26 ICm 987/2014
Jednací číslo: 26 ICm 987/2014-46 KSBR 26 INS 8060/2009-C2-6

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Hanzlíkovou v právní věci žalobce: JUDr. Ing. Ivan Rott, se sídlem Křížová 18, 603 00 Brno, insolvenční správce dlužníka FORATO, a.s., se sídlem Kšírova 328/195, 619 00 Brno, IČO: 277 30 301,

proti žalovanému: Nad Bílým potokem, s.r.o., se sídlem Francouzská 418/82, 602 00 Brno, IČO: 282 99 515, zast. Mgr. Milanem Michlem, AK Tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno,

o určení neplatnosti právního úkonu

takto:

I. Žaloba na určení, že jednostranný zápočet pohledávky ze dne 30.3.2010, jímž žalovaný započet vůči dlužníku svou pohledávku ve výši 5 817 040,-Kč vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené dne 3.6.2009 mezi žalovaným a dlužníkem na smluvní pokutě za dobu prodlení od 1.1.2010 do 30.3.2010, je neplatný, s e z a m í t á . 26 INS 8060/2009-C2-6

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5 600,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Milana Michla.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 20.3.2014 se žalobce domáhal určení, že výše uvedený jednostranný zápočet je neplatný z důvodů dle § 140 odst. 2 ve spojení s odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona, když žalovaný v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, a proto započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není přípustné. Podle jednostranného zápočtu vznikla pohledávka žalovaného za prodlení dlužníka v období od 1.1.2010 do 30.3.2010. V té době však již bylo zcela zřejmé, že se dlužník nachází v úpadku. Insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno 18.11.2009 a jen pár dnů po uvedeném zápočtu bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. O zahájení insolvenčního řízení dlužníka tak mohl žalovaný vědět od 18.11.2009 pouhým nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. V době předcházející vzniku započitatelné pohledávky již bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno osm přihlášených věřitelů. Žalobce doložil výpis z obchodního rejstříku žalovaného, smlouvu o dílo uzavřenou mezi dlužníkem a žalovaným dne 3.6.2009, oznámení o vzniku nároku na smluvní pokutu a jednostranný zápočet pohledávky ze dne 30.3.2010 (dále jen jednostranný zápočet ), notářské zápisy z 26.6.2008 obsahující osvědčení o průběhu ustavující členské schůze žalovaného. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 22.8.2014, v němž namítl, že § 140 insolvenčního zákona stanovuje první omezení pro započtení pohledávek až od okamžiku rozhodnutí o úpadku. Do rozhodnutí o úpadku dlužníka insolvenční zákon žádné omezení pro započtení pohledávek věřitelů nestanovuje. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Dne 3.9.2014 se konalo jednání, na němž byly provedeny důkazy doklady doloženými do spisu a podáním dlužníka ze dne 26.3.2010 zveřejněným v insolvenčním rejstříku (sp. zn. KSBR 26 INS 8060/2009). Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že od 8.11.2012 došlo ke změně firmy žalovaného z Družstva Pod Kravínem na Nad Bílým Potokem, s.r.o.

Ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovaným jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem dne 3.6.2009 soud zjistil, že zhotovitel se zavázal zhotovit pro objednatele dílo spočívající ve stavbě hrubých staveb 3 samostatně stojících rodinných domů a 35 řadových rodinných domů na pozemcích specifikovaných ve smlouvě. V článku IX. 9.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s řádným ukončením a předáním díla v termínu. Z jednostranného zápočtu vystaveného žalovaným dne 30.3.2010 soud zjistil, že žalovaný vyzývá dlužníka v souladu s ust. čl. IX odst. 3 smlouvy o dílo k úhradě smluvní pokuty za dobu prodlení od 1.1.2010 do 30.3.2010 ve výši 5 817 040,-Kč, neboť dílo nebylo v termínu stanoveném ve smlouvě řádně předáno. Současně žalovaný započítává tuto svou 26 INS 8060/2009-C2-6 nesplatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 5 817 040,-Kč proti nesplatné pohledávce dlužníka za žalovaným ve výši 6 536 000,-K z titulu nároku na úhradu ceny za dílo dle čl. IV. odst. 1 smlouvy o dílo. Dlužník převzal zápočet dne 30.3.2010. Z notářských zápisů předložených žalobcem soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla podstatná pro rozhodnutí této věci.

Soudu je z úřední činnosti známo, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 16.11.2009 na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem Stavební mechanizace CZ, s.r.o. Poté přistoupili k řízení další navrhovatelé. Podáním datovaným 26.3.2010 a doručeným soudu dne 31.3.2010 přistoupil dlužník k insolvenčnímu návrhu. Uvedl, že není schopen plnit své splatné závazky vůči věřitelům ve lhůtě delší než 3 měsíce po splatnosti závazků, a proto se nachází v úpadku. Usnesením č. j. KSBR 26 INS 8060/2009-A-41 ze dne 7.4.2010 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka, insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Do 30.3.2010 (datum zápočtu) se do insolvenčního řízení přihlásilo 15 věřitelů. Na základě těchto skutečností soud dospěl k závěru, že dlužník byl v době, kdy byl vystaven a doručen jednostranný zápočet, v úpadku. Totéž shodně tvrdili i účastníci řízení.

Z uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný započítával jednostranným zápočtem vůči dlužníku svou nesplatnou pohledávku spočívající v nároku na smluvní pokutu ve výši 5 817 040,-Kč oproti nesplatné pohledávce dlužníka vůči žalovanému ve výši 6 536 000,-Kč. Dlužník byl v době provedení zápočtu v úpadku.

Z ustanovení § 580 ObčZ (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013) se podává, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle ust. § 581 ObčZ proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná (odst. 1). Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2 (odst. 3).

Dle ust. § 359 ObchZ (zák. č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013) proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Z uvedeného vyplývá, že v občanskoprávní závazkových vztazích i v obchodních závazkových vztazích lze jednostranně započíst splatnou pohledávku proti pohledávce, která ještě není splatná resp. z ust. § 359 ObchZ nevyplývá nepřípustnost jednostranného započtení splatné pohledávky proti nesplatné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004). Zánik pohledávky v takovém případě nastane okamžikem, kdy projev vůle směřující k započtení dojde věřiteli pohledávky, která ještě není splatná. Naopak kompenzační projev učiněný věřitelem s pohledávkou, která v době, kdy kompenzační projev dojde adresátu, ještě není splatná, nemá co do započtení žádné účinky a těchto účinků 26 INS 8060/2009-C2-6 nenabývá ani k okamžiku, kdy se taková pohledávku v budoucnu splatnou stane (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.11.2002, sp. zn. 29 Odo 723/2001).

V obecných poměrech by tedy jednostranné započtení nesplatné pohledávky vůči pohledávce splatné či nesplatné znamenalo, že takový úkon by co do započtení neměl žádné účinky a nejednalo by se o platný úkon započtení ve smyslu ust. § 580 ObčZ. V projednávaném případě je však naplněna výjimka daná ust. § 359 ObchZ, dle něhož je možné i započtení nesplatné pohledávky proti splatné, pokud jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Jak již bylo výše uvedeno, soud zjistil a účastníci shodně potvrdili, že dlužník byl v době, kdy mu došel kompenzační projev, v úpadku, tedy nebyl schopen plnit své peněžité závazky. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že jednostranný zápočet žalovaného vůči dlužníku ze dne 30.3.2010 je platným právním úkonem. Proto soud žalobu na určení neplatnosti zápočtu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku sporu. Žalovanému, který měl úspěch, ve věci přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení za dva úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, účast na jednání) á 2 500,-Kč dle § 9 odst. 3, § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a dvakrát režijní paušál á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. tj. celkem 5 600,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 3. září 2014

JUDr. Ludmila Hanzlíková, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Bc. Lenka Konečná