26 Nd 221/2015
Datum rozhodnutí: 30.07.2015
Dotčené předpisy: § 45 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb., § 11 odst. 3 o. s. ř.



26 Nd 221/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné České republiky Okresního soudu v Chebu , se sídlem v Chebu, Lidická 1066/1, identifikační číslo osoby 00024724, proti povinnému L. T. A. , pro 14 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 629/2015, o určení místní příslušnosti, takto:

Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 15 EXE 629/2015 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.

Odůvodnění:
Na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 8. 4. 2015 podal dne 13. 4. 2015 soudní exekutor Mgr. Ing. Jiří Prošek, Exekutorský úřad Plzeň-město, u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávek oprávněné ve výši 14 800 Kč s příslušenstvím, na základě usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 7 T 132/2012, a ze dne 20. 11. 2013, č. j. 7 T 132/2012-246.

Usnesením ze dne 21. 5. 2015, č. j. 15 EXE 629/2015-37, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po marném uplynutí lhůty k odvolání oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí, který soud věc projedná a rozhodne. Dovodil, že věc patří do pravomoci soudů České republiky, ovšem nejsou dány podmínky místní příslušnosti podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ). Nepodařilo se zjistit místo pobytu povinného a existenci majetku povinného exekuční soud před nařízením exekuce nezjišťuje. Povinný není státním příslušníkem České republiky, v současné době nemá na území České republiky vydáno žádné pobytové oprávnění. V minulosti navštěvoval Střední školu řemesel a služeb ve Velkém Meziříčí a měl hlášený pobyt na adrese V. M., na níž se ovšem nyní nezdržuje a policii není znám jeho faktický pobyt. Povinný neprochází evidencemi zaměstnanců ani osob samostatně výdělečně činných, nepobírá nemocenské ani důchodové dávky, není evidován v Centrální evidenci vězňů.

Podle § 45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný (fyzická osoba) místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný v České republice takové místo pobytu, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 252 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu povinný má majetek.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.

Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud tedy po předložení věci Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou podle § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti ve smyslu § 6 o. s. ř., rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u něhož byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce (a který již v dané věci učinil prvotní úkony) a v jehož obvodě se nacházelo poslední místo pobytu povinného.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. července 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu