26 ICm 3362/2013
(12) 26 ICm 3362/2013-102 (KSBR 26 INS 1185/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Vladimírou Kubíčkovou v právní věci

žalobce ESSOX s.r.o., sídlem Senovážné nám. 231/7, České Budějovice, IČ 26764652 proti žalovanému Ing. Jiří Skopalík, sídlem Podlesí 5407, 760 05 Zlín, insolvenční správce dlužníka Martin anonymizovano , anonymizovano , Jasenná 281, PSČ 763 12

o určení pohledávek

takto:

I. Návrh na zahájení řízení, ve kterém by bylo určeno, že pohledávka č. 1 žalobce ve výši 164.129,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízení úpadce p. Martina Čelůstky, je oprávněná a důvodná, se zamítá.

II. Žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení ze dne 27.9.2013 se žalobce domáhal určení, že má za úpadcem p. Martinem Čelůstkou pohledávku ve výši 164.129 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení. Žalobce, jako věřitel, uzavřel s dlužníkem prostřednictvím svého mandatáře, smlouvu o úvěru 10.4.2011. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru věřitelem dlužníkovi ve výši 260.498 Kč. Úvěr byl účelově vázán k prodeji automobilu zn. Opel Meriva, vyrobeného v roce 2003. Úvěr měl být dlužníkem uhrazen v 72 měsíčních splátkách ve výši po 3.618 Kč měsíčně, počínaje od 10.5.2011. Dlužník nepravidelně uhradil pouze 17 měsíčních splátek. Vzhledem k tomu, že dlužník neuhradil 3 po sobě jdoucí splátky, došlo v souladu s obchodními podmínkami smlouvy k zesplatnění úvěrové smlouvy, a to ke dni 11.3.2013. Dlužníkovi byla zaslána výzva k vydání předmětu financování (automobil Opel Meriva). Pohledávka za dlužníkem byla vyčíslena částkou 218.671 Kč. Automobil se následně podařilo odprodat dne 15.4.2013 za částku 66.000 Kč. Odprodejem vozidla došlo k ponížení celkové dlužné částky o zisk ve výši odprodeje, avšak dlužníkovi stále zbylo uhradit částku 164.129 Kč. Věřitelem bylo dne 19.7.2013 dlužníkovi sděleno, že dosud uvedenou částku dluží.

Žalobce tuto pohledávku přihlásil ve výši 164.129 Kč do insolvenčního řízení. Insolvenční správce dopisem ze dne 24.9.2013 žalobce vyrozuměl o skutečnosti, že při přezkumném jednání byla pohledávka žalobce popřena co důvodu i výše, neboť insolvenční řízení bylo zahájeno 17.1.2013 a věřitel se po zahájení řízení uspokojil z předmětu zajištění tím, že vozidlo dlužníkovi z důvodu neplnění smluvních ujednání odebral a následně kupní smlouvou z dubna 2013 prodal za částku 66.000 Kč. Zbytek pohledávky byl přihlášen do insolvenčního řízení. Uspokojení pohledávky věřitele z předmětu zajištění mimo insolvenční řízení po jeho zahájení je v rozporu s principy zákonné úpravy insolvencí. Rozhodnutí věřitele o tom, zda uplatní svůj nárok jako zajištěný nebo nezajištěný věřitel, je v jeho dispozici, avšak nelze připustit, že by byl stejný nárok v rámci jednoho oddlužení uspokojen z realizace předmětu zajištění a zároveň splněním splátkového kalendáře. Věřitel v rámci oddlužení byl uspokojen již z předmětu zajištění a uspokojení plněním splátkového kalendáře mu již nenáleží.

Žalobce však měl zato, že postupoval po právu s odkazem na obchodní podmínky k uzavřené smlouvě, když pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení v plné výši poté, kdy dlužná částka byla snížena o cenu prodaného automobilu.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8.1.2015 uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka nezajištěnou pohledávku ve výši 164.129 Kč. Tato mu měla vzniknout na základě smlouvy o úvěru ze dne 10.4.2011. Žalobce přihlásil pohledávku jako nevykonatelnou. Insolveční správce při přezkumném jednání popřel pravost pohledávky v celé výši, tj. v hodnotě 164.129 Kč. Insolvenční správce poslal žalobci řádné vyrozumění podle ust. § 197 IZ a žalobce podal v předepsané lhůtě žalobu.

Uzavřená smlouva o úvěru ze dne 10.4.2011, ze které pohledávka vznikla, byla zajištěna zajišťovacím převodem práva podle § 553 občanského zákoníku k motorovému vozidlo Opel Meriva. Vzhledem k tomu, že dlužník tuto smlouvu porušil, bylo vozidlo dlužníkovi odebráno a následně dne 15.4.2013 zpeněženo za částku 66.000 Kč. Insolvenční řízení bylo zahájeno 17.1.2013. Žalobce, jako věřitel, si od celkové pohledávky odečetl výtěžek zpeněžení a zbytek pohledávky ve výši 164.129 Kč přihlásil do insolvenčního řízení. Podle ust. § 109 odst. 1 písm. b) IZ platí, že právo na uspokojení ze zajištění lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek, stanovených zákonem. Dle žalovaného se zajištěný věřitel může v průběhu insolvenčního řízení domoci uspokojení ze svého zajišťovacího práva k majetku, který spadá do majetkové podstaty jen v rámci insolvenčního řízení. Uplatnění zajištění však proběhlo po zahájení insolvenčního řízení samotným věřitelem a věřitel si získaný výtěžek ponechal. Zajištění věřitele se v oddlužení uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Je tedy nepřípustné, aby byla tatáž věřitelova pohledávka v době po zahájení insolvenčního řízení uspokojena i ve splátkovém kalendáři jako nezajištěná a zároveň zpeněžením předmětu zajištění jako zajištěná pohledávka. Na tom nemění nic ani skutečnost, že předmět zajištění nebyl zpeněžen prostřednictvím insolvenčního správce, ale samotným věřitelem. Věřitelova pohledávka byla po zahájení insolvenčního řízení uspokojena ze zpeněžení výtěžku zajištění a uspokojení splátkami mu tedy nemůže náležet.

Žalobce reagoval ve svém vyjádření ze dne 18.10.2017, kdy uvedl, že o rozhodnutí o úpadku 27.6.2013 byl zajištěný věřitel oprávněn vypořádat zajištění způsobem, předvídaným ve smlouvě. Ke skončení smlouvy v důsledku neplacení došlo ke dni 11.1.2013, čímž došlo ke zesplatnění a vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Dluh uhrazen nebyl a vozidlo bylo následně prodáno 15.4.2013, což je datum před rozhodnutím o úpadku dlužníka (27.6.2013). Žalobce byl oprávněn zajištění vypořádat dle smlouvy, a to do rozhodnutí o úpadku. V době rozhodnutí o úpadku tedy již zajištění neexistovalo. Dohodou o zajištění převodu vlastnického práva, prodlením dlužníka a zajištěním vozidla byl ještě před zahájením insolvenčního řízení předmět zajištění převeden z vlastnické sféry dlužníka do sféry žalobce. Oprávnění věřitelé dlužníka se pak mohou rozhodnout, zda pohledávka bude přihlášena jako pohledávka zajištěná nebo nezajištěná, popř. je na věřiteli, zda přihlásí část pohledávky jako zajištěnou a část jako nezajištěnou. V daném případě zajištění zaniklo a tedy žalobce mohl neuhrazenou část pohledávky přihlásit jako nezajištěnou, což učinil.

Soud nařídil jednání na 24.10.2017, kterého se zúčastnili oba účastníci řízení.

Při jednání žalovaný ještě uvedl, že žalobce, jako věřitel, disponoval s předmětem zajištění svévolně. K jeho zpeněžení po zahájení insolvenčního řízení nemělo dojít. Pokud si sám předmět zajištění prodal a získal finanční prostředky, byl již uspokojen z předmětu zajištění a nemohl již další část téže pohledávky přihlásit do insolvečního řízení jako další, tentokrát nezajištěnou pohledávku.

Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

Ze smlouvy o úvěru č. 90067760 ze dne 10.4.2011 soud zjistil, že dlužníkovi byl poskytnut společností žalobce (zastoupeného prodejcem) úvěr ve výši 127.409 Kč. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 3.618 Kč se splatností do 10. dne každého kalendářního měsíce. Úvěr byl poskytnut účelově, a to na zakoupení vozidla zn. Opel Meriva, vyrobeného v roce 2003. Současně účastníci smluvního vztahu uzavřeli na téže listině i smlouvu o zajištění převodu práva podle ust. § 553 občanského zákoníku. Součástí smlouvy byly i tzv. obchodní podmínky, obsahující zavazující rozpis práv a povinností z obou uzavřených smluv, tj. ze smlouvy o úvěru a ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Úvěr byl poskytnut dlužníkovi jako úvěr spotřebitelský.

Z protokolu o předání a převzetí automobilu ke smlouvě č. 90067760 soud zjistil, že dlužník p. Martin anonymizovano si odebral dne 10.4.2001 dotčené vozidlo Opel Meriva.

Z listiny nadepsané jako Přehled plateb pro smlouvu č. 90067760 , zpracované ke dni 8.7.2013 soud zjistil, že dlužník uhradil pouze několik prvních splátek bez prodlení s platbou, následně se pak dostal s úhradami jednotlivých splátek postupně do prodlení. Skutečnost, že dlužník nezaplatil poslední tři splátky, potvrdil i insolvenční správce, tj. žalovaný. Z téže listiny bylo dále soudem zjištěno, že ještě 10.1.2013 předepsal žalobce další sjednanou splátku ve výši 3.618 Kč. Do sjetiny byla zahrnuta položka, označená Zabavení vozu s datem 11.1.2013. V kolonce označené jako odprodej vozidla pak bylo uvedeno datum 24.4.2013.

Žalobce dále soudu předložil k důkazům i sazebník poplatků, ke kterému však neuvedl, které z těchto poplatků a v jaké souvislosti byly dlužníkovi účtovány. Z dopisu žalobce na dlužníka, datovaného dne 24.1.2013 soud zjistil, že žalobce oznámil dlužníkovi, že došlo v důsledku jeho prodlení k ukončení úvěrové smlouvy ke dni 11.1.2013 a k vyčíslení celkové pohledávky k úhradě. Tuto pohledávku pak vyčíslil celkem na částku 218.671 Kč, přičemž v této hodnotě byly započítány dlužné splátky, nesplacená část jistiny úvěru, sankce za porušení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy a úroky z prodlení se smluvní pokutou a poplatky. Jaká hodnota byla žalobcem dlužníkovi účtována na sankcích v konkrétní výši s výpočty, zde uvedena nebyla. Rovněž žalobce požadoval odevzdání předmětu financování. Termín k provedení úhrady stanovil žalobce do 3.2.2013.

Z kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a p. Radomírem Kroužeckým soud zjistil, že předmětné vozidlo bylo takto prodáno za částku 66.000 Kč včetně DPH, a to dne 15.4.2013. Téhož dne byl sepsán protokol o předání předmětu smlouvy.

Z dopisu žalobce ze dne 19.7.2013 na dlužníka soud zjistil, že žalobce vyčíslil celkovou pohledávku k úhradě, a to poté, kdy započetl hodnotu prodeje automobilu celkovou částkou 164.129 Kč. Částka se skládala z nesplacené části jistiny úvěru, sankcí za porušení závazkového vztahu, úroků z prodlení, smluvní pokuty a poplatků. Opět zde žalobce pominul rozpis majetkových sankcí tak, aby bylo možno tyto odlišit a rozlišit. Žalobce zde rovněž provedl jednostranný zápočet v hodnotě odprodeje vozidla, když hodnotu zohlednil při vyčíslení celkové dlužné pohledávky.

Z přihlášky pohledávky, zpracované žalobcem za dlužníkem p. Martinem Čelůstkou, soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem v celkévé výši 164.129 Kč jako pohledávku nezajištěnou, splatnou od 27.6.2013. Pohledávka vznikla s odkazem na úvěrovou smlouvu č. 90067760 ze dne 10.4.2011. K přihlášce provedl žalobce doplnění, ve kterém rozvedl důvod vzniku pohledávky a přiložil listinné důkazy.

Z vyrozumění insolvenčního správce ze dne 24.9.2013 soud zjistil, že žalobce byl správcem informován o popření jeho pohledávky co do pravosti i výše v plném rozsahu na přezkumném jednání s odůvodněním, že insolvenční řízení bylo zahájeno 17.1.2013 a věřitel až po zahájení řízení uspokojil svůj nárok z předmětu zajištění, neboť vozidlo dlužníkovi z důvodu nesplnění smluvních ujednání odebral a následně sám prodal. Je na rozhodnutí věřitele, zda uplatní svůj nárok jako zajištění nebo nezajištěný, avšak není možné, aby stejný nárok v rámci jednoho oddlužení byl uspokojen současně z realizace předmětu a zajištění a zároveň plněním splátkového kalendáře. Věřitel nepostupoval v souladu se zákonnou úpravou, sám předmět zajištění zpeněžil a tedy byl již uspokojen.

Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že správce popřel pohledávku žalobce co do důvodu v plném rozsahu.

Oba účastníci shodně prohlásili, že na dlužníka bylo soudem povoleno oddlužení, a to dne 27.6.2013 a schváleno dne 23.10.2013.

Po takto provedeném dokazování měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a úpadcem byla uzavřena jednak smlouva o spotřebitelském úvěru, jednak smlouva o zajišťovacím převodu práva. Soud měl dále za prokázané ze shodného prohlášení účastníků, že dlužník neuhradil tři po sobě jdoucí splátky. Soud měl za prokázané, že řízení o insolvenci dlužníka bylo zahájeno dne 17.1.2013. Soud měl dále za prokázané, že až dne 24.1.2013 žalobce datoval svůj dopis na dlužníka, ve kterém požadoval k úhradě vyčíslenou pohledávku z úvěrové smlouvy, která, dle jeho tvrzení, měla být ukončena k 11.1.2013. Soud rovněž měl za prokázané, že vozidlo bylo prodáno jinému zájemci dne 15.4.2013 a tomuto předáno. Soudu bylo rovněž prokázáno, že 27.6.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka. Konečnou výši vzniklé škody v souvislosti s porušením smlouvy dlužníkem vyčíslil žalobce až dne 19.7.2013.

Soud neměl prokázáno ukončení smlouvy o úvěru a smlouvy o zajišťovacím převodu práva ke dni 11.1.2013, jak tvrdil žalobce. Výpověď smlouvy dle obchodních podmínek (bod 6. odsek 1, popř. 2) nebyla předložena. Soud neměl za prokázané, že vozidlo bylo dlužníku odebráno 17.12.2012, neboť tato skutečnost zůstala pouze v rámci tvrzení žalobce.

Po právní stránce věc byla soudem posouzena následovně:

Podle ust. § 2 písm. g) insolvenčního zákona je zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Podle ust. § 174 odst. 3 téhož zákona jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit dluh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se zato, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. b) se se zahájením insolvenčního řízení spojují, kromě jiného, účinky, že právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 111 odst. 1 zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky, vzniklé před zahájením insolvenčního řízení, je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 166 zákona zajištění věřitelé uplatňují své přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které osvědčují a připojit listiny, které se toho týkají.

Po zahájení insolvenčního řízení je třeba považovat dosud nezpeněžený majetek dlužníka, který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva za majetek, který bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Věřitel je povinen strpět prodej zástavy insolvenčním správcem a uspokojení jeho pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v § 299 odst. 1 IZ.

Věřitel se tak práva na uspokojení pohledávky ze zajištění může domáhat standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné podle § 166 IZ a jeho pohledávka bude přezkoumána postupem dle § 188 a § 190 a násl. IZ. Uspokojení jeho pohledávky mimo insolvenční řízení prodejem nemovitosti připustit nelze, neboť by to mělo za následek změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů, přičemž jim by kromě toho byla odepřena možnost popřít takovou pohledávku na přezkumném jednání (usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPh 1024/2011).

I v insolvenčním řízení platí, že stává-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku a její zajištění stále trvá (nebyla vypořádána způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení, vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění), přičemž vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví domoci nemůže (usnesení NS ČR č.j. 29 NSČR 23/2012).

I v případě, že se pohledávka, zajištěná zajišťovacím postoupením pohledávky stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty pohledávku postoupenou zajištěnému věřiteli do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce. Postup podle § 27 odst. 5 zák. č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 nepřichází v úvahu. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění). Jestliže pozdější úpadce, jako postupitel, oznámil dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi (zajištěnému věřiteli) a dlužník pro to nemá vůči postupníku k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy a postoupení pohledávky, pak se dlužník postoupené pohledávky do doby, než mu správce konkursní podstaty postupitele oznámí, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek postupitele má poskytnout plnění do konkursní podstaty nebo do doby, než se o tom prokazatelně dozví jinak, zprostí povinnosti k úhradě postoupené pohledávky tím, že ji zaplatí postupníku. Zajištěný věřitel však není oprávněn částku, kterou na úhradu zajištěné pohledávky takto obdržel, ponechat a je povinen ji vydat (vrátit) do konkursní podstaty úpadce. Pohledávku, zajištěnou zajišťovacím postoupením pohledávky, která takovým plněním nezanikla, pak v případě, že ji chce za trvání konkursu uspokojit z takového zajištění, musí zajištěný věřitel přihlásit do konkursu, vedeného na majetek úpadce podle § 20 a násl. uvedeného zákona a v přihlášce musí uplatnit právo na oddělené uspokojení ze zajišťovacího postoupení pohledávky (rozsudek NS ČR č.j. 29 Cdo 2129/2009).

I když došlo ke zpeněžení dlužníkova majetku před zahájením insolvenčního řízení, výtěžek, který byl tímto dosažen, již po zahájení insolvenčního řízení nepodléhá režimu exekuce, ale je nutno s ním nakládat jako se součástí majetkové podstaty dlužníka a v souladu s insolvenčním zákonem.

Jestliže zpeněžený majetek zajišťoval pohledávku, má zajištěný věřitel právo na uspokojení z výtěžku, přestože ke zpeněžení došlo před zahájením insolvenčního řízení (usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOl 815/2011-B36).

Po provedeném dokazování bylo soudem zjištěno, že mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, navázaném k vozidlu zn. Opel Meriva. Pohledávka z úvěru byla zajištěna smlouvou o zajišťovacím převodu práva k předmětnému automobilu. Nebylo sporným, že dlužník nesplnil řádně podmínky ze smlouvy. Žalobce tvrdil, že vozidlo bylo odebráno dne 27.12.2012, což však z dokazování nevyplynulo. Žalobce ukončil smlouvu ke dni 11.1.2013, přičemž však soudu nedoložil, že by postupoval v souladu se smlouvou podle bodu 6 Závěrečná ustanovení. Žalobce nedoložil, že by provedl smlouvou sjednané úkony, jako je výpověď ze smlouvy, která měla být dána písemně formou doporučeného dopisu. Ukončení trvání smlouvy oznámil žalobce dlužníkovi až dne 24.1.2013, kdy mu oznámil, že úvěr byl zesplatněn z důvodu prodlení se třemi splátkami z úvěrové smlouvy. Byť žalovaný potvrdil, že k prodlení se třemi splátkami z úvěrové smlouvy skutečně došlo, neodpovídalo datum zesplatnění úvěru, tj. 11.1.2013 podmínkám pro ukončení smlouvy sjednaným v této smlouvě. Výpovědní lhůta, daná společností, měla dle smlouvy činit dva měsíce a počátek se odvíjel od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Datum 11.1.2013, jako označené žalobcem, kdy mělo dojít k ukončení úvěrové smlouvy, neodpovídá uvedeným podmínkám. Lhůta ukončení úvěrové smlouvy mohla uplynout až posledním dnem daného měsíce. Nicméně, účastníci nebyli ve sporu ve skutečnosti, že úvěrová smlouva, sjednaná mezi účastníky smluvního vztahu, skončila.

Dne 17.1.2013 bylo na dlužníka zahájeno insolvenční řízení a 27.6.2013 byl prohlášen úpadek. Po zahájení insolvenčního řízení pozbyl žalobce oprávnění nakládat s předmětem zajištění, tj. s dotčeným vozidlem. Žalobce však bez ohledu na znění zákona vozidlo dne

15.4.2013 prodal. Správně mělo být vozidlo sepsáno správcem do podstaty, neboť ke dni zahájení insolvenčního řízení dosud nebylo zajištění v té době vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě. Žalobce, jako zajištěný věřitel, měl právo přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení, a to buď jako pohledávku zajištěnou nebo i v případě své vůle jako nezajištěnou. Jeho pohledávka by pak byla přezkoumána jako pohledávka všech přihlášených věřitelů. Žalobce, jako věřitel, však postupoval jinou cestou a zajištěné vozidlo prodal mimo insolvenční řízení a zinkasoval jeho plnou hodnotu, kterou si s kupcem sjednal. Pokud tedy přihlásil zbytek pohledávky, která nebyla dorovnána hodnotou prodaného vozidla do insolvenčního řízení jako samostatnou pohledávku, tentokrát nezajištěnou, jednal správce správně, pokud tuto pohledávku popřel, neboť žalobce, jako věřitel, již své právo na uspokojení pohledávky využil mimo insolvenční řízení, a to dokonce nikoliv v souladu s principy insolvenčního řízení. Pokud by správce pohledávku žalobce v plném rozsahu uznal, byl by žalobce, jako věřitel, zvýhodněn vůči ostatním přihlášeným věřitelům, když do podstaty nebyl vnesen předmět zajištění, který by hodnotu podstaty změnil.

Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť zjištěním žalobcovy pohledávky v insolvenčním řízení by došlo k jeho zvýhodnění oproti ostatním věřitelům. Návrh na zahájení řízení byl tedy zamítnut v celém rozsahu.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšný žalovaný žádné náklady řízení výslovně nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u tohoto soudu.

Krajský soud v Brně dne 24.10.2017

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Kubíčková v.r. Ivana Maternová samosoudce