26 Odo 1195/2005
Datum rozhodnutí: 30.05.2007
Dotčené předpisy:




26 Odo 1195/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce L. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. B., zastoupenému H. B., jako opatrovnicí pro řízení, zastoupenou advokátem, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 11 C 89/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. května 2005, č.j. 19 Co 578/2004-66, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V původním řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 102/96 (ohledně něhož je požadována obnova řízení) Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 29. 5. 2002, č.j. 11C 102/96-254, uložil žalovaným Z. M. a Z. B. zaplatit žalobci společně a nerozdílně 218.032,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 13. 6. 1996 do zaplacení a ve zbývající výši, pokud bylo na žalovaných požadováno zaplacení 500.186,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 1. 6. 1996 do zaplacení a zaplacení 17 % úroku z prodlení z částky 218.032,- Kč od 1. 6. 1996 do 12. 6. 1996, žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 7. 2002.

Okresní soud v Ústí nad Orlicí (soud prvního stupně) usnesením ze dne 17. 8. 2004, č.j. 11 C 89/2004-41, zamítl žalobu, kterou se žalovaný Z. B. domáhal povolení obnovy řízení ve věci vedené Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 102/1996 (výrok I.). Dále soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady soudního řízení (výrok II.) a povinnost uhradit soudní poplatek (výrok III.).

Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 5. 2005, č.j. 19 Co 578/2004-66, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně, tedy po marném uplynutí subjektivní tříměsíční lhůty, jak má na mysli ustanovení § 233 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. Jestliže žalobce učinil dne 14. 9. 1998 za přítomnosti žalovaného písemné čestné prohlášení, ze kterého žalovaný pro sebe dovozuje příznivější hmotněprávní postavení, pak žalovanému nic nebránilo, aby tento důkaz, on sám nebo prostřednictvím svého advokáta, použil v původním řízení, které v té době stále ještě probíhalo, již ten samý den, případně kdykoliv později, jelikož řízení probíhalo ještě až do roku 2002. Žalovaný však uplatnil nový důkaz až dne 4. 11. 2003. Odvolací soud obdobně jako soud prvního stupně měl za to, že vinou žalovaného, a nikoli bez jeho viny, nebyl důkaz listinou v původním řízení nabídnut, když žalovaný objektivně zavinil, že tento důkaz nebyl použit, ač použit být mohl.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jeho přípustnost opřel o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a v dovolání ohlašuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o.s.ř. V dovolání však zopakoval své námitky, které uplatnil již v řízení před soudem odvolacím a nenabídl žádná tvrzení, jež by měla vést dovolací soud k závěru, že věc má po právní stránce zásadní význam. Závěrem navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně (§ 238 odst. 2 o.s.ř.).

Ustanovení § 238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v § 237 o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř.).

Dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jelikož usnesení soudu potvrzené napadeným usnesením odvolacího soudu bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.), stejně tak jím není důvod, kterým by bylo možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a)].

Žalovaný žádnou právní otázku, kterou odvolací soud řešil a pro jejíž posouzení by bylo možno přiznat napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, nenastolil. Pouze rekapituluje průběh událostí (byl trestně stíhán, dostal se do špatného psychického stavu, stal se nezvěstným, nebyl již zván k dalším jednáním soudu a doklad nalezla až jeho manželka), ze kterých dovozuje, že nemohl uplatnit nyní nabízený důkaz v původním řízení. Výklad ustanovení § 228 o.s.ř. je v právní teorii i praxi (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1190 a 1191; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Namítá-li žalovaný, že v původním řízení nebyl obeslán ke všem jednáním soudu, uplatňuje tím, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. K nápravě takovéto vady řízení pokud by vůbec byla dána, když nelze přehlížet, že žalovaný byl v původním řízení zastoupen advokátem slouží podle § 229 odst. 3 o.s.ř. žaloba pro zmatečnost nikoliv obnova řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005). Odvolací soud pak správně vycházel v soudní praxi a teorii ustáleného řešení, podle něhož jsou skutečnosti a důkazy v souvislosti s obnovou řízení nové tehdy, jestliže je účastník řízení přestože v době původního řízení objektivně vzato existovaly nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít (srov. Občanský soudní řád, Komentář, C.H.Beck, 7. vydání 2006, II. díl, str. 1193 a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1522/2005). Správně také dovodil, že pokud účastník ze své viny neuplatnil určitou skutečnost v původním řízení, je vyloučen i s důkazy, které mají tuto skutečnost prokázat (srov. např. R 72/1954). I když právní závěr odvolacího soudu o aplikaci ustanovení § 233 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. o uplynutí lhůty tří měsíců na daný případ není zcela přiléhavý, neboť v dané věci nebyla splněna základní podmínka pro povolení obnovy řízení, tj. existence nových skutečností, rozhodnutí či důkazů, je výsledná právní úvaha odvolacího soudu, že nebyly splněny předpoklady, za nichž může být povolena obnova řízení, správná.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, a proto je, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci v této fázi řízení (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2007

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu