26 Nd 187/2005
Datum rozhodnutí: 19.10.2005
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




26 Nd 187/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) A. I. CZ, s.r.o., a b) M. B., proti žalovaným 1) městu K., zastoupeného advokátem, a 2) S. K. s.r.o., o neplatnost výpovědi, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 168/2002, o návrhu žalobců na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:

Věc, vedená u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 168/2002, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

U Okresního soudu v Kladně je pod sp. zn. 15 C 168/2002 vedeno řízení o žalobě žalobců A. I. CZ, s.r.o. a M. B. proti žalovaným Městu K. a S. K. s.r.o. o neplatnost výpovědi.

Dne 30.9.2005 byl zdejšímu soudu předložen Okresním soudem v Kladně spolu se spisem sp.zn. 15 C 168/2002 návrh žalobců na přikázání věci Městskému soudu v Brně. Tento svůj návrh žalobci odůvodnili nesouhlasem s procesními postupy příslušné soudkyně, když dále uvedli, že navrhují, aby věc projednal soud z B. nebo aby spis byl převeden do Strassbourgu anebo k jinému soudu v Evropské Unii, protože Česká republika je členem této unie .

Prvý žalovaný k návrhu žalobců uvedl, že nejsou žádné důvody pro použití ust. § 12 o.s.ř. a s přikázáním věci jinému soudu vyslovil nesouhlas.

Druhý žalovaný se k návrhu žalobců ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud považoval jeho stanovisko v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. za kladné.

Podle § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, event. na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, z důvodů závažných, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Proto je zakotveno právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k tomu, kterému soudu má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z jejich pohledu; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.

V daném případě žalobci neuvedli žádné relevantní důvody, z kterých by bylo zřejmé, že z hlediska hospodárnosti a rychlosti řízení by bylo vhodné věc delegovat jinému soudu než soudu místně příslušnému, když uvedené námitky k osobě příslušné soudkyně nejsou důvodem pro delegaci vhodnou, nýbrž případným důvodem pro postup podle příslušných ustanovení o podjatosti soudce (§ 14 a násl. o.s.ř.)..

Nejvyšší soud za situace, kdy prvý žalovaný s návrhem nesouhlasil, a kdy neshledal žádný důvod natolik výjimečný (mající své opodstatnění ve zvláštních okolnostech věci), aby odůvodňoval přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ust. § 12 odst. 2 o.s.ř., návrhu žalobců nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. října 2005

JUDr. Ing. Jan H u š e k , v.r.

předseda senátu