26 Cdo 987/2007
Datum rozhodnutí: 19.12.2007
Dotčené předpisy:





26 Cdo 987/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně m. č. P., zastoupené advokátkou , proti žalovanému Z. F., zastoupenému advokátem , o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 548/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2006, č. j. 23 Co 396/2006-40, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobkyni se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2006, č. j. 23 Co 396/2006-40, potvrdil ve věci samé usnesení ze dne 26. dubna 2006, č. j. 19 C 548/2003-29, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen soud prvního stupně ) zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 28 C 24/2000; současně citované usnesení změnil ve výroku o nákladech řízení účastníků


a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ).


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam s ohledem na jeho věk


a zdravotní stav . V návaznosti na to popsal svůj zdravotní stav, uvedl, že dovolání by nepodával, pokud by šlo jen o zaplacení dlužného nájemného, a zdůraznil, že dlužné nájemné již uhradil, přestože z důvodů popsaných v dovolání nesouhlasil s jeho výší. Namítl, že s ohledem na jeho věk a zdravotní stav není možné provést exekuci vyklizením bytu bez náhrady na ulici, aby se stal bezdomovcem . Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání především ztotožnila s právním posouzením věci soudy obou stupňů, poté zrekapitulovala průběh řízení ve věci sp. zn. 28 C 24/2000 Obvodního soudu pro Prahu 4 a zdůraznila, že pokud by žalovaný nájemné řádně platil, nemuselo dojít k této situaci . Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.


Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.


Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/, 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému


z tam vyjmenovaných případů.


Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237 o.s.ř. platí obdobně (§ 238 odst. 2 o.s.ř.).


Ustanovení § 238 o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v § 237 o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř.).


Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,


a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,


b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,


c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003, uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).


Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve spojení


s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř., neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.


Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.


Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která


v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle


§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).


Námitky dovolatele po obsahové stránce nesměřují k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jde totiž o námitky skutkové (takové námitky nelze v případě přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. úspěšně uplatnit viz výklad shora), které se navíc s přihlédnutím k jejich obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) upínají k vyhovujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 28 C 24/2000, popřípadě k rozsudku, jímž odvolací soud tento rozsudek potvrdil, a nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu. Dovolatel tak přehlédl, že je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní skutková námitka (navíc námitka, která se netýká napadeného rozhodnutí, nýbrž se vztahuje k rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou na obnovu řízení). Přitom k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání nezakládají; jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (§ 229 a násl. o.s.ř.).


Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, a proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o.s.ř.), pro něž úspěšné žalobkyni výjimečně nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení, spatřuje zejména v osobních, zdravotních a sociálních poměrech žalovaného. Přitom má také za to, že uvedený nákladový výrok se nijak nepříznivě neprojeví v majetkových poměrech žalobkyně.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. prosince 2007


JUDr. Miroslav Ferák, v. r.


předseda senátu