění. Úkony byly učiněny v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. Nemovitosti dlužníka sice byly správcem již zpeněženy, leč újma majetkové podstatě byla dána a dle výsledku sporu bude možné stanovit její výši. Žalovanému vzniklo na úkor dlužníka bezdůvodné obohacení.

Dne 13.9.2010 vstoupil do řízení vedlejší účastník Tedeko Estates, s.r.o., (k 13.9.2012 změna obchodní firmy na ZLIN ESTATES, s.r.o.) na stranu žalobce, neboť projevil zájem na výsledku sporu-v průběhu insolvenčního řízení nabyla od dlužníka vlastnické právo k jeho pozemkům zatíženým předmětnými věcnými břemeny. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

Dne 6.1.2012 se k věci vyjádřil žalovaný faxovým podáním potvrzeným dne 9.1.2012 písemnou verzí vyjádření. Požadoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že nelze dovozovat neplatnost smluv o zřízení věcného břemene pro nedostatek podpisu dlužníkem, neboť ing. Buriánová jednala řádně na základě plné moci udělené jí dlužníkem dne 30.6.2008, připojovala dodatek vz (v zastoupení) nebo zpln. zást. (zplnomocněný zástupce), její podpisy z titulu všeobecné generální plné moci (která nebyla nikterak omezena) tedy řádně a platně zavazovaly dlužníka i další osoby. Ze strany Ing. Buriánové nedošlo k žádnému excesu a překročení zplnomocnění, pokud by se tak snad mělo stát, zastoupený dlužník nikdy svůj nesouhlas s jednáním zmocněnce neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co se o údajném překročení oprávnění z plné moci dozvěděl. Je tedy nutné chránit práva nabytá v dobré víře. Nevýhodnost smluv pro dlužníka nelze dovozovat-sjednání úplaty za zřízení věcného břemene není podstatnou náležitostí takového typu smluv, věcnými břemeny byl zatížen pouze zlomek pozemků dlužníka, nebyl jakkoliv narušen provoz podniku dlužníka. Dále se namítá, že smlouvy byly uzavřeny dne 9.1.2009 a úpadek dlužníka byl zjištěn až o rok později dne 22.1.2010 a nelze tak dovozovat ani jejich neúčinnost.

Soud zjistil následující skutečnosti.

Usnesením čj. KSBR 27 INS 4656/2009-A-72 ze dne 22.1.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustaven JUDr. Daniel Ševčík, Ph.D. V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že úpadek dlužníka vznikl již před r. 2009, minimálně pohledávka jednoho z navrhovatelů ICM vznikla v letech 2007-2009 (dlužník tuto plně uznal) a pohledávka dalšího navrhovatele 2007, s.r.o., vznikla v r. 2008-2009. Dlužník sám u jednání před prohlášením úpadku uznal, že je dlouhodobě v insolvenci, soudem byli prokázáni další věřitelé dlužníka, kterým nebyl schopen tento dlouhodobě platit (FÚ, ČSSZ, Zlín Aircraft, Infor Global Solutions, Excellent, Montema, Carsi, Celní úřad, Soliod Vision, Komterm, Aicraft Industries, ZO OS Kovo Moravan, Konica Minolta, Federal Express Czech, ČNZP, Colorlak, ad).

Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9.1.2009 soud zjistil, že dlužník Moravan Aviation, s.r.o., jako vlastník pozemku 3115/1 v k.ú. Otrokovice, LV č. 4099, zřídil oprávněnému Barum Continental, s.r.o., věcné břemeno vstupu a vjezdu na část výše uvedeného pozemku za účelem výstavby, stavebních úprav, rekonstrukce, údržby a oprav stavební akce SO 182 Přečerpávací stanice, části přívodních elektrických kabelů a přístupová komunikace a právo vedení přívodních elektrických kabelů NN. Rozsah věcného břemene byl specifikován v geom. plánu č. 3456-46/2008 ze dne 12.2.2008 vypracovaného Ing. Luďkem Zlámalem-GEOZET. Věcné břemeno bylo zřízeno jako časově neomezené a bezúplatné. Dne 27.1.2009 byl podán návrh na vklad práva věcného břemena do Katastru nemovitostí u KÚ pro Zlínský kraj. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 9.1.2009 soud zjistil, že dlužník Moravan Aviation, s.r.o., jako vlastník pozemku 3115/1, 3115/22,3115/95,3115/99, v k.ú. Otrokovice, LV č.4099, zřídil oprávněnému Barum Continental, s.r.o., věcné břemeno vedení podzemního potrubí dešťové kanalizace přes část shora identifikovaných pozemků s právem vstupu a vjezdu na uvedené pozemky za účelem údržby, oprav a rekonstrukce potrubí dešťové kanalizace. Rozsah věcného břemene byl specifikován v geom. plánu č. 3461-54/2008 ze dne 12.2.2008 vypracovaného Ing. Luďkem Zlámalem-GEOZET. Věcné břemeno bylo zřízeno jako časově neomezené a bezúplatné. Dne 27.1.2009 byl podán návrh na vklad práva věcného břemena do Katastru nemovitostí u KÚ pro Zlínský kraj.

Z výpisu z KN LV č. 4099 Katastr. úřadu pro Zlínský kraj, Katastr. pracoviště Zlín, soud zjistil, že obě věcná břemena jsou zapsána s právními účinky vkladu ke dni 27.1.2009 na nemovitostech dlužníka Moravan Aviation ve prospěch žalovaného.

Z vyjádření žalobce i vedlejšího účastníka při jednání dne 11.2.2014 soud zjistil, že expertním znaleckým posudkem byla hodnota věcného břemene oceněna na cca 534 tis. Kč, žalobce jako insolvenční správce sepsal takovou pohledávku do soupisu majetkové podstaty jako bezdůvodné obohacení žalovaného, předmětné pozemky zatížené věcným břemenem byly v průběhu ins. řízení prodány vedlejšímu účastníkovi, o tuto pohledávku se vede spor i u Okresního soudu Zlín. Žalobce vytýká smlouvám neplatnost z důvodů vadného právního jednání na straně dlužníka-nedostatek zastoupení nebo exces Ing. Buriánové. Dlužník byl v době sjednávání těchto smluv prokazatelně v úpadku. Dlužník za omezení svého práva věcnými břemeny nedostal žádné přiměřené protiplnění.

Z vyjádření žalovaného při jednání dne 11.2.2014 soud zjistil, že považuje uzavření smluv za platné, zastoupení za řádné, nešlo o žádný exces zástupce, pokud by mělo jít o vybočení ze zastoupení, nikdy se zastoupený ničeho takového nedovolával. Bezúplatnost odpovídala běžným obchodním vztahům obou jednajících subjektů, obvyklým okolnostem případu, dlužník nebyl na svých právech omezen nebo zkrácen. Okolnost, že dlužník byl v době sjednávání smluv v úpadku, nemohl žalovaný ani při náležité pečlivosti rozpoznat, vlastní sjednání smluv k úpadku dlužníka nevedlo.

Tomuto faktu oponoval žalobce tvrzením, že v době, kdy dlužník sjednával smlouvy o věcném břemeni, evidentně si půjčoval na mzdy zaměstnanců a povinné odvody, což bylo všeobecně známo.

Dále žalovaný u jednání dne 11.2.2014 namítal historický charakter staveb umístěných pod zemí, takže nešlo jen o zátěž dlužníka až novodobým zřízením smluv o věcném břemeni. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

Tomuto oponoval svým vyjádřením vedlejší účastník při jednání dne 11.2.2014, že omezení dlužníka není dáno historickými zátěžemi, ale smlouvami, dále že je nedůvodná námitka žalovaného o zatížení nepodstatného rozsahu pozemků dlužníkem vlastněných, protože odborník jednoznačně určil hodnotu věcného břemene.

Tato vyplývá z posouzení Ing. Tomáše Chalupy, znalce v oboru ceny a odhady nemovitostí, ze dne 10.12.2010, kdy z první smlouvy je oceněno břemeno na 15.840,-Kč (vstup a vjezd na p.č. 3115/1) a z druhé smlouvy je oceněno břemeno na 517.777,-Kč (vedení dešťově kanalizace na p.č.3115/1,3115/22,3155/95,3115/99).

Ze sdělení k ohlášení drobné stavby, vydaného Městským úřadem Otrokovice dne 23.7.2008, soud zjistil, že dne 7.5.2008 ohlásil stavebník Barum Continental drobnou stavbu SO 182 přečerpávací stanice dešťových vod, zvýšení kapacity přečerpávání, SO 182.140 zpevněná plocha, a MěÚ neměl proti ohlášení žádných námitek.

Z oznámení o užívání stavby SO 182.140 přečerpávací stanice dešťových vod ze dne 12.11.2008, adresovaného Městskému úřadu Otrokovice, soud zjistil, že stavebníkem Barum Continental se ohlašuje dokončení stavby SO 182.140, provedené pro zvýšení kapacity přečerpávání dešťových vod a to provedení podkladních vrstev z kameniva, odstranění stávajícího sjezdu z hráze, provedení betonové plochy před vjezdem, terénní a sadové úpravy kolem objektu a hráze. Stavba byla provedena na základě územního rozhodnutí a ohlášení dle stavebního zákona.

Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 10.3.2014 soud zjistil, že dlužník nebyl v době sjednávání smluv v úpadku, protože žalobcem k důkazu navržené přihlášky pohledávek č. 28 a 35 neprokazují splatnost závazků dlužníka (a jeho nesplácení) v lednu r. 2009. Žalovaný namítá, že provedení drobných staveb a zřízení práva vstupu, vjezdu a vedení potrubí po zanedbatelné části pozemků dlužníka, nebylo aktuálně provedeno až smlouvami o věcném břemeni v r. 2009, ale že podstatná část staveb (přečerpávací stanice a přípojka nn) byla provedena již historicky dříve a to v r. 2000, v r. 2008/9 šlo vlastně jen o rekonstrukci a navýšení kapacity. Vlastní dešťová kanalizace byla vybudována již v 60. letech 20 století, obslužná zařízení byla vybudována v r. 2000 a v r. 2009 šlo jen o dodatečné povolení stavby. Tyto stavby jsou pro dlužníka prospěšné, smlouvami o věcném břemeni byla najisto postavena otázka společného užívání staveb. Stavby jsou součástí protipovodňového systému žalovaného, ale chrání současně areál letiště v Otrokovicích, pozemky dlužníka, nyní převedené na vedl. účastníka. Tato fakta vyplývají i z povodňového plánu žalovaného, chrání okolí a na tom profituje i dlužník (nyní vedl. účastník). KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

Z kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice č. 160/2000 ze dne 12.12.2000, vydaného stavebníkovi Barum Continental, soud zjistil, že úřad povolil užívání přečerpávací stanice dešťových vod u řeky Moravy a přípojku nn na pozemcích č. 3115/19,3115/6, 1467,334/42,3115/83,3115/93,3115/96,3120,3115/1 v k.ú. Otrokovice.

Z kolaudačního souhlasu č.18/2009 vydaného stavebníkovi Barum Continental dne 14.10.2009 Městským úřadem Otrokovice soud zjistil, že byl vydáno povolení užívat stavbu přečerpávací stanice a výtlak do Moravy jako součást přečerpávací stanice dešťových vod a zvýšení kapacity přečerpávání.

Z rozhodnutí ŽP 7046/301/00-RH Okresního úřadu Zlín ze dne 23.6.2000, SO 180 Sklad pneumatik-vodovod a kanalizace, povolení k vodohospodářským dílům, soud zjistil, že úřad povolil stavebníkovi Barum Continental realizaci stavby požárního vodovodu, přípojky pitné vody a venkovní kanalizace jako součást skladu pneumatik.

Z rozhodnutí č. 78/2009 Městského úřadu Otrokovice ze dne 9.9.2009 soud zjistil, že úřad vydal stavebníkovi Barum Continental dodatečné povolení stavby vodního díla SO 180.108a, Kanalizace dešťová, zřízeného v rámci stavby SO 180 Sklad pneumatik, a to stoka A-betonové potrubí, stoka A1-betonové potrubí. V odůvodnění úřad uvedl, že vztahy mezi stavebníkem a vlastníkem pozemků řeší smlouva o zřízení věcného břemene vedení podzemního potrubí dešťové kanalizace.

Z čestného prohlášení jednatelů žalovaného ze dne 15.1.2010 se podává, že dešťová kanalizace dotýkající se práv dlužníka k jeho pozemkům je ve vlastnictví žalovaného, byla vyprojektována v r. 1964 a vybudována v 70. letech 20. století.

Z přípisu žalovaného Barum Continental dlužníkovi Moravan Aviation ze dne 8.9.2008 se podává, že žalovaný zaslal dlužníkovi smlouvu o zřízení věcného břemene týkající se dešťové kanalizace, i přesto že smlouva nesouvisí přímo s jejich akcí přečerpávací stanice, chce žalovaný napravit historickou chybu, kdy v dávné minulosti byla kanalizace vybudována napříč pod plochou letiště ale nebyla jako věcné břemeno zapsána u žádného vlastníka dotčených pozemků (u dlužníka jde o pozemky 3115/1,311/22,3115/95,3115/99). V přílohách byla mj. uvedena dohoda z 22.11.2007.

Z této dohody soud zjistil, že žalovaný a dlužník se dohodli o pozemku 3115/1 pro účely uložení přípojky nn a výslovně v čl. IV uvedli, že tato dohoda je platná pouze pro stavební řízení za účelem povolení stavby SO 182 přečerpávací stanice dešťových vod a nenahrazuje smluvní vztah o úplatě a příp. zápisu do KN. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

V písemném vyjádření vedlejšího účastníka ze dne 8.4.2014 se tato okolnost výslovně zdůrazňuje (smluvní vztah o úplatě za příp. zřízení věcných břemen). Vedlejší účastník uvádí, že zvýšení kapacity přečerpávání bylo vyvoláno potřebou žalovaného-a to výstavbou skladu pneumatik SO 180, což je patrné i z rozhodnutí OÚ Zlín ze dne 23.6.2000. Dlužník ani vedlejší účastník nebyli účastníci správních (vodoprávních, stavebních, kolaudačních a povolovacích řízení). Je patrné, že přečerpávací stanice s nepropustnou kanalizací může mít prospěch pouze a jen žalovaný-odtok vod z jeho pozemků a není pravdou tvrzení žalovaného, že z věcného břemene mohl získat užitek i dlužník (vedlejší účastník). Navíc v r. 2009 bylo rozhodnuto využít hráz řeky Moravy pro cyklostezku a příjezd k čerpací stanici přes pozemky vedlejšího účastníka-šlo tedy o podstatnou změnu podmínek, k níž dlužník ani jeho předchůdce nebo nástupce nedal žádný souhlas. Veškeré stavební akce byly vyvolány pouze potřebou žalovaného, nepřinesly dlužníkovi ani vedlejšímu účastníkovi žádný prospěch, ba naopak jej zatěžují a proto musí být za takové znehodnocení poskytnuta přiměřená náhrada-samotná hypotetická prevence škod není odpovídajícím protiplněním.

Z rozhodnutí č. 10/2008 ze dne 12.3.2008 Městského úřadu Otrokovice vydaného stavebníkovi Barum Continental soud zjistil, že úřad vydal souhlas s umístěním stavby SO 182 přečerpávací stanice dešťových vod-zvýšení kapacity přečerpávání. V odůvodnění se podává, že kanalizační sběrač odvádí dešťovou vodu z areálu žalovaného a že námitka dlužníka Moravan Aviation musí být řešena dohodou obou smluvních stran (náklady, úplata, majetkoprávní vztahy) mezi vlastníkem pozemků a stavebníkem.

Vyjádřením vedlejšího účastníka při jednání dne 11.4.2014 bylo zdůrazněno, že správní orgány se nikdy při vydávání rozhodnutí týkajících se žalovaného nezabývaly majetkoprávními vztahy mezi žalovaným a dlužníkem. Na daném území sídlí mnoho soukromých subjektů, kterých se vodoprávní dílo týká, vodoprávní dílo je ve prospěch jiného soukromého subjektu (žalovaného) na úkor shora zmíněných a rozhodně nejde o veřejný zájem. Ani rozsudky Krajských soudů ve věcech správních žalob nemohou vyřešit soukromoprávní vztahy žalovaného a dlužníka.

Z vyjádření žalobce při jednání dne 11.4.2014 a z účetního přehledu závazků dlužníka z ledna r. 2009 vyplývá, že dlužník evidoval na stavu závazků po splatnosti více než 7 mil. Kč z obchodních vztahů, které byly déle než 3 měsíce po splatnosti a více než 3 mil. Kč na sociálním a zdravotním pojištění. Na základě skutkových zjištění z výstupu z účetnictví dlužníka soud již nebude z důvodů procesní ekonomie provádět hodnocení důkazů, učiněných při jednání dne 11.4.2014 a to přihlášky pohledávky č. 3 Alcom Alba, č. 28 ICM, č. 47 Moravan, č. 15 CARSI, č. 43 Federal Express Czech a č.70 SCHENKER-neboť z nich vyplývá totéž, co shora uvedeno-neschopnost dlužníka splácet své závazky z roků předcházejících datu podepsání smluv o věcném břemeni. Z notářského zápisu č. NZ 154/2009 (součást přihlášky č. 35) vyplývá mj. že v té době dlužník běžně sjednával věcná břemena za úplatu. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

Z vyjádření žalobce u jednání dne 30.5.2014 se podává, že pokud by protiplněním za věcné břemeno měla být žalovaným uváděná ochrana před budoucími povodněmi a tedy preventivní funkce, nejde o přiměřenost v soukromoprávních vztazích, zejm. s ohledem na fakt, že nikdy od zbudování díla není konkrétní důkaz o tom, jak vlastně protipovodňový systém zafungoval. Je nutné klást si otázku, proč zátěž věcného břemene v daném území postihla pouze majetek dlužníka, když zde sídlí řada dalších soukromých subjektů. Pokud soud neshledá neplatnost smluv o věcném břemeni (jak ostatně sám soud při jednání předběžně sdělil) pro nedostatek podpisu dlužníkem či jeho zástupcem nebo pro exces, je nutné prohlásit neúčinnost smluv o věcném břemeni. Ta je patrná z bezúplatnosti a z okolností, že smlouvy byly uzavřeny v době, kdy dlužník byl prokazatelně v úpadku.

Z vyjádření vedlejšího účastníka při jednání dne 30.5.2014 se podává, že novelizovaný vodní zákon zdůrazňuje, že i veřejný správní orgán musí při vodoprávních řízeních chránit vždy práva vlastníka pozemku a je nutné vypořádat vodní díla s těmito vlastníky pouze za úplatu a přiměřenou úhradu a to i vodní díla zbudovaná před 1.1.2002. Tím se zdůrazňuje nedotknutelnost soukromého vlastnictví.

Vyjádřením při jednání dne 30.5.2014 žalovaný zdůraznil vědomost dlužníka o prospěšnosti stavby i pro jeho potřeby prevence a výhod pro jeho areál. Protiplnění chápe žalovaný nejen jako přímou úplatu, ale i jako ochranu majetku. Dlužník smlouvu podepsal dobrovolně a dobrovolně od úplaty ustoupil.

Soud použil k právnímu hodnocení věci následujících ustanovení zákona č. 182/2006 Sb.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle § 235 odst. 2 IZ neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Podle § 239 odst. 2 IZ rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11 může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou. Podle § 239 odst. 3 IZ insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Podle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle § 240 odst. 2 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle § 240 odst. 3 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle § 240 odst. 4 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Soud dospěl k následujícím právním závěrům.

Soud se neshoduje s argumentací žalobce a vedlejšího účastníka o neplatnosti úkonů-smluv o zřízení věcného břemene, jak ostatně již učinil ve svých předchozích rozhodnutích ve věci tohoto insolvenčního řízení. Soud má shodně s žalovaným za to, že generální plná moc udělená dlužníkem Ing. Buriánové byla řádná a opravňovala ji k plnému jednání za dlužníka. Soud nepovažuje uzavření smluv o věcném břemeni za exces, a pokud by tak bylo možno hodnotit, nedovolal se dlužník řádně a včas takového excesu. Proto se soud zabýval pouze otázkou neúčinnosti právního úkonu dlužníka. KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

Soud má za to, že veškerá správní řízení ohledně stavby ve prospěch žalovaného (povolování odvodnění skladu pneumatik, dodatečné schválení přečerpávací stanice, vedení nn kabelů, ad.) se dotýkala pouze práv žalovaného ke stavbám a jejich dopadu do veřejnoprávních vztahů ochrany území, dodržení obecných stavebních předpisů, stanovení technických podmínek výstavby a užívání děl. Tato řízení i rozhodnutí autoritativně stanovovala vertikální vazby státní orgán versus dotčené subjekty. Žádné z těchto rozhodnutí nemohlo řešit otázku soukromého práva-vztah rovnovážný a horizontální, vztah stejně postavených subjektů, kde se vyžaduje přiměřenost povinností a práv zúčastněných stran. Argument, zda šlo o stavby historické či nikoliv, není pro věc podstatný-strany si v r. 2009 hodlaly upravit charakter užívání pozemku (ať již s jakoukoli historickou zátěží nebo chybou z minulosti) ve prospěch jednoho subjektu, aniž to přineslo jakoukoliv úplatu, ekonomickou výhodu a finanční protiplnění straně druhé. To, že se strany při sjednávání smluv o věcném břemeni vypořádávaly s otázkou, že jde o historickou zátěž, nic nemění na faktu, že do budoucna tím utrpěl subjekt, který byl smlouvou k něčemu zavázán (něco strpět), aniž mu za to bylo poskytnuto jisté vyrovnání. Žalovaným namítaná okolnost, že dlužník smlouvu dobrovolně podepsal a byl si vědom bezúplatnosti, neobstojí právě s ohledem na probíhající insolvenční řízení. Zde insolvenčnímu správci přísluší nejen právo, ale i povinnost hodnotit takové smlouvy uzavřené dlužníkem právě optikou mnohosti věřitelů ve věci účastných a jejich uspokojení z majetku dlužníka, tedy i z jeho potencionálních pohledávek. Správce tedy musí zkoumat, zda dlužníkovými dobrovolnými právně platnými úkony nedošlo ke zmenšení jeho majetku, kde by se dalo rozmnožení takových hodnot předpokládat. Správce tedy správně (řádně a včas) podrobil zkoumání výhodnosti smluv dlužníka, takových, kde se dlužník vzdal přiměřeného protiplnění. Insolvenční zákon zdůrazňuje, že v těchto kolektivních řízeních je nezbytné respektovat zásadu stejného postavení věřitelů, nepřipustit nespravedlivé poškození jakéhokoliv účastníka anebo nepřipustit jeho nedovolené zvýhodnění (§ 5 IZ). Bylo tedy nutné zodpovědět, zda dlužník se smlouvou o věcném břemeni nezavázal poskytnout plnění bezúplatně, ač mohl a měl očekávat a obdržet adekvátní náhradu. Soud zastává stanovisko, že protihodnota nebyla smlouvou o věcném břemeni dlužníkovi nabídnuta -pouhá spekulace o preventivním charakteru odvrácení ev. budoucí škody není tím protiplněním, které má na mysli občanský, obchodní nebo insolvenční zákon. Je zcela zřejmé, že za povinnost něco strpět lze očekávat úplatu, což je patrné i ze smluv uzavíraných dlužníkem v daném období i z dohody stran předcházející uzavření smlouvy o věcném břemeni, kde strany úplatu, vypořádání újmy a náhradu jistých nákladů prezumovaly. Leč ve smlouvě se tak nestalo, dlužník žádné protiplnění neobdržel a věřitelé by tak byli zkráceni na možnosti svého uspokojení z majetku (i potencionálního) dlužníka. Soud proto hodnotí takový úkon dlužníka jako neúčinný. Je totiž evidentní, že dlužník uzavřel smlouvy v době, kdy již prokazatelně byl v úpadku (v tomto smyslu soud odkazuje na rozhodnutí VS Olomouc 13 VSOL 5/2011, kde byla otázka neúčinnosti úkonů dlužníka v době jeho úpadku rovněž řešena). KSBR 27 INS 4656/2009-C9-11

O náhradě náklad řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen jako o.s.ř.). Žalobce náhradu nákladů nepožadoval, a z tohoto důvodu soud přiznal náhradu nákladů pouze vedlejšímu účastníkovi na straně žalobce v částce 25.931,61 Kč. Při výpočtu náhrady nákladů řízení soud postupovat tak, že vedlejšímu účastníkovi přiznal v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) odměnu advokáta, jež si vyúčtoval vedlejší účastník, tj. 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu dne 11.2.2014, 11.4.2014 a 30.5.2014). Odměnu advokáta za 1 úkon právní služby soud stanovil na částku 2500,-Kč (dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 7), tj. 10.000,-Kč. Režijní paušál za 4 úkony činí částku ve výši 1200,-Kč (á 300,-Kč). V souladu s ust. § 14 odst. 3 vyhlášky soud přiznal vedlejšímu účastníkovi náhradu za promeškaný čas ve výši 2.400,-Kč (2 x 8 započatých půlhodin á 100,-Kč = 800,-Kč x 3 = 2400,-Kč). Na náhradě hotových výdajů soud přiznal vedlejšímu účastníkovi v souladu s ust. § 13 odst. 4 vyhlášky částku ve výši 8.455,88Kč (cestovní výdaje 200km podle ust. § 4 písm. d) vyhl. č. 435/2013 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, tj. 3x cesta Praha-Brno a zpět, tzn. 3 x 200km a zpět, sazba základní náhrady za 1 km činí pro osobní silniční motorové vozidlo 3,70 Kč á 1 km, při průměrné spotřebě pohonných hmot-benzin 98-8,83/100Km, cena pohonných hmot 37,9/litr). Na základě předloženého osvědčení o registraci k DPH byla tato částka navýšena o příslušnou sazbu DPH (21% z částky 22.055,87Kč = 3875,74Kč), tj. náhrada nákladů řízení představuje částku 25.931,61 Kč. Soud určil lhůtu 3 dnů od právní moci rozhodnutí, k zaplacení náhrady nákladů, a platebním místem určit právního zástupce vedlejšího účastníka JUDr. Jitky Tutterové, advokátce se sídlem Praha 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00.

P o u č e n í : proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu.

Krajský soud v Brně dne 30.5.2014

JUDr. Hana Hrstková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Pavla Široká