26 ICm 3461/2011
Číslo jednací: KSBR 26 ICm 3461/2011-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Hanzlíkovou v právní věci žalobce: Mgr. Radek Frkal, Příkop 6, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka TECHNICKÉ SLUŽBY BRNO, s.r.o., se sídlem Vlhká 200/28, 602 00Brno, IČ: 494 50 336, zast. JUDr. Františkem Frkalem, advokátem se sídlem Příkop 6, 602 00 Brno, proti žalovanému: JUDr. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Čtvrtě 317/2, 634 00 Brno, o neplatnost právního úkonu dlužníka

takto:

I. Určuje se, že právní úkony, a to 3 kupní smlouvy ze dne 25.7.2010, jejichž předmětem byl převod travního traktoru W 3535, výrobní číslo (VIN)-171, za kupní cenu 100 000,-Kč, dále převod sekačky na trávu SCAG TURF TIGER, číslo karoserie (VIN)-8550290, STT61A-29KA-DFI, 155 cm, model SMST- 61A, číslo A7500124, za kupní cenu 220 000,-Kč, a dále převod plochého monitoru Yüsmart, typ L61C, Rv 4/2700, úhlopříčka 48 cm, za kupní cenu 2 500,- Kč, a to z dlužníka TECHNICKÉ SLUŽBY BRNO, s.r.o., IČ: 494 50 336, se sídlem Brno, Vlhká 200/28, PSČ 602 00 na žalovaného, jsou neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 200,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. Františka Frkala.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 29.12.2011 se žalobce domáhal určení neúčinnosti výše uvedených úkonů dlužníka.

Uvedl, že dne 30.12.2010 bylo zdejším soudem vydáno rozhodnutí, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka. Usnesením ze dne 30.3.2011 pak byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Žalovaný dne 25.7.2010 jakožto kupující na straně jedné, a coby jednatel dlužníka jako prodávající na straně druhé, koupil od dlužníka movité věci uvedené ve výroku tohoto rozsudku za shora uvedené ceny. Na každou z těchto movitých věcí uzavřel žalovaný dne 25.7.2010 samostatnou kupní smlouvu, tedy celkem uzavřel tři kupní smlouvy. V každé z těchto kupních smluv bylo v čl.VI odst. 2 zakotveno, že se kupní cena započte vůči stávající půjčce žalovaného, kterou mu dlužník dluží. Dne 11.10.2010 byla mezi dlužníkem jednajícím žalovaným na straně jedné a žalovaným na straně druhé uzavřena dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek, kdy na jedné straně byla započtena pohledávka dlužníka z faktury č. 2010087 vystavené na částku 322 500,-Kč za žalovaným oproti pokladním dokladům v souhrnné výši 322 500,-Kč, které měly prokazovat pohledávku žalovaného za dlužníkem v celkové výši 322 500,-Kč. Pokladní doklady označené číslem 256, 318, 372, 375, 409, 412, 447, 459 nejsou v účetnictví dlužníka, mimo pokladního dokladu č. 256, vedeny. Pokladní doklad č. 256 vystavený na částku 19 075,-Kč je veden v účetnictví dlužníka jako výplata mzdy žalovanému za červen 2010, přičemž z účetnictví dlužníka vyplynulo, že mzda za červen 2010 byla žalovanému v plné výši uhrazena. Žalobce má za to, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek je absolutně neplatná, neboť nebyly započteny vzájemné pohledávky způsobilé k započtení, když pohledávky žalovaného za dlužníkem v souhrnné výši 322 500,-Kč fakticky neexistovaly. Žalobce má za to, že na popsaný skutkový stav lze aplikovat všechny tři skutkové podstaty neúčinných právních úkonů uvedené v § 240, § 241 a § 242 insolvenčního zákona, leč si je žalobce vědom skutečnosti, že na odporované právní úkony lze nahlížet i z pohledu přísl. zákonných ustanovení o absolutní neplatnosti právního úkonu. Žalobce doložil uvedené tři kupní smlouvy ze dne 25.7.2010, dohodu o vzájemném započtení pohledávek ze dne 11.10.2010 a výpis z obchodního rejstříku dlužníka.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 3.2.2012. Uvedl, že pohledávky žalovaného za dlužníkem existovaly a je navíc skutečností, že pohledávky byly celkově vyšší, než provedený zápočet. Z důvodu případných pochybností o hodnotě předmětných movitých věcí byl za tím účelem vypracován znalecký posudek, aby nedošlo k podezření, že tento movitý majetek byl prodán pod cenou. Příslušné listinné důkazy, kterých se žalovaný dovolává, jsou v účetnictví firmy a má je k dispozici žalobce. V případě nutnosti doporučuje soudu k jednání předvolat bývalou účetní Zdeňku Volárovou, popřípadě bývalého vedoucího provozu Josefa Kučeru, aby dosvědčili existenci pohledávek žalovaného za dlužníkem.

Podáním doručeným soudu dne 13.3.2012 doplnil žalobce svá skutková tvrzení. Žalobce tvrdil, že všechny tři uvedené kupní smlouvy jsou absolutně neplatné s odkazem na ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku (znalecký posudek musí být vyhotoven znalcem určeným soudem), na ust. § 132 odst. 3 obchodního zákoníku (smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem musí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací). Žalobce současně navrhl změnu žaloby, a to tak, že se určuje, že předmětné kupní smlouvy jsou neplatné a pro případ,

že bylo soudem uzavřeno, že tyto právní úkony jsou platné, navrhuje, aby bylo určeno, že jsou neúčinné. Žalobce doložil znalecký posudek vyhovený dne 25.7.2010 znalcem Ing. Ladislavem Glierem.

Ve věci se konalo jednání dne 28.3.2012. Soud při tomto jednání za účasti žalobce i žalovaného připustil změnu žaloby tak, jak navrhoval žalobce a jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

Soudu je z úřední činnosti známo, že usnesením č.j. KSBR 26 INS 13487/2010-A-9 ze dne 30.12.2010 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka a insolvenčním správce byl ustanoven žalobce. Je tedy aktivně legitimován k podání této žaloby. Původní žaloba na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka (odpůrčí žaloba) byla podána dne 29.12.2011, tedy v zákonné jednoroční lhůtě. Soud provedl důkazy doloženými listinami, a to třemi kupními smlouvami, dohodou o vzájemném zápočtu, úplným výpisem z obchodního rejstříku dlužníka a znaleckým posudkem. Z kupní smlouvy uzavřené dne 25.7.2010 mezi prodávajícím TECHNICKÉ SLUŽBY BRNO, s.r.o. zastoupeným jednatelem JUDr.Petrem Všetečkou a kupujícím JUDr. Petrem Všetečkou soud zjistil, že předmětem smlouvy byl prodej travního traktoru W 3535, výrobní číslo (VIN)-171 za kupní cenu 100 000,-Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že kupní cena se započte vůči stávající půjčce kupujícího, kterou mu prodávající dluží. Z kupní smlouvy uzavřené dne 25.7.2010 mezi prodávajícím TECHNICKÉ SLUŽBY BRNO, s.r.o. zastoupeným jednatelem JUDr. Petrem Všetečkou a kupujícím JUDr. Petrem Všetečkou soud zjistil, že jejím předmětem byla sekačka na trávu SCAG TURF TIGER, číslo karoserie (VIN)-8550290, STT61A-29KA-DFI, 155 cm, model SMST-61A, číslo A7500124 za kupní cenu 220 000,-Kč. Smluvní strany se dohodly, že kupní cena se započte vůči stávající půjčce kupujícího, kterou mu prodávající dluží. Z kupní smlouvy uzavřené dne 25.7.2010 mezi prodávajícím TECHNICKÉ SLUŽBY BRNO, s.r.o. zastoupeným jednatelem JUDr. Petrem Všetečkou a kupujícím JUDr. Petrem Všetečkou soud zjistil, že jejím předmětem byl plochý monitor Yüsmart, typ L61C, Rv 4/2007, úhlopříčka 48 cm za kupní cenu 2 500,-Kč. Smluvní strany se dohodly, že kupní cena se započte vůči stávající půjčce kupujícího, kterou mu prodávající dluží. Všechny kupní smlouvy byly uzavřeny dle ust. § 409 a násl. obchodního zákoníku.

Z dohody o vzájemném započtení pohledávek ze dne 11.10.2010 uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným soud zjistil, že byl proveden vzájemný zápočet pohledávek dlužníka z faktury č. 2010087 ve výši 322 500,-Kč a pohledávek žalovaného vůči dlužníkovi dle PDP č. 256, 318, 372, 375, 409, 412, 447, 459 v celkové výši 322 500,-Kč.

Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka pořízeného pro vnitřní potřebu soudu dne 27.3.2012 soud ujistil, že žalovaný je od 28. ledna 2009 jediným jednatelem společnosti dlužníka a od 9.února 2009 také jejím jediným společníkem.

Ze znaleckého posudku č. 566/2010 vyhotoveného dne 25.7.2010 znalcem Ing. Ladislavem Glierem soud zjistil, že si vypracování posudku vyžádal dlužník za účelem ocenění pro prodej. Dle tohoto znaleckého posudku byly stanovena obvyklá cena traktorové sekačky W3535 částkou 100 000,-Kč, traktorové sekačky STT61A-29KA-DFI částkou 220 000,-Kč a monitoru částkou 2 500,-Kč.

Žalovaný navrhl důkaz výslechem svědků (bývalých zaměstnanců) k prokázání skutečnosti, že skutečně poskytl firmě půjčky a tudíž, že zápočet byl oprávněný. Dále navrhl, aby žalobce doložil doklady o tom, že půjčky byly firmě skutečně poskytnuty a aby předložil příslušné účetní závěrky. Soud sice provedl důkaz předmětným zápočtem, avšak další navržené důkazy neprovedl, neboť zápočet nebyl předmětem této žaloby. Žalobou byly napadeny pouze výše uvedené kupní smlouvy. Po provedeném dokazování soud shledal, že žaloba je důvodná.

Soud aplikoval na danou situaci ust. § 132 odst. 3 obchodního zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření kupních smluv (toto znění dosud nedoznalo změn). Dle tohoto ustanovení, které se týká společnosti s ručením omezeným, smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, musejí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací. Jak vyplynulo z dokazování, předmětné kupní smlouvy byly uzavřeny dlužníkem zastoupeným jediným jednatelem a společníkem JUDr. Petrem Všetečkou na straně jedné a mezi žalovaným JUDr. Petrem Všetečkou na straně druhé, přičemž tyto smlouvy neměly formu notářského zápisu ani písemnou formu s ověřenými podpisy účastníků smlouvy.

Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník nemá obecná ustanovení o formě právních úkonů, je nutno zde subsidiárně použít ust. § 40 občanského zákoníku, dle něhož nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků je neplatný.

Dle ust. § 272 odst. 1 obchodního zákoníku smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze v případech stanovených v tomto zákoně nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouvy byla uzavřena v písemné formě. Toto ustanovení je kogentní (viz § 263 odst. 1 obchodního zákoníku).

Jak již bylo výše uvedeno, je to právě ust. § 132 odst. 3 obch.zákoníku, které vyžaduje v uvedeném případě zpřísněnou písemnou formu tj. v podobě notářského zápisu nebo úředního ověření podpisů .

Vzhledem k tomu, že v případě uvedených kupních smluv nebyla dodržena písemná forma v podobě notářského zápisu nebo úředně ověřených podpisů, jsou tyto úkony absolutně neplatné.

Dle ust. § 196a odst. 3 obchodního zákoníku jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo od jiné osoby uvedené v odstavci l nebo od osoby jí ovládané anebo do osoby, ses kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. (Osoby uvedené v odstavci l jsou člen představenstva, dozorčí rady, prokurista nebo jiná osoba, která je oprávněna jménem společnosti uzavřít smlouvu).

Uvedené ustanovení se sice týká akciové společnosti, avšak v důsledku ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku se na společnost s ručením omezeným použije obdobně.

Z provedeného dokazování vyplynulo, že společnost dlužníka úplatně převáděla na svého jediného jednatele majetek v hodnotě přesahující jednu desetinu základního kapitálu, který činil v době uzavírání kupních smluv 100 000,-Kč.

Ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku je tedy nutno aplikovat na předmětné kupní smlouvy,neboť jimi byl majetek společnosti převeden na osobu, která byla statutárním orgánem společnosti (jednatel) a byla oprávněna jménem společnosti uzavřít předmětné kupní smlouvy . Vzhledem k tomu, že znalecký posudek na ocenění převáděných movitých věcí nebyl vypracován znalcem jmenovaným soudem, jsou předmětné kupní smlouvy absolutně neplatné pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 občanského zákoníku (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 2011/2000 ze dne 3.1.2001)

Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal dva důvody absolutní neplatnosti uzavřených kupních smluv, kterými byly na žalovaného převedeny movité věci dlužníka. Proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Eventuální žalobním návrhem na určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka se soud již nezabýval, neboť právní úkon, který je neplatný, nemůže být neúčinný.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku sporu. Žalobci, který měl úspěch ve věci přiznal soud náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, které zahrnují odměnu za zastoupení advokátem ve výši 10 000,-Kč dle ust.§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění a 4 x režijní paušál á 300,-Kč dle § 13 odst.3 vyhl. č.177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 4 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, dvě písemná podání a účast na jednání) tj. 1 200,-Kč .Náklady právního zastoupení činí celkem 11 200,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského osudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 28. března 2012

JUDr. Ludmila Hanzlíková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Veronika Vrbová