26 ICm 1293/2013
12/26 ICm 1293/2013-51

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Vladimírou Kubíčkovou v právní věci

žalobce Mgr. Ing. Karel anonymizovano , anonymizovano , bytem Dykova 1855/21, 636 00 Brno zast. JUDr. Ladislavem Hráčkem, advokátem, Cejl 72, 602 00 Brno proti žalovanému Mgr. Adam Sigmund, sídlem Krkoškova 2, 613 00 Brno, insolvenční správce dlužníka BOMASO, a.s., sídlem Kikrleho 1129/17, 627 00 Brno, IČ 63999943 zast. Mgr. Petrem Veselým, advokátem, Široká 36/5, 110 00 Praha 1 o určení pohledávky

takto:

I. Návrh na zahájení řízení, ve kterém by bylo soudem určeno, že žalobce má za úpadcem pohledávku ve výši 913.027 Kč z titulu nezaplacení odměny za výkon činnosti člena představenstva společnosti BOMASO a.s. za období od 27.4.2004 do 26.9.2006, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému částku 14.477 Kč na náklady řízení spojené s právním zastoupením na účet právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení ze dne 12.3.2013 se žalobce domáhal určení, že má za úpadcem-společností BOMASO a.s. se sídlem v Brně pohledávku ve výši 913.027 Kč jako pohledávku z nezaplacené odměny za výkon činnosti jako člena představenstva společnosti v období od 27.4.2004 do 26.9.2006.

Dne 4.5.2012 bylo zahájeno Krajským soudem v Brně insolvenční řízení proti společnosti BOMASO a.s. se sídlem v Brně. Žalobce jako věřitel této společnosti přihlásil do insolvenčního řízení svoji nevykonatelnou pohledávku v celkové hodnotě 913.027 Kč. Pohledávka žalobce však byla při přezkumném jednání dne 3.4.2013 popřena v celé výši s odůvodněním, že neexistuje její pravost, věřitel nedoložil existenci svého nároku, vlaná hromada neschválila odměnu věřitele jako člena představenstva dlužníka a uplatněný nárok tedy nevznikl. Uplatněná výše nároku navíc neměla odpovídat výsledku činnosti věřitele jako člena představenstva dlužníka.

Věřitel Ing. anonymizovano byl zvolen členem představenstva úpadce dne 27.8.2004 a v této funkci setrval až do 26.9.2006. Svoji funkci vykonával řádně po dobu 24 kalendářních měsíců. Po celou dobu působení ve funkci nebyla uzavřena žádná smlouva pro hodnocení pracovního výkonu a žalobce nebyl úpadcem nikdy za vykonanou práci ve statutárním odránu odměněn. Na představenstvu ani ve valné hromadě tato otázka nebyla projednána, čímž došlo k porušení ustanovení čl. 21 odst. 4 stanov společnosti. Podle zdokumentovaných ekonomických a obchodních výsledků úpadce v době, kdy žalobce vykonával svoji činnost, byla společnost BOMASO velmi úspěšná. Funkci člena představenstva žalobce ukončil ke dni 26.9.2006. Vzhledem k tomu, že se věřitel nedohodl s tehdejším členem představenstva a jeho předsedou a majoritním akcionářem obchodní společnosti BOMASO o zaplacení jeho odměny za celé funkční období, podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Brně o uhrazení částky 600.000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla podána 24.10.2006 a v době podání žaloby nebyl spor pravomocně ukončen. Ve sporu byl ustanoven soudní znalec, aby takto byla zjištěna výše pohledávky, kterou žalobce má za společností pozdějšího úpadce.

Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobce celkově částku 913.027 Kč, tj. součet jistiny a naběhlého příslušenství.

Žalobce měl za nespornou skutečnost dobu svého členství ve společnosti a dobu výkonu své práce v představenstvu společnosti úpadce. Rovněž není sporné, jakou oblast činnosti v představenstvu žalobce vykonával. Valná hromada sice neschválila a neurčila odměnu žalobce, avšak nikoliv proto, že by po projednání odměnu neschválila, ale proto, že o žalobcově nároku vůbec nejednala. Valná hromada měla rozhodnout o uzavření mandátní smlouvy a stanovení odměny pro žalobce, nebyla-li uzavřena dohoda o vykonávání jeho funkce bezplatně.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že je skutečností, že pohledávka žalobce byla popřena na přezkumném jednání dne 3.4.2013. Insolvenční správce jako důvod uvedl, že věřitel nedoložil přílohami přihlášky existenci svého nároku a valná hromada dlužníka neschválila odměnu věřitele jako člena představenstva dlužníka. Přihláškou uplatněný nárok tak nevznikl. Rovněž uplatněná výše nároku neodpovídá výsledku činnosti věřitele jako člena představenstva dlužníka. Na přezkumném jednání však popřel pravost přihlášené pohledávky rovněž sám dlužník, kdy uvedl, že nárok na odměnu věřiteli nevznikl. Valná hromada neschválila žádnou odměnu věřitele a žádná odměna mu tedy nenáleží. Při výkonu své funkce se věřitel dopustil trestného činu, za který byl pravomocně odsouzen.

Žalovaný dále uvedl, že uplatněný nárok neuznává ani zčásti a trvá na popření přihlášené pohledávky. Věřitel ani na přezkumném jednání nepředložil insolvenčnímu soudu ani insolvenčnímu správci žádné listiny, které by tvrzený nárok žalobce na odměnu v uplatněné věci osvědčovaly.

Žalovaný dále jako podstatnou námitku vznesl nedostatek pasivní legitimace. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a dlužníkovi byla povolena reorganizace. Podle ust. § 336 odst. 2 insolvenčního zákona platí, že popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Rovněž platí, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Žalobce byl insolvenčním soudem na zvláštním přezkumném jednání poučen, že žalobu je povinen podat proti insolvenčnímu správci i proti dlužníkovi. Žalobce však podal žalobu pouze proti insolvenčnímu správci. Tato žaloba nemůže být úspěšná, neboť insolvenční správce a dlužník mají při popření pohledávky v režimu reorganizace v rozsahu shodného popření postavení nerozlučných společníků v incidenčním sporu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Při nařízeném jednání dne 19.4.2016, kterého se zúčastnili oba účastníci řízení, soud konstatoval, že žaloba, vedená žalobcem u Krajského soudu v Brně z roku 2006 o zaplacení částky 600.000 Kč s příslušenstvím, byla již pravomocně ukončena s tím, že počátkem roku 2016 žalobce podal dovolání. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení a uvedl soudu, že Ing. anonymizovano měl sídlo přímo v sídle společnosti BOMASO, tj. měl zde vlastní kancelář. On sám zajišťoval pro firmu realizaci nového výrobního procesu technologie pro budoucí podnikání. Ostatní členové představenstva i předseda měli uzavřenou smlouvu přímo s firmou BOMASO a pracovali zde v pracovním poměru. Takto sjednanou smlouvu Ing. anonymizovano se společností neměl. Po dobu výkonu své činnosti v prvním roce se Ing. anonymizovano nehlásil o svou odměnu, ale o tuto se počal zajímat v druhém roce své činnosti a vyplaceno mu nebylo ničeho. Ke konci svého funkčního období dokonce prodal nějaké pozemky, patřící firmě BOMASO s tím, že si nechal převést tyto peníze na likvidaci dluhu společnosti vůči němu na svůj účet. Nicméně, tyto peníze později společnosti vrátil. Na přezkumném jednání žalobce byl přítomen a byl také řádně poučen o dalším postupu, tj. o možnosti podání žaloby a způsobu, jakým má být podána.

Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

Z přihlášky pohledávky žalobce Ing. anonymizovano soud zjistil, že byla doručena Krajskému soudu v Brně dne 15.3.2013. Žalobce uplatnil do insolvenčního řízení jako věřitel dlužníka společnosti BOMASO a.s. pohledávku ve výši 600.000 Kč na jistině a 313.027 Kč na úrocích z prodlení.

Ze zápisu z přezkumného jednání ze dne 3.4.2013 soud zjistil, že na str. 2 tohoto zápisu bylo uvedeno, že pohledávka pořadového čísla 52 věřitele Ing. Karla anonymizovano byla popřena správcem i dlužníkem co do pravosti. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla uplatněna jako nevykonatelná a věřitel byl při přezkumu přítomen, byl věřitel vyzván k podání určovací žaloby proti dlužníkovi i správci ke zdejšímu soudu, a to ve lhůtě do 30 dnů od konání přezkumného jednání. Věřitel byl současně poučen, že uplyne-li tato lhůta marně, k pohledávce se nebude přihlížet.

Soud v této souvislosti konstatoval, že žaloba byla doručena na soud 12.4.2013, tj. řízení bylo zahájeno včas.

Z rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 15/26 ICm 201/2013-66 ze dne 22.3.2016 soud zjistil, že soud v podobné věci již rozhodoval, tj. věci, kdy žalobce-věřitel-podal žalobu proti insolvenčnímu správci dlužníka BOMASO a.s., nikoliv však současně proti vlastnímu dlužníkovi. Tato žaloba byla zamítnuta.

Žalobce k důkazům navrhoval ještě připojení spisu č.j. 9 Cm 31/2008, vedeného u Krajského soudu v Brně, soud však tento důkaz již neprováděl vzhledem k právnímu posouzení věci.

Mezi účastníky nebylo sporným, že ve věci dlužníka společnosti BOMASO a.s. bylo zahájeno insolvenční řízení a byla povolena reorganizace. Rovněž nebylo sporné, že žalobce uplatnil do insolvenčního řízení pohledávku, která byla popřena insolvenčním správcem a dlužníkem co do pravosti. Rovněž bylo nesporné, že žalobce, který byl přítomen při přezkumném jednání, byl řádně poučen o způsobu, jakým má podat žalobu, když byla jeho pohledávka popřena insolvenčním správcem a vlastním dlužníkem.

Po právní stránce věc byla soudem posouzena následovně.

Jestliže podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.3.2011 popřel dlužník nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku věřitele poté, co nastaly účinky povolení reorganizace, bylo na věřiteli popřené pohledávky, aby podal žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky nejen proti insolvenčnímu správci, ale i proti popírajícímu dlužníku (rozsudek NS ze dne 23.1.2013 č.j. 29 Cdo 4515/2011).

Mezi žalobcem a žalovaným bylo nesporné, že žalobcovu pohledávku, přihlášenou do insolvenčního řízení, popřeli insolvenční správce i dlužník co do pravosti. Rovněž tak bylo mezi účastníky nesporné, že v rámci insolvenčního řízení byla dlužníkovi povolena reorganizace. V tomto případě je nutno postupovat podle ust. § 336 odst. 2 zákona č.

182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, tj. věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku. Žalobce však jako žalovaného označil insolvenčního správce dlužníka společnosti BOMASO a.s. se sídlem v Brně a žalobu nepodal i proti dlužníkovi samotnému. Žaloba sice byla podána včas, avšak pouze proti jednomu žalovanému a nikoliv proti žalovaným, kterými se měli stát jednak insolvenční správce dlužníka, jednak samotný dlužník. Popře-li totiž nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v oddlužení (reorganizaci), musí být žaloba o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky jednak včas podána a jednak musí směřovat vůči oběma popírajícím, tj. proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku. Pokud takto věřitel-žalobce nepostupuje, soud žalobu zamítne. K popřené pohledávce co do pravosti se pak nepřihlíží.

S odkazem na výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný byl plně úspěšný ve sporu. Žalovanému byly přiznány náklady právního zastoupení, a to v rozsahu odměny za 3 úkony právní služby ve výši 3.100 Kč za jeden úkon (převzetí věci, podání vyjádření a účast na jednání) spolu s náhradou za promeškaný čas při cestě k jednání, konaném u Krajského soudu v Brně v celkové výši 800 Kč (8 započatých půlhodin) a k tomu pak připočítána DPH. Žalovanému pak byly rovněž přiznány výdaje na cestovné Brno-Praha tam a zpět v délce 414 km v hodnotě 5,45 Kč za 1 km vozidlem Audi SPZ 4AF 88-40 při spotřebě 5,6 l na 100 km v celkové hodnotě 2.256,30 Kč.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení u tohoto soudu.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Brně dne 19.4.2016

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Kubíčková v.r. Ivana Maternová samosoudce