26 ICm 2193/2010
Číslo jednací: KSBR 26 ICm 2193/2010-65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Hanzlíkovou v právní věci žalobce: Mgr. Ing. Josef Carda, Jakubské náměstí 109/1, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka VALTECH TORS, a.s., se sídlem 695 01 Hodonín, Na Dole 3973/1, IČ: 005 68 198, zast. Mgr. Markem Lošanem, advokátem AK HAVEL & HOLÁSEK s.r.o., se sídlem 110 00 Praha 1, Týn 1049/3, adresa pro doručování: HAVEL & HOLÁSEK s.r.o., Hilleho 6, 602 00 Brno, proti žalovanému: AMIKO, s.r.o., se sídlem parc.č. 769/3, 691 56 Hrušky, IČ: 494 35 060, zast. JUDr. Vítězslavem Krabičkou, advokátem se sídlem Národní tř.4, 695 01 Hodonín, o neúčinnost právního úkonu dlužníka

takto:

I. Žaloba na určení, že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s., IČ: 005 68 198, se sídlem Hodonín, Na Dole 3973/1, PSČ 695 01 vůči žalovanému ze dne 16.9.2009 listinou označenou jako Zápočet číslo Z0909025, kterým dlužník započetl svou pohledávku za žalovaným ve výši 350 399,30 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 350 399,30 Kč, je neúčinné, s e z a m í t á.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 11 880,-Kč včetně DPH do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr.Vítězslava Krabičky.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28.12.2010 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, který by bylo určeno, že výše uvedený právní úkon dlužníka je neúčinný. Uvedl, že mezi dlužníkem a žalovaným byly v ústní podobě sjednávány smlouvy o koupi zboží, na základě kterých se žalovaný zavazoval dodávat dlužníkovi sjednané zboží. Kupní cena za konkrétní dodané zboží byla dlužníku vyúčtována žalovaným příslušnými účetními doklady-fakturami. Za účelem výroby zboží dodával dlužník žalovanému materiál, přičemž za dodání materiálu účtoval dlužník žalovanému sjednanou cenu, a v souladu s níže uvedenými fakturami: -FVU 0109090015 na částku 350 627,-Kč. Dne 16.9.2009 byl dlužníkem učiněn vůči žalovanému jednostranný právní úkon započtení, Zápočet číslo Z0909025, kterým byla započtena pohledávka dlužníka za žalovaným ve výši 350 399,30 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem v výši 350 399,30 Kč.

Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Insolvenční návrh ohledně dlužníka byl podán dne 30.10.2009 samotným dlužníkem. Nadto samotný insolvenční návrh byl vypracován a podpisy osob oprávněných jednat jménem dlužníka byly na insolvenčním návrhu notářsky ověřeny ještě o měsíc dříve, a to dne 29.9.2009. Z těchto okolností a ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník měl již v měsíci září 2009 pohledávky po splatnosti více jak 30 dnů, které nebyl schopen dlouhodobě splácet. Žalobce se domnívá, že výše vedeným právním úkonem dlužníka došlo ke zvýhodnění žalovaného jako věřitele dlužníka, neboť žalovaný dosáhl díky provedenému započtení vyššího uspokojení, a to na úkor ostatních věřitelů, než by se mu dostalo v konkursu. Žalobce doložil k žalobě Zápočet č.Z0909025 ze dne 16.9.2009.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 20.4.2011. Uvedl, že je pravdou, že mezi žalovaným a dlužníkem byly skutečně sjednávány ústní smlouvy o koupi zboží, jednalo se o dodávku materiálu na výrobu zboží žalovaným. Obchodní styk mezi žalovaným a dlužníkem fungoval od roku 1994 bez problémů. Dodaný materiál byl v průběhu měsíců července až září 2009 řádně dlužníkovi vyúčtován fakturami splatnými dne 30.7.2009, 7.8.2009, 9.8.2009, 16.8.2009, 21.8.2009, 30.8.2009, 9.9.2009,16.9.2009,23.9.2009,30.9.2009 a 7.10.2009. K vystavení faktur došlo vždy ve lhůtě 30 dnů před datem splatnosti těchto faktur. Celková hodnota dodaného zboží činila 350 339,30 Kč. Dne 16.9.2009 si žalovaný u dlužníka objednal zboží, jednalo se o vstupy do výroby a zpracování plastů. Na úhradu tohoto zboží dlužník vystavil fakturu č. 0109090015 na částku 350 627,-Kč a současně s touto fakturou vystavil zápočet č. Z0909025, kterým svou pohledávku ve výši 350 627,-Kč započetl na veškeré pohledávky žalovaného v celkové výši 350 339,30 Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zápočet jednostranný, nebyl žalovaný schopen žádným způsobem jednání dlužníka ovlivnit. Vzhledem k datu 4.9.2009, kdy žalovaný naposled plnil vůči dlužníku dodáním zboží sloužícího k běžné produkci dlužníka, má žalovaný za to, že plněním z jeho strany a následným plněním ze strany dlužníka se současným vystavením zápočtu na úhradu vzájemných pohledávek se jedná o úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku Mimo to dlužník obdržel v souvislosti s jednostranným zápočtem téměř 100% protiplnění a u osoby žalovaného se nejedná o osobu dlužníkovi blízkou, ani o osobu, která tvoří s dlužníkem koncern. Žalovaný má za to, že je věcí žalobce tvrdit, že žalovaný měl při náležité pečlivosti rozpoznat, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník v minulosti své závazky vůči žalovanému plnil řádně a včas a pohledávky se týkaly úhrady kupní ceny za zboží používané k běžné výrobě dlužníka, neměl žalovaný žádnou možnost zjistit, že snad je dlužník v úpadku. Žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku.V případě, že dlužník byl v minulosti v prodlení s úhradou svých závazků, vždy došlo k dohodě mezi dlužníkem a žalovaným o úhradě kupní ceny. V roce 2008 dlužník dlužil za období od 25.7.2008 do 7.11.2008 celkem částku 1 086 336,40 Kč, kterou uhradil ve splátkách do 16.4.2009. Proto poté žalovaný opět dodával dlužníkovi zboží, který za toto zboží řádně platil, přičemž opětovně docházelo k neuhrazení některých faktur, což dlužník řešil jednostranným zápočtem dne 16.9.2009. Žalobce podal žalobu 28.12.2010, dle žalobcem tvrzeného zvýhodnění žalovaného mělo dojít dne 16.9.2009. Z těchto důvodů má žalovaný za to, že uplynula více než jednoletá lhůta a žalobě proto nelze vyhovět. Žalovaný doložil faktury č. FO-000852/09, FO-000880/09, FO-000902/09, FO-000930/09, FO-000951/09, FO-000996/09, FO-001026/09, FO-001070/09, FO-001102/09, FO-001134/09, FO-001166/09, 0109090015, knihu odeslaných faktur s rozpisem plateb ze dne 21.4.2011 a ze dne 18.4.2011. Žalobce při jednání doplnil, že dle jeho mínění se v případě výše uvedeného zápočtu nejedná o úkon obvyklý v obchodním styku, neboť za celou dobu trvání obchodního vztahu byl proveden jen tento jeden zápočet. Téhož dne, kdy byl vystaven zápočet, byla dlužníkem vystavena faktura, které byla započtena a téhož dne byla provedena objednávka ze strany žalovaného. Žalobce navrhl provedení důkazu obsahem insolvenčního spisu, z něhož by bylo možno usuzovat na výši uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení. Dále doložil fakturu č. 0109090015 na částku 350 627,-Kč splatnou 23.9.2009, výdejku V02909134 ze dne 16.9.2009 k této faktuře na částku 294 644,39 Kč bez DPH a kopie faktur žalovaného, které jsou vedeny v zápočtu. Soud provedl důkazy předmětným zápočtem a uvedenými fakturami, nepovažoval však za potřebné provádět důkazy knihou odeslaných faktur, neboť to považoval za nepodstatné pro zjištění skutkového stavu věci , a ani obsahem insolvenčního spisu. Je totiž samozřejmé, že v insolvenčním řízení jsou věřitelé vždy uspokojení jen poměrně.

Soudu je z úřední činnosti známo, že usnesením č.j. KSBR 26 INS 7484/2009-A-10 ze dne 28.12.2009 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka, byl prohlášen konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce.

Dle ust. § 239 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 28.12.2009, odpůrčí žaloba byla podána dne 28.12.2010, tedy v zákonné lhůtě.

Z provedených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Ze Zápočtu č. Z0909025 vystaveného dlužníkem dne 16.9.2009 soud zjistil, že v tomto zápočtu je dlužník označen jako dodavatel a žalovaný jako odběratel. Na levé straně zápočtu jsou uvedeny Doklady do zápočtu, a to typ, číslo dokladu a variabilní symbol, ve čtvrtém sloupci je uvedeno Celkem k úhradě, v pátém sloupci Závazky, v šestém sloupci Pohledávky a v sedmém sloupci Zbývá Měna. Jako typ je uvedeno FPU a PVU, součet ve sloupci závazků činí 350 399,30 Kč, součet ve sloupci pohledávek je v 11 případech uvedeno 0, na posledním řádku 350 399,30 Kč a do zápočtu celkem 350 399,30 Kč, zbývá na straně pohledávek 227,70 Kč. Z vedeného je zřejmé, že na levé straně zápočtu jsou identifikovány faktury přijaté i vydané, není zde však uvedeno datum jejich vydání a jejich splatnost. Poslední uvedená je faktura FVU č. 0109090015 na částku 350 627,-Kč , u této faktury je ve sloupci závazky uvedeno 0, ve sloupci pohledávky je uvedeno 350 399,30 Kč.

Z faktury č. FVU 0109090015 dodatečně doložené žalobcem při jednání soud zjistil, že je vystavena dlužníkem jako dodavatelem na částku 350 627,-Kč s datem vystavení 16.9.2009 a splatností 23.9.2009. Z Výdejky V020909134 vystavené dlužníkem k této faktuře dne 16.9.2009 vyplývá, že bylo vydáno zboží v hodnotě 294 644,39 Kč tj. bez DPH.

Z faktury č. FO-000852/09 bylo jištěno, že byla vystavena žalovaným jako dodavatelem na částku 18 148,60 Kč, splatná 29.6.2009, faktura FO-000880/09 vystavená žalovaným na částku 30 538,40 Kč byla splatná 3.7.2009, faktura FO-000902/09 vystavená žalovaným na částku 30 872,60 Kč byla splatná 10.7.2009, fa FO-000930/09 vystavená žalovaným na částku 46 507,60 Kč byla splatná 16.7.2009, faktura FO-000951/09 vystavená žalovaným na částku 21 214,50 Kč byla splatná 21.7.2009, faktura FO-000996/09 vystavená žalovaným na částku 36 501,10 Kč byla splatná 31.7.2009, faktura FO-001026/09 vystavená žalovaným na částku 13 575,-Kč byla splatná 6.8.2009, faktura FO-001070/09 vystavená žalovaným na částku 28 466,-Kč byla splatná 14.8.2009, faktura FO-001102/09 vystavená žalovaným na částku 25 669,50 Kč byla splatná 21.8.2009, faktura FO-001134/09 vystavená žalovaným na částku 51 022,80 Kč byla splatná 31.8.2009 a faktura FO-001166/09 vystavená žalovaným na částku 57 384,90 Kč byla splatná 4.9.2009.

Zánik závazku započtení upravuje ust. § 580 a násl. občanského zákoníku. Dle ust. § 580 mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Dle ust. § 581 odst. 2 obč.zák. započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započítat pohledávku, která ještě není splatná. Tato ustanovení platí i pro obchodní závazkové vztahy, obchodní zákoník však obsahuje některá speciální ustanovení. Dle ust. § 358 obchodního zákoníku jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

Dle ust. § 359 obchodního zákoníku proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Ze všech výše uvedených ustanovení vyplývá, že ať už se jedná o zápočet jednostranný nebo zápočet formou dohody, musí jít o pohledávky stejného druhu, způsobilé k započtení, započítávané pohledávky musí být jednoznačně identifikovány, tj. ze zápočtu musí být zřejmé, o jaký druh pohledávky se jedná, kdy je splatná, nestačí pouze odkázat na číslo faktury a částku. V zápočtu je třeba postavit proti sobě pohledávky jedné strany vůči pohledávkám druhé strany a výsledkem pak může být saldo tj. částka která zbývá po zápočtu k uhrazení jednou ze stran, přičemž musí být zřejmé, kterou.

Tento závěr vyplývá z požadavků kladených na základní náležitosti právního úkonu. Dle ust. § 37 odst. občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (neplatnost absolutní). Podle ust. § 267 odst. 1 obch.zákoníku, jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník (neplatnost relativní). Zákonný požadavek určitosti a srozumitelnosti právního úkonu však není stanoven pouze na ochranu některého z jeho účastníků; vzhledem k obecnému požadavku právní jistoty je objektivně v zájmu všech stran právního úkonu, a též v zájmu dotčených třetích osob, aby byla vůle stran projevená v právním úkonu seznatelná. Tedy i v případě obchodních závazkových vztahů se jedná o neplatnost absolutní. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyložil, že vůle účastníka vtělená do právního úkonu je projevena určitě a srozumitelně, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník v postavení jejího adresáta tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 2942/209 ze dne 31.3.2010).

K otázce neurčitosti právního úkonu se vyjádřil NS ČR i ve svém rozhodnutí sp.zn. 32 Odo 1242/2005 zveřejněném v PR, 2000, pod č. 8, kde se uvádí, že právní úkon je neurčitý, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný a určitý není jeho věcný obsah a současně neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použitý výkladových pravidel podle § 35 odst. 2, 3 obč. zákoníku, jde-li o občanskoprávní vztahy, a jde-li o obchodní závazkové vztahy, též podle interpretačních pravidel obsažených v § 266 obch.zákoníku..

V dané věci má soud za to, že v zápočtu nejsou započítávané pohledávky konkretizovány právním důvodem či odkazem na konkrétní smlouvy, jsou označeny pouze čísly faktur a částkami bez data vystavení faktur a jejich splatnosti, přičemž není zřejmé, kdo kterou fakturu vydal a kdo kterou fakturu přijal, tedy o jaké vzájemné pohledávky a závazky se jedná, komu náleží závazky a komu náleží pohledávky, není zřejmé, zda jsou započítány pohledávky stejného druhu, zda a kdy jsou splatné a tudíž způsobilé k započtení, dále není zřejmé v kolonce Celkem k úhradě, kdo má tuto úhradu provést.

Soud má za to, že nestačí, že účastníkům je jasné, co je předmětem zápočtu, není-li to seznatelné z jeho textu tak, aby i třetím osobám bylo nepochybně zřejmé, které pohledávky se navzájem započítávají. Z tohoto důvodu považuje soud Zápočet č.Z0909025 ze dne 16.9.2009 za absolutně neplatný právní úkon dle ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku pro jeho neurčitost a tuto neurčitost nelze odstranit ani překlenout za použití výkladových pravidel.

Dle ust. § 234 insolvenčního zákona byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje se podle § 233 insolvenčního zákona. To znamená, že neúčinnost právního úkonu může nastat pouze u úkonu platného; je-li právní úkon neplatný, nelze u něj vyslovit jeho neúčinnost. Soud proto žalobu o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka zamítl, neboť není důvodná.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku sporu. Žalovanému, který byl úspěšný ve sporu, přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení, které zahrnují odměnu za právní zastoupení ve výši 9 000,-Kč (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění) a třikrát režijní paušál á 300,-Kč za tři úkony právní pomoci (převzetí věci, písemné vyjádření k návrhu a účast na jednání) dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, tedy celkem 9 900,-Kč. Právní zástupce žalovaného doložil, že je plátcem DPH, proto se náhrada nákladů navyšuje o tuto daň a činí celkem 11 880,-Kč včetně DPH:

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 25. května 2011

JUDr. Ludmila Hanzlíková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Veronika Vrbová