26 ICm 1878/2013
Číslo jednací: 26 ICm 1878/2013-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobce Vladislava Bambásková, IČ 75206153, rč: 715526/1674, nar. 26.05.1971, Řepice 108, 386 01, Strakonice, zast.: JUDr. Ivana Seifertová, advokátka v Praze, Masarykovo nábřeží 12, proti žalovanému Milan Krčál, rč: 741023/4733, nar. 23.10.1974, Velký Beranov 206, 588 21, Velký Beranov, zastoupenému, o určení neexistence pohledávky, takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že pohledávka žalovaného za dlužnicí Vladislavou Bambáskovou, nar. 26.5.1971, bytem Řepice 108, která je přihlášena do konkurzního řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích, pod sp.zn. 26 INS 15267/2012, jako dílčí pohledávka č. 3 ve výši 110.500,-Kč a č. 5 ve výši 531.253,-Kč, není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení, že nejsou po právu celkem 4 pohledávky, když dílčí pohledávka č. 2 a č. 4 byly vyloučeny usnesením ze dne 16.8.2013 k samostatnému projednání. Předmětem řízení tak zůstala pohledávka č. 3 ve výši 110.500,-

Kč s právem na uspokojení ze zajištění a ve výši 531.253,-Kč, u které také žalující strana odkázala na uspokojení ze zajištění. Žalovaný se ve věci nevyjádřil věcně, nicméně s ohledem na svou nemoc požádal o odročení jednání dne 8.1.2014 a opětovné doručení žaloby. Protože však u prvního jednání ve věci bylo na místě žalobu v plném rozsahu zamítnout a nemohlo tak dojít k poškození práv žalovaného, který byl ve věci úspěšný, soud nevyhověl jeho žádosti a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně uvedla, že se domáhá určení oprávněnosti svého popření ve vztahu k pohledávce č. 3 ve výši 110.500,-Kč na uspokojení ze zajištění, vykonatelná na základě rozhodčího nálezu Romana Plavce č.j. Ro 353/2012 ze dne 10.7.2012. Ze seznamu přihlášených pohledávek soud zjistil, že pohledávka č. 3 ve výši 110.500,-Kč byla zapsána správcem jako vykonatelná z titulu smlouvy o půjčce a zajištěná v plné výši na základě zástavního práva smluvního smlouvou o zřízení zástavního práva. Správce pohledávku nepopřel, dlužník ji popřel co do pravosti z důvodu neexistence. Podle § 410 odst. 2 IZ platí, že popřená pohledávka nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Pro toto popření platí obdobně ust. o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Z této právní normy obecná praxe dovozuje, že pokud je insolvenční řízení vedeno v režimu schváleného oddlužení, není právem dlužníka popírat pohledávky zajištěného věřitele, pokud je současně nepopře správce. K popření ze strany správce nedošlo, dlužník k takové žalobě není podle názoru soudu aktivně legitimován a proto ve vztahu k pohledávce č. 3 z tohoto důvodu došlo k zamítnutí žaloby. Pokud jde o pohledávku č. 5, žalobkyně sice odkazuje taktéž na uspokojení této pohledávky ze zajištění, nicméně ze seznamu pohledávek takové skutečnosti nevyplývají, pohledávka je sice evidovaná jako vykonatelná v celé výši, nikoliv však jako zajištěná, správcem opět nepopřena, dlužníkem popřena z důvodu neexistence co do pravosti. Soud tedy považuje pohledávku za nezajištěnou, žalobu hodnotí v této část z hlediska aktivní legitimace žalobkyně jako přípustnou. Žalobkyně uvádí, že považuje všechny nálezy vydané rozhodcem Romanem Plavcem za nevykonatelné, resp. nicotné, neboť žádný z nálezů neobsahuje odůvodnění a celkové pojetí nenasvědčuje hlubšímu zkoumání oprávněnosti žaloby ze strany rozhodce. Poslední z nálezů je i zmatečný v tom smyslu, že není jasné, zda bylo rozhodováno na základě směnky či smlouvy, jednotlivé nálezy se přitom týkají stejných pohledávek a jsou tedy duplicitní. Smlouva přitom dále obsahuje neplatné ujednání o smluvní pokutě, kterou stanoví 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení, při prodlení delším 5-ti dnů pak smluvní pokutu 30 %, při delším 20-ti dnů dalších 30 % z jistiny, takové ujednání je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a zmatečné. Soud provedl důkaz jednotlivými rozhodčími nálezy, jednotlivými smlouvami o půjčce, na které tyto odkazují, dohodami o rozhodci a žalobami v předmětných rozhodčích řízeních a dospěl k závěru, že nelze uznat argument strany žalující o tom, že rozhodčí nálezy především tedy ten, který se týká přihlášky č. 5 je duplicitní s jiným rozhodčím nálezem z těch, které byly předloženy, neboť je zřejmé, že se týkají jiných částek s jiným odůvodněním a zejména z rozhodčích žalob je poukazováno na rozdílný právní titul, tedy rozdílné smlouvy popř. plnění ze směnky, žalovány jsou také různé částky. Pokud jde o dohodu o rozhodčím řízení a uznání dluhu ze dne 16.3.2012, jde o samostatnou smlouvu odkazující na nárok věřitele ze směnky ze dne 16.3.2012, sjednává se pro případ sporu z této směnky rozhodce Roman Plavec, bytem Žižkova 89, v Jihlavě. Uvádí, že rozhodčí řízení se zahajuje podáním žaloby rozhodci, podmínkou projednání žaloby je zaplacení poplatku za rozhodčí řízení. Žalobce je povinen v žalobě uvést hodnotu a předmět sporu. Rozhodčí řízení se koná v Jihlavě, je jednoinstanční. Spor se rozhoduje na základě písemných podkladů předložených stranami bez jednání, když ústní jednání bude svoláno v případě, že to rozhodce vyhodnotí jako nezbytné. Rozhodce může usnesením žalovanému určit, aby se ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok zcela neuzná ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Takto, jak vyplývá z rozhodčího nálezu, pak i rozhodce ve věci postupoval a odůvodnil svůj rozhodčí nález tak, že vychází z uznání nároku, jednak hmotněprávního obsaženého v dohodě o uznání, jednak procesního s odkazem na ust. § 114b odst. 5 o.s.ř., když ve stanovené lhůtě se dlužník nevyjádřil. Soud má za to, že rozhodce je v rozhodčí doložce řádně a přímo určen, v souladu s veškerými parametry zákona o rozhodčím řízení. Rozhodčí doložka není nijak skrytá v rámci jiné smlouvy, ale uzavřena samostatně, odkazuje na nárok, který má být rozhodcem v případě sporu řešen a stanovené parametry v rozhodčím řízení soud nepovažuje za nevyvážené. Mimo jiné proto, že s institutem fikce uznání pracuje i vlastní soudní řízení, když rozhodčí doložka i rozhodce přímo odkazují na ust. § 114b o.s.ř. V případě, že by se dlužnice nevyjádřila v soudním řízení, soud by přistoupil k obdobnému následku, tedy vydání rozsudku pro zmeškání, který umožňuje dohoda účastníků v rámci rozhodčí doložky. Stejně tak nejde přisvědčit argumentaci o tom, že vadou rozhodčího nálezu je absence odůvodnění. Odůvodnění založené na hmotněprávním i procesním uznání dluhu rozhodce vysvětluje. Soud se tedy především neztotožňuje se stranou žalující, že rozhodčí nález je nutno považovat za nevykonatelný, naopak k jeho závěru o jeho vykonatelnosti došel. Pokud je tedy považován rozhodčí nález, o který je opřen uplatněný nárok za vykonatelný, je nutno v režimu § 199 odst. 2 IZ, který se použije přiměřeně, omezit právo dlužníka popírat pohledávku pouze na skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci. Argumenty, které žalobkyně uvádí, tedy nemravnost a neplatnost dohody o výši smluvní pokuty z jistiny má právě charakter právního posouzení, nikoliv skutkových okolností. Nelze přitom argumentovat tak, že rozhodl-li rozhodce rozhodčím nálezem na základě uznání, pak se otázkou platnosti smluvního ujednání o smluvní pokutě právně nezabýval. Jak je již vysvětleno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 7/2013 je zřejmé, že soud při vydání rozsudku pro zmeškání a stejně tak při obdobném postupu rozhodce musí, byť to v odůvodnění přímo nevysvětluje, posoudit před vydáním takového svého rozhodnutí všechny parametry na základě, kterých lze k rozhodnutí na základě uznání přistoupit, tedy posoudit i platnost smlouvy, o kterou je nárok opřen. Z těchto důvodů tedy soud přistoupil k zamítnutí žaloby i pokud jde o pohledávku č. 5. O náhradě nákladů řízení je rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalovaný neměl s řízením přímé náklady, jednání se neúčastnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. ledna 2014

JUDr. Pavel Toufar samosoudce