26 Nd 247/2007
Datum rozhodnutí: 25.10.2007
Dotčené předpisy:





26 Nd 247/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně V. L., proti žalovanému L. L., o výživné pro rozvedenou manželku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 135/2007, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:


Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 135/2007 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně podala u Městského soudu v Brně žalobu, jíž se domáhá příspěvku na výživu rozvedené manželky.


Městský soud v Brně usnesením ze dne 29. března 2007, č. j. 21 C 69/2007-14, vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako místně příslušnému.


Obvodní soud pro Prahu 3 předložil spis z vlastního podnětu Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ) Městskému soudu v Brně. Důvody vhodnosti pro delegaci sporu spatřoval v tom, že žalobkyně je plně invalidní pro psychiatrické onemocnění a má v péči nezletilé dítě. Proto je žádoucí, aby věc projednal soud v místě jejího bydliště.


Účastníci, jejichž stanovisko ke zvažované delegaci z důvodů vhodnosti bylo zjišťováno postupem podle § 104 odst. 4 o.s.ř., nevznesli námitky.


Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby opodstatňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.


Poměry na straně žalobkyně spolu s přihlédnutím k tomu, že žalovaný nevznesl proti delegaci věci námitky a že ve věci zatím neproběhlo jednání a dokazování, opodstatňují postup podle § 12 odst. 2 o.s.ř.


Nejvyšší soud České republiky proto podle § 12 odst. 2 o.s.ř. věc přikázal k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. října 2007


JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.


předseda senátu