27 Cdo 847/2017
Datum rozhodnutí: 20.04.2017
Dotčené předpisy: § 218 písm. b,c) předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 31.12.2012



27 Cdo 847/2017


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyň a) Mgr. V. K. , b) J. S. , a c) Mgr. P. S. , všech zastoupených JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II 564/12, PSČ 141 00, proti žalovaným 1. J. K. , zastoupenému JUDr. Evou Šmahelovou, advokátkou, se sídlem v Chrudimi, Opletalova 690, PSČ 537 01, 2. Mgr. D. K. , a 3. P. D. , zastoupenému Mgr. Michalem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K dolům 1924/42, PSČ 143 00, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem, o žalobách pro zmatečnost podaných prvním žalovaným a druhou žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. května 2002, č. j. 4 C 193/95-437, proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. února 2003, č. j. 4 C 193/95-525, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14. března 2005, č. j. 18 Co 98/2004-557, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 66 C 1/2006, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. 11 Cmo 196/2008-181, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním a), b) a c) na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 6. prosince 2007, č. j. 66 C 1/2006-100, zamítl žaloby pro zmatečnost podané prvním žalovaným a druhou žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. května 2002, č. j. 4 C 193/95-437, proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. února 2003, č. j. 4 C 193/95-525, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14. března 2005, č. j. 18 Co 98/2004-557 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.) a o povinnosti druhé žalované zaplatit soudní poplatek (výrok V.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání prvního žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v té části, kterou byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná 1. žalovaným a 2. žalovanou proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14. března 2005, č. j. 18 Co 98/2004-557; v další části výroku I. napadené usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu postoupil Okresnímu soudu v Chrudimi jako soudu věcně příslušnému (první výrok). Odvolací soud dále potvrdil napadené usnesení ve výrocích II. až V. (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku v části, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané prvním žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14. března 2005, č. j. 18 Co 98/2004-557, a v rozsahu druhého výroku podal první žalovaný dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
V rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III. a V., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), jako podané osobou, která k tomu není oprávněna (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 23. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2016, sp. zn. II. ÚS 29/16).
Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části druhého výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. (o náhradě nákladů řízení), je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané prvním žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 14. března 2005, č. j. 18 Co 98/2004-557, není dovolání přípustné ani podle § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno), ani podle § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť argumentace v něm uvedená se zcela míjí s důvodem, pro který odvolací soud shledal žalobu pro zmatečnost podanou prvním žalovaným nedůvodnou, když v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 2179/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 73, ročník 2003) dovodil, že žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je oprávněn podat jen ten z účastníků původního řízení, jehož odvolání bylo odmítnuto. Dovoláním napadená část prvního výroku usnesení odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohou založit ani námitky dovolatele, jimiž - jak v dovolání výslovně uvádí - uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 241a odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyním vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce žalobkyň za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 12. února 2010) podle § 7 bodu 3, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 2.400 Kč a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávněné domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 20. dubna 2017

JUDr. Filip Cileček
předseda senátu