26 ICm 720/2011
Číslo jednací: 26 ICm 720/2011-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích činný ve věcech obchodních rozhodl soudcem JUDr. Annou Málkovou v právní věci žalobce : Miloslav Kulhaj, IČ 46100300, rč: 461009/437, 8. května 1049/35, 787 01, Šumperk, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem AK Šumperk, Slovanská 20, 787 01, Šumperk, proti žalovanému : Ing. David Puffer, F. Šrámka 1176/29, 370 01, České Budějovice, insolvenční správce dlužníka CSL, spol. s r.o. v likvidaci, IČ 26026767, U Smaltovny 116/2, 371 27 České Budějovice, o určení pravosti přihlášené nevykonatelné pohledávky v částce 25.091,78 Kč,

takto:

Návrh žalobce Miloslava Kulhaje, bytem 8. května 1049/35, 787 01 Šumperk, aby soud určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem CSL, spol. s r.o. v likvidaci, IČ 26026767, se sídlem U Smaltovny 116/2, 371 27 České Budějovice, ve výši 25.091,78 Kč přihlášená v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 10995/2010, popřená žalovaným je zjištěna, co do pravosti se zamítá.

Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal svým návrhem ze dne 18.3.2011, aby soud určil, že pohledávka v částce 25.091,78 Kč, která byla přihlášena ve výši uvedeném insolvenčním řízení vůči žalovanému je zjištěna co do pravosti.

V návrhu uváděl, že v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno vůči žalovanému dne 23.9.2010 byli věřitelé vyzváni, aby přihlásili své pohledávky vůči dlužníku. Předtím bylo vedeno několik insolventních řízení, která však byla z různých důvodů zastavena. Do řízení vedeného pod sp. zn. KSCB 26 INS 431/2010 podal žalobce přihlášku a to dne 16.2.2010. Toto řízení však neproběhlo. Řízení, které se vede pod sp. zn. KSCB 26 INS 10995/2010 podal žalobce přihlášku dne 14.10.2010 v celkové částce 44.969,84 Kč, z toho pohledávka ve výši 25.091,78 Kč byla insolvenčním správcem popřena. Pohledávka se skládala ze dvou částí, byly uzavřeny dvě smlouvy o přepravě. Žalovaný, jak výše uvedeno část pohledávky popřel s poukazem na ustanovení článku 32 odst. 1 Úmluvy CMR s tím, že nárok z mezinárodní přepravy je promlčen, když jednoletá promlčecí doba začíná běžet uplynutím tříměsíční lhůty ode dne uzavření přepravní smlouvy.

Žalobce poukazoval na to, že již v předchozím insolvenčním řízení řádně uplatnil částku, která byla požadována z přepravní smlouvy uzavřené dne 9.12.2008 a to přihláškou ze dne 16.2.2010, tedy v době normálního běhu lhůty promlčecí doby a uplatnil tedy uvedený nárok stanoveným způsobem, tedy přihláškou pohledávky. Když toto řízení neproběhlo, uplatnil svůj nárok další přihláškou a to ještě v době, kdy promlčecí doba neproběhla s tím, že poukazoval na ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1453/2005 ze dne 29.11.2006 s tím, že v návrhu citoval z tohoto rozhodnutí právním úkonem, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení, je i přihláška věřitelovi pohledávky. Uplatní-li věřitel nevykonatelnou pohledávku přihláškou, pak běh promlčecí doby je třeba po dobu insolvenčního řízení ( v době judikátu konkurzního řízení ) posuzovat podle § 405 obchodního zákoníku . Z tohoto důvodu žádal žalobce, aby jeho nároku jako důvodnému bylo vyhověno.

Insolvenční správce jako žalovaný v tomto řízení podal vyjádření ze dne 16.7.2011 v němž uvedl, že pohledávka žalobce u které se domáhá určení její pravosti vyplývá z přepravní smlouvy, která byla uzavřena dne 9.12.2008 se společností dlužníka. Je možno žalobci přisvědčit s poukazem na ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, že běh lhůt staví a ustanovení § 173 odst. 4 téhož zákona pak běh lhůty přerušuje. To však za předpokladu, že nedošlo k odmítnutí návrhu, nebo zrušení insolvenčního řízení, jak tomu bylo ve věcech podaných insolventních návrhů před nyní probíhajícím insolvenčním řízení č.j. KSCB 26 INS 10995/2010. Na tyto předchozí řízení, tj. KSCB 25 INS 5484/2009, KSCB 26 INS 5778/2009, KSCB 27 INS 6958/2009, KSCB 28 INS 8504/2009 a KSCB 26 INS 431/2010 je nutno pohlížet z hlediska přerušení a stavění lhůt, jako na řízení, která vůbec neproběhla. Navíc, je třeba uvést i tu skutečnost, že v uvedených předchozích řízeních nedošlo ke zjištění pohledávky žalobce, nelze proto ani předjímat, zda by v případě průběhu předchozích řízení byla pohledávka žalobce zjištěna, nebo zda by nebyla přihláška žalobce odmítnuta a podobně. Samotné podání přihlášky do řízení, které de-facto neproběhoo, nelze nároku z mezinárodní přepravy.

Ve svém vyjádření odmítl insolvenční správce i poukaz žalobce na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že tímto rozhodnutím byly řešeny nároku z uzavřených úvěrových smluv, tedy nároky ze závazkového obchodního vztahu podle obchodního zákoníku, nikoliv nároky z mezinárodní přepravy, které podléhají mezinárodní úmluvě CMR. Žádal, aby návrhu žalobce nebylo vyhověno a návrh pokud jde o určení pravosti částky 25.091,78 Kč byl zamítnut.

Soud provedl důkaz listinami a zjistil z usnesení KSCB 26 INS 10995/2010-A-9 ze dne 11.10.2010, že tímto usnesením byl zjištěn úpadek dlužníka, prohlášen na něho konkurz a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. David Puffer. Z protokolu o přezkumném jednání a ze zápisu z prvé schůze věřitelů bylo zjištěno, že tyto byly konány dne 8.12.2010 a při tomto přezkumném jednání byla přihláška žalobce zčásti popřena ve výši shora uvedené.

Soud dále zjistil, že v řízení, které předcházelo insolvenčnímu řízení, které nyní probíhá a bylo vedeno pod sp. zn. KSCB 26 INS 431/2010 přihlásil žalobce svou pohledávku v celkové výši 42.797,08 Kč s tím, že tato pohledávka se skládala ze dvou částí, z nichž pohledávka č. 1 byla uplatněna ve výši 23.907,86 Kč a pohledávka č. 2 ve výši 18.889,22 Kč. Tato přihláška pohledávky se datuje dnem 16.2.2010. Z další přihlášky pohledávky přihlášené v současném insolvenčním řízení ze dne 14.10. 2010 bylo zjištěno, že rovněž pohledávka se skládala ze dvou částí, z nichž pohledávka č. 1 nárokovala vůči žalovanému částku ve výši 25.091,78 Kč a pohledávka č. 2 částku 19.878,06 Kč. Celkem žalobce žádal částku 44.969,84 Kč a jak uvedeno shora částka 25.091,78 Kč byla z důvodu promlčení insolvenčním správcem popřena.

Soud dále zjistil ze smlouvy o přepravě zboží, že ta byla uzavřena dnem 9.12.2008, žalovanému bylo fakturováno fakturou č. 200821912 dne 16.12.2008 773,50 EUR se splatností dne 14.2.2009.

Dále bylo zjištěno z písemnosti ze dne 15.2.2011, že insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření z části uplatněné pohledávky a to co do výše 25.091,78 Kč. Odkazoval na ustanovení článku 32 odst. 1 úmluvy CMR.

Po zhodnocení listinných důkazů a zvážení skutkového stavu soud dospěl k závěru, že návrh žalobce není důvodný. Je možno se žalobcem souhlasit, že ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona běh lhůt staví a ustanovení § 173 téhož zákona pak běh lhůty přerušuje. To však pouze za předpokladu, že nedošlo k odmítnutí návrhu, nebo zrušení insolvenčního řízení, jak tomu bylo ve shora uvedených případech, když zejména řízení pod spisovanou značkou KSCB 26 INS 431/2001 bylo zastaveno dne 8.7.2010. Soud dochází k závěru, že pokud přepravní smlouva pokud jde o položku přihlášky č. 1, byla uzavřena dne 9.12.2008, tak promlčecí lhůta začala běžet od 10.12.2008 a skončila dne 10.3.2010. V daném případě soud vychází z vyhlášky č. 11/1975 Sb. v platném znění a to zejména z článku 32 odst. 1 této vyhlášky z něhož vyplývá, že nároky z přeprav ně něž se vztahuje tato úmluva se promlčují za právní věc projednává považuje za rovnocenné úmyslu je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba začíná běžet : a)-při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; b)-při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem; c)-ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá. Insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. je speciálním zákonem, který nijak ve věci obecného běhu pro promlčecích lhůt neodkazuje na obchodní zákoník. V případě věcí insolvenčním zákonem neupravených odkazuje se pouze na občanský soudní řád, který pak specielní ustanovení insolvenčního zákona o běhu lhůt nijak nerozšiřuje. Proto soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že insolvenční zákon je nutné chápat jako specielní právní úpravu pro řešení úpadku dlužníka. Ani argumentace žalovaného s odkazem na ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku neobstojí, když se domáhá uznání prodloužení běhu lhůty pro uplatnění nároku s mezinárodní přepravy. Proto nelze aplikovat v incidenčním sporu ustanovení § 405 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť nárok žalobce je nárok z mezinárodní přepravy. Není nárokem je závazkového vztahu, který byl uzavřen dle obchodního zákoníku, ale nárokem dle vyhlášky č. 11/75 o úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě ( CMR ).

Jak již shora uvedeno z důvodu, že nárok žalobce byl dnem 10.3.2010 promlčen, pokud jde o položku 1 přihlášky, byl nárok žalobce jako nedůvodný zamítnut, když přihláška v řízení KSCB 26 INS 10995/2010 byla žalobcem uplatněna dne 16.10.2010.

Žalovaný, který byl ve věci úspěšný náklady nežádal, proto soud rozhodl, že nemá právo na jejich náhradu.

Proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. října 2011

JUDr. Anna Málková samosoudce