26 Odo 667/2006
Datum rozhodnutí: 25.10.2007
Dotčené předpisy:





26 Odo 667/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce S. d. ve S. se sídlem ve S., , zastoupeného advokátkou , proti žalované A. H., zastoupené advokátem o zaplacení 33.903,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 225/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 23 Co 440/2005-84, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání ze dne 26. září 2005, č. j. 14 C 225/2004-66, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 33.903,20 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 17. 3. 2003 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení (výrok II.). Vycházel z toho, že žalobě jíž bylo požadováno zaplacení žalované částky z důvodu nedoplatku plateb žalované do fondu oprav a plateb za služby v roce 2002, bylo původně vyhověno platebním rozkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 8. 2004, č. j. 14 C 225/2004-41, že žalované se nepodařilo tento platební rozkaz doručit do vlastních rukou, že platební rozkaz byl proto usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 4. 2005, č. j. 14 C 225/2004-54, zrušen, že posléze soud prvního stupně vydal usnesení ze dne 2. 6. 2005, č. j. 14 C 225/2004-55, podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), jímž vyzval žalovanou, aby se k žalobě ve lhůtě do třiceti dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila, a že ji poučil o náležitostech tohoto vyjádření i o důsledcích, které vyplývají z § 114b odst. 5 o. s. ř. Výzva podle § 114b o. s. ř. byla žalované doručena společně se žalobou do vlastních rukou dne 16. 8. 2005. Žalovaná nepodala ve stanovené třicetidenní lhůtě vyjádření k žalobě. Soud prvního stupně, vycházeje z fikce uznání uplatněného nároku, rozhodl podle § 153a o. s. ř. rozsudkem pro uznání.


K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 23 Co 440/2005-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a dále rozhodl o nákladech státu.


Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem soudní doručovatelky Okresního soudu v Kladně dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že předpoklady k vydání rozsudku pro uznání byly v dané věci splněny, když měl za prokázané, že žalované byla žaloba společně s výzvou soudu prvního stupně dle ustanovení § 114b o. s. ř. doručena do vlastních rukou dne 16. 8. 2005 soudní doručovatelkou Okresního soudu v Kladně a žalovaná převzetí těchto listin potvrdila svým vlastnoručním podpisem. Jelikož žalovaná nepodala ve stanovené lhůtě vyjádření k žalobě, rozhodl soud prvního stupně ve věci správně (v souladu s ustanovením § 114b odst. 5 o. s. ř.) rozsudkem pro uznání.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když zásadní právní význam spatřuje v tom, že právní otázka (žalovaná nespecifikuje však jakou otázku má konkrétně na mysli) dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena nebyla a současně jde o právní otázku, kterou odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvod (podle obsahu dovolání) uplatnila okolnosti podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Namítala, že jí nebyl doručen platební rozkaz ani výzva podle ustanovení § 114b o. s. ř., a proto nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl výslech jejího otce ani důkaz posudkem znalce, jímž by byla ověřena pravost jejího podpisu na dokladu o převzetí výzvy podle § 114b o. s. ř. Závěrem navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu a aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.


Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.


Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (tj. ustanovení, o něž přípustnost dovolání opřela dovolatelka) je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.


V projednávané věci vzhledem k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatnila dovolatelka dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (jímž brojila proti skutkovým zjištěním, která učinil odvolací soud, resp. nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, když neprovedl potřebná dokazování, jež by vedla k řádnému prokázání skutkového stavu). Dovolatelka však opomenula, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a § 238a odst. 2 o. s. ř.) přípustné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.


Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. října 2007


JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.


předseda senátu