26 Nd 26/2012
Datum rozhodnutí: 15.03.2012
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř., § 12 odst. 3 o. s. ř.




26 Nd 26/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1 Malé Straně, U Lužického Semináře 114/46, IČ: 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 16, proti žalovaným 1/ MALHVO s.r.o. , se sídlem v Bolaticích, Svobody č. 244/11, IČ: 45194157, zastoupené JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, a 2/ unimatic europe s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Kyselova 1185/2, IČ: 28501411, o zaplacení částky 9.517,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 108 EC 245/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 108 EC 245/2010 se nepřikazuje k projednání Okresnímu soudu v Opavě.
Odůvodnění:



Obvodní soud pro Prahu 8 předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis sp. zn. 108 EC 245/2010 s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě (§ 12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dále jen o.s.ř. ). Návrh odůvodnil tvrzením, že v dané věci jde o účelový postup žalobkyně spočívající v tom, že žalobu podala u soudu místně příslušného podle sídla druhé žalované, které je totožné s jejím sídlem, přičemž je majitelkou 100 % obchodního podílu druhé žalované a je ve vztahu k ní společností ovládající. V obdobných řízeních vedených stejnou žalobkyní dochází pravidelně k tomu, že druhá žalovaná (ovládaná žalobkyní) vždy nejprve přistoupí k závazku, posléze však pokud řízení dospějí do fáze nařízení jednání, vezme žalobkyně žalobu zpět pouze ve vztahu k druhé žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně a ani druhá žalovaná v dříve zahájených řízeních nikdy nevysvětlily, jaký byl hospodářský důvod přistoupení k závazku, a že druhá žalovaná přistoupila k desítkám závazků, které však ani zčásti neuhradila, dospěl Obvodní soud pro Prahu 8 k názoru, že přistoupení k závazkům nemělo ve skutečnosti za cíl jejich splnění, nýbrž vedení řízení u soudu místně příslušného podle sídla druhé žalované a tedy současně i žalobkyně. Podle jeho názoru bylo jediným cílem přistoupení k závazku obejití ustanovení článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 84 a § 85 odst. 3 o.s.ř. Současně shledal i další důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě, a to akcesoritu právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) k právnímu vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1), kdy právě posouzení tohoto právního vztahu je klíčové pro rozhodnutí o žalobě a k tomuto právnímu vztahu také bude nutno provést podstatnou část dokazování .
Žalobkyně s návrhem na delegaci nesouhlasila. Zdůraznila, že má právo na zákonného soudce, který je určen pravidly občanského soudního řádu. Uvedla, že v situaci, kdy žaloba směřuje proti dvěma žalovaným, je místně příslušným soud jednoho z nich (zde Obvodní soud pro Prahu 8). Rovněž uvedla, že občanský soudní řád nedává v daném případě žádnou zákonnou možnost odnímat věc soudu, který je podle daných pravidel místně příslušným. Podotkla, že otázku pasivní věcné legitimace žalovaných lze posoudit až v samotném řízení a zohlednit ji při vydání rozhodnutí, přičemž okolnosti smluvních vztahů, které vyústily v přistoupení druhé žalované k závazku, nejsou při zkoumání místní příslušnosti soudu nikterak relevantní. Závěrem uvedla, že pro dva ze tří účastníků je vhodnější řízení v Praze a že vzhledem k tomu, že veškeré relevantní důkazy jsou již k dispozici, není na místě zvýhodňovat první žalovanou oproti dalším účastníkům přikázáním věci k jejímu obecnému soudu. První žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. července 2011 mimo jiné navrhla delegaci z důvodu vhodnosti. Důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě spatřovala ve skutečnosti, že v dotčeném řízení je de facto žalována pouze ona, jež má sídlo v obvodu Okresního soudu v Opavě, jakož i v tom, že nikdy nebyla v kontaktu s druhou žalovanou, která zjevně jedná ve shodě s žalobkyní. Zdůraznila, že aplikace ustanovení § 11 odst. 2 o.s.ř. by v tomto dotčeném případě znamenala zásah do jejích základních práv , zejména do práva na zákonného soudce. Měla za to, že přistoupení druhé žalované k dluhu je ryze účelovým krokem směřujícím k obcházení zákona a přesunutí místní příslušnosti soudu tak, aby přístup k soudu byl pro žalobkyni výhodný . Přistoupení druhé žalované k dluhu je tak podle ní právním úkonem fiktivním, zákon obcházejícím, a tudíž jde o právní úkon neplatný. Závěrem uvedla, že svědci, jakož i podstatné okolnosti případu se vztahují k jejímu sídlu. S ohledem na to, že druhá žalovaná se ve stanovené lhůtě k návrhu na přikázání věci nevyjádřila, lze mít ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že proti němu neměla námitek.
Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o.s.ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuálně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§ 12 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh odůvodněn, jsou sice srozumitelné z hlediska možného účelového postupu účastníků řízení, avšak z hlediska rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu jsou nedostatečné. To, jak v předkládací zprávě popsal situaci Obvodní soud pro Prahu 8, je nepřípustné, neboť v této fázi řízení nemůže soud hodnotit právní kroky účastníků jako protiprávní a již vůbec ne jako důvody pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, ke kterému jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona by mělo docházet jen zcela výjimečně a z jiných důvodů, než pro které byla věc Nejvyššímu soudu předložena. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě by bylo jen těžko odůvodnitelné z pohledu požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 4 Nd 226/2011).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Opavě nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. března 2012

JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu