26 ICm 2845/2014
Číslo jednací:26 ICm 2845/2014-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kolářem v právní věci žalobce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., IČ 255 89 644 se sídlem Praha, Doudlebská 1699/5, jednající Mgr. Jiřím Zrůstkem, ohlášeným společníkem, jako insolvenčním správcem dlužníků Vlastimila Rumana a Anežky Rumanové, oba bytem 768 11 Záříčí 11 proti žalovanému PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 618 60 069 se sídlem Praha, Klimentská 1216/49, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, o určení neexistence vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 11133/2014 za dlužníky Vlastimilem anonymizovano , anonymizovano a Anežkou anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Záříčí 11, není ve výši 256.559,84 Kč po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Brně z titulu soudního poplatku částku 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28.8.2014 domáhal se žalobce určení, že žalovaný nemá v insolvenčním označeném ve výroku I. rozsudku za dlužníky tamtéž uvedenými (dále jen dlužníci) pohledávku ve výši tamtéž uvedené a to z toho důvodu, že žalovaný přihlásil do jmenovaného insolvenčního řízení svoji vykonatelnou pohledávku, kterou žalobce u přezkumného jednání dne 30.7.2013 v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. rozsudku, popřel. že důvody, pro které žalobce spornou pohledávku popřel, jsou důvody, které mu zapovídá použít ust. § 199 odst. 2 IZ.

Účastníci učinili skutkově nesporným, že -v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 INS 11133/2014 přihlásil žalovaný dne 4.6.2014 přihláškou č. 1 svoji pohledávku za dlužníky a to v obsahu tak, jak je založen v této přihlášce, která je součástí spisu, -u přezkumného jednání dne 30.7.2014 správce částečně pohledávku žalovaného popřel s tím, že dílčí pohledávka č. 1 byla popřena správcem do částky 111.411,78, dílčí pohledávka č. 2 byla popřena správcem co do částky 39.913,06 Kč a dílčí pohledávka č. 3 byla popřena správcem co do pravosti v celé výši, jak plyne z protokolu o přezkumném jednání (č.l. 23,24) a listu seznamu přihlášených pohledávek (č.l. 25-28).

Z přihlášky č. 1 v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 INS 11133/2014 zjistil soud, že žalovaný poskytl Vlastimilu Rumanovi úvěr na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100513100 ze dne 1.3.2012. Součástí této smlouvy jsou rovněž Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru společnosti PROFI CREDIT Czech, a.s., V01012012, ve kterých v čl. 12 odst. 12.1 je sjednána smluvní pokuta dlužníka a dále pak je další smluvní pokuta sjednána v čl. 12 odst. 12.5. a v čl. 12 odst. 12.8 a tato smluvní ujednání dlužník Vlastimil Ruman podepsal. Účastníci dne 1.3.2012 sjednali rozhodčí smlouvu, podle které mimo jiné vyloučili pravomoc soudu s tím, že spory mezi nimi budou projednávány v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení. Žalovaný vykonatelnost přihlášené pohledávky doložil rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Evy Vaňkové ze dne 19.11.2012 č.j. Va 40-144/2012-9 a na základě tohoto rozhodčího nálezu přihlásil svoji pohledávku jako vykonatelnou s tím, že pohledávka byla rozčleněna do 3 dílčích pohledávek jak bude dálem popsáno.

Z protokolu o přezkumném jednání dne 30.6.2014 a listu seznamu přihlášených pohledávek zjistil soud, že žalobce popřel dílčí pohledávku č. 1 a to neuhrazený úvěr dle smlouvy o revolvingovém úvěru, úrok z prodlení a náklady řízení co do částky 111.411,78 Kč s tím, že žalovaný poskytl dlužníku pouze 60.000,-Kč, avšak požadoval uhrazení částky 157.920,-Kč a smluvní odměna by tak činila částka 97.920,-Kč s tím, že takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy a proto neplatné. Dlužník uhradil věřiteli částku 55.584,-Kč a zbývá na jistině uhradit částku 4.416,-Kč. Dlužník je s úhradou této částky v prodlení a zákonný úrok z prodlení pak činí částku 544,22 Kč a v této části přihlášenou pohledávku uznal stejně tak jako uznal nárok žalovaného na úhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 21.740,-Kč. Pokud jde o dílčí pohledávku č. 2 (neuhrazená smluvní pokuta dle čl. 12 odst. 12.1 a čl. 12 odst. 12.5 smluvních ujednání), popřel žalobce tuto pohledávku co do výše v částce 39.913,06 Kč, když má sjednanou smluvní pokutu za neúměrně vysokou. Pokud jde o dílčí pohledávku č. 3 (neuhrazená smluvní pokuta dle čl. 12 odst. 12.8 smluvních ujednání), popřel žalovaný co do pravosti pro rozpor s dobrými mravy.

Z uvedeného vzal soud za prokázané, že dlužník Vlastimil Ruman dne 1.3.2012 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a ve smluvních ujednáních byly sjednány smluvní pokuty, které byly předmětem částečných pohledávek 2 a 3 žalovaným přihlášených. Dne 1.3.2012 pak byla uzavřena rozhodčí smlouva mezi žalovaným a dlužníkem. Žalovaný přihlásil svoji pohledávku do shora jmenovaného insolvenčního řízení jako pohledávku vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou ze dne 19.11.2012 č.j. Va 40-144/2012-9. Žalobce pak částečně popřel v rozsahu specifikovaném shora u přezkumného jednání dne 30.7.2014 takto přihlášenou pohledávku žalovaného.

Z těchto skutkových zjištění činí první právní závěr, že žaloba podaná u soudu dne 28.8.2014 je žalobou včasnou (§ 199 odst. 1 IZ).

Z hlediska hodnocení právního s ohledem na námitku žalovaného, že žalobci brání v popření ust. § 199 odst. 2 IZ, se soud zabýval otázkou, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou či nikoliv.

V nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 (pramen www.nalus.cz) Ústavní soud mimo jiné dovodil, že je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu a dále dovodil, že z uvedeného plyne konečný závěr, který dopadá na věc stěžovatele, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).

Optikou jmenovaného nálezu je soud názoru, že rozhodčí smlouva sjednaná, byť samostatně a dlužníkem podepsaná, nesplňuje požadovaná kritéria vymezená ve jmenovaném nálezu Ústavního soudu (sjednáním rozhodčího řízení jako jednoinstančního a písemného) a je tedy neplatná. S ohledem na tuto skutečnost pak samotná existence rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Evy Vaňkové ze dne 19.11.2012 č.j. Va 40-144/2012-9 (tedy nálezu rozhodce, který pro neplatnost rozhodčí smlouvy neměl pravomoc spor rozhodnout), nezakládá vykonatelnost pohledávky žalobce. www.nsoud.cz) dovodil, že v případě, pokud rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, nejde o titul způsobilý k nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Nelze než v této části uzavřít, že pokud jde o jmenovaný rozhodčí nález JUDr. Evy Vaňkové nemůže se jednat o nález vykonatelný, když tato z důvodů shora uváděných neměla k vydání nálezu pravomoc.

Za shora popsaného stavu pak soud uzavírá, že žalobce svou pohledávku nedoložil vykonatelným titulem a nelze ji proto jako vykonatelnou posuzovat a nebyl tak žalobce co do rozsahu popěrného úkonu limitován ust. § 199 odst. 1 IZ.

Pokud jde o dílčí pohledávku č. 1, má soud za správné stanovisko žalobce, když podle názoru soudu je smluvní odměna za poskytnutí úvěru přesahující 100% zapůjčené částky v rozporu s dobrými mravy a proto proto pro rozpor s dobrými mravy neplatná (§ 39 zák. č. 40/1964 Sb.). Z obsahu popěrného úkonu jak je popsán v listu seznamu přihlášených pohledávek je zřejmé, že ačkoliv žalobce uvádí, že popírá výši pohledávky jedná se o popření co do pravosti a tak také soud toto popření posoudil.

Pokud jde o dílčí pohledávky č. 2 a č. 3, jedná se o smluvní pokuty sjednané ve smluvních ujednáních a ve světle shora citovaného nálezu Ústavního soudu taková ujednání nepožívají právní ochrany. Je tedy popření těchto dílčích pohledávek bez dalšího zkoumání po právu.

Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, avšak práva na náhradů nákladů řízení se vzdal.

Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 28. ledna 2016

JUDr. Petr Kolář, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Renata Krédlová