26 ICm 2181/2010
Číslo jednací: KSBR 26 ICm 2181/2010-57 26 INS 7484/2009-C-11-13

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Hanzlíkovou v právní věci žalobce: Mgr. Ing. Josef Carda, Jakubské náměstí 109/1, 602 00 Brno, insolvenční správce dlužníka VALTECH TORS, a.s., Na Dole 3973/1, 695 01 Hodonín, IČ: 005 68 198, zast. Mgr. Markem Lošanem, advokátem AK Havel, Holásek & Partners s.r.o., se sídlem Týn 1049/3, 110 00 Praha 1, adresa pro doručování: Hilleho 6, 602 00 Brno, proti žalovanému: csnet. cz, s.r.o., se sídlem Rodinova 691/4, 695 01 Hodonín, IČ: 255 86 076, zast. Mgr. Pavlem Jurečkou, advokátem se sídlem Sadová 1688/1, Hodonín,

o neplatnost event. neúčinnost právního úkonu dlužníka

takto:

I. Určuje se, že započtení pohledávek provedené dohodou uzavřenou mezi dlužníkem VALTECH TORS, a.s. a žalovaným dne 4.9.2009, kterým byla započtena pohledávka dlužníka za žalovaným ve výši 167 076,-Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 167 076,-Kč, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 6 292,-Kč včetně DPH do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Marka Lošana. 26 INS 7484/2009-C11-13

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 28.12.2010 se žalobce domáhal rozhodnutí o neúčinnosti výše uvedeného právního úkonu dlužníka. K žalobě doložil dohodu o vzájemné započtení závazků a pohledávek uzavřenou dne 4.9.2009 mezi dlužníkem a žalovaným. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 19.9.2011. Uvedl, že tento nárok neuznává. Ověřil okolnosti týkající se předmětného právního úkonu a zjistil, že tento právní úkon žalovaný nikdy neučinil. Za žalovaného byl oprávněn jednat a činit takové právní úkony pouze jeho statutární orgán, který však předmětnou dohodu nepodepsal, ani neudělil jiné osobě plnou moc k podpisu takové dohody. Je třeba nejdříve zkoumat, zda dvoustranný právní úkon, jímž je dohoda o započtení, je platným právním úkonem. Tuto dohodu uzavřel dlužník s osobou, která nebyla oprávněna jednat za žalovaného. Nejednalo se tedy o projev vůle žalovaného vzájemné pohledávky s dlužníkem započíst.

Žalobce podáním ze dne 25.2.2013 souhlasil s námitkami žalovaného a navrhl změnu žalobního návrhu tak, aby bylo určeno, že započtení pohledávek provedené dohodou mezi dlužníkem a žalovaným dne 4.9.2009 je neplatné, event. že je neúčinné. Soud usnesením ze dne 5.3.2013 změnu žalobního návrhu připustil.

Ve věci se konalo jednání dne 26.6.2013. Byl proveden důkaz dohodou o vzájemném započtení pohledávek a závazků uzavřenou dne 4.9.2009 mezi dlužníkem a žalovaným. Žalobce souhlasil s tvrzením žalovaného, že tato dohoda byla ze strany žalovaného podepsána osobou, která nebyla oprávněna za žalovaného jednat. Jedná se o shodná skutková tvrzení, která soud vzal za svá skutková zjištění. V řízení nebylo žalovaným tvrzeno, kdo uvedenou dohodu podepsal, zda se jednalo o zaměstnance žalovaného, který byl oprávněn za žalovaného jednat v rozsahu plynoucím z jeho vnitřních předpisů apod.. Proto v tomto směru nebyly činěny žádné další důkazy.

Dle ust. § 34 ObčZ právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují.

Pojmovými znaky právního úkonu jsou tedy vůle, její projev, jakož i zaměření vůle na právní následky, které právní předpisy s tímto projevem vůle spojují

Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce (§ 13odst. 1 ObchZ).

Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětná dohoda nebyla podepsána statutárním orgánem žalovaného, žalovaný ani neudělil plnou moc jiné osobě k učinění tohoto úkonu. Tuto námitku vznesl nejen žalovaný ale též žalobce. Byl tedy prokázán nedostatek projevu vůle ze strany žalovaného k uzavření této dohody. 26 INS 7484/2009-C11-13

Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že právní úkon započtení učiněný dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek mezi dlužníkem a žalovaným je neplatný.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku sporu. Soud nepřisvědčil názoru žalovaného, že by měl přiznat náhradu nákladů řízení žalovanému, neboť žalobce změnil svůj žalobní petit na neplatnost právního úkonu započtení až na základě vyjádření žalovaného. Soud neshledal možnost aplikace žádného ustanovení o.s.ř., na základě kterého by mohl přiznat žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci, který měl plný úspěch ve sporu přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění účinném ke dni podání žaloby, a to odměnu za právní zastoupení ve výši 4 000,-Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ze dne 25.2.2013, účast na jednání) dle ust. § 9 odst. 1 a § 7 bod 3 vyhlášky, dále paušální náhradu výdajů za čtyři úkony právní služby á 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, tj. 1 200,-Kč. Celkem tedy 6 292,-Kč včetně DPH. Soud podotýká, že vyhl. č. 484/2000 Sb. byla zrušena nálezem pléna ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 26. června 2013

JUDr. Ludmila Hanzlíková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Veronika Vrbová