26 Cm 6/2009
Číslo jednací: KSBR 26 Cm 6/2009-153 26 INS 776/2009-C1-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Hanzlíkovou v právní věci žalobkyně: Hildegarda anonymizovano , anonymizovano , bytem Dřevařská 14, 602 00 Brno, zast. Mgr. Milanem Chytilem, advokátem se sídlem Česká 12, Brno, proti žalovanému: JUDr. Filip Horák, advokát se sídlem Radnická 11, Brno, insolvenční správce dlužníka Josefa anonymizovano , Dřevařská 14, Brno, o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka

takto:

I. Žaloba na vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/8 vůči celku na nemovitostech: budově č.p. 857, část obce Veveří, způsob využití bydlení, umístěné na pozemku p.č. 1703, a pozemku p.č. 1703 o výměře 710 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na LV č. 449 pro k.ú. Veveří, obec Brno a okres Brno-město z majetkové podstaty dlužníka Josefa anonymizovano s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 26 INS 776/2009-C1-25

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 17.11.2009 doplněnou podáním ze dne 30.3.2010 se žalobkyně domáhala vyloučení výše uvedených nemovitostí z majetkové podstaty jejího syna, Josefa anonymizovano . Uvedla, že je vlastníkem ideální 1/8 uvedených nemovitostí. Dne 23.9.1992 uzavřela kupní smlouvu, na základě které na ni převedl tyto nemovitosti její syn. Zdravotní stav žalobkyně není už dlouhou dobu dobrý, a proto je často hospitalizována. Ponechala proto úplné vyřízení vkladu této kupní smlouvy do katastru nemovitostí na svém synovi. Tento ji ujistil, že je vše v pořádku. Ideální 1/8 nemovitostí vydržela a je nyní jejím vlastníkem. Po celou dobu od uzavření kupní smlouvy byla v dobré víře, že je vlastníkem tohoto podílu. Syn jednal za žalobkyni na základě plné moci. Žalobkyně byla při podání žaloby zastoupena jejím synem, Josefem anonymizovano . Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Usnesením č.j.-39 ze dne 10.2.2010 bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a k ochraně jejích zájmů v této věci jí byl ustanoven zástupce, a to Mgr. Milan Chytil, advokát se sídlem AK Česká 12, Brno. Tím byl dle mínění soudu odstraněn i nedostatek zastoupení žalobkyně, neboť nemůže být zastoupena v této věci svým synem,Josefem anonymizovano , a to z důvodu rozporu zájmů (§ 32 odst. 2 občanského zákoníku).

Ustanovený zástupce v podání ze dne 30.3.2010 na výzvu soudu žalobu doplnil. Uvedl mimo jiné, že dohodnutá kupní cena dle č.l. III kupní smlouvy ze dne 23.9.1992 byla žalobkyní řádně uhrazena, což dokládá kvitancí ze dne 31.10.2001. Skutečnost, že nedošlo k registraci kupní smlouvy Státním notářstvím Brno-město nepovažuje žalobkyně za významnou, neboť pokud vlastnictví nabyla na základě zmíněné kupní smlouvy, spoluvlastnický podíl vydržela ve smyslu ust. § 134 občanského zákoníku. Vydržení jako jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva předpokládá splnění dvou podmínek, kterými jsou jednak oprávněná držba podle § 130 občanského zákoníku a uplynutí zákonem stanovené lhůty, po kterou musí mít oprávněný držitel věc v nepřetržité držbě; v případě nemovitostí činí tato lhůta 10 let. Žalobkyně se domnívá, že obě podmínky splnila. Od okamžiku uzavření kupní smlouvy nemovitosti (spoluvlastnický podíl) považuje za vlastní a tak s nimi také nakládá, např. inkasuje jejich užitky. Žalobkyně si nemohla být vědoma, že prodávající nevyřídil veškeré formality převodu vlastnického práva; dobrou víru žalobkyně dále dle jejího názoru dokládá zmíněná úhrada kupní ceny, kterou by jistě neuskutečnila, pokud by měla mít jakékoliv pochybnosti o tom, zda spoluvlastnický podíl řádně nabyla. Ustanovený zástupce doložil kopii kupní smlouvy ze dne 23.9.1992, výpis z katastru nemovitostí LV č. 449, k.ú. Veveří vyhotovený dne 27.7.2009 a kopii výdajového pokladního dokladu ze dne 31.10.2001 o úhradě částky 250 000,-Kč.

Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním doručeným soudu dne 6.5.2010. Uvedl, že žalobou uplatněný nárok na vyloučení věci z majetkové podstaty neuznává. Je přesvědčen, že v tomto případě se jedná o zcela účelový krok žalobkyně, resp. přesněji řečeno dlužníka, pana 26 INS 776/2009-C1-25

Josefa anonymizovano , který v dané věci žalobu v zastoupení žalobkyně podal,a který má vést k vyvedení v podstatě jediného hodnotného a zpeněžitelného majetku z majetkové podstaty dlužníka a tím ke zkrácení uspokojení dlužníkových věřitelů. Žalovaný dále poukazuje na to, že obdobné žaloby směřující k vyloučení předmětné nemovitosti z exekuce či výkonu rozhodnutí již byly před soudy v minulosti podávány a otázka vydržení vlastnického práva žalobkyně k těmto nemovitostem již byla alespoň z části řešena. V této souvislosti žalovaný poukazuje především na věc vedenou Městským soudem v Brně pod sp.zn. 33 C 360/2003 a navrhuje soudu připojení tohoto spisu. V rámci uvedeného řízení byla zkoumána i způsobilost žalobkyně posoudit následky svého jednání. Z tohoto zkoumání vyplynulo, že žalobkyně trpí residuální schizofrenií (postpsychotickým defektem osobnosti po 40ti letém průběhu schizoafektivní psychózy) a dále jsou patrny známky sénia (patologického stárnutí), kdy intelektové schopnosti jsou sekundárně sníženy do pásma středně těžké demence. Žalobkyně se podrobuje pokynům svého syna. K samotnému údajnému vydržení vlastnického práva žalobkyně ke sporným nemovitostem žalovaný uvádí, že k tomu, aby byla držba žalobkyně oprávněná, je nutné, aby žalobkyně byla po celou dobu tvrzené držby se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o existenci drženého práva. Nestačí pouhé subjektivní přesvědčení, že žalobkyni právo patří. (viz. rozsudek publikovaný pod.č. 1176 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16). V této věci však uvedené podmínky splněny nebyly. V žalobě je tvrzeno uzavření kupní smlouvy na sporné nemovitosti dne 23.9.1992, přitom uznání podpisů na smlouvě za vlastní bylo učiněno až 31.8.2004. Tato skutečnost pak vzbuzuje, především vzhledem k tomu, že v době uznání podpisů za vlastní již byla vedena dražba na předmětné nemovitosti, pochybnosti, zda k uzavření kupní smlouvy skutečně došlo dne 23.9.1992 či zda toto datum nebylo uvedeno na smlouvě podepisované později v reakci na vedený výkon rozhodnutí proti prodávajícímu Josefu anonymizovano . Zmíněné pochybnosti o uzavření kupní smlouvy a jejím datu vyvstávají také z chování samotné žalobkyně a dlužníka Josefa anonymizovano vůči dalším spoluvlastníkům a správcům předmětné nemovitosti. Dle sdělení Ing. Petra anonymizovano , současného správce předmětné nemovitosti, totiž jako jeden ze spoluvlastníků nemovitosti vystupoval vždy pan Josef Němec. Nikdy při těchto jednáních správci nepředkládal plnou moc od žalobkyně, která by jej měla zmocňovat k jednání ve vztahu ke sporné nemovitosti za její osobu, ani toto zmocnění netvrdil. Velmi obdobně vypovídal ve výše uvedeném řízení před Městským soudem v Brně i pan Karel Němec a pan Jiří Němec, kteří jsou dalšími spoluvlastníky sporné nemovitosti. Žalovaný dále cituje jejich výpovědi, které jsou obsaženy v protokolu o jednání před Městským soudem v Brně ze dne 16.6.2008 sp. zn. 33 C 360/2003 a kopii tohoto protokolu dokládá. Dle názoru žalovaného žalobkyně nebyla oprávněným držitelem sporné nemovitosti, neboť se nechovala jako vlastník nemovitosti, s nemovitostí a jejími užitky nikdy nenakládala, jako vlastník se nechovala ani ve vztahu k třetím osobám, tedy zejména k dalším spoluvlastníkům či správcům nemovitosti. Skutečnost, že žalobkyně nemohla být od roku 1992 v dobré víře, že je vlastníkem sporného podílu na nemovitosti dále potvrzuje i fakt, že dne 19.8.1993 uzavřela se svou vnučkou Alexandrou Belušíkovou, roz. anonymizovano , darovací smlouvu, kterou na ni převedla jí tehdy připadající podíl ve výši 1/8 na budově č.p. 857 v k.ú. Veveří získaný v restituci. V darovací smlouvě však prohlásila, že je vlastníkem pouze ideální 1/8 nemovitostí, a to na základě dohody o vydání věci ze dne 10.4.1991. O další údajně nabyté 1/8 nemovitosti, kterou měla získat od Josefa anonymizovano , však není v darovací smlouvě jediná zmínka. 26 INS 776/2009-C1-25

Žalovaný dále doložil notářský zápis ze dne 19.8.1993 obsahující darovací smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a její vnučkou Alexandrou anonymizovano .

Usnesením č.j.-77 ze dne 15.6.2010 vyzval soud žalobkyni prostřednictvím jejího ustanoveného zástupce, aby doložila kopii přiznání k dani z nemovitostí podaného v r. 1992 event. 1993 ohledně 1/8 jejího podílu na domě, jenž nabyla kupní smlouvou ze dne 23.9.1992, dále kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob (zejména nájemného, které na ni připadlo dle výše jejího podílu na nemovitosti) podávaného na příslušný finanční úřad od doby nabytí vlastnictví 1/8 na nemovitosti doposud a dále aby sdělila, zda v předmětné nemovitosti, jejíž 1/8 vlastní, užívá byt na základě nájemní smlouvy a komu platí nájemné, a aby tyto skutečnosti doložila nájemní smlouvou a doklady o úhradě nájemného.

Žalobkyně sdělila soudu prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne 20.7.2010, že daň z předmětných nemovitostí (poměrnou část odpovídající spoluvlastnickému podílu) hradí tak, že jeden z dalších spoluvlastníků pověřený vyřizování této záležitosti, pan Arnošt Pechánek, jednou za rok na schůzce všech spoluvlastníků sdělí výši této daně a zároveň odpovídající finanční prostředky od všech vybere (žádnými doklady žalobkyně nedisponuje). Při tomto jednání žalobkyni s ohledem na její nedobrý zdravotní stav zpravidla zastupuje její syn, Josef Němec. Příjmy plynoucí ze spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech jsou s ohledem na prakticky nepřetržitě probíhající opravy a rekonstrukce budovy č.p. 857 zcela minimální; žalobkyně se proto domnívá, že podávat daňové přiznání jakožto osoba pobírající starobní důchod není povinna. Žalobkyně v nemovitosti obývá na základě smlouvy o nájmu ze dne 1.2.1998 byt.jednotku č. 4, za což hradí nájemné v aktuální výši 5 003,-Kč, a to bezhotovostní platbou SIPO. K podání dokládá kopii smlouvy o nájmu ze dne 1.2.1998, oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 28.9.2009 a kopie rozpisu bezhotovostní platby SIPO za měsíce únor 2007, srpen 2007, prosinec 2007, červenec 2008, září 2008, prosinec 2008, leden 2009, duben 2009, září 2009 .

Finanční úřad Brno I k dotazu soudu sdělil podáním ze dne 30.8.2010, že žalobkyně nepodala v roce 1992 ani později přiznání k dani z nemovitostí týkající se nemovitosti č.p. 857, umístněné na pozemku p.č. 1703 zapsané na LV č. 449 pro k.ú. Veveří, obec Brno. Přiznání k dani z nemovitostí podal v roce 1994 za všechny spoluvlastníky pan Arnošt Pechánek, bytem Slovinská 1233/1, Brno.

Arnošt Pechánek k dotazu soudu podáním doručeným dne 24.9.2010 sdělil soudu složení spoluvlastníků domu Dřevařská 14 v letech 1992, 1993, 1994, za které podával daňové přiznání k dani z nemovitostí a za které byla placena ekvivalentní částka podle velikosti podílu. Od roku 1995 doposud nedošlo ve složení spoluvlastníků ke změně.

Soud si připojil spis Městského soudu v Brně sp. zn. 33 C 360/2003, kde je vedena žaloba žalobkyně Hildegardy anonymizovano proti žalovanému Jiřímu Kláskovi o vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí. Jedná se o tytéž nemovitosti, které jsou předmětem této vylučovací žaloby. 26 INS 776/2009-C1-25

Soudu je z úřední činnosti známo, že usnesením č.j. KSBR 26 INS 776/2009-A-21 ze dne 3.4.2009 bylo rozhodnuto o zjištění úpadku dlužníka Josefa němce, prohlášení konkursu na jeho majetek a ustanovení žalovaného JUDr. Filipa Horáka insolvenčním správcem.

Soud provedl důkazy doklady doloženými do spisu účastníky řízení a jinými subjekty, soupisem majetkové podstaty dlužníka Josefa anonymizovano (sp. zn. KSBR 26 INS 776/2009), spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 33 C 360/2003 a rozsudkem Městského soudu v Brně sp.zn. 84 Nc 908/2009 ze dne 9.8.2010..

Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka vyhotoveného insolvenčním správcem a doručeného insolvenčnímu soudu dne 6.10.2009 soud zjistil, že správce zahrnul ke dni 24.4.2009 do majetkové podstaty dlužníka mimo jiné 1/8 budovy č.p. 857, způsob využití: bydlení na parcele č. 1703 a 1/8 pozemku p.č. 1703 o výměře 710 m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, pro k.ú. Veveří, obec Brno, na LV č. 449. Ocenění majetku provedené soudním znalcem činí 1 875 000,-Kč. V soupisu majetkové podstaty není zapsáno, že by kterákoliv osoba uplatňovala vlastnické právo k těmto nemovitostem.

Z kupní smlouvy uzavřené mezi Josefem anonymizovano , bytem Dřevařská 14, Brno jako prodávajícím a Hildegardou anonymizovano jako kupujícím dne 23.9.1992 soud zjistil, že prodávající prodává kupujícímu id. 1/8 nemovitostí p.č. 1703, zast.plocha o výměře 706 m2 s domem č.p. 857, or. č. 14 na ulici Dřevařská, zapsáno na LV č. 449, k.ú. Veveří. Kupní cena byla sjednána ve výši 250 000,-Kč a bude uhrazena do 10 let od podpisu smlouvy, nejpozději však do 31.12.2001. Vlastnictví k prodávanému podílu nemovitosti přejde na kupující 1) podpisem smlouvy obou smluvních stran, 2) dnem registrace této smlouvy Státním notářstvím Brno-město a od téhož dne ponese kupující veškeré daně, jakož i výnosy na tento podíl majetku připadající. Na smlouvě je dále notářem ověřeno, že účastníci smlouvy uznávají podpisy na této listině za vlastní, ověření je však provedeno až 31.8.2004.

Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 449 k.ú. Veveří vyhotoveného dne 27.7.2009 soud zjistil, že je zde zapsána nemovitost č.p. 857 na parcele č.1703 a parcela č.1703 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 710 m2. Jako vlastníci jsou zde zapsáni Belušíková Alexandra podíl 1/8, Dvořáková Marta podíl 3/16, Ing. Jiří Němec podíl 3/16, Josef Němec podíl 1/8, Ing. Karel Němec podíl 3/16, Pechánek Arnošt podíl 3/16. V oddílu C je zapsáno omezení dispozičních práv Josefa anonymizovano na základě usnesení soudu ze dne 5.3.2001 o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, dále několik usnesení soudu o nařízení exekuce a exekuční příkazy k prodeji nemovitosti , dále dražební vyhláška a zástavní právo soudcovské-vše se týká id.1/8 nemovitostí ve vlastnictví Josefa anonymizovano .

Z výdajového pokladního dokladu ze dne 31.10.2001 vyplývá, že Hildegarda anonymizovano vyplatila Josefu anonymizovano částku 250 000,-Kč , jako účel platby je splacení kupní ceny za 1/8 nemovitosti na ul. Dřevařské 14/857. Na dokladu je podpis příjemce, podpis výdejce zde není. 26 INS 776/2009-C1-25

Z notářského zápisu NZ 266/93, N 336/93 sepsaného dne 19.8.1993 notářkou JUDr. Alicí Sedlákovou soud zjistil, že Hildegarda anonymizovano jako dárkyně prohlašuje, že je podílovou spoluvlastnicí id. 1/8 nemovitostí zapsaných na LV č. 449 k.ú. Veveří a daruje svůj spoluvlastnický podíl id.1/8 nemovitostí Alexandře anonymizovano . Vklad vlastnického práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 25.11.1993, právní účinky vkladu vznikly dnem 23.8.1993.

Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 1.2.1998 mezi Leopoldem anonymizovano , zmocněným k zastupování spoluvlastníků nájemního domu v Brně, Dřevařská 14 jako pronajímatelem a Hildegardou anonymizovano jako nájemcem soud zjistil, že předmětem této smlouvy je nájem bytu č. 4 v domě or. č. 14 na ulici Dřevařské v Brně. Pronajímatel přenechává do užívání nájemci tento byt s příslušenstvím 2+1, 2.kategorie o výměře 79,3 m2 s příslušenstvím.Nájem se sjednává na dobu neurčitou jako pokračování nájemního poměru trvajícího před vydáním domu spoluvlastníkům v rámci restituce majetku v roce 1991. Výše ročního nájemného činí 12 240,-Kč , výše měsíční splátky 1 020,-Kč. Výše úhrady za služeb za rok činí 5 016,-Kč, měsíční záloha činí 418,-Kč. Z oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 28.9.2009 soud zjistil, že nájemné bude počínaje dnem 1.1.2010 zvýšeno na 59,-Kč/m2/měsíc podlahové plochy tj. na 5 003,-měsíčně.Oznámení vystavil správce Ing. Petr Němec na základě mandátní smlouvy.

Z rozpisu bezhotovostní platby SIPO za měsíce únor 2007, srpen 2007, prosinec 2007 soud zjistil, že žalobkyně hradila nájemné ve výši 2 570,-Kč, za měsíce červenec 2008, září 2008, prosinec 2008 hradila nájemné ve výši 3 310,-Kč a za měsíce leden 2009, duben 2009,září 2009 hradila nájemné ve výši 4 096,-Kč.

Ze sdělení Finančního úřadu Brno I ze dne 30.8.2010 soud zjistil, že žalobkyně nepodala v roce 1992 ani později přiznání k dani z nemovitostí týkající se nemovitosti č.p. 857 umístněné na pozemku p.č. 1703 zapsané na LV č. 449 pro k.ú. Veveří, obec Brno. Přiznání k dani z nemovitostí podal v roce 1994 za všechny spoluvlastníky pan Arnošt Pechánek, bytem Slovinská 1233/1, Brno.

Ze sdělení Arnošta Pechánka doručeného soudu dne 24.9.2010 soud zjistil, že spoluvlastníky domu Dřevařská 14 v Brně, za které bylo podáváno daňové přiznání k dani z nemovitostí a placena ekvivalentní částka podle velikosti podílu, byli v r. 1992 Němec Leopold, anonymizovano Gabriela, anonymizovano Libuše, anonymizovano Hildegarda, Němec Josef, v r. 1993 Němec Leopold, anonymizovano Gabriela, anonymizovano Libuše, anonymizovano Alexandra, Němec Josef, v roce 1994 Němec Jiří, Němec Karel, Němec Josef, anonymizovano Libuše, anonymizovano Alexandra, Dvořáková Marta, Pechánek Arnošt, v roce 1995 Němec Jiří, Němec Karel, Němec Josef, anonymizovano Alexandra, Dvořáková Marta, Pechánek Arnošt. Od roku 1995 doposud nedošlo ve složení spoluvlastníků ke změně.

Z připojeného spisu Městského soudu v Brně sp.zn. 33 C 360/2003 soud zjistil, že pod touto spisovou značkou bylo vedeno řízení ve věci žalobkyně Hildgardy anonymizovano proti žalovanému Jiřímu Kláskovi, Tišnovská 723, 664 71 Veverská Bitýška o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Jednalo se o tytéž nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení. Z uvedeného spisu soud zjistil následující skutečnosti: Žaloba byla podána dne 24.11.2003, doplněna byla podáním ze dne 30.8.2004. 26 INS 776/2009-C1-25

Z usnesení ze dne 8.9.2004 soud zjistil, že žaloba byla odmítnuta pro nedostatek náležitostí. Z usnesení odvolacího Krajského soudu v Brně č.j. 38 Co 293/2005-24 ze dne 1.8.2005 soud zjistil, že usnesení o odmítnutí žaloby bylo zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalobkyně žalobu doplnila v rámci odvolání.

Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 449 k.ú. Veveří vyhotoveného 31.1.2007 soud zjistil, že v katastru nemovitostí je zapsána parcela 1703 o výměře 710 m2 zastavěná plocha a nádvoří a objekt bydlení č.p. 857 na parcele 1703. Spoluvlastníky těchto nemovitostí jsou Alexandra Belušíková podíl 1/8, Marta Dvořáková podíl 3/16, Ing. Jiří Němec podíl 3/16, Josef Němec podíl 1/8, Ing. Karel Němec podíl 3/16 a Arnošt Pechánek podíl 3/16.

Z usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 38 Co 92/2007-71 ze dne 22.3.2007 soud zjistil, že v rámci odvolání bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobkyni bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla jí ustanovena zástupkyně JUDr. Dobroslava Zavadilová, advokátka se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 5. Z protokolu o jednání na místě samém konaném dne 19.11.2007 ve 14,00 hod.v Brně, Dřevařská 14 soud zjistil, že bylo provedeno jednání v bytě žalobkyně za účasti soudce, zapisovatelky a právní zástupkyně žalobkyně za účelem výslechu žalobkyně. Jednání byl po celou dobu přítomen Josef Němec, syn žalobkyně, který se odmítl vzdálit. Josef Němec dále žádal, aby nebyla přítomna právní zástupkyně žalobkyně, tato po poradě se soudkyní odešla. Hildegarda anonymizovano po předložení kupní smlouvy ze dne 23.9.1992 uvedla, že ji podepsala v roce 1992. Po předložení žaloby k nahlédnutí uvedla, že podpis je její, jestli to psala neví, papíry si nepamatuje. K otázce, jak se o dům starala uvedla, že deset let umývala schody, má zlou tchýni, to ještě žili její tchýně a tchán, sestřička zarostla v hrobě trávou, 1989. Po otázce, zda se o dům starala od roku 1992 uvedla, že to ještě měli švagra Leopolda, o dům se stará Arnošt Pechan. Na dani nemají dluhy, ona za ten úklid brala 100,-Kč. Jedna partaj platila sedm korun. Peníze vybíral Leopold Němec, má čtyři děti. Na otázku proč nenechala kupní smlouvu zapsat do katastru nemovitostí uvedla, že co není, to může být.

Z usnesení č.j. 33 C 360/2003-100 ze dne 5.12.2007 soud zjistil, že byla soudem ustanovena znalkyně z oboru zdravotnictví-psychiatrie, MUDr. Marta Holanová. Znalkyni bylo uloženo zjistit, zda žalobkyně byla způsobilá posoudit následky svého jednání ke dni podání žaloby tj. 24.11.2003, dále ke dni podání odvolání tj. dne 1.10.2004 a ke dni podání ze dne 24.10.2007-žádost o určení nového právního zástupce.

Ze znaleckého posudku podaného MUDr. Martou Holanovou ze dne 27.2.2008 soud zjistil, že žalobkyně byla do roku 1962 cca 36krát hospitalizována v psychiatrické léčebně. Závěrem znalkyně konstatuje, že posuzovaná trpí residuální schizofrenií (postpsychotickým defektem osobnosti po 40ti letém průběhu schizoafektivní psychózy) a dále jsou patrny známky sénia (patologického stárnutí), kdy intelektové schopnosti jsou sekundárně sníženy do pásma středně těžké demence. Žalobkyně nebyla způsobilá posoudit následky svého jednání ke dni podání žaloby tj. 24.11.2003, dále ke dni podání odvolání tj. 1.10.2004 a ke dni podání ze dne 24.10.2007-žádost o určení nového právního zástupce. 26 INS 776/2009-C1-25

Z protokolu o jednání dne 16.6.2008 soud zjistil, že byl proveden výslech svědků Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vránova 18, Jiřího anonymizovano , nar. 10.12.1946, bytem Brno, U pošty 5 a Josefa anonymizovano , nar. 4.10.1945, bytem Brno, Dřevařská 14. Z protokolu o výslechu svědka Karla anonymizovano soud zjistil, že Karel Němec je spoluvlastníkem nemovitosti na ulici Dřevařská 14, dalšími spoluvlastníky jsou Jiří Němec, Marta Dvořáková, neteř jménem Saša, její otec Josef Němec a Arnošt Pechánek. Není mu nic známo o tom, že by Josef Němec svůj spoluvlastnický podíl prodal, i při posledním výročním jednání byl veden jako spolumajitel. Nevzpomíná si, že by někdy v minulosti hovořil o tom, že by chtěl svůj podíl prodat. Správu domu zajišťovali všichni dohromady, od počátku roku 2008 se o dům stará jeho syn. Nejvíc se staral o dům bratr Jiří, který vedl účty, dělal zápisy, zápis pak podepsali, podepisoval ho i Josef Němec, nikdy v minulosti je neinformoval o to, že by svůj podíl prodal. Po celou dobu se choval jako spoluvlastník. Pokud byly nějaké zisky z domu, podíl, který připadal na Josefa anonymizovano , mu byl vyplácen. Nyní je jeho podíl obstaven, takže příjmy, které na něj připadají jsou sráženy. Dům na Dřevařské 14 restituovali. V restituci ho dostal jeho otec. Paní Hildegarda anonymizovano byla po psychické stránce špatná. Když přebírali dům, tak u toho fyzicky už nebyla, ale rodiče mu říkali, že svůj podíl dala Belušíkové.

Z protokolu o výslechu svědka Jiřího anonymizovano soud zjistil, že svědek je spoluvlastníkem nemovitosti na Dřevařské 14, dalšími spoluvlastníky jsou Karel Němec, Josef Němec, Marta Dvořáková, Alexandra Belušíková a Arnošt Pechánek. Josef Němec ho nikdy neinformoval, že by svůj podíl prodal, chová se jako vlastník. Předmětná nemovitost byla vrácena rodičům v restituci. Po roce 1992 se Hildegarda anonymizovano nechovala jako vlastník, ona měla svůj podíl, který posléze dala Alexandře Belušíkové, což je dcera Josefa anonymizovano . Paní Hildegarda je nájemkyní v domě Dřevařská 14. Zisky z domu svědek v posledních letech posílal na účty spoluvlastníků, předtím to byly šeky. Šek vždy předával Josefu anonymizovano , byl vystaven na jeho jméno, částka odpovídala jeho podílu. S paní Hildegardou nikdy nemluvil ohledně domu a o hospodářských záležitostech, které se domu týkaly.

Z protokolu o výslechu svědka Josefa anonymizovano soud zjistil, že prodal svůj podíl v roce 1992 své matce Hildegardě. Nechtěl mít žádný movitý majetek . To, že smlouvu nevložili do katastru nemovitostí zjistili až dodatečně, v té době nevěděli, zda bude nutné nějakým způsobem kupní smlouvu evidovat. Prodej spoluvlastnického podílu oznámil spoluvlastníkům minimálně před 10 lety, mají napjaté vztahy, takže se moc nestýkají. Jedenkrát za rok je v domě schůze týkající se nemovitosti, kde projednávají spoluvlastnické vztahy a rozdělování podílů. Zisky se vyplácely tak, že matka měla svůj podíl vyplacený na její účet, k tomuto účtu má přístup i Josef Němec, který sdělil správci číslo účtu. V dřívější době se zisky vyplácely šekem, který byl vyhotoven na jméno Josefa anonymizovano z toho důvodu, že matka je méně pohyblivá a bylo by komplikované peníze v bance vyzvednout. Daň z nemovitosti platí Josef Němec a jeho matka.

Z usnesení č.j. 33 C 360/2003-148 ze dne 10.7.2008 soud zjistil, že řízení bylo na návrh žalobkyně zastaveno.

Z rozsudku Městkého soudu v Brně sp. zn. 84 Nc 908/2009 ze dne 9.8.2010 soud zjistil, že byla žalobkyně Hildegarda anonymizovano zbavena způsobilosti k právním úkonům. 26 INS 776/2009-C1-25

Rozsudek nabyl právní moci dne 30.9.2010. O této skutečnosti se insolvenční soud dozvěděl až 19.4.2011.Dle sdělení Městského soudu v Brně nebyl dosud žalobkyni ustanoven stálý opatrovník.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně má zástupce s procesní plnou mocí, nepovažoval soud za nutné řízení přerušit a vyčkat ustanovení opatrovníka. Pokud jde o otázku zastoupení žalobkyně, považuje soud za nutné uvést, že po prvním nařízení jednání na den 16.3.2011 žádala žalobkyně v zastoupení Josefem anonymizovano o odročení jednání a ustanovení nového zástupce z důvodu nedostatečné součinnosti s ním, neboť již dříve několikrát nenašli společnou řeč se synem . Přestože by soud k tomuto podání neměl přihlížet, neboť Josef Němec nemůže zastupovat žalobkyni pro rozpor zájmů, soud jednání odročil a vyžádal si vyjádření ustanoveného zástupce Mgr. Milana Chytila.

Mgr. Chytil podáním ze dne 23.3.2011 sdělil soudu, že po svém ustanovení bez zbytečného odkladu odeslal žalobkyni výzvu k předání dokumentace a k dostavení se do advokátní kanceláře. Dne 24.2.2010 se dostavil Josef Němec prokazující se tzv.generální plnou mocí ze dne 8.8.2008, na základě níž je dle svého tvrzení oprávněn jednat jménem žalobkyně. Při této příležitosti mu bylo poskytnuto rozsáhlé poučení o podmínkách vzniku vlastnického práva vydržením dle občanského zákoníku, o konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, o právní úpravě sporu o vyloučení věci z majetkové podstaty a dalších. Josef Němec prohlásil, že trvá na pokračování řízení. Poté Josef Němec opakovaně kontaktoval advokátní kancelář emailem, na jeho podněty bylo mnohdy i velmi obsáhle reagováno. Dne 29.3.2010 se Josef Němec dostavil do sídla advokátní kanceláře a proběhlo další jednání. Návrh vyjádření k usnesení soudu ze dne 11.3.2010 byl Josefu anonymizovano zaslán emailem s žádostí o připomínky; Josef Němec el.poštou sdělil, že je bez námitek. Poté na základě usnesení soudu ze dne 15.6.2010 byla žalobkyni zaslána výzva k doložení listin a doplnění tvrzení dle pokynů soudu. V návaznosti na informace a doklady doložené ze strany Josefa anonymizovano mu byl dne 20.7.2010 zaslán návrh vyjádření s žádostí o připomínky; Josef Němec opět bez námitek. Poslední komunikace se zmocněncem žalobkyně proběhla v týdnu od 7.3. do 11.3.2011 v souvislosti s přípravou na jednání nařízené na 16.3.2011. S ohledem na shora uvedené se zástupce domnívá, že námitky vznesené žalobkyní o nedostatečné součinnosti soudem ustanoveného zástupce jsou zcela liché.

Jednání ve věci bylo znovu nařízeno na 11.4.2011. Žalobkyně poté opětovně prostřednictvím svého syna Josefa anonymizovano žádala o odročení jednání a o ustanovení nového zástupce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla zbavena způsobilosti k právním úkonům a její syn Josef Němec není oprávněn ji zastupovat , soud k těmto podáním již dále nepřihlížel.

Přesto však soud sám uložil ustanovenému zástupci žalobkyně, aby ji osobně kontaktoval v místě bydliště a podal o tom soudu písemnou zprávu.

Mgr. Chytil podáním ze dne 5.5.2011 soudu sdělil, že se mu opakovaně nepodařilo žalobkyni v místě jejího bydliště kontaktovat. Proto mu bylo soudem dále uloženo, aby požádal Josefa anonymizovano o zprostředkování schůzky se žalobkyní. Při jednání dne 11.5.2011 26 INS 776/2009-C1-25 předložil zástupce žalobkyně soudu emailové sdělení Josefa anonymizovano zaslané dne 8.5.2011, v němž se uvádí, že na základě ztráty důvěry ve Vaše služby, a máme dojem,že jsme Vám to již několikrát opakovali, že se nám Vaše vyjádření často nelíbila, a také, že jste naopak nepřišli s žádnými zásadními skutečnostmi a právními odkazy a formulacemi, jak zdůvodnit naše právo na spravedlivý proces, a speciálně maminčino právo na vlastnění nemovitosti, byť nebylo zapsáno v KN, jste jen neustále vyhledávali nedostatky, rozpitvávali jste naše argumenty a napadali a zpochybňovali naše tvrzení. Vaše neustále vyjadřované pochybnosti o úspěchu v této kauze nás nakonec přiměly k několikrát opakované žádosti u soudu o nové právní zastoupení. Máme velmi špatný pocit jak z Vašeho, tak i ze soudního postupu, a jelikož nechceme riskovat prohru v klíčové kauze, která by stoprocentně měla být rozhodnuta v náš prospěch (kdyby probíhala na západ od našich hranic), tak Vám děkujeme za Vaše dosavadní služby . Z uvedeného mailového sdělení soud dospěl k závěru, že celý spor byl vyvolán Josefem anonymizovano , který se stále snaží jednat za žalobkyni zbavenou způsobilosti k právním úkonům a jeho hlavním zájmem je vyvedení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Pokud jde o zastoupení žalobkyně Mgr. Chytilem, má soud za to, že tento zástupce plní své povinnosti vyplývající z této funkce řádně, soudu je z úřední činnosti známo, že má zkušenosti a znalosti z oblasti insolvenčního práva,splnil všechny úkoly uložené mu soudem a učinil všechny úkony potřebné pro řádné zastoupení žalobkyně v této věci.

Důvod ke zproštění zastupování advokátem, ustanoveným soudem k ochraně zájmů účastníka řízení, nemůže spočívat v rozdílném pohledu advokáta a jeho klienta na úspěšnost ve věci (viz. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 69/2001, SR 2002, č.6, s.203). Soud proto neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zproštění zastupování žalobkyně Mgr. Chytilem a ustanovení nového zástupce.

Ve věci samé soud na základě provedených důkazů zjistil tento skutkový stav: Dle kupní smlouvy podepsané žalobkyní jako kupující a Josefem anonymizovano jako prodávajícím se měla stát žalobkyně vlastnicí id.1/8 nemovitostí tj. domu a pozemku na ulici Dřevařská 14, Brno. Ve smlouvě je uvedeno, že ke své účinnosti vyžaduje registraci Státním notářstvím Brno-město. Podpisy na smlouvě však obě strany uznaly za vlastní před notářem až 31.8.2004, tedy poté, co byla nařízena exekuce prodejem těchto nemovitostí. Tyto skutečnosti vzbuzují pochybnosti, zda k uzavření kupní smlouvy došlo v roce 1992 či zda byla vyhotovena později v reakci na výkon rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebyl prokázán opak, vychází soud z toho, že kupní smlouva byla uzavřena 23.9.1992.

Dle výpisu z katastru nemovitostí LV č. 449 k.ú. Veveří je vlastníkem těchto nemovitostí Josef Němec a nikoliv Hildegarda anonymizovano . K registraci smlouvy Státním notářstvím Brno-město nebo později ke vkladu do katastru nemovitostí nikdy nedošlo. Dle tvrzení žalobkyně spoléhala na to, že tento úkon učiní Josef Němec. Z protokolu o výslechu Josefa anonymizovano jako svědka však vyplývá, že až dodatečně zjistili, že smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí a že nevěděli, že bude nutné ji nějakým způsobem evidovat. 26 INS 776/2009-C1-25

Toto tvrzení je v rozporu s obsahem kupní smlouvy. Z tohoto důvodu nepovažuje soud tvrzení uvedené žalobkyní a Josefem anonymizovano za věrohodné. Soud rovněž neuvěřil tvrzením žalobkyně ani Josefa anonymizovano , že žalobkyni jako spoluvlastnici nemovitostí zastupoval při všech jednáních se spoluvlastníky na základě plné moci a že oznámil spoluvlastníkům,že svůj podíl převedl kupní smlouvou na žalobkyni. Spoluvlastníci Karel Němec a Jiří Němec tyto skutečnosti popřeli (viz. níže). Stejně tak výdajový pokladní doklad, který neobsahuje podpis žalobkyně, soud nepovažuje za věrohodný, neboť mohl být vyhotoven dodatečně a vůbec neprokazuje, že byla kupní cena žalobkyní skutečně uhrazena. Žalobkyně se stala spoluvlastnicí id. 1/8 nemovitostí, kterou získala s ostatními spoluvlastníky v restituci. Tento svůj podíl však darovala své vnučce Alexandře anonymizovano darovací smlouvou ze dne 19.8.1993 tj. poté, kdy se měla údajně stát spoluvlastnicí nemovitostí na základě výše uvedené kupní smlouvy. V notářském zápisu obsahujícím darovací smlouvu však vůbec není uvedeno, že by byla spoluvlastnicí dalšího podílu ve výši 1/8 získaného kupní smlouvou. Sporné nemovitosti byly předmětem řízení o vylučovací žalobě vedené u Městského soudu v Brně. V rámci tohoto řízení bylo znaleckým posudkem prokázáno, že žalobkyně nebyla při podání žaloby schopna posoudit následky svého jednání. Z protokolu o jejím výslechu na místě samém vyplynulo, že se nechovala k části domu jako spoluvlastník, že pouze umývala schody, za což pobírala odměnu. Z protokolu o výslechu svědků Jiřího anonymizovano a Karla anonymizovano vyplynulo, že tito nebyli vůbec informováni o tom, že by Josef Němec prodal svůj spoluvlastnický podíl, choval se stále jako vlastník, účastnil se schůzí spoluvlastníků, podepisoval zápisy a přebíral výnosy z jeho spoluvlastnického podílu. Jestliže byly výnosy vypláceny na účet žalobkyně, není rozhodující, neboť toto číslo účtu sdělil správci domu Josef Němec a měl k němu dispoziční právo. Žalobkyně po údajné koupi spoluvlastnického podílu nepodala přiznání k dani z nemovitostí, nepodávala ani přiznání k dani z příjmů, tyto úkony činil pověřený spoluvlastník za ostatní spoluvlastníky, přičemž žalobkyně mezi ně nepatřila. Dle sdělení Arnošta Pechánka, který tyto záležitosti vyřizoval, nebyla žalobkyně od roku 1993 tj. poté, kdy darovala svůj podíl vnučce, vedena jako spoluvlastnice domu. Spoluvlastníkem byl její syn Josef Němec. Žalobkyně užívá byt v domě na ulici Dřevařská 14 na základě nájemní smlouvy a platí nájemné spoluvlastníkům.

Dle ust. § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy tj. 23.9.1992 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím. Ustanovení § 134 téhož zákona pak upravuje vydržení. Dle odst.1 oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle ust. § 129 odst. 1 držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Dle ust. § 130 odst. 1 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba 26 INS 776/2009-C1-25 je oprávněná. Dle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby.

Zákonem č. 264/1992 Sb. pak došlo s účinností od 1. ledna 1993 ke změně ust. § 133 odst. 2 občanského zákoníku takto: Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů; pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Ustanovení § 129 , 130 a 134 občanského zákoníku od 23.9.1992 nedoznala změn a ve stejném znění platí doposud.

Z uvedeného je zřejmé, že k nabytí věci vydržením musí být splněny dvě podmínky. Za prvé se musí jednat o držbu oprávněnou a za druhé musí být splněna nepřetržitá vydržecí lhůta, která u nemovitostí činí deset let. Existenci oprávněné držby musí prokázat ten, kdo na ni poukazuje. Podle konstantní judikatury se vychází z toho, že žalobce, který se dovolává ochrany oprávněné držby, musí mimo jiné tvrdit okolnosti, z nichž bude vyplývat dobrá víra. Dobrá víra pak spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží. V literatuře i judikatuře panuje shoda, že posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoliv, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.(viz. např. usnesení sp. zn. 22 Cdo 2767/2005 ze dne 12. července 2006).

V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Při posuzování dobré víry je tedy třeba klást na každého držitele stejné nároky bez ohledu na jeho duševní vyspělost, na vzdělání, životní zkušenosti apod.

Soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.7.2009 sp. zn. 28 Cdo 2070/2007 dle něhož dobrá víra je přesvědčením nabyvatele, že nejedná bezprávně, když si např. přisvojuje určitou věc. Jde o psychický stav, o vnitřní přesvědčení subjektu, které samo o sobě nemůže být předmětem dokazování; předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek, tedy okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení nabyvatele o dobré víře, že mu věc patří.

Otázkou posuzování dobré víry oprávněného držitele se rovněž zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení sp. zn. 1312/2006 ze dne 2.11.2006. Jeho právní věta zní: Oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. 1 občanského zákoníku je držitel, který věc drží v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Omluvitelný omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Vědomí užívání věci z titulu práva nájmu, vylučuje dobrou víru nájemce, že mu věc patří jako vlastníkovi. 26 INS 776/2009-C1-25

Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 984/2006 ze dne 27. dubna 2006 tvrzení držitele o tom, že mu věc patří a že s ní nakládal jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že toto přesvědčení držitele bylo po celou vydržecí dobu důvodné.

V dané věci se soud proto nejdříve zabýval otázkou, zda v případě žalobkyně se jednalo o držbu oprávněnou tj. zda byla v dobré víře, že jí věc patří jako vlastníkovi. V souladu s výše uvedenými judikatorními závěry se proto soud nespokojil pouze s tvrzení žalobkyně resp. jejím osobním přesvědčením, že byla v dobré víře. Bylo třeba hodnotit i konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na existenci dobré víry žalobkyně a na to, zda při tvrzeném nabytí nemovitosti postupovala s obvyklou opatrností případně, zda se u ní jednalo omluvitelný omyl.

Pokud se žalobkyně po celou dobu spoléhala na svého syna, že zajistí evidenci kupní smlouvy státním notářstvím příp. vklad do katastru nemovitostí, měla si při běžné opatrnosti ověřit, zda k evidenci či vkladu do katastru nemovitostí skutečně došlo.. Tuto skutečnost je nutno hodnotit objektivně a nelze přitom brát ohled na její duševní stav či duševní vyspělost (v té době ještě nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům).V daném případě nelze její jednání posuzovat jako omluvitelný omyl, neboť žalobkyně nepostupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem tohoto případu na ní požadovat.

Závěr o nedostatku dobré víry vyplývá rovněž a především ze skutečnosti, že se nikdy nechovala jako vlastník předmětných nemovitostí resp. spoluvlastník. Žalobkyně neplnila své povinnosti vlastníka, neboť nepodala nikdy přiznání k dani z nemovitostí poté, kdy měla nemovitost nabýt na základě kupní smlouvy, ani nikdy nehradila daň z příjmů fyzických osob,což bylo v průběhu řízení prokázáno. Stejně tak bylo prokázáno, že nebyla nikdy v seznamu spoluvlastníků nemovitosti, o nemovitost se nikdy nestarala jako vlastník, nikdy nejednala s ostatními spoluvlastníky ve věcech týkajících se správy nemovitosti a nepobírala žádné užitky z předmětných nemovitostí (podíl na výnosech). V těchto záležitostech vždy jednal jako vlastník Josef Němec, jehož tvrzení, že jednal jménem matky, soud neuvěřil. Ostatní spoluvlastníci potvrdili, že jim neoznámil prodej svého podílu matce a při společných jednáních se neprokazoval žádnou plnou mocí. Na tom nic nemění ani skutečnost, že výnosy byly vypláceny na účet žalobkyně, k němuž měl dispoziční právo její syn. Neexistenci dobré víry rovněž nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalobkyně neuvedla své vlastnické právo k id. 1/8 nemovitostí v darovací smlouvě uzavřené v roce 1993 formou notářského zápisu. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně užívala a dosud užívá byt v předmětné nemovitosti na základě nájemní smlouvy uzavřené v roce 1998. Tuto skutečnost soud považuje za velmi podstatnou, neboť vyvrací existenci dobré víry žalobkyně, že jí sporné nemovitosti patří. Dle této smlouvy, která navazuje na předchozí nájemní vztahy, hradí nájemné vůči společenství vlastníků, z čehož nepochybně vyplývá,že spoluvlastníkem nemovitostí není.

Na základě všech výše uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že nebyla prokázána oprávněnost držby žalobkyně a tudíž, že žalobkyně vlastnické právo k předmětným 26 INS 776/2009-C1-25 nemovitostem vydržením nikdy nenabyla. Druhou podmínkou vydržení, tj. trváním vydržecí doby již nebylo nutné se zabývat.

Proto soud rozhodl tak, že žalobu na vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku sporu. Žalovanému, který měl úspěch ve věci, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu žádné nevznikly, resp. se náhrady nákladů řízení vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Krajský soud v Brně dne 11. května 2011

JUDr. Ludmila Hanzlíková, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bc. Veronika Vrbová